Sobota 7.7.-16.den
Celou noc a dopoledne pršelo. Vydrželi jsme ve spacáku do 11:00. Částečně jsme zabalili a šli vařit do horkých pramenů, kde nás cedule upozorňovala na teplotu vody 80-100°C. Tácek udělal svoji bramborovou kaši a Petr s Mírou vařili sáčky rýže na gumycuku ponořeném do vřídla. Byla to docela sranda a oběd se vydařil. Po obědě a snídani v jednom chodu ležíme zase v jezírku a čekáme na lepší počasí.
Po poledni začínají najíždět zájezdy na naši atrakci a pomalu obsazují "naše jezírko". Je to pro nás signál, abychom zabalili a vyrazili dál naší cestou. Počasí je mlhavé, deštivé a šotolinou mezi ledovci pokračujeme k vodopádu GULFOSS a vodotrysku GEYSIR. Špatné počasí nám dnešní plán mění. Jedeme raději do hlavního města Islandu REJKJAVÍKU.
Je to obrovské město na rovině s novými stavbami, bez historických památek. Cesta nás zavedla k betonovému kostelu vystavěnému v podobě čediče, který je vidět za všech stran pro nás se složitým názvem HALLGRIMSKIRKJA jehož stavba trvala 40 let. Do vnitřních prostor kostela jsme se díky svatbě nedostali. Podařilo se nám však výtahem vyjet do věže kostela do výšky 76 m, kde jsme měli nádherný výlet na celý Rejkjavík.
Po prohlídce hlavního města se vracíme zpět k vodopádu Gulfoss s mezi zastávkou u vodopádu GLYMUR. Cesta k němu je však 3 hodinová a je 20:00, tak rozbalujeme stany, vaříme a dokonce se nám daří rozdělat oheň a cestu k nejvyššímu vodopádu na Islandu odkládáme na další den.
Sedíme u ohně do půlnoci, počasí bylo dnes deštivé s teplotou 10-16°C. Teď se počasí docela probírá, zvedl se vítr a je místy vidět i modro. Myslím, že nás čeká zítra pěkný den. Natahujeme budík na 7:00 a jdeme spát.
Neděle 8.7.-17.den
Naše předpověď se vyplnila. Vstáváme sice do chladného, ale krásného rána. Po vydatné snídani a teplém čajíčku vyrážíme stezkou směr vodopád GLYMUR. Postupně příjemná cesta kolem řeky začíná stoupat přes kamení vzhůru a pod námi se otevírá pohled na krásný kaňon s řekou a před námi blížící se nádherný vysoký vodopád. Asi po hodinovém stoupání jsme na vrcholu skal a na hraně řeky měnící se ve vodopád. Kocháme se tou nádherou a vychutnáváme si okamžiky, kdy jsme tam jen my a žádný zbytečný turista. Sledujeme pod sebou kaňon s divoce tekoucí řekou, který se postupně zalévá stoupajícím sluncem. Je to opravdu nádhera.
Cestu zpět volíme po druhé straně kaňonu a nezbývá nám nic jiného než nad vodopádem přejít řeku. Není to nijak nebezpečné a řeka je hluboká sotva po kolena, ale ta teplota... To je něco pro mně. Kroutí se mi palce u nohou a těch 10 možná 15 metrů se mi zdá jako cesta na kraj světa. Jsou však tací, kteří se do vody vrátili, aby mě odnesli na zádech-že Míro? S díky odmítám a bojuji sám. Podařilo se. Po té ještě zkouším slézt kousek pod vodopád, abych udělal ještě pár snímků a můžeme sestupovat dál do tábora.
