jako inspiraci pro Sadílka, který plánuje cestu do Vietnamu a na prosbu několika dalších ale i pro všechny ostatní jsem se rozhodl sem hodit moje dva roky starý povídání o Vietnamu.. Bude to ve stylu cestopisu "Balaton je na severu" ale pro urychlení budou cca dva díly denně.. Bude li zájem, mám ještě nějaký fotoreporty z loňska, předloňska, předpředloňska, letoška atd..
Jen upozorňuji, že některé informace vzhledem ke stáří povídání již nemusí být aktuální, budu se je snažit průběžně upravovat v poznámkách u textu.
No a ani jsem nedopsal odstavec a než jsem se nadál seděl jsem v letadle, které rolovalo na vzletovou dráhu. Za pár okamžiků jsme vystoupali nad nízkou oblačnost a oslnilo mne slunce a překrásný pohled na mraky pode mnou. Následovaly dvě klidné hodiny letu ve výšce 11.500 metrů s okolní teplotou -54°C a teď dopisuju těch pár řádek v mezinárodním tranzitním prostoru na letišti v Istanbulu. Letadlo letí za dlouhých šest hodin, tak dám asi velkej kelímek kafe.. Zatím vyřizuji ještě pracovní věci, které jsem zapoměl v Praze, přepisuji některé kontakty do záložního telefonu a nakonec jsem neodolal a objednal si jednu z místních specialit a dal si k tomu véééélkou sklenici piva s typicky tureckym názvem EFES Pilsen. Zrovna psal kamarád Honza, že s mu podařilo zajistit motorku. Moje oblíbená Honda Wave110 bude k dispozici až příští týden po příletu kamaráda Pavla protože je zaparkovaná u něj doma, nicméně Honza operativně zabavil jinou motorku tchýni a nakonec mě tam teda čeká místo stroje Honda Wave 110 jiný model této místními oblíbené značky a to Dream 100. Hotel je také zajištěn a dorazila informace o neuvěřitelně nízkých cenových relacích tak o tom se rozepíšu až jaká bude skutečnost. Zatím mne trošku trápí realita tohoto letiště a to, že není přístupná žádná
WI-FI síť.. Nacpanej a příjemně unavenej se nořím do knížky aby ten čas rychleji utekl. Těsně před půlnocí zapadnu do dalšího letadla a čeká mne dlouhý let do Bangkoku a v neděli do Hanoje.
Upravil jezek dne 07.10.2011 13:47
sedím na plastové stoličce u plastového stolečku na rušné třídě v centru Bangkoku. Každé čtyři minuty se ozve hukot nademnou prosvištějící rychlodráhy.. Lovim v misce hůlkama nudle a usrkávám horkou polévku. Mám rád asijská města. V jakoukoli denní či noční dobu to tu žije. A´t máte pocit potřeby takřka čehokoli, seženete to. Kdo chce zažít opravdu zdejší život a ochutnat to pravé a nejchutnější jídlo, ať zapomene na restaurace. Nejlepší jídlo koupíte právě na tý ulici. Kdo by někdy zavítal tímto směrem tak ať to určitě zkusí!! Není se čeho bát a je to opravdu kulinářský zážitek. A mimo jiné to stojí pár drobnejch. Nabídka všelijakých restaurací je tu koncentrovaná snad jako nikde jinde na světě. Seženete tu od Korejské až po Mexickou snad všechny, ale ty stánky co pomalu popojížděj ulicí, občas zastaví když připravují zákazníkovi jídlo a nabízí od u ledu naloženého ovoce přes různé polévky po nespočet grilovaných masíček která původně běhala, létala nebo plavala v moři či jiných vodách, tak tyhle stánky jsou opravdu bezva. A jako dezert si můžete zas za chvíli z jiného takhle mobilního "fastfoodu" zobnout nějaký ten smažený hmyz.. Místní pojízdní prodavači pečlivě ve volných chvílích vydloubávají špejlí pecky z melounů, nebo krájí čerstvou zeleninu do polévek.. Pestrobarevné uličky jsou úchvatné a své fascinující kouzlo dostávají po setmění kdy se ulice rozzáří všemi barvami z neonových poutačů.. Místní děvčata