Neděle 1.7.-10.den
Vstáváme kolem 7:00. Je nádherný slunečný den a teplota 17 °C . Odjíždíme směr město Husavík, které je vyhlášené svými výlety po moří za velrybami. Po 30 km jízdy se ochlazuje na 8 °C. Musíme zastavit a okamžitě vytáhnout zimní doplňky. Cestou se ohřejeme v bublajícím jezírku. Teplotu je perfektní. Než jsem vyfotil pár koní, bylo už celé KTM osazenstvo tak jak je pánbůh stvořil ve vodě. V HUSAVÍKU zjišťujeme podrobnosti ohledně lodního výletu. S obavou, že nic neuvidíme nakonec vyrážíme na moře. Plujeme asi necelé 4 hodiny. Je strašná zima kolem 3 °C a moc se nám nedaří. Sám kapitán začínal být nervózní z toho, že nic kromě velkého množství ptáků nevidíme. Nakonec zahučel dav na lodi a na levoboku asi 30-40m od nás jsme uviděli hřbet velryby a ocasní ploutev na malou chvíli a bylo po všem. Slibovali jsme si od toho víc, ale bohužel-snad někdy příště.
Vhod nám přichází po cestě do přístavu horká čokoláda a skořicový preclík. V přístavu se jdeme ještě podívat na zvláštní a velmi pěkný kostel ve tvaru kříže, koupíme nějaký suvenýr a pokračujeme dál v naší cestě.
Stavíme u další atrakce, kterou máme v plánu našeho poznávání a tou je GODAFOSS-vodopád bohů, který patří k nejznámějším a nejkrásnějším islandským vodopádům. Dalším cílem naší cesty je nejzápadnější výběžek Evropy-LATRABJARG, kde se podle místních lidí i průvodce vyskytuje největší množství papuchálků a kromě spousty jiných ptáků tam jsou prý i tuleni.
Je čas vyrazit. Jedem napříč Islandem. Podle průvodce nás nečeká na severu žádná zajímavost nebo památka, ale opak je pravdou. Projíždíme překrásná místa, horské masivy,jaké jsme ještě za celou dobu naší expedice neviděli. V horách, kde jsou všude srázy a teplota kolem 6°C, hledáme místo na spaní. Nakonec využíváme jedno odpočívadlo a jeho stůl s lavicemi.Vaříme a po jídle sjíždíme kousek pod něj a tam rozděláváme stany. Je chladno, jsme unavení a se spaním moc neotálíme.
Pondělí 2.7.-11.den
Začínáme jedenáctý den naší expedice.Vstáváme do mlhy a teploty 8°C. Po vydatné snídani jedem dál západním směrem. Počasí se opět mění každým okamžikem z 12°C na 6°C. Po 300 km střídavého počasí i povrchu na silnicích, kdy jedeme víc šotolinou než po asfaltu, přijíždíme do města HOLMAVÍK. Musíme dokrmit naše koně, kupujeme chleba a směr infocentrum. Na netu se hlásíme do Čech. Od příjemného chlápka zjišťujeme nějaké zajímavosti, které bychom mohli poznat během naší cesty.
Protože jsou kolem nás jen samé hory, nebude nic snadného sehnat spaní, zůstáváme v tábořišti u infocentra. I když je na spaní ještě brzy a dalo by se ještě dlouho v jízdě pokračovat, naše rozhodnutí bylo jednoznačné.Vybalujeme stany, vaříme a jdeme se naložit do 42°C teplého bazénku. Trávíme velmi příjemné odpočinkové odpoledne. Večer se opět ochladilo a zahnalo nás kolem 23:00 do spacáků.
Opět jsme prožili další příjemný den. Jsme pěkně odmočení, máme vypráno. Dobrou.
Úterý 3.7.-12.den
Dnes byl velmi náročný den, ale nebudu předbíhat. Vstávali jsme 9:30. Počasí bylo chladné,6 °C a studený vítr. Opět pokračujeme na západ. Projíždíme zátoku KALDALÓN k ledovci DRANGAJOKUL.V průvodci se píše o 3 hodinovém výšlapu pod ledovcový splaz. Po chvíli nám pod koly mizí šotolinová cesta a začíná kamenitá a za další chvíli zmizela cesta úplně. Před námi je vidět ledovec a my jedem jeho směrem. S cestováním na motorce už nemá naše jízda nic společného. Přejíždíme kameny velké jako hlava, do toho teče voda z ledovce v podobě několika potůčků a řek, někde jsou bažiny.....zkrátka máme pod koly postupně všechno, co si nikdo na silnici nepřeje mít. Dál to nejde, hrozí průšvih. Tímto naším zpestřením a získáním opět dalších zkušeností v terénu jsme si dnešní procházku k ledovci zkrátili minimálně o 2 hodiny. Po svých se dostáváme až pod ledovec a následně po něm ve sněhu šplháme na hranu, abychom se podívali, kam to vede dál. Jen led a sníh. Otáčíme tedy. Dolů nám to šlo náramně, jako na lyžích. Pár fotek a otřesná cesta zpět přes kameny.
Začalo to dobře .Hned při otáčení na místě jsem nemohl udělat krok a moje motorka ležela jako mrtvola. Kluci mi ji pomohli zvednout a pak už jsme se vydali hledat tu optimální cestu. Šlo nám to různě. Kolikrát jsme kroužili na místě jako supy, abychom zjistili, jestli se ten potok dá přejet, jestli není jeho okolí bažina a jak je hluboký. Kamenná hromada se stala osudnou Mírovi. Odnesly to jen pomačkané konzervy. Pár drobných pádíků v Mírově podání, ale bylo spíš úsměvných. Asi po půl hodině jsme opět na jakési silnici. Než budeme pokračovat dál, musíme se najíst a vylíčit si zážitky.
Asi po 4 hodinách naší zajížďky k ledovci můžeme pokračovat dál na západ až k cíli dnešního dne a tím byl 100 m vysoký vodopád FJALFOSS. Jedná se o nejpřitažlivější místo západního Islandu a jeden z nekrásnějších islandských vodopádů. Celé území kolem bylo vyhlášeno za přírodní rezervaci. Dojíždíme k němu kolem 22:00. Je nádherně nasvícen zapadajícím sluníčkem, tak na jeho vrcholku ulovíme pár pěkných snímků. Rozbijeme tábor, vaříme a kolem jedné hodiny usínáme v jeho těsné blízkosti.
.
