Balaton je na severu?? Cestopis - FOTO, TIPY, GPS!!
Přidané 18.08.2011 15:05
Příspěvků: 2821 Registrace: 05.11.08
Několik dní předtím..
„Na Balaton...“
„Ne, vážně se ptám kam pojedeme na dovolenou?“ ptá se mladá..
„No na Balaton..“ odpovídám..
„a co si mám vzít s sebou?“ ptá se dál..
„no rozhodně prosím míň, než vloni do Francie. Vem si čtyři trička a stejnej počet spodního prádla a jednu mikinu a kalhoty, to bude stačit, stejně je tam vedro..“
„no tak jo“..
No a takhle to začalo pár dní před odjezdem..
„mluvila jsem s maminkou a když se ptala kam že to teda jedem, odpověděla jsem že na Balaton, zhrozila se..“
„to snad ne, vážně tě ten tvůj bere na Balaton? No snad to tam už bude lepší než to bývalo tenkrát, když se skoro jinam nejezdilo, ale já ti nevím nevím..“ povídá maminka..
„no fakt prej na Balaton ale pošleme ti pohled..“ říká do telefonu nic netušící moje lepší já..
den první:
sjedu narychlo dodělat nějakou blbost do práce a začneme se balit. No odjíždíme přeci dnes, tak proč by jsme se přeci balili dopředu že.. No takže jako vždycky.. No a místo ranního vstaní, zabalení o odjezdu do 9.00 hod odjíždíme krásně v pravé poledne, hlava je ještě trochu větší než helma po včerejší oslavě mého svátku, který se protáhl asi do druhé hodiny ranní ale jedna růžovka zalitá chladnou kolou z ledničky a pomalu se scvrkává na původní velikost.. Kolik to dneska máme? Jo asi 900 km, tak to bude asi mazec.. Najedeme na D1 a protože je dnes den rychlého přesunu pelášíme v rytmu panelů směr východ.. No a jak to u mě tak už bývá že dotahuju všechny svoje vtípky do konce, tady jsem musel na hranicích s Polskem v Českém Těšíně s pravdou ven..
„no dobře miláčku, ještě před Balatonem si odskočíme trošku na sever a pak se uvidí“ začal jsem mlžit.. No stejně už mě zná za ty roky a bylo mi jasný že tuší, že Balaton asi neuvidíme.. No nicméně vjeli jsme do Polska a razili na sever k Litevským hranicím. Polsko je nuda, placka, hrozný silnice a strašná doprava, kdo to tam zná tak už ho nepřekvapí náhlé zpomalení rychlosti značkama na „dálnici“ kvůli přechodu pro chodce, občasný koník, který v protisměru tlačí povoz či postávající štětule vyhlížející své klienty -. převážně kamioňáky. No a protože začalo pršet už v čechách i tady to nemohla být výjimka a pršelo celou cestu. K večeru už jsem začal bejt utahanej jak kůň a protože doba pokročila přes osmou hodinu večerní a k pensionu u hranic kde jsem chtěl přespat bylo ještě přes 150km, vzdal jsem to a povídám: „miláčku ještě 50km a znám výbornou zájezdní restauraci v lesích a myslím, že se tam dá přespat“. Tak jsme tam dojeli, přespat by se i dalo, ale velká oslava a obsazený celý hostinec nám zhatil plány.. GPS: N 52°34´24.0" , E 021°26´55.8" Hostinec "Lesni Dwor"
No a tak jsem vzal první, a v širokém okolí jedinej, motel za 120 ZLT se snídaníí pro nás oba, s horkou sprchou a TV. GPS: N 52°35´05.5", E 021°27´52.9"
Povídám recepční: „máte garáž?“. Negativní odpověď mi úplně radost neudělala, ale slečna se snažila, někam zatelefonovala a že si to mám dát jako někam dovnitř a já teda že kam a ať mi to ukáže a ona že jo a běží ke dveřím, odjistí druhou půlku dveří a že jako ať si to dám dovnitř tady takhle do koutka pod ty věšáky za ten pultík a ukazuje na šatnu.. Takhle jsem se fakt dlouho nezasmál.. se skůtrem by to asi šlo.. s nějakou rejží asi taky a možná i s jednoválcovým GéeSem řady F jenže... já jsem se rozhodl že vyrazím na šotolinové cesty pobaltských republik s mým „K 1200 LT Adventure“ a s tím jsem se nevytočil ani na rampu pro vozíčkáře vedoucí ke vchodu a stejně i kdybych projel dveřma, vestibul by byl plnej.. no a tak jsem vtiskl recepční pár zlotek do dlaně a přesvědčil ji, že když bude celou noc stejně čumět na bednu, může občas hodit očkem i na motorku kterou jsem postavil na chodník před vchod a šel s drahou polovičkou na večeři. Nechutně jsme se přejedli a šli do pelechu padnout za vlast po celodenní cestě. Dobrou s kobrou..
Balaton je na severu?? Cestopis - FOTO, TIPY, GPS!!
Přidané 19.08.2011 09:58
Příspěvků: 2821 Registrace: 05.11.08
den druhý:
co se děje? Kde to jsme? Jak se jmenuju? Kolikátého je? Kolik je hodin?? Otevírám první oko, vstávám a rozhrnuju závěsy, koukám jestli je motorka na svém místě a otevírám druhé oko.. Je tam..
„lásko vstávej a pojď se na něco podívat, je tu na parkovišti pojízdá prodejna fetu!!“
„cože?????“ ozve se pod peřinou a vyskakuje z postele.
„že já ti na to vždycky skočim, ty tvoje blbý vtípky....“ směje se a naoko rozčíleně mě štípne do zadku.