vás lákají na tradiční thajské masáže a taxikáři se vám snaží vnutit svůj dopravní prosředek ať už je jakýkoli. A že ta škála je opravdu pestrá.. Doprava je vůbec zajímavá. Zaprvé je třeba si zvyknout, že se tu jezdí vlevo a pokud překonáte tento základní problém, už se nebudete divit ničemu. Tuningy v podobě různých diodových světýlek všude, barevné žárovky v hlavních světlometech motorek a neuvěřitelné spoilery vás po chvíli nepřekvapí. Ale protože jsem tu jen na den kdy čekám na další spoj do Hanoje a ještě se sem na pár dní vrátím při cestě zpět, rozepíšu se až pak.. Takže zítra z Hanoje! Ahoj
Ráno jsem vstal skoro ještě za tmy. V 10.30 hod musím být na letišti a nechci nic nechat náhodě.. Tak radši vyrazím dřív. Je neděle a tady v Bangkoku to takřka není poznat. Provoz jako v kterýkoli jiný všední den.. Stanice rychlodráhy - Skytrain je přímo před hotelem. Jede za minutku a za dalších pár minut už vystupuji na konečné. Jdu hledat autobusovou zastávku a pak něco k snídani. Je relativně brzy ale přesto v poloprázdném tržišti nacházím pár stánku, kde už vaří polévky a jiné dobroty. Přejídám se za 35 BTH a nestačim se divit bezpečně zajištěné elektrice proti nechtěným zlodějům. Po snídani jdu na bus. Spoj na letiště jezdí každých 30 min a jeden právě odjel. A tak pozoruju frmol.. Úžasný.. Miluju Asii a její život. Bus vidím v dálce a tak se připravuju na rychlé nalodění takřka za jízdy. Zase ta zpropadená klimatizace!! Si tu všichni asi myslej, že se tim turistovi buhví jak nezavděčej, ale já zatím trpim.. Zima jaxviňa. Na letišti jsme asi za 40 minut. A tak už jen odbavit na Check-inu a čekat. Časově to vyšlo akorát.
A už jsem v Hanoji. Přistávali jsme v mlze a okolní teplota je cca 20°C. Přistáli jsme o cca 30 min dříve než byl předpokládaný přílet a tak mne nikdo nečekal.. Šel jsem si zatím vyměnit bankovky z "mekdonaldova" za místní. Vietnam je vtipnej v kurzu místní měny. Za jeden dolar získáte cca 1750 Dongů. A tak mi slečna ve směnárně poblahopřála, že jsem se stal milionářem a popřála příjemný pobyt. Měla pravdu, za 300 ďolíků jsem dostal hodně přes 5 milónů Dongů. Vložil jsem vietnamskou sim kartu do telefonu a začal se shánět po odvozu. Nakonec to dopadlo a s kamarádem taxikářem jsme se našli. Cesta do hotelu trvá další hodinku.Vyhodit bágl na pokoj a rychle za kamarádem Honzou. Abych uvedl věci na pravou míru - Honza je pravej nefalšovanej vietnamec, kterej mluví česky líp než Schwarzenberk nebo Vyčítal a gramatiku má lepší než kdokoli z Karlovejch Varů ( Aše ) nebo pražských Vršovic ( Bohdalce) . Žije napůl v Praze a napůl zde, v Hanoji. V Praze dělá soudního překladatele a tady hraje golf.. má dnes narozeniny, jeho synovec také a ještě se slaví můj příjezd po dvou letech a tak je to velkolepé. Vidím tu samé známé tváře. Sejde se celá široká rodina a je to opravdu úžasné setkání! Připadá mi komické, že přijedu do Vietnamu a slyším tu češtinu a slovenštinu, podle toho kdo kde zrovna kdysi studoval nebo pracoval. A tak sedíme, kecáme a vzpomínáme a přitom se připravuje bohatá hostina. A pak už se jen jí a pije, pije a jí a klábosí několika různejma jazykama.. Jsem přecpanej bambusovou polévkou, závitkama, rybíma žaludkama v kopru, kuřecíma pařátkama, lososem zabaleným v listu s wasabi, zeleninou a mraky jinejch dobrot a dojmy a tak to balim, dopíšu pár řádek a zatím dobrou. Zítra začne seznamování s místním provozem - to bude zas mazec než si opět zvyknu tak musim nabrat všechny síly..
