Ja asi ziju v paralelnim vesmiru, ale my jsme tolik orientovani na presnost a dokonalost a bezchybnost, ktere se snazime za kazdou cenu dosahnout na vsech polich nasi pusobnosti. Ale kde je ten prvek opravdovosti? Co je zabavneho na tom mit napr. na motorce navigaci a vedet presne kde jsem, kam jedu a jak daleko je pristi benzinka? Kam se vytratil ten duch objevitelstvi, komunikace s mistnimi domorodci pri hledani cesty v neznamem prostredi, kdy dva ukazuji doprava a tri doleva? Kde je to trnuti v zatylku, jestli mi to da na tu pumpu, ktera byla na ceduli za 3km a uz jsem ujel 30 a nebo jestli budu tlacit neznamo kam a noc na krku? To krasne premlouvani motorky, aby jeste vydrzela a chvili jela, nez dojde benzin nebo nez neco odejde. Ten nadherny adrenalinovy pocit, kdyz se zamotam nekde a bloudim tak, ze mi az tecou slzy a rozmlouvam se vsema bozstvama, aby mi ukazala cestu? Jezdim na motorce na mista, ktera neznam, ktera objevuji a poznavam skrze pritomny okamzik ted a tady a ne ze mi nejaky umely hlas rekne, ze za 200 metru zahni tam ci onde. To muzu sedet doma u pc a cumet na google earth v helme a s vetrakem do xichtu a vyjde to nastejno. A kde je napsano, ze kazda cesta musi probehnout vzdy hladce? Vzdyt na co po letech vzpominame nejvic? Na ty prusvihy, provizorni opravy, nenadale zvraty a zmeny planu, na ty situace, ktere jsou nejakym zpusobem extremni. Ale nekam jet a normalne tam dojet a pak se odtamtud zase normalne vratit, tak na to si za 10 let ani nevzpomenu! Vnimat prostredi, kterym jedu a ne mit oci prilepeny na titernym displeji a vedet, jaka zatacka me ceka za kopcem. Jel jsem s kamaradem na Jawa 350 do Chorvatska. On trval na tom, abych vzal s sebou mapu. Jedina mapa, kterou jsem nasel, byla turisticka mapa krkonos - ale on byl klidny. Mapu jsme meli. Jeli jsme jen s batuzkem s krajicem chleba a lahvi vody neznamo kam. Jedine bylo jasne - jedeme na Vinnetoua k plitvickym jezerum a po ceste se stavime v Thalu u Grazu u Arnolda. To byl nas plan. Ani jsme nevedeli, ze je zrovna tesne po valce, ze je cela zeme rozstrilena na cucky. Tenkrat jsem ani nevedel, ze se musi mazat nebo napinat retez, protoze byl stejne schovanej v takovejch gumovejch krytkach, tak jsem ho stejne nikdy nevidel. No a jeli jsme tam 2 dny. Prijeli jsme na misto, precetli si cenu vstupneho, 10 minut cumeli pres zabradli a pak si rekli hm - tak na to nemame prachy, tak jedeme dom. No a jeli jsme 2 dny zpatky. Po ceste odesla predni brzda, nekolikrat se to hvizdlo, retez preskakoval pres zuby jak byl vytahanej (to jsem tenkrat nevedel) ale dojeli jsme v poradku a dodnes je to moje oblibene dobrodruzstvi. Takze motorka nemusi byt nutne spolehliva, dulezite je, aby panovala souhra.
Veganstvím proti zbytečnému násilí.
Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody.
Rhinoceros>napsals to pěkně, já mám taky rád Jawy-v naší partě jsou ještě tři v plném nasazení, loni jsme jeli do Rigy, cestou domu jsme na jedne z 350 půlili motor a flexou půjčenou v dílně upravovali kliku.. nevěřil jsem, co všechno se dá na koleni opravit. Budeme na tyhle cesty vzpomínat do konce života. A v garáži mi stojí Číza 487ka... Jenže abych vyklopil 200tisíc peněz za stroj, který je poslepovaný ze všeho možného, nekvalitně montovaný v zabordelený dílně, to přes mou slabost pro české motorky fakt neudělám, radši jsem ty prachy nasypal do starýho BMW, které má taky duši
No kdyby to stálo 100 tkč tak asik, možná, snad. Ale je to hnus velebnosti, obzvláště ten výfuk, no to je hrůza
Tohle už nemá podle mě s motorkou JAWA nic společnýho.