V táboře balíme a s dobrým pocitem dalšího pěkného výšlapu pokračujeme v cestě k vodotrysku GEYSIR. Počasí je dnes nádherné. Máme modro a teplotu od 18-24°C . Vzhledem k tomu, že Geysir a ostatní chrliči vody leží u silnice, nedá se předpokládat, že tu budeme sami. Na parkovišti stojí auta a autobusy a jediný pěkně činný vodotrysk je obklopen lidmi, kteří čekají na jeho trysk. Nejdříve se přidáváme do davu, abychom nafotili tuto atrakci. Každých 5 -8 min. nám dává příroda šanci zareagovat na tento výstřik vody a pokusit se ho zachytit foťákem. Podle našeho průvodce máme nastudováno, že se jedná o "Máselný sud"který tryská do výšky až 20 metrů a Geysir, který je nejznámější je již pár let mimo hru. I přes zákaz vstupu do blízkosti hrdla vodotrysku jsme se šli s Kájem podívat až k okraji této atrakce, abychom viděli co se v něm děje. Občas udělá na hladině bublinu a víc nic-škoda. Snad ještě někdy ožije a bude dosahovat svých pověstných až 60 metrů.
Nasedáme na motorky a přejíždíme asi 8 km k vodopádu GULFOSS, což v překladu znamená - Zlatý vodopád. Nádherné počasí pokračuje a kromě tisíce lidí máme možnost vidět i pověstnou duhu, která umocňuje celkový dojem této přírodní zajímavosti. Voda se řítí přes dva obří skalnaté stupně z výšky 30 m do úzkého kaňonu. Po focení máme volno a v trávě stranou od turistů likvidujeme další naše zásoby jídla a bavíme se lidmi kolem nás, kteří cestují s cestovními kancelářemi. Jsou jako kobylky. Kdo chce vidět vodopád má na to 5 min, kdo chce na toaletu má taky 5 min. Kdo však potřebuje obojí.........má smůlu. Byla to veselá podívaná. Uvědomili jsme si, jak si to tu užíváme a jak bezvadnou máme dovolenou.
Moc se nám nechce do vysokých bot a motorkářského oblečení, když je tak pěkně na sluníčku, ale je čas vyrazit. Jedem zase dál podle plánu jako vždy šílenými cestami. Místo asfaltu štěrk, kameny, písek, prostě stará obehraná písnička. Po této strašné cestě jedem asi 2 hodiny do doby, kdy odbočujeme na silnici spíše cestu, která vede do lávového pole černého jako uhel k sopce HEKLA, která je vidět v dálce pokryta sněhem. Jedem až do její blízkosti, protože bychom se na ni chtěli zítra vypravit pěšky, ale jsme nepřipraveni. Nemáme benzín, vodu na pití ani vaření a nějaké záchytné stanoviště v podobě chaty nebo kempu jsme nenašli, protože neexistuje. Lávové kameny, černý písek a naše situace je natolik depresivní, že vzdáváme výšlap na tuto zajímavost a pokračujeme někam, kde budeme moct doplnit a zásoby a rozdělat stany a přečkat blížící se noc.
Večeříme a doplňujeme vodu ve městě HVOLLSVÓLUR. Našli jsme i kempy, ale jsou za peníze a Ty my nechceme dát, jedině v případě teplé sprchy a tu kemp nenabídl. Pokračujeme tedy dál. Je ale skoro půlnoc a začínáme být nervózní a unavení. Od silnice vidíme další kemp a nádherný vodopád ozářený zapadajícím sluncem. Jmenuje SELYALANDSFOSS, je vysoký 60 metrů a my máme jedinečnou možnost se u něj vyfotit, protože lepší světlo už mít nebude. Zapomínáme na únavu a běháme kolem něho jako "japonští turisti". Chtěli jsme i společnou fotku s motorkami, ale při cestě k vodopádu nedojela Petrova"KÁŤA" a ten ji uprostřed pěšího chodníku začal opravovat. Asi mu na ni sedla zase nějaká moucha, ale postupně je vychytává. Zatímco někteří fotili, jiní opravovali, tak Míra vyrazil hledat nocleh, což se mu docela povedlo. Mimo hlavní silnici našel malý palouček s potůčkem pro drobnou hygienu. Kolem 01:30 uleháme do stanů.