Před vchodem stojí krásně oranžová dodávka s vééélkým oranžovým majákem a s nápisem „SLUZBA DROGOWA“. Chechtám se a ženu ji se oblíknout a na snídani.. Venku svítí nádherné sluníčko a nikde ani mráček. Posnídáme bohatě, zabalíme, dáme rychlou sprchu a nasedáme a tradááááááá.. Projíždímee nádhernou rekreační oblastí v okolí Sulowek a než se nadějeme jsme na hranicích. Vyměnit rychle nějakou místní měnu a hurá do vnitrozemí. Hned za hranicema pochoduje po krajnici obrovskej čáp a občas klovne do asfaltu. Pár kilometrů za čápem běží po trávě u krajnice liška. Asi bystrouška. Tak to už nechápeme nic.. Asi země zvířátek. Dneska jsem naplánoval příjezd ke známým v Litvě na pozdní odpoledne a už od rána je průběžně informuju jak přijedeme cca na čtvrtou a během dne to operativně posunu na pátou.. Stejně jako před lety jsem za Lojzu když píšu ve čtyři, že u nich budeme v pět ale mezitím jsme přejeli časové pásmo a to že přijedem v pět jim přijde v pět a mají nás za blázny když přijedeme v šest. Nicméně přivítání je přátelské, časový rozdíl a omyl se okamžitě vysvětluje jen plný stůl navařených dobrot už je hodinu studený.. No a tak povídáme a jíme, jíme a povídáme a naši hostitelé Aušra a Sjuvenus navrhují se ubytovat a že nám ukáží okolí. Vezou nás do kilometru vzdáleného domečku. Nádherného, perfektně a stylově zařízeného, s grilem a saunou. Zaparkujeme motorku do garáže – stodoly plné harampádí, převlíkneme se do „civilu“ a frčíme. Nejdřív vyhlídka na jezero, povídání o historii místního kraje, následuje prohlídka pláže s půjčovnou lodiček, šlapadel a školou potápění a že prý je dnes v místní škole představení zdejšího ochotnického divadla kdybychom měli zájem se podívat. Skvělej nápad to byl!! Dlouho jsem se tak nezasmál. Já totiž nikdy nebyl v divadle které se hraje v řeči která není ničemu, ale opravdu ničemu podobná.. Takže hodinové divadlo v úplně cizí řeči, ale podle toho jak se ostatní smáli tak evidentně vtipné!! Následovalo představení místního klubu starších slečen a dam v tanečním aerobiku na moderní hudbu před školou a museli jsme uznat, že i některé padesátnice to pohybově natřely mnohým mladším koleginím. No a večer na krku a půjdeme spát.. Kdepáááák. Aušra rozhodla že budeme grilovat a dáme ruskou saunu. A tak jsme se přesunuli k našemu obydlí, v sauně bylo už od odpoledne zatopeno a dýchala horkem i přes dveře a tak jsme roztopili ještě v grilu a napíchali maso na jehlice – místní říkaj „šašliki“ a začali pojídat oříšky, brambůrky, domácí sýry, zeleninu též z domácí produkce a ještě jsme se Sjuvenisem stihli dojít na březové větve.No a pak už jsme jen jedli, pili a střídali se s holkama v úžasné domácí sauně, klasické, dřevěné se škvírama vycpanýma hlínou a mechem a kamnama které se ládují zvenku a komín vede saunou ven a je zasypanej kamením.. Dostali jsme „chopok“ - speciální čepici jak pro trpajzlíky v pohádce aby se nám nespálily vlasy a bylo to vtipný, úžasný a nádherný.. Starali se o nás jak o vlastní a bylo to moc fajn včetně plavání v přilehlém jezírku plném raků páč voda byla čistá a průzračná až voči přecházely. No a najednou byla hluboká noc a už zde je poznat že jsme výš a stmívá se jen tak navoko a vlastně tu úplná tma ani není.. Jen takové šero. A tak jsme v euforii z prvního pořádného dne dovolené odsouhlasili jakési plování na nějaké blíže nespecifikované lodiče jako program na zítřek a šli jsme pomalu do hajan. Mám pocit, že jsem usnul dřív, než jsem dopadl do postele, ale byla to nádherná únava. Tak dobrou noc milé děti a dobrou noc strýčku Fido..
Balaton je na severu?? Cestopis - FOTO, TIPY, GPS!!
Přidané 20.08.2011 10:23
Příspěvků: 2821 Registrace: 05.11.08
den třetí:
dobréééé rááááááno Litvo!!
„dělej vstávej, slíbili jsme, že budeme u Aušry v osm na snídani“ snažím se opatrně vzbudit Ráďu.. no a tak se teda oblíkneme a jdeme. Jdeme ten kilometr a kus pěšky k přátelům na snídani.. Zase plný stoly jídla.. Kdo to má sakra všechno sníst.. No byli jsme ubezpečeni, že energii budeme potřebovat a tak do sebe cpeme co se do nás vejde. Vzhledem k tomu, že nejsme zvyklí v čechách snídat, moc toho není. Po půl deváte sedáme jdo jejich Renault Modus a vyrážíme směr Plunge, Cca po deseti kilometrech jsme na místě. Tady teprve začínáme chápat, co jsme to odsouhlasili.. Prostě přesedneme do jiného auta, za ním zapřažený vlek s kanoema a jedeme dalších asi 20km kamsi.. Tady nás frajer vyhodí z auta, sundá lodě z vleku a nazdar tvá máńa odjíždí pryč s přáním pěkného dne.. No a my sedáme do kánojí s kajakovými vesly a budeme se snažit po vodě nějakým způsobem dostat zpět do „základního tábora“. Super.. No a tak pádlujeme a pádlujeme. Projíždíme nádhernou přírodou a kocháme se. „Hele dojíždíme snílkovic“ (Sjuvenus znamená v překladu „snílek“) povidá Ráďa a tak se za den průběžně míjíme a vzájemně předjíždíme a my máme pocit že to nikdy neskončí.. No takovejhle záběr na ruce dlouho nepamatuju.. No co, tak bude zároveň aktivní dovolená.. Po asi dvou hodinách zastavujeme. Prý přestávka na sváču. Oukej. Prej jsme v půlce.. Padáme do kolen, poněvadž máme pocit že jsme ujeli asi 50km a prej v půlce.. Po občerstvení pokračujeme, občas není moc vody a tak je to zábavnější že se musíme odrážet od dna, nebo vystupuju a popotahuju loď po mělčině.. Tak budeme ještě platit prodřenou loď, říkám si.. „no co, ať se práší za kánojí“ volám a snažím se zase odpíchnout od dna abychom se pohli z kamení.. no trvá to skoro věčnost a dorážíme do cíle.. super.. Ruce bolí, záda bolí, já jsem se pěkně připálil na sluníčku to zas bude dovolená. Vytahujeme loďky z vody a jedeme na pozdní oběd.. Pro zájemnce o zapůjčení lodiček GPS: N 55°52´30.2", E 021°44´55.9" Nedaleko je nádherná restaurace s velkým výběrem místních specialit.. „Vy jste nějací sportovní blázni nebo co?