Dneska to byl trochu smolný den, udělali jsme chybu a zabloudili, pak vjel Marek trochu zbytečně do brodu, kde utopil motorku, za ním hned Bart a utopil ji taky, zbytečně, protože jsme byli u jiného brodu, čili následovalo celoodpolední opravovaní a vypouštění vody z motoru, vysoušení filtrů atd.
V mezičase nám Alena udělala jídlo a nakonec, protože se nám opravy protáhly až do večera, rozhodli jsme se u řeky zůstat, nejdřív šel na ryby Luboš a chytil, nedalo mi to a šel taky zkusit štěsí, nakonec jsem chytil pět hezkých kusů. 2 lipany a 3 pstruhy. Neměl jsem podběrák, ale naštěstí jsme měl Máru, který ochotně ryby vytahoval z vody. Lovecká vášeň mě pohltila. Takový macky jsem již dlouho nechyt. Jdem brzo spát, chcem vyrazit co nejdřív. Udělal jsem trochu dusno kvůli těm blbostem, který nás zbytečně stojí čas, snad si to vemou k srdci. Ten kretén Tuxu z doprovodného týmu nám postavil stan na pěkných kamenech, nemám karimatku, takže peklo.
Dnes další brody, naštěstí již v pohodě, zastávka u teplých pramenů celkem bodla, po dvou dnech jsem se konečně pořádně umyl. Jinak prostředí kolem nic moc. Že bych se cítil zdravěji nemůžu říct. Ještě že jsme spali u tý hezký řeky. Krajina se začíná mírně vlnit, sem tam již začínají lesíky.
V Tsetserleg si dáváme oběd v místním kontíku, vypadá to jak naše vesnická restaurace z osumdesátejch, jídlo ušlo, polívka opět hnusná. Dnes budeme spát na jačí farmě. Už se těším, možná nám upečou ovci.
Obyvatelé malé jačí farmy jsou velmi příjemní a přátelští lidé, jsou to 3 rodiny, tři sestry s manžely. Farma je sice silné slovo, jsou to 4 jurty a jedna malinká zděná bouda. Momentálně v rámci rozvojové pomoci u nich bydlí a učí je vyrábět z jačího mléka sýry slovák Jura, je mu asi dvacet, studuje vysokou školu.
O vraždění ovce se raději nebudu moc rozepisovat, díra v břiše a přetržení aorty není nic zábavného, ale poučné to je.
Z ovce nám uvařili výbornou večeři, mongolian barbecue, čili kusy masa brambor a cibule, se dá do nádoby a proloží rozpálenými kameny z ohně, je to takové dušené maso s příměsí písku, hezky chrupe v puse.
Večer jsme ještě chvilku poseděli u ohne, Marek a Lubos jedou zkusit lovit, samo bez úspěchu, my ostatní měli menši problém s jedním opilým honákem co se chtěl přátelit a pak chtěl za sednutí na koně peníze. Náš ochrančik Bata to však rázně vyřešil.
V noci byla zima.
Vyrážíme brzo, jedeme k Bílému jezeru, je to asi 250 km offroad. Cestou nám střídavě prší a svítí slunce. Krajina je mírně zvlněná, terén né moc náročný, část cesty je již ve výstavbě, tak alespoň kousek jedeme po rovné cestě. Vejšlap na sopku jsem si měl odpustit, je to sice hezká podívaná do kráteru, ale jednak je to kus pěšky a cestou dolů jsem si podvrknul tradičně koleno, čili to zas bude 14 dní bolet. Kemp u jezera byl zatím asi nejlepší, v jakém jsme spali, jezero je obří, jsem zvědavej na Khuvsgul. Zkouším rybolov, bez úspěchu. Marek hlásil, že se asi večer opije a slib dodržel. Výrazně se ochlazuje. Okolní kopce jsou většinou již nečinné sopky. Je tu krásně.
Ahoj Milane.
super cteni hlavne o te prirode, ta musi byt uzasna.
