Na jaře jsme se s Držákem domluvili, že bychom mohli na víkend zajet do Jizerek. Slovo dalo slovo a já začal prohledávat interfernet za účelem naplánování výletu a zamluvení ubytování. Vše domluveno a zařízeno – v pátek po práci vyrážíme. Sraz před 16h ve Velké Bíteši na pumpě. Ubytování jsem zajistil v penzionu Alpin v Albrechticích v Jizerských horách. Cestu dlouhou cca 270km zvládáme v pohodě a před penzionem stojíme po půl osmé večerní. Výbornej kuchař, číšník a recepční v jedné osobě nás za chvíli vede na pokoje a ptá se nás, co budeme večer dělat. Říkáme s Držákem, že bychom poseděli u piva v baru. Asi vypadáme důvěryhodně, protože nám bez zaváhání dává klíče od baru v penzionu s tím, že je tu dnes sám a má moc práce, prý musí v kuchyni chystat snídaně na druhý den pro klienty, a že co vypijeme si máme psát na lístek a potom až půjdeme spát, tak to tam máme zamknout a ráno tu útratu vyrovnáme. Jsme chvíli „paf“, ale za chvíli už nalejvám sobě a Držákovi velkýho Bechera a holky si míchají nějakej drink. Všechno poctivě píšeme na lístek a po půlnoci zamykáme dveře baru.
Ráno jdeme do baru, který funguje i jako jídelna, na snídani. Ládujeme do sebe buchty a kafe a vyrovnáváme s kuchařem útratu z pátečního večera. V 10 hodin vyjíždíme z Albrechtic směrem na silnici č.10 (E65) na Desnou a Harrachov. V Obci Tesařov odbočujeme na Kořenov a po uzoučké asfaltce č.290 jedeme okolo vodní nádrže Souš na Smědavu, Raspenavu a Frýdlant – opravdu pěkná cesta. Ve Frýdlantu se dáváme doleva po silnici č.13 na Liberec. V obci Vysoký odbočujeme doprava, po chvíli sjíždíme z asfaltky opět doprava a jedeme po šotolinové cestě nahoru na tamní dominantu – kopec Lysý vrch (643 m.n.m.), na kterém je několik větrných elektráren a torzo bývalého větrného mlýna. Je tu pěkný výhled do okolí a taky pěknej fučák. Vrtule sviští jak o život. Děláme pár fotek, prolézáme torzo mlýna a po chvíli pokračujeme dál přes Horní a Dolní Vítkov, potom doprava na Václavice a v nich doleva na hrad Grabštejn. Vedle hradu je Veterinární základna ČR – sloužil jsem tam na vojně jako psovod, a tak z nostalgie vyjíždím ke vstupní bráně a dělám si fotku. Jedeme dál na Chotyni, Bílý kostel nad Nisou a státovku č.35 na Chrastavu. V ní odbočujeme doprava na č.592 Andělskou horu, Kryštofovo Údolí, Křižany – opět výborná cesta. V Křižanech se dáváme doleva na Liberec. Po pár kilometrech a luxusních zatáčkách odbočujeme doprava na Ještěd. Po výjezdu nahoru se naskytne nádherný výhled po celých Jizerských horách. Kocháme se pohledem dolů, a pak si v hotelové restauraci dáváme kafe. Naše cesta vede dále do Liberce. Ten jenom projíždíme a pokračujeme do Jablonce nad Nisou. Holky se chtějí podívat do muzea bižuterie. Po chvíli je nacházíme. Po prohlídce jedeme po horší asfaltce přes Jablonecké Paseky do Smržovky a po č.14 do Tanvaldu a dále do Desné na pozdní oběd – restaurace na pravé straně Desné směrem na Harrachov (kousek za železničním mostem – bohužel už si nepamatuji název) – vynikající ořez z grilované vepřové kýty + bramborový knedlík a zelí. Po odpoledním obědě se vracíme na penzion. Najeli jsme necelých 150km. Večer se odvíjí podle stejného scénáře jako ten předchozí – fasujeme klíče od baru, popíjíme pivo, tlačíme do sebe nějaký pochutiny a čumíme na televizi na Foresta Gumpa. Okolo půlnoci jdeme spát.
Vstáváme v 8 hodin. Jdeme na snídani a pak už se jenom balíme a chystáme na cestu domů.Zpět jedeme po silnici č.14 přes Harrachov, Jablonec nad Jizerou, Jilemnici. Tam doprava na Novou Paku – stavujeme se zde do bazaru a zároveň muzea starších sportovních vozů. Jsou zde k vidění auta ve stavu před renovací i po renovaci. Většina kousků je na prodej. Je zde vždy i několik motocyklů. Pak už jen zrychlený přesun domů.
Info o Jizerských horách na www.jizerky.eu
Koho zajímají stará sportovní auta, ale i motorky, tak ať se zastaví do bazaru + muzea v Nové Pace – www.autosluzby-koncicky.cz
Chlapi,dík za tip na výleteček.Mám to za humny a projeté to ještě nemám,jak se umoudří klima,napravím hrubý nedostatek.
Samozřejmně-pochvala-fajn článek!
Hm, tak to jsi byl tri kilometry od meho rodiste a pokud jsi byl na vojne na Grabstejne a neni to vice nez 6-7 let, pak docela jiste znas sestricku z osetrovny co ma recke prijmeni a je to moje mama.....
Na jaře jsme se s Držákem domluvili, že bychom mohli na víkend zajet do Jizerek. Slovo dalo slovo a já začal prohledávat interfernet za účelem naplánování výletu a zamluvení ubytování. Vše domluveno a zařízeno – v pátek po práci vyrážíme. Sraz před 16h ve Velké Bíteši na pumpě. Ubytování jsem zajistil v penzionu Alpin v Albrechticích v Jizerských horách. Cestu dlouhou cca 270km zvládáme v pohodě a před penzionem stojíme po půl osmé večerní. Výbornej kuchař, číšník a recepční v jedné osobě nás za chvíli vede na pokoje a ptá se nás, co budeme večer dělat. Říkáme s Držákem, že bychom poseděli u piva v baru. Asi vypadáme důvěryhodně, protože nám bez zaváhání dává klíče od baru v penzionu s tím, že je tu dnes sám a má moc práce, prý musí v kuchyni chystat snídaně na druhý den pro klienty, a že co vypijeme si máme psát na lístek a potom až půjdeme spát, tak to tam máme zamknout a ráno tu útratu vyrovnáme. Jsme chvíli „paf“, ale za chvíli už nalejvám sobě a Držákovi velkýho Bechera a holky si míchají nějakej drink. Všechno poctivě píšeme na lístek a po půlnoci zamykáme dveře baru.
Samozřejmně-pochvala-fajn článek!