“ ptá se Aušra. „ne, proč???“ odpovídám.. „no vždyť jste jeli jak s raketovým pohonem“, namítá.. „ne, jen jsme se vás drželi a pádlovali podle vás“ odpovídám.. „no my zas podle vás“ zní odpověď.. a dodává že normálně to lidi jedou 8 až 9 hodin, takže celý den a nebo si to rozdělí i na dva dny a táboří po cestě no a my... Jsme to ujeli za 4 a půl hodiny.. nechápeme a smějeme se.. Tak jedeme dál, prý se podívat do 50 km vzdálené Palangy.. No je nám to celkem šumák, protože znaveni a po obedě usínáme s Radkou asi po třech kilometrech. Probouzí nás až kamarádi když parkujeme. A tak se jdeme projít přes zahrady přiléhající k místnímu zámečku až na pláž a asi dalších 5 km po pláži až k „bridge to sea“ mostu, který nikam nevede.. GPS: N 55°55´11.0", E 021°03´08.7"
Voda je chladná ale příjemná, drzí rackové dorážejí a kradou návštěvníkům pláže všelijaké dobroty, které nebyly v daný okamžik pod dohledem. Od pláže procházíme promenádou nepřeberným množstvím kaváren, hospůdek a stánků se zmrzlinou a jinými pochutinami.. Okolo občas potichu prosviští místní ochránce zákona na Segwayi.. Všude božský klid a neuvěřitelně čisto.. Nikde ani papírek, ani nedopalek cigarety, ze země by se dalo jíst.. zkrátka nádhera a pohoda.. Pomalu dojdeme k autu a že jedeme do nedaleké restaurace s místními specialitami jako například opečeným chlebem v česnekovém oleji a posypaným sýrem (fakt úžasná dobrota k pivu!!) a vlastním vařeným pivem. Oukej.. Velká a velmi vkusně zařízená dřevěná knajpa, samé dobré věci, všechny druhy piva jsem musel vyzkoušet a už, ale už jsem vážně strašně přejedenej a chci umřít na přežrání!! GPS: N 55°57´35.1", E 021°08´42.6"
„tak už jsi plnej? Jdeme se projít do pralesa!!“ povídá Sjuvenas.. „ne, už ne, prosíííííím, já už se nemůžu ani hnout!!“ povídám žalostně.. No ale stejně jdeme.. No co, alespoň to třeba rozchodim.. Takže asi dalších 5 km po lese kde jsme potkávali různě vyřezaná zvířata ze dřeva a jiná umělecká díla.. No deset hodin večer a já tu někde chodim po lese.. nechápu nic.. Tma není, jen takové šero. Je poznat že jsme na severu.. A to ještě ne ouplně. No do postele dorážíme okolo půlnoci a máme toho fakt plný brejle. Pro dnešek končim..
Balaton je na severu?? Cestopis - FOTO, TIPY, GPS!!
Přidané 21.08.2011 10:31
Příspěvků: 2821 Registrace: 05.11.08
den čtvrtý:
Vstáváme, balíme, oblékáme se do motohadrů, sedám ve stodole – garáži na motorku, startuju a .. Nic... Jooo když je někdo trdlo a vypne klíček do polohy „P“ tak se pak nemůže divit že to nevrčí.. Co teď? Vytlačujeme motorku, roztlačit se snažíme ale nechytá a po dvou pokusech v tom vedru s motorkou o váze přes 400 kilo vzdáváme a voláme SOS. Za půl hodky Ráďa ukazuje do dálky na pole. Řítí se po něm Sjuvenusova Astra a přijíždí k nám s kabelama. Startujeme a jedeme povinně na snídani. Dáváme motorku ještě na dobíječku a nakonec nás ukecávají, že zůstáváme ještě jeden den. A tak se u chaloupky natahujeme na deku a dáváme opalovací veget. Teda já ne, já jsem už dost spálenej od včerejška. Od sedmi máme povinnou večeři. Vítají nás na ní se slovy: „nechcete jít večer ještě na jezero na šlapadla??“ odpověď je dost důrazná: „néééééé, prosím už žádný plavidlo!!“ No a tak následuje opět obžerství - domácí vafle, Sjuvenisovy vlastní přípravy i výroby, zeleninové saláty, pálenka domácí výroby prý „no legal“ a ukrajujeme plátky masa z výborně vyuzené jehněčí kýty.. No a pozdě v noci zase spát.. To byl další pohodovej den, říkáme si když boříme hlavy do voňavých polštářů..
Balaton je na severu?? Cestopis - FOTO, TIPY, GPS!!
Přidané 21.08.2011 11:58
Příspěvků: 16415 Registrace: 09.07.08
...
pekny.. 17 cm
----------------------------------------------------------------
BMW R1200GS LC od 2013, BMW F800 GS od 2008,
Aprilia SR 50 Factory, Praga ED 250, CFMOTO CFORCE 520 Gen2
Balaton je na severu?? Cestopis - FOTO, TIPY, GPS!!
Přidané 21.08.2011 23:03
Příspěvků: 2821 Registrace: 05.11.08
brtnik napsal:
No hezke,jinak asi uz tusim,proc si rika Jezek
jé a to by mě teda zajímalo proč..?? zítra bude další díl až později večer, přes den natáčíme s "tou" rakouskou motorkou.. je dlouhý a bude hodně zajímavých fotek.. Jinak poznámka z cestopisu - povídání.. Celé se to odehrálo vloni a i vloni jsem cestopis rozepsal a teď o volném čase postupně dopisuji.. Takže sice roční zpoždění, ale přece.. Nicméně pokud se aleposň někomu líbí a i kdyby jeden člověk si opsal nějaké souřadnice, někoho zaujalo nějaké místo atd.. - tak splnil svůj účel a jesm rád..
Balaton je na severu?? Cestopis - FOTO, TIPY, GPS!!