Jak píše Rhinoceros, zážitky s JAWOU, byly prostě super, ale kdyby tady bývalo před těmi 25 lety, kdy jsem začínal s motorkou, dostupnější něco lepšího, tak by sspousta z nás neměla tu nostalgii k motorkám JAWA.
Ale na druhou stranu bych tady možná už nebyl, protože jsme se vyblbli na slabých strojích. Vezmeme to zkratkou, je to sice dál, zato horší cesta.
insorto
„Záviděl“ jsem lidem, kteří mohou jet na dlouhé cesty na motorkách. Nevěděl jsem, zda se někdy dostanu i já k tak dlouhým cestám. Mám za sebou ještě ze studentských let výlet na měsíc do Bulharska. Tehdy na Jawě 350, s PAVem a první manželkou. Vyrazili jsme z Hradce Králové a jedinou slušnou cestou na celé cestě byla tehdy nová dálnice Praha-Bratislava a potom kousek dálnice Gyor-Budapešť. Zbytek cesty se jel tehdy přes vesnice, jezdilo se padesátkou a někdy jsme to rozjeli i přes stovku. To znamená, že jsme cestovali tři i čtyři dny, abychom zvládli vzdálenost 1500km. Přesto to byla to letoška má nejdelší (časově) cesta. Od té doby různé povinnosti nedovolily uskutečnit opět něco podobného. Rád jsem četl cestopisy na internetu, ale zda budu moci i já, bylo ve hvězdách. Po Řecku jsem toho najezdil moc na motorce a po Evropě autem to samé, ale mám na mysli mnohodenní motorkářský požitek...
Taky mám k Jawám srdeční vztah jak vidíte....ale.....není cesty zpět, v životě všeobecně.
Život jde jenom dopředu, vždycky. Já vím, řeknete a co nostalgie? Ale to tak nejde kluci! Doba Bati a Zátopka měla i dětskou obrnu, vykloubené kyčle, novorozeneckou úmrtnost desetinásobnou dnešní atd. Já rád vzpomínám na tehdejší heroické cestování, přesně jsi si mi to připomněl, rhinocerus...
Některé vzpomínky:
Na ten měsíc do Bulharska jsme jeli se dvěma motorkami s dvěma PAVy. Tehdy už nejezdily, psal se rok 1983, ale nebyly zakázány. Občas se někde našel nějaký v nějaké zatuchlé stodole, v pororozpadlé garáži. Tak jsme sehnali i ty naše dva. Ten jeden naštěstí dokonce i s originálním kolem a gumou a hlavně s tím závěsem. Podle tohoto mustru jsme vyrobili - posvařili i závěs - uložení - upevnění toho druhého PAVa. Jarda, spolužák na medině v Hradci, s kterým jsem jel měl, bráchu v Ruseku, to je vesnička hned vedle Hradce. Ten nám pomohl celou tu přípravu zpáchat. (odbočka: tehdy jsem si na medině přivydělával kromě jiného i tím, že jsme s Jardovým bráchou kupovali hodně prorezavělé Žiguly, odstrojili je, následně nové plechy a renovace interiéru a opět prodali s dobrým ziskem, dělali jsme renovaci aut).
