samosebou, že chceme pořádnej raport i s fotkama a povídáním, sem s tím a rychle!!!!!!!!!!
Upravil Doc dne 18.08.2010 20:11
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
Pokud to někoho bude zajímat, dávám sem první stránku z deníku. Zítra mohu přidat druhou.
Začíná nám to celkem vesele, Bart sice vyjížděl asi o 2 hodiny dřív z Brna, ale u Říčan ho jeho bmw navigace nutí vjet na obchvat, který je ještě ve výstavbě, mezi bargry a tak ke mně přijel asi o hodinu později. Na letišti ještě zjišťujem, že si u mě doma nechal chrániče a tak do gejtu dobíhám sprintem, ale snad máme všechno. Ačkoli jsem všechny upozorňoval, že mohou mít jen 20 kg zavazadel, jsou i tací co mají 26. Marek musel doplatit asi 1500, nechápu co za blbiny má. Já i s náhradníma dílama mám 23. Musel jsem použít trochu osobního šarmu, což v tom mx oblečení co mám na sobě je bezproblémů. Celník byl tak překvapený, že ani nechtěl pas. Na rentgenu musely mx boty dolů a je cítit, že je celkem horko. Teplá cola a notebook příjemně zkrátily let, jsem tu jak sardinka. Sedíme každý úplně jinde, zpátky musíme k odbávce dřív.
Tak na letišti v Moskvě je to fakt masakr, vedro jak sviňa, v mx botach mi čvachtá, fronty na 2 hodiny. V autobuse je asi 50 stupňů. Další fronta. Marek požaduje od tý super blondýny na jehlách u rentgenu osobní prohlídku. Bohužel to nedopadlo, hrozí nám pěstí, když chci aby mě pořádně prohledala i mě. Roštěnky jsou tu jak někde v Paříži na mole. Mára se stává rekordmanem výpravy v tajné disciplníně. Piváky v TGI fraydays nás naštěstí dostatečně občerstvily. Bojím se, že zmeškáme letadlo. Cena 200 za pivo je celkem vysoká, ale co. Hlavně, že je sranda a kolektiv se výborně tmelí. Doufám, že nám nikdo nerozumí, jinak se holky budou červenat. Pingl má srandovní kšandy se spoustou odznaků, teď mi ale přinesl pivo v plastu, jak na konzertu Tří sester, asi dostane do držky. Moje ruština začíná být celkem v pohodě. Jestli dělám překlepy, tak za to může ta Sibiřská korona.
Letadlo jsme naštěstí stihli. Díky mým organizačním schopnostem a poté co jsem přesadil asi 20 lidí včetně Wrestling team mongolia jsme získali 4 místa u exit row, kde je asi metr místa a naproti jumpseat na nohy, prostě báseň. Letuška nás pořád okřikuje, že řveme, hlavně Marka, mě se ani nezdá, že nějak hlučíme, to asi ty piva …
Letišky Aeroflotu jsou vůbec super, hlavně Diana, ale z nepochopitelného důvodu nechce sedět při startu u nás, ale alespoň oční kontakt jsem navázal, stejně jako zbytek skupiny.
Hrajeme karty, Diana nechce hrát o fanty..
Na palubě nám nevím proč, nabízí třetinku piva za 2 euro. Bláhově si asi mysleli, že nám tím zastaví pozitivně se rozvíjející večírek, ale to se spletly. Na dovolený jsme jen jednou. Je teda ale hnusně teplý.
Spal jsem líp než v první třídě. Jump seat a položené sedadlo je super chci tu sedět i zpátky.