Přidané 22.08.2011 21:48
Příspěvků: 2821 Registrace: 05.11.08
den pátý:
tak loučení.. Nemám rád loučení s bezva fajnovýma lidma, přáteli se kterými prostě bylo dobře. No tak díky za všechno, všude vás budeme chválit a doporučovat a kamarádům u nás řekneme jak je tu krásně.. S těmito slovy předávám alespoň lahev moc dobrýho pití Sjuvenisovi a Aušřě jako poděkování když si odmítají od nás vzít jakékoliv peníze, ani za ubytování.. Ale chápu to, jsem stejnej a udělali by jsme to samé..
poznámka: Aušra je zaměstnancem místního Turistického informačního centra Žeimapilského národního parku a dělá průvodkyni v bývalé vojenské raketové základně vojsk SSSR kde byly umístěny rakety R-12 s jadernou hlavicí – stojí fakt za vidění, GPS: N 56°01´53.7", E 021°54´23.0"
Mimo jiné pronajímá onu úžasnou chaloupku kde jsme bydleli jako bydlení pro turisty za velmi přátelské ceny!! Kontakt pro případné zájemce na anglicky , rusky a litevsky hovořící Aušru je zde: +37044849168 a nebo mobil: +37065796924 popř. Email: tak neváhejte kontaktovat pojedete li okolo, nebo budete li potřebovat přespat okolo Plateliai v okrese Plungé!!
no a jedeme dál... Kaunas. Hledáme trajekt na poloostrov - Kurskou Kosu. Cedule, zase cedule a najednou bez cedule.. a tak to obracíme a na druhý pokus se trefujeme.
Vjezd na trajekt - GPS: N 55°41´17.8", E 021°08´22.4"
Přejíždíme na Kurskou Kosu a zajíždíme k nedalekému delfináriu, které si samozřejmně nesmíme nechat ujít!! V blízkosti delfinária (Delfinárium GPS: N 55°42´22.7", E 021°06´45.3"
je i pevnost která stojí též za shlédnutí a pár zajímavých expozic z rybářského světa umístěných v lodích postavených na podpěrných konstrukcích vedle hlavní cesty k delfináriu. Kam teď? No jasně, projedeme si celou Kurskou Kosu – asi 50km až k ruským hranicím Kaliningradu. Po pár kilometrech je mýtná brána a platíme tzv. Ekologickou daň. Stojí to za to. Národní park Kurská Kosa je fakt nádherný kus přírody který stojí za to vidět.. V nedaleké vesnici dáváme oběd, místní čerstvou rybu, pivko a vegetíme. Navštěvujeme nedaleké museum miniaturního umění (GPS: N 55°31´54.6", E 021°07´02.3"
a procházíme po liduprázdném přístavišti.. Paráda.. Pár metrů před ruskou hranicí otáčíme a jedeme pomalu zpět.. V přístavu zjišťujeme, že není třeba platit trajekt. Prostě sem se platí a zpátky už je to gratis.. no a tak pokračujeme dál opět po pevnině.. Aušra povidala, že někde nad Kaunasem je na břehu moře jakýsi rozbořený hitlerův bunkr, tak jsme na googlu našli kde to asi je, zadali souřadnice do Garmina a vyrážíme tam.. Po pár desítkách kilometrů přejíždíme hranice do Lotyšska. Zmiňovaný bunkr by neměl být daleko a stav okolí vypovídá o nedávné existenci vojáků v této oblasti. Vybydlené paneláky ve stylu „kasárna“, oprýskané domy kde evidentně sídlila generálská elita a silnice zničené evidentně od těžké techniky a pásových vozidel.. Uprostřed toho celého „měsíčního města“ pravoslavná katedrála s blyštivě zlatou kopulí.. Za městem už je silnice tak rozbitá, že místní si vyjeli cestu vedle asfaltu, nebo spíš betonu, a jezdí prostě po trávě – není tam tolik děr.. Navigace nás zavádí na panelové cesty mezi křoviska, kde podle mě jel naposled právě Hitler podle toho jak je to tu zarostlé.. Nemáme dobrý pocit ale zvědavost je u mě prostě o něco málo silnější než strach. Zajímavé je, že cestičky, nebo spíše necestičky i ty nejmenší a nejzarostlejší jsou na speciálce – mapě v Garminu.. Cesta je horší a horší až zmizí i ty rozpadlé betonové panely a já už kvůli lepší stabilitě stroje i s nákladem o váze přes 600 kg přecházím do stupaček. A už jedeme jen po hlíně a občas velké díry jsou vysypané drtí z nějaké zbourané stavby. Dál už cesta nevede, jen vyšlapaná pěšinka a navigace ukazuje cca 80 metrů od cíle. Necháváme zaparkovanou motorku a vydáváme se pěšinkou na břeh.. Ten pohled co se nám naskytl bere dech.. Neuvěřitelně velký komplex betonového opevnění z války jakoby po atomovém vybuchu rozházený po pobřeží v délce asi 400m.. Nechápeme.. Všechno jde projít, něco už má zabetonované vchody ale jdou zde najít části technického vybavení atd.. Nad tím vším je slyšet svist nedaleké větrné elektrárny.. Fascinující pohled. Určitě doporučujeme vidět jako historickou zajímavost nedávné doby.. GPS: N 56°35´18.6", E 021°00´49.1"
Komáři velcí jak pětikoruna nás nakonec donutili dát se na útěk. Vedro a zápasení s motorkou docílilo, že jsme byli spocení durch a pro ty bodavý sviňuchy to byl ouplnej ráj. Utíkáme k motorce s nasazenýma a zavřenýma helmama aby jsme se těm potvorám ubránili. Stejně dobrodružná cesta jaká byla sem nás čeká i pryč ale na druhou stranu. Po pár kilometrech najíždíme opět na silnici a tak pokračujeme opět dál na sever. Máme ještě kus cesty před sebou.. Následuje opět několik úseků silnic kde asfalt bude možná někdy v budoucnu a tak se zase za námi práší a při spatření auta či náklaďáku v protisměru zavíráme helmy aby jsme se ubránili prachu. Stejně to nemá smysl. A tak si tak jedeme a najednou vidím jak se po vedlejší, také štěrko kamenité cestě směrem k nám řítí auto. No má tam sice trojúhelník že má dát přednost v jízdě ale stejně dám radši ruku z plynu .. Nakonec brzdím a pak ještě víc.. frajer se ani nepodíval, prostě to hodil smykem