Pondělí 9.7.-18.den
Vstáváme v 10:00 do mlhy, ale tepla. Balíme věci a přesouváme se zpět k našemu večernímu vodopádu. Na dřevěném stolu s lavicemi vaříme snídani. Pokračujeme dál v poznávání přírody a života na Islandu. Další zastávkou je muzeum Islandské vesničky ve SKOGARU a vodopád Skogarfoss. Obdivuhodný život na ostrově v dřívějších letech: zachovalé domečky, škola, kostelík a chlívky v tomto skanzenu. Je to tu moc pěkné, ale musíme dál.
Po čase přijíždíme do města VÍK, kde se zastavujeme v infocentru, abychom opět doplnili nějaké fotografie a cestopis pro naše blízké čtenáře doma.
Po té pokračujeme dál do národního parku SKAFTEFELL. Musíme se ubytovat v kempu a jdeme na večerní jeden a půl hodinovou procházku k ledovcovému splazu. Po návratu plkáme s Čechy, které jsme potkali na lodi při cestě na Island a sdělujeme si poznatky a zážitky a snažíme se doporučit místa, která jsme neviděli. Při vaření a večeři domlouváme program na další den a jdeme spát. Čeká nás výšlap na víc jak půl dne, tak abychom byli svěží. Dobrou noc…
Úterý 10.7.-19.den
Vstáváme v 10:00, je mlha, ale vyčasí se a bude nádherný den jako stvořený pro náš dnešní výstup v Národním parku SKAFTAFELL. Vyrážíme od stanů kolem 11:30 k vodopádu SVARTIFOSS, který je opět nádherný. Řítí se do údolí přes místy převislé, tmavé, čedičové sloupy, připomínající píšťaly u varhan. Je to jeden z nejoblíbenějších fotomotivů Národního parku Skaftafell. Odtud stoupáme po cestičce vzhůru k hřebeni. Počasí a viditelnost je víborná. Asi po hodině a půl stoupání odpočíváme nad ledovcovým splazem a pod největší horou Islandu HVANNADALSHNÚKUR s nadmořskou výškou 2119 m.n.m.. Pak pokračujeme po vrstevnici pomalu zpět. Otevírají se před námi nádherná panoramata. Skalní masiv, sníh, zelené pláně a absolutně modré nebe. Pomalu sestupujeme dolů do kempu. Docela nám to dalo zabrat. Obešli jsme cca 22km a cesta nám trvala 6 hodin. Po rychlém vykoupání ledovou vodou z hadice určené pro mytí aut vaříme večeři a oběd zároveň, balíme věci a odjíždíme z kempu k jezeru JOKULSÁRLON. Objevujeme pěkné, opuštěné místo na břehu tohoto ledovcového jezera. Jsme uchvácení touto nádherou, do které svítí oranžové zapadající slunce. Rozděláváme stany a těšíme se na další den, kdybychom chtěli svézt obojživelnou lodí, která toto jezero křižuje. Je nádherný večer, sedíme u kafe a pomalu nás zima žene do spacáku spát.
Středa 11.7.-20.den
Vstáváme kolem 8:00, abychom zvládli obojživelnou loď a byli tam včas, ale tentokrát je počasí proti nám. Mlha a mrholení nás zahnala zpět do spacáků a spíme do 11:00. Mlha se trochu rozptýlila přestalo pršet. Balíme mokré věci, snídáme a přesouváme se k infocentru a ke stanovišti lodí. Jsme optimisté a zkoušíme ještě čekat na sluníčko, ale marně. Škoda, že jsme to nestihli včera, když bylo nádherné slunce a kry na vodě vypadaly jako křišťál. Chodíme po břehu jezera a jako náplast na neuskutečnění našeho plánu bereme lenošící tuleně na krách cca 30-100m od nás. Byla to pěkná podívaná.
