Středa 4.7.-13.den
Je něco po 10:00, snídám a připisuji další řádky do mého deníku. Kluci mají ještě půlnoc. Začíná nádherný den. Po pravé straně mám hučící vodopád, po levé straně mořská zátoká a všude kolem hory. Balzám na duši. Dnes bychom měli dojet do města LATRABJARG na nejzápadnější výběžek Evropy. Na každých sto kilometrů silnic připadne 20 km asfaltu a 80 km šotoliny. Jde nám to dnes ale docela od ruky. Po několika hodinách jízdy se konečně dostáváme k cíly několika denního putování. Jsme u nejzápadnějšího majáku a na místě vyhlášeném jako hnízdiště různých druhů ptáků a především papuchálků. Útesy lemující západní břehy Islandu jsou dlouhé 12 km a jsou překrásné.Ve vlnách Severního atlantiku skotačí veselí tuleni, všude kolem nás létají tisíce ptáků a jejich zpěv je slyšet snad ze všech stran. Bohužel je velký a silný vítr, tak se nepouštíme dál od motorek a od majáku. Po nezbytném nafocení a nafilmování hlavních hrdinů, tím myslím pózující papuchálky opouštíme Latrabjarg a jedem se někam zašít, uvařit a sehnat příhodné místo na přenocování. Kolem 22:00 zastavujeme v tábořišti a protože je pěkná zima jdeme brzy spát.
Čtvrtek 5.7.-14.den
Vstáváme kolem 10:00 do zamračeného a větrného dne. Dnes bychom chtěli dorazit k ledovci SNAEFELSJOKUL. Cestou je pěkná zima kolem 5°C st.a vítr, ale postupně se otepluje. Po 3 hodinové jízdě zastavujeme ve městě OLAFSVÍK, abychom se trochu ohřáli, dotankovali a doplnili nějaké informace z cesty pro naše věrné čtenáře doma u počítačů. Poprvé si dáváme v místní pekárně jejich buchtu a kapučíno v infocentru. Byla to lahůdka a balzám pro žaludek, který v posledních dnech trávil jen kolínka.
Po té pokračujeme dál k ledovci. Počasí je konečně takové, jak má být. Je sluníčko a teplota mezi 13 a 15 °C. Cestou zastavujeme ještě u malého muzea s islandkými chaloupkami s drnovými střechami a spoustou jiných zajímavostí jako je lebka slona, kly neznámého zvířete velké asi 3 metry,.....
Cesta dnes je šotolinová, počasí super a před námi se konečně objevuje v celé své kráse ledovec SNAFELS-JOKUL. Na příhodném místě zastavujeme, abychom ho nafotili a protože se na vrcholcích táhnou mraky, čekáme na vhodný okamžik. Využíváme tohoto volna k obědu a k odpočinku.
Vše vyfotíme a pokračujeme dál lávovými poli kolem ledovce. Opět je před námi zajímavost na nafocení a k prozkoumání. Z oceánu ční zajímavé, vysoké skály a opět ptačí útesy. Necháváme motorky a věci u silnice a jdeme se projít na hranu útesů.
Den se pomalu chýlí ke konci, tak je potřeba zase začít hledat vhodné místo na spaní.
Z průvodce víme, že je nedaleko městečko ARMASTAPI, kde kromě tábořiště a kempu je i další přírodní zajímavost na kraji oceánu a říká se jí "Čedičové okno". Hledáme toto místo a jako vždy je průvodce přesný a neomylný. Nacházíme placený kemp s teplou vodou a neplacené tábořiště s toaletami a studenou vodou. Rozděláváme stany samozřejmě v tábořišti a vydáváme se najít Čedičové okno. Našli jsme ho asi po čtvrt hodinové chůzi. Děláme pár fotek a vracíme se zpět ke stanům, abychom si uvařili a pomalu šli do spacáku. Počasí už je opět horší. Fouká silný vítr a zítra to vypadá na vodu. No, necháme se překvapit.
Pátek 6.7.-15.den
Celou noc pršelo. Teď je 9:00, zataženo, mlha a mrholí. Chtěli jsme dnes objet ledovec z východní strany po cestě, která není vhodná pro osobní auta a užít si zase trochu off-roadu. Ale bohužel , možná bohudík to není možné. V horách není vidět na krok, značení cest žádné a zbytečně riskovat se nám nechce.
Dnes nás čeká tranzitní den. Počasí se neumoudřilo a my musíme absolvovat asi 80 kilometrový úsek stejné silnice, po které jsme jeli před několika dny, abychom se dostali na silnici spojující sever a jih ostrova. Měla by to být náročná off-roadová cesta, procházející pěknou přírodou mezi ledovci přes vnitrozemí islandu. Zastavujeme ještě ve městě
BLONDOUS, abychom doplnili palivo. Po té opouštíme hlavní silnici a čeká nás dobrých 100km nezpevněné vozovky.
Cesta se zhoršuje každým kilometrem, až dojíždíme ke značce"jen 4x4". Zajíždíme tedy k nějakému hospodářství, abychom zjistili, co nás čeká za cestu, jestli je průjezdná a jestli vůbec vede tam, kam potřebujeme. Ptáme se místního chlapíka, který se motal kolem svého
traktoru. Nejdřív nechápal, co tam děláme, ale pak si nás dlouze prohlížel, drbal se ve vlasech a řekl, že je to cesta velmi kamenitá, s velkými kameny, ale při troše opatrnosti by to snad mělo jít.
Poděkovali jsme a velkým respektem jsme se vydali na cestu. Opravdu nekecal a my jsme projeli, asi nejhorším terénem svého života. Bylo to sice jen 20 km, ale my i naše motorky dostali pěkně zabrat.Všechno se obešlo bez jakýchkoliv pádů a problémů. Jsme splaveni potem, ale šťastni, že jsme to dokázali. Potřebujeme dnes určitě vodu a nějaké tábořiště. Všude je však jen kamení, lávová pole, písek a v dálce jsou vidět ledovce. Pokračujeme dál naší cestou a doufáme, že něco najdeme. Kolem 23:00 přijíždíme do kempu v turistickém místě KJOLUR s horkým pramenema gejzírem HVERAVELLIR . Rozděláváme stany a okamžitě se nakládáme do teplého jezírka , kde se válíme do 00:30. Rozmočení a unavení jdeme kolem 1:00 spát.
.