na hlavní v plný rychlosti a po sto metrech zastavil u nějakýho baráku. Asi vylitej, ale i tak.. Zkrátka jsme se podruhé narodili.. Fuj, ještě teď se klepu při myšlence kdybych neubral.. Vyklepanej jak startky pokračujeme pořád podle pobřeží na sever.. Najednou zahlídnu krásnou travnatou louku po levé straně za kterou je už jen vidět moře.. A tak se otočím a že teda jako se romanticky pokocháme výhledem na západ slunce nad mořem. Odbočuju na pěsinku vedoucí po louce k moři. Míjím ceduli. Nechápu.. Na louce dle cedule si kdokoliv může postavit stan, utábořit se s karavanem a prostě jen zavoláte na uvedený číslo a majitel louky si přijede pro pár drobných.. Louka končí srázem k moři kde je nádherná pláž a nikde nikdo.. úžasný místo, připravené ohniště, odpadkové koše.. pokocháme se, uděláme obrázek na památku a frčíme dál. GPS: N 56°56´24.7", E 021°16´34.1"
Po pár kilometrech se začne motorka divně vlnit.. Jen tak jako maličko.. „co to je?“ ptá se mladá.. „áááále asi vyfrézovaná silnice, tak se to tak vlní“ povídám a podřadím abych přidal a předjel minibus plný dělníků..Koukaj na nás z okýnek jak na svatej obrázek.. asi nikdy neviděli nákladní motorku. No a motorka se vlní čím dál tim víc a víc a víc a já mám čím dál tím horší pocit a horší a horší.. kdcyž přibrzdím po pár kilometrech před křižovatkou tušení se mění rychle v realitu a už je to tady.. dojeli jsme nazdar tvá máňa.. Zadní kolo prázdný.. no ty brďo, asi hřebík u bunkrů, nebo na tý louce, co já vím.. „co budeme dělat?“ ptá se můj drahý spolujezdec.. „No co, zalepíme a frčíme dál..“ Machruju jak jsem vybavej a že nic není problém.. A tak nacházíme díru po hřebu ze který ještě bublá zbytek Ultrasealu. Možná nám taky zachránil život když pneumatika utíkala pomalu a nerozbili jsme si s mastodontem o váze minicoopera hubu hned..Vyndavám lepení a zjišťuju že za ty roky co leží v motorce jsou knoty krásně zpuchřelé a lepidlo vyschlé, že jediný co je OK jsou bombičky se vzduchem.. A tak jako správný trdlo vyfouknu do pneušky dvě bombičky, abych zjistil, že to žádnej efekt nemá a sedim na obrubníku a čumim na to jak bacil do lékárny..Co teď? „už jsi někdy píchnul?“ ptá je Ráďa.. „ne, to je poprvý v životě“.. odpovídám.. „a co budeme dělat?“ ptá se dál.. „no co já vim, asi půjdeme dál pěšky..“ no samozřejmně, že nevim co dál.. Do městečka Ventspils kam jsem chtěl dojet je to přes 30 kilometrů a tady uprostřed lesů, v osm hodin večer, nikde nikdo.. Za křižovatkou stojí dům. No tak popojedu alespoń tam. Nastartuju a krokem přejíždím křižovatku a mlask a guma je odskočená z ráfku.. No prima, ještě lepší.. Zejedu do vrat k domu, kde je cedule, že zde prodávají med.. Zvoním, ale nikde nikdo.. Odvážím se nakonec dovnitř a klepu na dveře.. Za chvíli otevře postarší žena. Bohužel nerozumí anglicky a tak přecvházím v ruštinu.. To už je lepší. Vysvětluji problém, ale krčí rameny. Neví prý jak pomoct. Ale někam zatelefonuje a za 5 minut přijede syn. Ten zase neumí rusky a tak se opět vracím k angličtině. Mluví perfektně. Tipuju podle přízvuku, že někde v anglicky mluvící zemi žil..Opět vysvětluji problém a jde se semnou podívat na motorku.. Také krčí rameny. „Když píchnu v autě, vemu si z kufru rezervu, ale co dělají motorkáři, když píchnou? Rezerevu nemají..“ ptá se.. „no dá se to zalepit, ale lepení mám za několik let již vyschlé „ odpovídám.. Chvíli přemýšlíme co dál. Pneuservis je až ve Ventspils a byl by ochotný tam s kolem dojet, ale stejně už mají zavřeno. Nabídl by přespání, ale prý dorazila sestra s dětmi a není nás kde uložit, takže jen pokud máme stan, můžeme si ho postavit kdekoli na zahradě a zítra že zajede do pneuservisu. Je nám to trapné takhle obtěžovat, ale asi nám nic jiného nezbyde. Nakonec dostává nápad. Má na druhé straně zahrady truhlářskou dílnu a za chvíli z ní táhne kompresor na kolečkách a akuvrtačku. Podaří se nám nahodit a nafouknout pneu a pak šáhne do kapsy a vytahuje tlustý vrut. Akuvrtačkou ho nažene do díry po hřebíku, ještě trochu dofoukne, zkontroluje jestli pneu neuchází a světe div se, drží to.. provizorní oprava vrutem a hurá, jedeme dál. „Jeď pomalu aby jsis nerozbil někde hubu a kdyby to ušlo tak zavolej a přijedu zas s kompresorem“.. loučí se s námi a diktuje mi ještě svůj mobil. Ještě po pár kilometrech kroutím hlavou. Za ty léta mám už ty zkušenosti, že čím dál na východ a čím větší pustina, tím pohostinější a milí lidé, ale pořád mě to překvapuje.. Mám to rád. Je to hrozně příjemné a na „západě“ většinou nemožné.. Dojíždíme do Ventspils, ale po celou cestu cítím, že něco není v pořádku. Zajíždíme do kempu, který znám již minulosti, ubytováváme se. Úžasný kemp, čistý, vybavený, kousek od pláže moře.. GPS: N 57°23´03.6", E 021°32´07.1"
Bereme si chatku a ptám se na nejbližší pneuservis.. Hvězda na recepci nic neví, nerozumí anglicky, nerozumí německy a ani rusky. Nakonec rukama nohama vysvětlí, že kolegině rozumí, ale bude až ráno. Ok. A tak se jdeme najíst, dáme nějakou sklenku a uleháme do postýlek.. Náročný den a ráno bude hůř.. Neměl jsem ani náladu ani zjišťovat co je všechno za problém s kolem a tak mě to zděšení čeká až ráno. Nicméně dnes ještě usínám klidným spánkem..Dobrou noc..
Balaton je na severu?? Cestopis - FOTO, TIPY, GPS!!