Po celkem tvrdém přistání, kdy s náma pilot doslova fláknul a nutných prohlídkách se potkáváme s Lubošem a Štefanem (mechanikem výpravy). Z cesty do hotelu jsme nadšeni, v Mongolsku se jezdí vpravo, ale řízení je také vpravo a tak spolupráce spolujezdce je při neustálém předjíždění nutná, je to fakt sedadlo smrti. Jediná asfaltka je horší než v Rumunsku, samá díra, auta v žalostném stavu. Připomíná mi to tu arabská města. Baráky z venku vybydlený, ale uvniř jsou hezký. Stejně jako hotel, je fakt super, mám dvoupokojové apartmá. Neodmítáme pozvání Luboše k němu domů. Bydlí v hezkém činžáku, jen mě překvapuje, že se odpady vyhazují volně v podzemních garážích, smrad tu teda je. Welcome drink je tradiční vodka, je asi půl osmé ráno. Mejdan pokračuje, je asi devět ráno a mám už šestou vodku, kumis – zkvašené kobylí mléko opravdu nedám, je to vážně hnus, něco jako kefír s droždím a brzdovkou, naštěstí jsem si vykloktal vodkou, panáky mi jdou.
Dále se dozvídám pro mě strašlivou zprávu, že ze slibovaného spaní v jurtách, bude polovina nocí ve stanu v přírodě. No ještě uvidíme.
Právě dorazil Pavel a jsme kompletní, další kola vodky následují.
Dozvídáme se i další informace o Mongolsku a místní zvyky. Třebaže po otevření lahve jde první panák bohům, prostě se vyjeje do vzduchu, nebo se cvrnká prstem. Čili až vás někdo poleje vodkou, je to pro bohy. Když někoho náhodou kopnete nebo o něj zavadíte, tak se musíte hned omluvit, podáním ruky. Všechno přijímáte pravou rukou, pijete pravou rukou, nabídnuté pití berete vždy pravou a alespoň ochutnáte. Nikdy se neodmítne. Včetně jídla. Prázdná sklenička se vždy dolévá. Což Luboš bezezbytku dodržuje, mám už asi desátou vodku……
Něco málo o Mongolsku:
je devatenáctkrát větší než ČR
žije zde asi 2,5 milionu lidí
většina žije v hlavním městě Ulanbátaru
ekonomika se celkem dost rozvíjí, bohužel roste i propast mezi bohatými a chudými
polovina Mongolů nemá přístup k pitné vodě
na vesnici se stále bohatství měří podle počtu dobytka, vychází tu průměr asi 15 kusů skotu na obyvatele a asi 1,5 koně.
Průměrný plat není ani 8 tis korun.
Už pijem další flašku vodky, jak je zde zvykem stále se dolévá. Ke svačině nám Alenka, místní kuchařka a členka doprovodného týmu, servíruje držkovou polévku, chutná jako hovnovice a já to teda nedám, Mára ji ale snědl v minutě, holt hlad je nejlepší kuchař, ten kdo to ale vařil rozhodně ne. Ta vodka mě zničí, značka huvsgul je taky prvotřídní, už je 11:30 dopoledne Marek je na kaši.
Následuje oběd v restauraci Bohemia, Bart a Mára statečně přijímají pozvání od Pavla na prohlídku města, já raději pojedu s Lubošem, nohy mě sotva nesou.
Jsme v mongolsku, takže objednaný oběd na 12 dostáváme již ve 14. Nevaří tu nejhůř. Už mi padaj víčka jdu spát do hotelu, je tu vedro. Slibovaný kulturní program v 17 se naštěstí zrušil a tak mám aspoň chvilku na kontrolu věcí na zítra. Dopisuji deník a snažím se vystřízlivět. Večeře v severokorejské restauraci vyla excelentní, Pavel znalecky objednal 5 různých jídel. Pivo Tiger není nejhorší i když opět teplé.
Po večeři následuje kulturní program návštěvou stripbaru Marco Polo. Holky jsou tu jak lusk. Taneček na klíně stojí asi stovku. Raději již žádný alkohol.
Ještě se nám nechce spát a tak se zastavujeme v masážním salónu, kde si na doporučení vybíráme komletní masáž s mytím a včetně závěrečného překvapení. I teď večer je tak 35 stupňů, je mi vedro jak prase a ještě na mě ta masérka hodila horký ručníky. Infarkt se blíží. Šlape mi po zádech, ale je to velmi příjemné, teda až na to, že mi zlomila obratel a následně oba kotníky. Překvapení ale vše smazalo……. Mára chce ještě na pivo, ale jdu raději spát.