Pristi rok se nemuzu dockat, pokud tam dojedu. Petr B. nejak couvnul z cesty, tak to vidim ze to budu muset dat sam.
Treba tam nekoho s vas potkam, je to jeste daleko.
Máme to 300 km do Moronu a počasí nám moc nepřeje. Bude to náročné, to již předem odhaduji.
Tak tohle byl masakr 300 km offroad, v dešti, zimě, bahno bahno bahno. Byla to doufám ta nejnáročnější etapa tady. Luboš si při pádu narazil rameno, doufám, že bude dobrej.
Potřebuje si odpočinout, tak zůstává v jedné jurtě a pojede společně s auty, my v tom dešti nechceme čekat, je to přeci jen ještě 90 km. Bojíme se tmy. Jedu první, maximálně opatrně, aby se někomu nic nestalo, auta mohou být pár hodin za námi. Cestou jsem měl 2x namále. Dojíždíme do Moronu, jsem moc rád, sice špinaví a utahaní, ale bez závad a karambolů. Ke konci jsem už počítal každý kilometr na tacháči. 2 hodiny na 90 km mi v tomhle marastu přijde jako dobrý výkon. Dáváme vodku a pivo. Asi za půl hodiny doráží i Luboš, rozhodl se nejet pomalu s auty a přijel sám, taky slušnej výkon.
Barta něco před pár dny kouslo do kolena, má tam bouli jak prase, raději mu dávám antibiotika. Už nemůže ani ohnout nohu. Ráno ho raději necháme prohlídnout u doktora. Marek má zas ruce plné puchýřů, Bart ještě ke všemu úplně živé paty.
Ráno vyrážíme s Alenou na nákupy, je velmi zajímavé pozorovat ten mumraj, pestrou nabídku zboží od koberců, potravin až po pneumatiky nebo třeba traktory. Bart s Bathou jeli do nemocnice. Ještě že tak, kousanec bylo třeba rozříznout a vyčistit. Dobře, že dostal ty antibiotika. Ještě ve městě prasknul na doprovodné Delice kardan, pomáhám s opravou, potřebný díl se sehnat nedá, pojedeme jen s předním náhonem, snad to vydrží, auta zde dostávají co proto. Konečně vrážíme k jezeru Huvsgul. Je to pro dnešek jen 150 km, cesta se klikatí mezi kopci, počasí nám přeje, cesta rychle ubíhá. Už to zas připomíná závody.
Jezero každého z nás uchvátí, průzračná voda s viditelností okolo 30 metrů, vysoké hory se sibiřskou vegetací okolo. Tady začíná ta pravá divočina.
Ubytováváme se v jurtovém kempu, zítra je volný den. Jakmile zajde slunce, okamžitě se ochladí. Malá kamínka zahřejí jurtu, příděl vodky zase lidi.
Dnes je volný den. Je třeba si odpočinout a nabrat síly. Rozhodli jsme se vyjet si na malý výlet na nejvýše položenou skálu, je to asi 2500 metrů nad mořem. Je odtud impozantní výhled na celé jezero.
Jediný odvážlivec se rozhodl smočit tělo v ledové vodě jezera. Ostatní lenoší na slunci na břehu.
Je s podivem, jak zde člověk vnímá vzdálenosti. Krátký výlet je asi 90 km.
Po obědě se nechám přemluvit a na hodinu jedeme na výlet na koních. Nakonec se mi to líbilo. Musím se to u nás už konečně naučit. Mám zadek rozbitej na kaši. Nechápu jak místní mohou jezdit na těch dřevěných sedlech. Večer zkouším rybolov, moc se nedaří.
Dnes se již naše cesta obrací zpět k Ulanbataru. Prvních 150 km se zase nechávám strhnou k malé soukromé rallye, málo kde jedu pod 100, adrenalin ze všech doslova stříká. Závody utínám asi 10 km před Moronem, bohužel jak to tak bývá, když se jede rychle, každý se pořádně soustředí, když se jede pomalu, lidi nedávají tak pozor, Luboš banálně padá, ale tak nešťastně, že řadička láme řazení v převodovce. Je třeba počkat na auta a vyměnit motorku, ještě že máme tu náhradní.