Přidané 23.08.2011 10:22
Příspěvků: 2821 Registrace: 05.11.08
den šestý:
Vstáváme opět do slunečného dne.. A tak se plný elánu jdu podívat na to kolo. Už vím v čem je problém a vím, že na týdle pneu už dál opravdu nepojedem i kdyby se zalepila.. Vzhledem k váze motorky se při jízdě na prázdným kole na pneu udělaly pěkný boule a to tak velký, že některý dřou o kyvku. Takže s touhle pneu už dál opravdu ne.. Jdu na recepci a po chvilce mi recepční volá místní „žluté anděly“. Přijede vazoun s rozblikaným oranžovým majákem na obrovským Dodge který musí žrát alespoň 25 na sto. Ten zas opět nerozumí po anglicku a tak rusky domlouváme co je potřeba. Koukne na motorku a já mu píšu rozměry pneu a že bych nejraději Metzeler. Telefonuje a po pár minutách mi suše sděluje, že tenhle rozměr v těchto krajích nikdy nikdo neměl, a značku Metzeler tu nikdo ani nezná.. Nicméně, že zkusí ještě něco obvolat, ale že nedoufá v úspěch. Měníme si telefonní čísla, odmítá jakékoli peníze alespoň za to že přijel a pod blikajícím majákem zas odjíždí. No bezva. Tak dovolená se zdrží o pár dní, já zavolám kamarádovi do Prahy, řeknu mu ať mi koupí v Praze pneu a pošle mi ji Fedexem. Vzpomínám na film Trosečník a tak se těším jak tu budu mít za 24 hodin pneu, sice dražší o poštovné, ale přezujeme a pojedeme dál. To jsem se zase zmýlil!! Volám Morganovi, je rád že mě slyší, kecáme o cestě a já vysvětluju problém a říkam mu co bych potřeboval a diktuju adresu kempu, kam má pneu poslat. „Jasně kámo, zařídím“ loučí se se mnou a já ustupuji ze svých zásad že se nikdy nebudu válet jen tak u moře protože mi to přijde jako absolutní ztráta času a jdu se s Ráďou plácnout k moři. Od kempu k moři vede nádherná cesta parkem kde jezdí vláček okolo města na zajímavá místa a pokračuje v soustavu dřevěných lávek vedoucích různými směry až k moři.. No ale řeknu vám nádhera. Strašně málo lidí, jemnej písek že by se Itálie měla stydět a moře příjemně teplý. Nechápu. Proč lidi nejezděj sem a všichni se od nás cpou na jih?? Já bych jel už jen sem. Lidi příjemný, všude levno a země nádherná. A tak usínám na pláži pod ručníkem, protože mě ještě pálej záda od našeho kajakového závodu před několika dny. Budí mne telefon. Ha, volá Morgan. Super!! „Ty vole, sedíš?“ haleká Morgan na druhým konci. „ty vole, ležim, co se děje? Neřikej mi, že Červus neměl gumu?“ povídám..(Červus – Robert Červený který má pneuservis v Praze – Radotíně, který má skoro vždy všechny pneu skladem a má výborný ceny a prostě je to kamarád a přezouvám jen u něj) „Néééé, pneu jsem měl asi za půl hodiny jak jsme spolu mluvili, gumu jsem zabalil, napsal průvodku a dojel na Fedex, ale tady jsem si musel vzít skoro tabletku, protže ty buzny, přesto že je Lotyšsko v EU chtěj za poštovný 11.900 kaček a prý to tam bude až za 5 dní!!!!“ koktá do sluchátka. „COŽE???????“ ptám se a doufám, že si dělá ze mě prču.. Bohužel nedělá.. Dvanáct talířů poštovný za gumu a ještě čekat takovou dobu? Cena je jak kdyby se měla výzt s Ferrari a ještě přes Austrálii. Loučíme se s tím, že se ještě poptá u jiných přepravních služeb. A já mezitím obvolávám známý, co mají spedice, jestli někdo nejezdí tímhle směrem a nehodil by si pneu do kabiny, nebo autobus apodobně. Kamarád Pepíno navrhuje, že mi ji za benzín i osobně přiveze. Prostě beznaděj.. Když tu najednou zvoní frajer z místní služby pomoci pro motoristy. „Kďe ty?“ ptá se.. „U morja“ odpovídám. „pajdi suda do kempu“. „charašo, 10 minut“ ujišťuji ho aby počkal a utíkám zpátky. Frajer opřenej o fáro (pro jistotu přijel zas jinou velkoobsahovou obludou, asi aby ukázal, jak se tu maj dobře), pokuřuje cigáro a usmívá se. Vytahuje z korby 2 pneumatiky. Prý jsou ojeté, ale pěkný vzorek, podobný rozměr (stejná šířka, jen nižší) a za pár babek, že prý abych mohl dojet domů a že když bych chtěl, tak sehnal jednu Bridgestone v rozměru jakej potřebuju, ale je v Moskvě a byla by tu až zítra, omluvně vysvětluje. Ptám se na cenu, říká že nebude drahá, a že ani pořádně neví, protože si myslel že trvám na tý „Meteter“. No a tak juchám, kejvám jako že beru a že sem sní. Nechápu teda jak to sem zvládnou dostat do druhýho dne a ještě navíc z Ruska, dneska už je poledne. A on že „nět problema“ a že se večer staví pro to kolo a zítra okolo poledne by ho přivezl přezuté a vyvážené. A tak trávíme zbytek dne ještě u moře, odpoledne si půjčíme za pár šupů v kempu kola a projíždíme celý město. Je nádherné. Opět všude strašně čisto a nikde nikdo..Ale zato strašně moc věcí, který stojí zato vidět. Večeře v restauraci kterou už z nám od minule a o které vím, že nezklame se vydaří a opravdu nezklame. Restaurace TEX MEX, GPS: N 57°23´28.1", E 021°33´46.8"
Vracíme se do kempu, sundavám kolo a volám mého anděla strážného. Přijíždí opět jiným autem a já dávám kolo a peníze - zálohu na pneu bez potvrzení úplně cizímu člověku kterýho jsem včera ještě neznal, dnes vím jen to, že se jmenuje Artis a to je vše. Moje drahá polovička na všechno kouká s nedůvěrou a sejčkuje, že když fešák zmizí tak jsme přišli o peníze ale i o kolo a můžeme jet domu na jednokolce maximálně jako „večerníček“. „Buď v klidu“ uklidňuju ji, „tady se o tohle opravdu nebojim.. Na východě jsem měl zatím jen dobrý zkušenosti, a v duchu doufám, že to tak dopadne i v tomto případě.. A tak už v daleko lepší náladě, že zítra budeme pokračovat si otvíráme lahvinku vínka na terase chatičky a koukáme na motorku s jedním kolem, povídáme si o tom co všechno už jsme viděli, zažili a ještě uvidíme a kam ještě pojedem, o plánech do budoucna atak dále a pozorujeme racky jak ťapou v kempu a snažej se lidem ukrást maso přímo z grilu. Fakt legrace.. a nádherný romantický večer..