Moc jsem toho nenaspal, celou noc lilo a je vedro a vlhko, ještě že je tu ten větrák. Víte jak dostanete evropskou koncovku větráku do mongolský zásuvky? V noci jsem to po hodině zjistil, mx botou.
Marek mě budí o hodinu dřív, taky nespal, aspoň můžu zas něco napsat. Teď už jen zabalit věci a převzít motorky a pomalu vyrážíme, pomalu proto, že mongol co nám připravuje snídani, nosí chleba přes celou restauraci z kuchyně na okenní parapet a tam vyrábí tousty, asi tak jeden za čtvrt hodiny.
Teď už snad vyrážíme. Teda hned ne protože se Luboš trochu zdržel v kanceláři.
Tak teď už. Cesta přes město se změnila v malý závod s kličkováním mezi úplně zmatečně se pohybujícími dopravními prostředky všeho druhu, blinkry tu neznaj, pruhy jsou pouze pro orientaci, Je to fakt boj o život. Za městem je už fajn, dotankujeme, dávám rychlokurz enduroškoly a vyrážíme, nejdřív po rozbitém asfaltu a potom offroad, přichází první písek, první malé pády.
Ubytovali jsme se v jurtovém kempu, neočekávaný přepych, výborné jídlo. Po obědě se jedeme podívat do národního parku Hustai na koně převalského, ty jsem teda neviděli, ale zato jsme parádně zabloudili, díky tomu jsme navštívili místní obyvatele v jejich jurtě, je to totiž místní zvyk i když se jdete na něco zeptat, musíte přijmout pozvání do jurty, kumis opět nezvládám, ale bonbon jo. Abychom našli cestu a on si vydělal nějaké paníze, naskočil místní pastevec na svůj motocykl a kousek nás odvedl, docela to mazal a já obdivně zíral jakou jede kudlu, bez helmy a na úplně sjetých gumách, hoch se ale asi dost předváděl, a tak se v další zatáčce celkem hustě vyválel.
Dál to už najdeme snadno. Konec výletu se proměnil v menší rallye, tahám za to jak to jde, ostatní taky.
Teď už jen lehká údržba motorek a večeře, sprcha, posezení u ohně, byl jsem sice proti tomu, aby s náma jelo tolik lidí, třeba Alena, ale již teď oceňuji její přítomnost, jednak všechno s místníma vyřizuje, pořád nám cestou nabízí vodu nebo jujce, ale co je nejlepší, nosí nám k ohni pivo a panáky, už mi ta vodka začíná chutnat. V jurtě jsem dnes raději použil moskytku, lezou tu pavouci, a je tu asi milion much. V noci k nám do jurty přišel Bart, že prej Mára moc chrápe, no Marek lepší nebyl, já po třech probdělých nocích spal jak v komatu.