Znovu se počasí horší a my to definitivně vzdáváme a jedem dál naší cestou k přístavu. Ve městě HOFN nakoupíme potraviny a pokračujeme k našemu "TEEPEE", kde jsem již spali jednu noc po příjezdu na Island.Tentokrát však máme smůlu, patří zřejmě lidem, kteří dělají na poli a netvářili se na náš nápad s přenocováním v TEEPEE zrovna hezky. Nezbývá nám nic jiného, než začít jako vždy improvizovat a sehnat vhodné místo na spaní.Vysíláme Tácka a Káje na průzkum a k našemu velkému překvapení našel Tácek místo, o kterém se nám ani nezdálo.Je vzdálené kilometr od silnice v lese, který je na Islandu takovou vzácností, s velkým množstvím dřeva na oheň, s ohništěm, stolem a lavicí.....no prostě jsme obsadili nějaký skautský tábor a vůbec nám to nevadilo. Obavy z toho, že nás odsud někdo vyhodí nebo zavolá policii brzy vystřídalo veselé povídání, praskání ohně a spokojené plné žaludky. Počasí nám přeje, vítr se utišil, je kolem 10-12°C a my povídáme dlouho do noci. Za dobu strávenou na Islandu jsme poznali všechno, co jsme si vzali do hlavy, došly nám téměř všechny potraviny, plynové bomby a peníze a rozhodujeme se zajet ráno do přístavu a zkusit přehodit místenku na loď o týden dřív. Musím přiznat, že se skoro všem tento nápad líbil a pomalu jsme se začali vidět doma u rodin.
Čtvrtek 12.7.-21.den
Pod vidinou odjezdu domů vstáváme do slunného počasí v 9:00 a teploty 6°C. Posnídáme,zabalíme a opouštíme naše útulné stanoviště a jedeme do města -Egilstadir, kde jsme na Islandu začínali. Nakupujeme pár věcí na jídlo a kolem poledne se přesouváme do přístavu. Potkáváme se v přístavu s našimi známými z cesty, využíváme jejich angličtinu a jdeme do kanceláře smlouvat. Snaha byla úplně zbytečná. Loď je beznadějně obsazená a nás čeká chtě nechtě ještě další týden na tomto překrásném ostrově i když si v tuto chvíli připadáme jako zajatci.Nálada v "mančaftu"je rozporuplná. Vracíme se zpět do Egilstadiru k bance. Každý vyměňuje podle svého uvážení další peníze a děláme poradu, jak naložit s následujícím týdnem. V první řadě musíme do obchodu a pokusit se nakoupit co nejlevněji jídlo na celý týden. Jídelníček je prostý. Ráno čaj nebo kafe, polívka s chlebem, na oběd něco rychlého a studeného, takže u mně vítězí nutela s chlebem a na večeři si dáváme s Kájem plechovku tuňáka na půl, k tomu kolínka a kečup.Tento jídelní lístek mě provázel celý týden a náklady na jeho přípravu byly pouhé 400 na týden. V infocentru se k našemu milému překvapení k nám hlásí česká zaměstnankyně této kanceláře. Díky její pohostinnosti se v teplé sprše vykoupeme, oholíme a přepereme pár věcí. Za hodinu nás pomalu ani nepoznala. Museli jsme vypadat asi hrozně, když volala svojí sestře, že má v kempu hladové motorkáře z Čech, tak ať nám doveze 4 velké tresky, které jsme si mohli udělat v kempu na grilu. Po této lahůdce jsme ještě využili zdarma internet, abychom opět doplnili další informace pro naše domácí čtenáře. Zdrželi jsme se v blízkosti infocentra do pozdních nočních hodin, potom se rozloučili a přemístili jsme se spát opět na naše místo u "skautů", které na nás čekalo zase s otevřenou náručí. Znovu jsme načerpali psychickou sílu a atmosféra byla opět výborná. Pomalu jdeme spát s očekáváním co nám přinese další den.
.