Balaton je na severu?? Cestopis - FOTO, TIPY, GPS!!
Přidané 23.08.2011 17:19
Příspěvků: 2821 Registrace: 05.11.08
zítra, zítra..
tady to jede v souběhu, kdyby náhodou spadl web.. a mimo jiné jsou tam větší obrázci kdyby někdo byl detailista.. Fotek z cesty je 1700 a vzhledem k tomu, že je jsou docela ohlasy možná bude v budoucnu na nějaké akci ještě povídání a promítání když bude zájem..
Jo a kdyby byl zájem až dojedeme cestu po "Balatonu" můžu vám zde naservírovat takhle hezky po kouskách moje nedávný povídání ve stejným stylu z brouzdání po mé druhé mateřské zemi - Vietnamu. Asi ne všichni ho četli.. když teda bude zájem..
Upravil jezek dne 23.08.2011 17:28
Balaton je na severu?? Cestopis - FOTO, TIPY, GPS!!
Přidané 24.08.2011 10:56
Příspěvků: 2821 Registrace: 05.11.08
den sedmý:
Vstáváme o deváté a jdeme se nasnídat. Ještě zakřičíme „AHOOOOOOJ“ na nějaké čechy co zrovna odjíždí z kempu na žluté F 800 GS a jdeme zas na pláž. Co jinýho taky.. V poledne už nervózně koukám na displej telefonu a přemlouvám ho, aby už zazvonil. Nechci Artise prudit a tak vydržím až do půl jedné a pak vytáčím jeho číslo. „Za půl hodiny jsem u tebe“ sděluje stručně a zavěšuje.. No a tak nervózně chodím okolo chatky kde už uklízečka uklízí pro další návštěvníky, protože jsem doufal že ve dvanáct odjíždíme a odhlásili jsme se a naložili už všehcny věci do motorky. V jednu hodinu po poledni už jsem nervózní maximálně a smiřuju se pomalu že budu za jelito, bez kola, který tu někdo má od zítřka na sajdě u dněpra a masíruje se po okolí, bez peněz a se sebevědomím v trenkách, že měla mladá pravdu.. No neměla. Deset minut po jedný přijíždí Artis opět jiným autem. Přiváží kolo obuté krásnou novou bridžkou. Nandavám kolo a beru si ještě jednu tu ojetou, že si ji vemu jako rezervu, kdyby náhodou. Přijde na placení a opět nechápu. Za pneumatiku mi ještě vrací ze zálohy kterou jsem mu dal, musím podotknout, že guma vyšla levněji než u nás. Doprava z Moskvy je prej v ceně gumy a to si řeší dodavatel. Dozvídám se, že ráno guma přijela do hlavního města Rigy a tam ji jeho žena naložila – dělá řidičku autobusu – a přivezla do přes sto kilometrů vzdáleného Ventspils. Přezutí prý něco stálo (v přepočtu asi 100 Kč vč.vyvážení) ale za to zdržení prý je zadarmo. Za tu použitou pneu ať mu dám cca 8 LAT (cca 350 Kč) A tak mu říkám, že se ještě musím srovnat s ním, že tady lítá, telefonuje atd. No ani mě nepřekvapilo že rezolutně odmítl cokoliv si vzít. Argumentuju, že to nejde, že se tím živí a takhle by umřel hlady, a on, že se rád podíval na hezkou motorku, a že když byl malej byl v Praze a moc se mu tam líbílo a že si prostě ode mne nic nevezme.. A tak kecáme ještě asi půl hodiny a je to fakt hroznej sympaťák a je to vlastě frajer a loučíme se jak starý kámoši a se slovy že když teda nic nechce tak „na revanž“ a odjíždíme. (pozn. „Na revanž“ přišlo cca za 3 měsíce, kdy se přijel podívat do Prahy a o víkendu se mu na autě rozthl brzdový kotouč. Lítal jsem okolo toho celou sobotu až dovečera a hamba by mě fackovala, kdybych si řekl něco za práci. A tak zase „na revanž“. Byl jsem rád, že mu můžu oplatit stejnou mincí, jen mi bylo strašně trapně za všechny čechy když mi chtěl zaplatit materiál a vytáhl z peněženky „český koruny“ který mu dobře vyměnil nějakej vekslák před směnárnou v lepším kurzu a z ruky mu koukaly maďarský forinty..) Kontakt na Artise z Ventspils který má servis a umí možné nemožné i v přilehlém okolí..: +37126440000
Vyjeli jsme z Ventspils, a pokračovali podle moře. Silnice po které jsem jel před már lety se leskla novým asfaltem, ale po pár desítkách kilometrů i ten skončil a byla stejná jako před lety. Šotolina, štěrk a písek. Dojíždíme na Kolku. Maják na poloostrově u zálivu kudy se vjíždí po moři do Rigy. Stojí opravdu za vidění. Pláž plná malých mušlí a ulit z mořských korýšů, nádherné stromy ale i úžasné vlny lámající se o pobřeží a cedule varující před mořskými proudy a zakazující koupání. Ráďa loví mušle v písku domů jako dekoraci do květináčů a do akvárka s krevetama a já obcházím a prozkoumávám objekt bývalé vojenské budovy kde byl umístěn radar a radiový vysílač. Po procházce na pláži se vracíme k motorce, která už je tak zaprášená, že by se GS za to stydět nemuselo a pokračujeme nádhernou krajinou národního parku dál podle moře. Kolka GPS: N 57°45´22.3", E 022°35´54.2"
Kdo by zavítal do těchto končin ať si určitě nenechá ujít procházku po dunách u moře – opravdu to stojí za to. Okolo osmé přijíždíme do Rigy a dýchne na nás rozpálené velkoměsto. Přemýšlíme o ubytování a když najdeme jeden zatuchlej hotýlek ve skoro opuštěné čtvrti za nesmyslný peníze, zatahám za plyn a mizíme z města.