Ráno vstáváme v 8 hodin, ještě bych spal, ale čeká nás asi 300 po silnici. Naštěstí začíná den deseti kilometry offroad, je to paráda jet volně krajinou kde nejsou cesty, jen se musí dávat pozor na syslí díry. Následuje přejezd asi 200 po silnici k dunám malé gobi, valíme to celkem slušně asi 140 – 150 celou cestu. Cestou se zastavujeme u místních, kde vidíme, jak se dojí kobyly. Oběd v jurtě u dun, a hurá, kluci se sice trochu bojí, ale jízda v písku je hned chytla, ten písek je poměrně tvrdý a ani pádů není tolik. Zas trochu bloudíme v dunách, hledáme Luboše. Setkáváme se na silnici na předem smluveném místě, je to zrovna u velbloudářů, chtěj za to peněz jak želez, napadá mě, že je svezu a oni pak mě, strategie vyšla, jízda na velbloudu je horor, už to vstávání a pak to zastavení. Bohužel zjištuji, že pavlovi nejde motorka, zkouším to opravit, nedaří se. Měníme ji za tu v autě, večer bude na opravu čas. teď jen 80 po rozbitém asfaltu s menší zastávkou u svatého místa. Benzín nám došel asi 3 km před čerpačkou, ale zásobovací auto není daleko. Potkáváme skupinku Poláků. Jeden menší karambol když Bart zkoušel Marka dotáhnout k pumpě za řidítko. Spíme v jurtě u Charchorinu. Moc hezý kemp. Hned se začínám věnovat motorkám hlavně tý co nejede, kluci dost pomáhají, Štefan mechanik výpravy se učí co a jak. Po hodině jsem přišel proč to nejede, vadné čidlo stojánku, oprava byla pak tak na 5 minut. U druhé rezervní motorky je vadný kontakt spínačky, blblo to už v Praze, musím to zítra opravit. Pokus o pájení rozžhavenou skobičkou bohužel nevyšel. Opravy zabraly asi 2 a půl hodiny. Podpůrný mongolský tým co jede v autech jen čuměl jak bílí makaj, mongolové jsou většinou netáhla, ale jsou zde i vyjímky. Sprcha bude asi poslední na dalších pár dní, tak neodolám. Super večeře, dopíšu deník a jdu spát. Dnes to zkusím bez moskytky.
Spalo se mi výborně, i když k ránu mě přepadla lehká nevolnost v břiše, už ten koňskej hnus nepiju. Dopoledne jsme navštívili místní trh, je to taková vetešárna se sýrama, cigaretama hlavne Marlloro a věcma na auta. Kupuji novou spínačku na motorku. (fungovala přesně 2 dny . Následuje prohlídka Erdene-zuu, jsou to zbytky chrámového komplexu ze 16 století. Moc tam toho teda nezbylo, vůbec mongolové, protože jsou kočovníci, památek moc nemají. Oběd a vyrážíme.
Že pojedeme 500 metrů, jsem nečekal, Luboš nasadil, pak prý přehlídnul asi třímetrový val a skočil rovnou do řeky, utopil motorku a tak hodinu servisujeme. Opraveno, podruhé vyrážíme. Cesta se klikatí kolem řeky, kolem pláně a kopce, jedeme zase celkem svižně. K nejvýše položenému kláštěru v Mongolsku Tuvhun v 2300 metrech vede moc hezká cesta údolím, zakončená asi kilometrovou enduro vložkou lesem, kořeny, kameny, jak šestidenní. Jsme nadšeni, zvládli to všichni. Klášter byl znovu vybudován v roce 1971. Čekal jsem, že bude větší.
Cestou zpět k autům jsem dostal povolení jet první, Marek se chytil a tak jedeme pořád kolem 120-130. Hory mi připomínají Island. Na cestě číhá hodně lávových kamenů. Dnes spíme na divoko u řeky Orhon. Pomáhám Alene vařit večeři, oprašuji Ruštinu. Nudle s masem byly vynikající. Večírek se opět pěkně rozjíždí, vodka teče proudem.
Musel jsem si dát ibuprofen, Alena už připravuje snídani. Opravdu ocenuji její přítomnost. Vůbec celý podpůrný tým ocenuji. Jelikož filmuju, píšu deník a starám se o motorky, tak jsem rád, že mi zabalí spacák, stan a uvaří jídlo. Jdem se podívat na vodopády Ulaan Tsutgalan a pokračujeme dál. Z rybaření asi nic nebude, ta voda je pěkně kalná.
milan enduroskola napsal(a):
komletní masáž s mytím a včetně závěrečného překvapení....................................... zlomila obratel a následně oba kotníky........... Překvapení ale vše smazalo.........
happy finish?
P.S.
jestli to jako myslíš, že přestanu operovat a budu pro utišení bolesti poskytovat happy end.....
TAK NA TO ZAPOMEŇ!!!!!!!!!
P.S.2.
jen tak dál, hezky se to čte
Upravil Doc dne 20.08.2010 16:03
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
Hezký, pěkná krajina, poježdění musí být parádní. Jen mně výjimečně trochu přešel hlad. 