Čekáním na auta bohužel ztrácíme asi 2 hodiny času, do Bulganu dnes nedojedeme, kempujeme a malé říčky jdeme brzo spát. Alena nám na mojí žádost udělala pár hovězích steaků, jedním slovem dobrota.
Dnes to máme 450km, 250 offroad, 150 silnice a na závěr 50 off, budem dojíždět večer a bude zima. A taky že byla, mám všechno co mám na sobě. Asi v půl deváté dorážíme do kempu u nejzachovalejšího kláštera Amr zazbulen. V restauraci si dáváme jak jinak než vodku, všichni jsou zmrzlí a unavení. Byl to náročný den, půl litru vodky na osobu začíná být standart. Zlatíčko Alenka nám uvařila výbornou večeři. Ráno si jdeme prohlídnout klášter, který zde stojí, ostatně jako většina památek tady, teprve necelých 150 let. Ruští komunisté a zřejmý nedostatek financí udělali své, zub času již většinu původně jinak řemeslně impozantních staveb pořádně nahlodal. Kolem 12 té vyrážíme do Ulánu. Je to asi 380 většinou silnice. Je zase zima. Je zajímavé, že za 14 dní se i v Ulánu změnila teplota tak o 15 stupńů. Pár panáčků u Luboše nás zahřeje, těšíme se do lázní na koupel a na masáž ve Spring hotelu. Větší lábuš jsem už dlouho nezažil.
Dnes tu máme poslední den, chceme si sehrát fotky, zajít do muzea přírodních věd, pomůžu Štefanovi s motorkama a večer si dám asi stejně jako ostatní ještě jednu masáž. Pak brzo spát, letí nám to asi v 6 ráno.
Tak spát jsme rozhodně nešli, večírek v restauraci Bohemia se trochu protáhl a už nemělo cenu jít ani spát, dva minibary na hotelu jsme vypili komplet.
Pro mě to byl zatím asi nejlepší výlet na motorce.
Mildo jen se zeptam, v zimě psali, že tam mráz zabíjel-popisovali to jako katastrofu pro Mongolsko, jsou vidět hodně znatelné stopy? ...hlavně přeji, super zážitky, krásný výlet, málo technických problémů a hlavně zdraví a šťastný návrat do ČR bude to GS 1XXX velebnosti...jen nevím kdy......
mencas napsal(a):
Mildo jen se zeptam, v zimě psali, že tam mráz zabíjel-popisovali to jako katastrofu pro Mongolsko, jsou vidět hodně znatelné stopy? ...hlavně přeji, super zážitky, krásný výlet, málo technických problémů a hlavně zdraví a šťastný návrat do ČR
no nemyslím, že by to bylo tak strašné, sice v zimě umrzlo asi 5 mil kusů dobytka, ale je to jen asi 10% z celkového počtu, je fakt, že cestou sem tam vidíš nějakou polorozpadlou zdechlinu. Osobně si myslím, že jim to paradoxně spíš pomůže, jelikož spásáním vegetace se gobi značně rozrůstá, ale mongolovi to nevysvětlíš, dobytek je pro něj majetek.
Mongolovi nevysvětlíš nic, vlastní zkušenost a můžeš mít i tlumočníka. To že jim tam každoročně pojde pár milionů dobytka nikoho nezajímá, pouze vlada mongolska na zakladě těchto informací vyslaných do světa pobere pěkné peníze jako mezinárodní pomoc do svých kapes. Mongol jako pastavec nedostane ani Tugrik, ale nedělejme si iluze oni se vážně nepředřou a že by měli pro dobytek nachystáno něco na zimu..ani ťuk bud si najde potravu pod sněhem sám nebo chcípne.