Dobréééééé ráno Vietname!! Nějak jsem v noci padl za vlast (tady ale nevím za jakou) a vstával jsem až před polednem místního času. Volal Honza, že padáme na oběd a tak jsme vyrazili do centra Hanoie na úžasnou a voňavou FFFFFF. Tak se tu vyslovuje polévka. Prostě dlouhé ffffff.. Navštívili jsme vyhlášenou značkovou restauraci specializující se na polévky Pho Vuong jejíž pobočky najdete na mnoha místech. Další oblíbená je prý i Pho24. Nacpali jsme žaludky a jeli pro malého Honzíčka do školy. Chodí na mezinárodní základku a učí se vše pouze v angličtině. Takže frajer a mluví líp než já.. Pak jsem byl nafasovat přibližovadlo a nakonec je to prozatím skůtroš v automatu a tak se snažím nemačkat spojku abych si nerozbil hubu. Proti letům minulým se tu strašně změnil provoz. Od prosince 2007 jsou zde povinné helmy na motocyklech a kdo zareagoval tenkrát pružně a tento artikl začal dovážet a prodávat, hodně na tom vydělal. Teď už není takový boom prodeje jak tenkrát, ale přesto je to jedno z nejprodávanějšího zboží. Helmy jsou tu všech typů. Vypadají jako helmy, kšiltovky, klobouky i vojenské blembáky. Jízda nez helmy se samozřejmě trestá, ale jak se vyhnout kontrolám mají místní také vymakané. Většina policajtů stojí na křižovatkách a tak spolujezdec bez helmy prostě před křižovatkou sleze, přeběhne pěšky a za křižovatkou naskočí a jede se dál. Pokud nemá helmu řidič snaží se schovat v davu a doufá že nebude spatřen. Navíc policejních kontrol prý přibývá, víc se měří rychlost. Honza vyprávěl jak platil 50USD za překročení o 12km/hod, ale taky i 200 USD za překročení o 20 km/hod a neměl místní řidičák, jen českej. Pokuty by se oficiálně měly platit takto: při přestupku dostanete předvolání na policejní stanici, tam nafasujete pokutu a s papírem o uložení pokuty běžíte do banky zaplatit a zpět na stanici ukázat potvrzení o zaplacení. Při vážných přestupcích vám děrovačkou udělaj díru do řidičáku a při třetí díře vám ho rovnou seberou. Nicméně korupce prý funguje jak všude a sami policisté vám navrhnou, že je rychlejší řešení než běhat po stanicích a bankách a platba na místě vyjde i levněji, jen stvrzenky si zrovinka zapoměli v jiné bundě..
Přibylo i víc aut. A to tak že podstatně. Nedokážu si to v tomhle provozu představit tak za 10 let. To bude mazec. A navíc mi přijde, že některá auta jsou do zdejšího bláznivého provozu i zbytečná..
tak jsem se vrátil z pojížděk. Bude mi ještě pár dnů trvat než se začlenim do provozu jako místní, ale základ už mám za sebou. První seznámení bylo s automatem. Levá páčka je vo hubu a tak jsem na ní radši zapoměl a rozhodl jsem se že na ni vůbec nebudu šahat nebo někde lehnu. Za pár okamžiků jsem vprostřed mokré křižovatky použil při náletu jiného skůtru z levoboku co jel na červenou použil páčku pravou a napadlo mne jestli bych na ní pro příště neměl zapomenout taky. No nebejt zvyklej z větší motorky, mohl jsem opět lehnout a s větší parádou. To by člověk nevěřil jak to maličkatý přední kolo dokáže krásně klouzat. Provoz je fakt mazec. Kdo nezažil, nepochopí. Jezdí se všude a jakkoli. Na "dálnicích" kde jsou levé dva pruhy vyhraženy pouze autům, je plno, že auta nemají kde se proplížit, není problém na dálnici potkat motorku jedoucí osazená třemi lidmi v protisměru. Červená na semaforu se tu nějak moc neřeší, chce to se jen nebát a prostě se jede. Nahodil jsem Garmina v PDA, strčil sluchátka do uší, PDA do kapsy a vyrazil. Navigace vede do jednosměrek v protisměru, ale tady to má výhodu, že podle ní můžete jet jak řekne. Je to prostě strašnej maglajs, ale velmi zábavné! Pozorovat moc okolí a nevěnovat se provozu není uplně nejlepší nápad, ale občas jsem se fakt zasmál. Nejvíc mne pobavil jeden řidič motorky, který měl přes ústa roušku, aby nedýchal snad nějaké škodliviny a v tý roušce prostřiženou dirku a v ní v hubě zapíchnutý cigáro bez filtru.. Prostě vše pro zdraví a škoda, že neumim fotit rychle za jízdy.. Ale fakt jsem se dlouho takhle nenasmál.. Na motorce se tu jinak zcela běžně telefonuje, kouří, pije, pojídají se různé dobroty, není nic zvláštního vidět tlupu mladejch holek na motorkách jak jedou v hloučku a žvaněj. Můj skůtroš má sytě modrý vytuněný blinkry který svítěj pořád a tak je alespoň i ve tmě vidět, že jsem jinej. Ale zas na druhou stranu ne jedinej. Viděl jsem i několik motorek, co jim koncové světlo měnilo samo průběžně barvu jak vánoční stromeček. Parkování je také zajímavé. Na každym kousku stojí někdo kdo vám za pár tisíc dongů motorku pohlídá. Vyjde to cca na 3 koruny a člověk má klid. Nafasujete lísteček s číslem, to samé číslo vám napíše hlídač křídou na sedadlo nebo kamkoliv jinam kde ještě žádný číslo není a je to. Pak je Vám po příchodu vydán motocykl stejného čísla a můžete frčet. Já v hodelu parkuju na místě pro hosty a to ve vstupní hale u recepce, aby to bylo na očích a toto "parkoviště" je pro hotelové hosty samo gratis. Já jdu dneska už chrnět abych byl fit na zítřejší provoz, ale máte-li jakékoli dotazy k tématu, ptejte se. Co nebudu vědět zkusim zjistit..