Velmi zajímavé je Museum automobilů a motocyklů v Rize!! Byl jsem tam dva roky před touto cestou a vřele doporučuju. K vidění mnoho zajímavých exponátů a to včetně Rolls-Royce Silwer Shadow z roku 1966, ve kterém se naboural v roce 1980 v Moskvě L. Brežněv, proslulý tím, že velmi rád si sám řídil, když omylem vyjel z oficiálního konvoje a potkal se s nákladním automobilem. Motormuseum Riga GPS: N56°58´13.00", E 024°13´43.7"
Radši ještě popojedem a najdeme něco v přírodě a v klidu. Vím, že nedaleko za Rigou jsou bývalá kasárna, kde jsem s kamarády spal když jsem tu byl minule a bylo to slušné, a za pár drobných, dalo se tam najíst a bylo to lehce nostalgické, ale nakonec nacházáme za velmi slušnou cenu motorest s bezvadným ubytováním přimo u jezera jako z pohádky a tak už zůstáváme, opět si užíváme kulinářské dobroty místního kraje v přilehlé stylové restauraci a popíjíme místní dobroty. Motorka nám stojí na chodníčku přímo před vchodem do pokoje, nikdo nám nenadává, nikdo neprudí, nikomu to nevadí. Koupelna jak v Hiltnu, postýlka jak u maminky a na zdi plasma ze který hrajou hity místního hudebního kanálu a u kterých opět usínáme..
Čisté a velmi slušné ubytování s nádhernou stylovou restaurací u jezera:
GPS: N 57°11´04.7", E 024°20´44.8"
no a tak jsem vtiskl recepční pár zlotek do dlaně a přesvědčil ji, že když bude celou noc stejně čumět na bednu, může občas hodit očkem i na motorku kterou jsem postavil na chodník před vchod a šel s drahou polovičkou na večeři. Nechutně jsme se přejedli a šli do pelechu padnout za vlast po celodenní cestě. Dobrou s kobrou.. 
Pěkný
nechápeme a smějeme se.. Tak jedeme dál, prý se podívat do 50 km vzdálené Palangy.. No je nám to celkem šumák, protože znaveni a po obedě usínáme s Radkou asi po třech kilometrech. Probouzí nás až kamarádi když parkujeme. A tak se jdeme projít přes zahrady přiléhající k místnímu zámečku až na pláž a asi dalších 5 km po pláži až k „bridge to sea“ mostu, který nikam nevede.. 
no ty brďo, asi hřebík u bunkrů, nebo na tý louce, co já vím.. „co budeme dělat?“ ptá se můj drahý spolujezdec.. „No co, zalepíme a frčíme dál..“ Machruju jak jsem vybavej a že nic není problém.. A tak nacházíme díru po hřebu ze který ještě bublá zbytek Ultrasealu. Možná nám taky zachránil život když pneumatika utíkala pomalu a nerozbili jsme si s mastodontem o váze minicoopera hubu hned..Vyndavám lepení a zjišťuju že za ty roky co leží v motorce jsou knoty krásně zpuchřelé a lepidlo vyschlé, že jediný co je OK jsou bombičky se vzduchem.. A tak jako správný trdlo vyfouknu do pneušky dvě bombičky, abych zjistil, že to žádnej efekt nemá a sedim na obrubníku a čumim na to jak bacil do lékárny..Co teď? „už jsi někdy píchnul?“ ptá je Ráďa.. „ne, to je poprvý v životě“.. odpovídám.. „a co budeme dělat?“ ptá se dál.. „no co já vim, asi půjdeme dál pěšky..“ no samozřejmně, že nevim co dál.. Do městečka Ventspils kam jsem chtěl dojet je to přes 30 kilometrů a tady uprostřed lesů, v osm hodin večer, nikde nikdo.. Za křižovatkou stojí dům. No tak popojedu alespoń tam. Nastartuju a krokem přejíždím křižovatku a mlask a guma je odskočená z ráfku.. No prima, ještě lepší.. Zejedu do vrat k domu, kde je cedule, že zde prodávají med.. Zvoním, ale nikde nikdo.. Odvážím se nakonec dovnitř a klepu na dveře.. Za chvíli otevře postarší žena. Bohužel nerozumí anglicky a tak přecvházím v ruštinu.. To už je lepší. Vysvětluji problém, ale krčí rameny. Neví prý jak pomoct. Ale někam zatelefonuje a za 5 minut přijede syn. Ten zase neumí rusky a tak se opět vracím k angličtině. Mluví perfektně. Tipuju podle přízvuku, že někde v anglicky mluvící zemi žil..Opět vysvětluji problém a jde se semnou podívat na motorku.. Také krčí rameny. „Když píchnu v autě, vemu si z kufru rezervu, ale co dělají motorkáři, když píchnou? Rezerevu nemají..“ ptá se.. „no dá se to zalepit, ale lepení mám za několik let již vyschlé „ odpovídám.. Chvíli přemýšlíme co dál. Pneuservis je až ve Ventspils a byl by ochotný tam s kolem dojet, ale stejně už mají zavřeno. Nabídl by přespání, ale prý dorazila sestra s dětmi a není nás kde uložit, takže jen pokud máme stan, můžeme si ho postavit kdekoli na zahradě a zítra že zajede do pneuservisu. Je nám to trapné takhle obtěžovat, ale asi nám nic jiného nezbyde. Nakonec dostává nápad. Má na druhé straně zahrady truhlářskou dílnu a za chvíli z ní táhne kompresor na kolečkách a akuvrtačku. Podaří se nám nahodit a nafouknout pneu a pak šáhne do kapsy a vytahuje tlustý vrut. Akuvrtačkou ho nažene do díry po hřebíku, ještě trochu dofoukne, zkontroluje jestli pneu neuchází a světe div se, drží to.. provizorní oprava vrutem a hurá, jedeme dál. „Jeď pomalu aby jsis nerozbil někde hubu a kdyby to ušlo tak zavolej a přijedu zas s kompresorem“.. loučí se s námi a diktuje mi ještě svůj mobil. Ještě po pár kilometrech kroutím hlavou. Za ty léta mám už ty zkušenosti, že čím dál na východ a čím větší pustina, tím pohostinější a milí lidé, ale pořád mě to překvapuje.. Mám to rád. Je to hrozně příjemné a na „západě“ většinou nemožné.. Dojíždíme do Ventspils, ale po celou cestu cítím, že něco není v pořádku. Zajíždíme do kempu, který znám již minulosti, ubytováváme se. Úžasný kemp, čistý, vybavený, kousek od pláže moře..
a mimo jiné jsou tam větší obrázci kdyby někdo byl detailista.. Fotek z cesty je 1700 a vzhledem k tomu, že je jsou docela ohlasy možná bude v budoucnu na nějaké akci ještě povídání a promítání když bude zájem.. 