Ale na měsíc cesty ve dvou rozhodně nestačil jeden PAV pro jeden pár lidí. Postranní tašky tehdy, alespoň v Česku neexistovaly. Proto jsme posvařili ještě jakousi zahrádku na ten PAV a nosič za zadním sedadlem. Tehdy Jawa 350/634 měla povinně výfuky "proklatě" nízko a kdo je ohýbal a zvedal, byl nejen pokutován, ale jistě i vyšetřován StB za "vzhlížení se v kapitalismu", "napodobování konzumního stylu života" a všechny ty nesmysly, co se tehdy děly (taky nostalgie?). Jenomže, dvě osoby na Jawě plus přetížený nosič za manželčinými zády doslova sedaly výfuky až k zemi. Když si domyslíte i toho páva, který byl také přetížen a zatěžoval zadní kolo motorky, celé to vypadalo jako chopper, protože přední kolo koukalo pyšně někam k nebi. Přesto to byla nádherná cesta. Neexistovalo motorkářské oblečení. Džíny, kecky, kožená bunda. Helmy? V Česku zrovna rozjeli vzor "Cassidy", první integrálga domácího trhu. Já na to byl lépe, díky každodennímu uklízení v PRIORU v Hradci, brzo ráno, před přednáškami, jsem měl trochu víc peněz a koupil v Tuzexu za hříšný peníze "Boerku", pod kterou tolik nefoukalo jako do Cassidy. Nejhorší byl ale ten páv. Nedalo se s tím jet bezpečně a hlavně: díky jdoutaktu byl hned celej zaolejovanej. Ale my měli na pávu nahoře ještě tu přídavnou zahrádku, na ní stan, spacáky a jiné lehčí věci přivázané provazy. Kdykoli jsme chtěli rozvázat ty provazy, abychom něco vyndali, nebo otevřeli páva, celé ruce zašmírované, no hrůza. Kolem Oršové a po probdělé noci na motorce a za šílené únavy manželka skoro spadla z motorky, protože usnula. Musel jsem si ji přivázat kolem pasu dvěma řemeny, aby znovu nespadla. Vozili jsme s sebou samozřejmě olej, abychom na místě "vytvořili" benzín MIX, který samozřejmě v Rumunsku tehdy u pump nebyl. Kolikrát jsme promokli a znovu uschli, promrzli, ani nemusím povídat. Bylo to sice dvacet-třicet let po Zátopkovi, deset let po monopolních vítězstvích Jawy v Šestidenních celých sedmdesátých let, ale i tak to byla heroická doba.
Ale to neznamená, že jsme neudělali vše tehdy dostupné, abychom se připravili co nejlépe. Na tehdejší dobu, taková byla úrověň společnosti.
Ale měla i své zápory, jako každá doba.
Jsem trochu z tématu, já vím. Ale třeba to některým něco říká....
Jo, jinak samotný fakt, že mám na co vzpomínat je H@VNO, "páč" to znamená, že jsem nějakýho věku, že si tolik pamatuju,.....a to je blbý
Dnešní Jawy, přes celou tu krásnou nostalgii se mi nelíbí, alespoň zatím, ale přeji si, aby se začalo dařit.
Dobré Ráno z Jihu
Doc přiložený následující obrázek:
[71.68Kb]
Upravil Doc dne 13.02.2010 09:02
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
Tohle už nemá podle mě s motorkou JAWA nic společnýho.
Jak píše Rhinoceros, zážitky s JAWOU, byly prostě super, ale kdyby tady bývalo před těmi 25 lety, kdy jsem začínal s motorkou, dostupnější něco lepšího, tak by sspousta z nás neměla tu nostalgii k motorkám JAWA.
Ale na druhou stranu bych tady možná už nebyl, protože jsme se vyblbli na slabých strojích.
souhlas se vším
P.S. Baltazare, shodou okolností Tvé motto se mi tolik líbí, že ho mám na řeckém webu přeloženo, jakožto své, takže ....my si rozumíme, hehe
Upravil Doc dne 13.02.2010 09:06
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
Rhinoceros> žiješ v paralelním vesmíru tohle to dokazuje "Jedine bylo jasne - jedeme na Vinnetoua k plitvickym jezerum a po ceste se stavime v Thalu u Grazu u Arnolda. To byl nas plan. Ani jsme nevedeli, ze je zrovna tesne po valce, ze je cela zeme rozstrilena na cucky."