časovej posun mi nějak rozhodil vnitřní hodiny a nakonec včera jsem šel spát až okolo šesté ranní dneska. A tak jsem si pospal do půl jedné. Hodil jsem sprchu, vyčistil si "ty žuby žahnutý naholu! a vyrazil do města. Rozhodl jsem se, že začnu poznávat Hanoi důkladně! A to po všech stránkách. Mým prvním cílem dnes je věznice Hoa Lo. Naťukal jsem do Garmina křižovatku ulic Pho Hoa Lo a Pho Hai Ba Trung v jejíž blízkosti by se mělo nacházet vězeňské muzeum. Kupodivu jsem se trefil do správné ulice hned asi na potřetí. Jako návštěvník si můžu zaparkovat motorku - skůtra přímo do objektu můzea a je hlídaná za 2000 DNG. Vstupné je dalších 5000 DNG. (všehovšudy dohromady cca 10,-Kč) Následuje prohlídka, která bere dech. Návštěvník, který se trošičku zajímá o historii Vietnamu a dokáže se vžít do vyprávění místního velmi dobře anglicky mluvícího průvodce bude mít zježené chlupy na rukou a bude mu přebíhat mráz po zádech.
Začnu něco málo historií věznice. Na konci 19. století pod nadvládou Francouzských kolonistů se představitelé místního politického systému začali s přibývajícím počtem zatčených lidí, a je jedno jestli to byli odpůrci vlády, zločinci, či jiní provinilci, zabývat otázkou "kam s nimi!. A tak byly v roce 1896 otevřeny věznice v Cao Bang, Son La, Lai Chau, Hai Phong a největší tato v Ha Noi. Tato věznice v Hanoji Hoa Lo byla postavena ve formě vesnice obehnané vysokou zdí. Okamžitě si našla své hosty v řadách neposlušných revolucionářů. Malé cely "pro dva! byly určeny těm nejzlobivějším aktivistům a byly vybaveny kovovými pouty přišroubovanými napevno k podlaze, které měly za úkol omezit absolutně jakýkoli vězňův pohyb. Pak byly hromadné cely pro systémově nezajímavé, ale tím samým systémem semleté "malé ryby" nicméně s obdobným vybavením. A protože odpůrci systému se našli i v řadách žen a dívek, byly i cely pro ženy a pro ženy s dětmi bez pout. Mezi hrůzné vybavení vězenice patřila v té době pro Francii klasická gilotina a po popravách revolucionářů byly jejich hlavy veřejně vystavovány v proutěných koších pro výstrahu ostatním na veřejných místech. Nebudu vám tu vyjmenovávat všechny ředitele věznice za dobu její existence, ale bylo jich dost a jim je věnovaná jedna z pamětních desek blízko vstupu do muzea. Původně byla věznice navržena tak, aby pojala cca 450 vězňů nicméně v první polovině 20.století byla občas zaplněna až do počtu 2000 osob. Vývojové etapy se dělily na tři části. Ta první sahá do padesátých let 20. století kdy věznice sloužila převážně k věznění vietnamských revolucionářu kteří bojovali za odtržení od Francie, druhá byla mezi lety 1954 až 1964 kdy vězení sloužilo klasicky k potrestání osob které spáchaly tretný čin, a poslední třetí etapa se datuje od 5.srpna 1964 až do 31.března 1973 kdy vězení sloužilo k věznění exluzivních válečných zajatců, převážně pilotů sestřelených letadel z Americko-vietnamské války, kteří později tomuto vězení přezdívali ?Hanoi Hilton?. V roce 1973 byli všichni američtí zajatci na základě "Pařížské dohody" předáni americké vládě. Jako zajímavost stojí i zmínka o letadle A4E Skyhawk, sestřeleném !!civilními obyvateli!! dne 26.