Možná je dobře že jste jeli "PO" asi náhoda mohli jste jet i "BĚHEM" pak by z Vás byli váleční zpravodajové. Spíš by jste ale neviděli nic a jeli domů hned z hranic.
Spiš je to o tom co si můžeš dovolit, kolik máš času a jaké povinnosti. Všechny technické věci ti nepřidají ani neuberou opravdovosti. Mohou ti umožnit vidět a prožít víc věcí v kratším časově omezeném termínu.
Abych dojel na Sicílii nebo kamkoli jinam po Evropě nepotřebuju ani navigaci ani mapu o mapě Krkonoš nemluvě. Dobrá příprava ať už na papíře nebo dnes v navigaci mi pouze umožní v cíli neztrácet čas blouděním a hledáním místa na spaní.
Budu li rentiér bez rodiny a závazků nepotřebuju řešit nic. Mám-li ale na cestu 16-dní a vím že chci dojet do nějaké země a tam vidět možné maximum, plánování se prostě vyhnout nedá. V opačném případě to buď nestihneš nebo neuvidíš nic. Žádná sebelépe naplánovaná cesta neproběhne podle plánu vždycky se něco stane, plán a ti jen může pomoct problém řešit. Dneska se při vzpomínce na to jak skoro došel benznín těsně před vrcholem Stelvia smějeme. S navigací jsem po 1 minutě věděl že není co řešit a že na zbytek rezervy nejbližší pumpu dáme. Bez ní by to dopadlo stejně, jen by to zjištění proběhlo o hodniu pozdějc kdy sme k ní dojeli.
Co se JAWY týče mám je rád, byl to první stroj. Žádný návrat se ale konat nebude. Na zastaralém zařízení a ve fabrice postavené na chrlení serií se malá produkce efektivně vyrábět nedá. Novou JAWU od základu nikdo na zelené louce nepostaví. Vše ostatní jsou jen sny. Snít se má, ale realita koná opak.
Kámen úrazu je neexistence vlastního motoru. Nákup je věc drahá a ROTAX je sice hezký pro životnost, ale nákupka bude stát přes půlku výrobních nákladů. V tak malých odběrech se nikdo o dobré ceně bavit nebude. Ušetřit se pak musí na všem ostatním a je to na výsledku jasně vidět.
Strašně bych si přál aby to bylo jinak. Mít novou Jawu doma je dnes prostě vyhození peněz, za 160 tisíc koupím V-Stroma i s ABS - naprosto nesrovnatelné.
Já osobně mám na Jawu 250 super vzpomínky, nacucat 2x prošlápnout zasunout
klíček bosch šlápnout a vždy chytla. Určitě na tomto foru budu mít jeden rekord. Na 250jsem dal Bulharsko s vozíkem PAV a baťůžkem /tenkrát se te výraz nepoužíval/ a teď věřte nebo nevěřte v roce 1972/není to překlep/.Nepište "vrať se do hrobu". Z toho plyne ta nostalgie a Jawě byl přál určitě úspěch i když tomu moc nevěřím. Tu by mohl záchráni jedině velký investor.O jednom bych věděl. Pan Ferdinand Piech z VW má chuť koupit nějakou dvoustopou značku ale zatím pošilhává bohužel po nějaké italské.
JARDAJBC napsal(a):
Určitě na tomto foru budu mít jeden rekord. Na 250jsem dal Bulharsko s vozíkem PAV a baťůžkem /tenkrát se te výraz nepoužíval/ a teď věřte nebo nevěřte v roce 1972/není to překlep/.Nepište "vrať se do hrobu".
Rekord máš, ale vrať se o půl stránky výše!!!
Něco Ti to připomene..
Jinak mezi námi....... deset let co jseš napřed......
v našem věku........
nehraje žádnou roliiiiiiii Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
Cely pribeh: Chodil jsem jeste do skoly a mel jsem tyden jarni prazdniny. Kamarad chodil kamsi na brigadu. Usetril si 2000Kc. Bylo utery vecer a my si rekli, ze by to chtelo neco podniknout. A pak to prislo - a co kdybychom jeli zitra rano na motorce do Chorvatska? Tak jo. On rekl rodicum, ze budeme u nas na chate a ja rekl, ze budeme u nich na chate. Nikdo z nas v te dobe chatu nemel... Pujcil jsem mu otcova blembaka, sebral chleba, lahev vody, mapu krkonos, 3 litry oleje M2T a hned rano jsme se vytratili z domu a obleceni v teplakach, mikine s kapuci, cernych perovych bundach a palcacich jsme vyrazili. Musime na jih. Vsechny cesty vedou za Vinnetouem. A taky vedly. Proste jsme s minimalni zemepisnou znalosti a bez jakehokoliv planu cesty dorazili na misto. Prespali jsme v nejakem rozstrilenem staveni u cesty v Karlovacu. Nemeli jsme spacaky ani karimatky nemeli jsme nic. Spali jsme na hole zemi tak, jak jsme slezli z motorky. Noc byla chladna, casto me budila zima. Rano za svetla jsme zjistili, ze z toho nepreberneho mnozstvi vsech opustenych baraku jsme si vybrali pro nocovani zrovna verejne zachodky... Rozhledli jsme se a vsude kolem nas bylo nas...o. Ale meli jsme stesti. Nekdo pouzil pro vytreni pr...e skolni atlas jugoslavie - Tak jsme se podivali, kde jsou plitvice a v klidku pokracovali dal. Karlovac, stejne jako vsechna mesta, ktera jsme mijeli byla mrtva. Nikde nikdo. Ani zivacka. V zadnem dome se nesvitilo, vsechno bylo rozbombardovane. Znicene, rozstrilene... Jen v Zagrebu jsme zahledli asi 10 lidi na ulici. Vsichni ostatni byli bud mrtvi nebo schovani. Kdokoli nas zahledl na motorce, okamzite prchal do ukrytu. Bylo to depresivni, ale velmi poucne. Nikdy jsem nezazil nic podobneho. Jeste dnes me mrazi v zadech kdyz si vzpomenu, jak jsme se snazili opravit predni brzdu a potrebovali jsme dva sroubky do vicka vyrovnavaci nadrzky, ktere se vibracema uvolnily a ztratili jsme je. Zahledli jsme asi 10 leteho kluka. Byl samozrejme zvedavy a chtel se podivat na motorku... Jeho otec vybehl z domu, vzal si ho pres rameno a utekl zpatky. Uz jsme je nevideli. Radsi jsme se taky zdekovali. Prijeli jsme nakonec do plitvic. Nikde nikdo. Mrtvo. Jen zavora a zabradli pred vchodem. A nekolik lidi v prilehlem baracku - pokladne. Nikdy jsme se nedozvedeli, jestli bylo otevreno nebo jestli bychom proklouzli zadarmo nebo co. Jen cenik na parkovisti hlasal sumy, ktere nam brali dech. Tak jsme chvili koukali pres zabradli a rekli si, ze bude lepsi jet asi domu, protoze musime v pondeli do skoly a 2000 Kc, ktere jsme s sebou meli uz byli skoro pryc a tak aby nam vystacilo na cestu zpet. Benzinove pumpy temer neexistovaly. Jedna byla funkcni v Zagrebu a pak az v Rakousku. Penize jsme si menili v Grazu na poste po ceste tam. Nic jsme nejedli 3 dny, protoze by nam penize nestacily. Ale nevadilo nam to. Byli jsme svobodni a plni zazitku, ktere dosud nic neprekonalo. Kdyz jsme se vratili domu, rodice se nas ptali, jak bylo na chate - Jen jsme se na sebe s kamaradem podivali a rekli Skvele! Bylo jaro 1996...
Jo a motorka byla Jawa 640 Sport line r.v. 1994 celokapotaz (jako Yamaha 350 RD) Zpetna zrcatka v masce z Fiatu Panda, Origo 'ladene' vyfuky. Tocila 7000 otacek a jela 160km/h solo, 140 km/h ve dvou. Spotreba do 4 litru/100km. Original nosic zadniho kufru + kufr. Chytala na prvni naslapnuti. Najezdil jsem na ni celkem asi 50 000 km. Motoricky naprosto bez problemu. Zapalovani kladivkove, klicek bosak. Velmi pohodlna na dlouhe cesty, aerodynamicka a rychla. Honda NSR 125 se mnou neudrzela krok - tenkrat... A ted to prekvapeni... Prodal jsem ji pred lety a podival se na google images, jestli nenajdu ten samy tip, abych sem mohl dat foto. A co se nestalo? Nasel jsem primo tu svoji, kterou jsem pred prodejem nechal nastrikat u kamarada na kawasaki zelenou. A tady je... Uz jsem borcovi napsal, jestli se na ni muzu prijet nekdy z nostalgie podivat...
Rhinoceros přiložený následující obrázek:
[167.19Kb]
Upravil Rhinoceros dne 13.02.2010 11:45
Veganstvím proti zbytečnému násilí.
Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody.
SUPER
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
A timto stylem cestuji dodnes. Na blint, bez pripravy, s chatrnym planem a mlhavym cilem. Je to ten nejlepsi zpusob cestovani, jaky znam. Vzrusujici, zabavny a naprosto improvizacni masakr, kdy nemam tuseni, do jake situace se dostanu dnes odpoledne. Projel jsem takto zatim 26 zemi a letos v dubnu jedeme na zatim nejdelsi cestu, kterou jsme kdy podnikli - na 8 mesicu neznamo kam. Pomalu balim podnikani, aby to tak vyslo ke konci brezna. Upravil jsem si Mercedes Sprinter - pracoval jsem na nem cely rok. No a do nej dakarka Sara, kola zvenci a jedem. Nemame plan. Proste pojedeme nekam na jiho vychod na jare a pak nekam na sever v lete a potom na jiho zapad na podzim. No a pres stred to vezmem na zimu zase dom. Po navratu prodam Sprintera i Dakara - pokud vydrzi cestu a za utrzene penize poletime na rok do Australie. No a pak se uvidi. Vloni jsem byl vsude hlavne letecky. Za zminku stoji vylet na Sardinii, kam jsme prileteli - shodou okolnosti s tim samym kamaradem do Cagliari a rekli si tak, a co ted? A na obzoru byly videt nejake hory. Tak bylo rozhodnuto - jdeme do hor. S krosnama na zadech jsme sli asi 40km do hor a pak dal k mori. Po ceste nas ohrozovali divoci psi, vedro, komari. Jedli jsme prevazne fiky ze stromu a hroznove vino. Uzili jsme si tolik legrace, jako nikdy. Parkrat jsme si nekoho stopli, kdo nas nekam popovezl a za 14 dni jsme videli skoro celej ostrov. Bez mapy, bez pruvodcu, bez vstupnich informaci. Mel jsem s sebou spacak Deuter - ten hodne teplej do -15 komfort. Nedalo se v tom vydrzet, protoze jsme tam byli v zari. No ale ja nevedel, jake teploty ocekavat, protoze jsem se nedival. V Anglii byla docela v tu dobu kosa a spal jsem asi 14 dni pred odjezdem venku, abych zjistil, jestli to bude ok. Ale jinej spacak jsem nemel a vedom si pribehu Andyho McNabba jsem si rekl, ze lepsi spocenej, nez podchlazenej. Abychom to stihli zpatky na letiste, museli jsme jet vlakem, autobusem a bezet s krosnama asi 10 km. Ale proste bomba! Dalsi vec je baleni. Davno jsem zjistil, ze je zbytecne si s sebou cokoliv brat, protoze to clovek stejne nikdy nepouzije, pouze to s sebou taha. Takze 2 tricka, 2 trenky, 2 ponozky, 1 kalhoty, 1 kratasy, 1 mikina a 1 nepromok bunda. Spacak, karimatka, celovka, kapesni nuz, 5 litru vody, sklenice s arasidovym maslem na energii - tot vse.
Veganstvím proti zbytečnému násilí.
Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody.
ok, cau letim do Bulgaria na lyze na par dnu Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