října 1967 při náletu na Hanoi a zajatým následně vietnamskou armádou, pilotovi jménem John McCain - nedávném kandiidátovi na presidenta Spojených států a o muži jménem Douglas Peterson. Toto jméno asi nikomu nic neřekne, ale je velkou zajímavostí, že tento muž, který si v tomto vězení prožil dlouhou dobu a zažil hrůzy války ve Vietnamu se po obnovení diplomatických vztahů stal v roce 1995 prvním americkým velvyslancem na ambasádě Spojených států amerických ve Vietnamu zde v Hanoji. No a po roce 1973 jsem účel vězení Hoa Lo již nezjistil. Prý postupně chátralo a v roce 1993 byly dvě třetiny zbourány z důvodu stavby výškové budovy Hanoi Tower. Nicméně vstupní a hlavní část byla zachována a bylo vybudováno toto velmi zajímavé můzeum. Za celou dobu existence se ve vězení vystřídalo (někdo už teda bohužel nestřídal) celkem 12.908 vězňů. Dnes můžete v můzeu vidět dobové cely s okovy, věci osobní a denní potřeby vězňů, dobové fotografie, gilotinu, ale také např. proutěné "rakve" na mrtvá těla.. Z druhé a třetí etapy pak opět fotografie související jak s vězni tak s obdobím války, vybavení cel pro piloty, jejich osobní věci nalezené u nich po sestřelení, ale i leteckou kombinézu zmiňovaného Johna McCaina.. Při návštěvě Hanoje toto určitě doporučuji..
Po návštěvě můzea jsem dostal hlad a proto jsem si o pár uliček dál za chvíli vychutnával vůni a chuť lahodné Pho (ffffff) za 15.000 DNG. Začal jsem se pídit po existenci nějakého spolku motorkářů... Vypátral jsem informaci o zajímavé hospůdce jihozápadně od centra města kde by se prý měl scházet spolek nebo snad dokonce klub majitelů ruských motocyklů Minsk. Ale protože stále tápu a tápu v hanojských uličkách, zjistil jsem najednou, že dochází šťáva a tak jsem přerušil pátrání po hospůdce a vyhlásil pátrání po benzinu. Naštěstí taktika je jednoduchá. Najet na jakoukoli hlavní třídu a jet pořád rovně dokud se pumpa neobjeví v dohledu. Cena benzínu je okolo 11.000 DNG za litr a tak s úsměvem, že mám za pár kaček plnou odjíždím zpět na původní akci. Po několika pokusech jsem nakonec natrefil správnou uličku s názvem Hang Tre, jen jsem ji musel projet dvakrát abych malinkatou hospůdku s názvem HIGHWAY4 našel. Útulné prostředí, příjemnej dobře anglicky mluvící personál a jak jsem později poznal i fantastická kuchyně. Rozhodl jsem se, že si tu udělám takovou druhou základnu v centru.. V nabídce jsou výborné místní speciality a jako přednost mohu doporučit velkou nabídku likérů z horsých oblastí severního Vietnamu. Setmělo se a já se vydávám zpět do hotelu. Zkoušim to po dni ježdění po Hanoji bez navigace a světe div se - vyšlo to. Tak ještě pár dní a mohlo by to být jen lepší a lepší. Dneska jsem po cestách necestách dostal mnoho dalších inspirací tak už teď vím, že se tu opravdu nudit nebudu a proto ani vy při čtení dalšího povídání. Je už zítra 1.30 hod tak dobrou noc..
POZNÁMKA: ceny benzínu jsou v současné době už 16.000 - 20.000 DNG!
Upravil jezek dne 10.10.2011 09:02
ahoj lidi, tak dneska jsem spal jako zabitej až skoro do teď. Vy v Čechách teď vstáváte a já už taky.. Včera jsem si dal jen takovej soft program. Dopoledne ZOO Thu Le. Na tomto ZOO parku mne zaujalo hned několik věcí. Tak zaprvé je vtipné, že otvírací doba je 4.00 hod ráno!! až do 22.00 hod večer. Nedokážu si představit, kdo se jde ve čtyři podívat na zviřátka, ale proč ne.. Pak je zajímavé že vstupné je u osob do 130cm za 2000 DNG a všichni vyšší za 4000 DNG (cca 5 kč). Už jsem o tomto "výškovém" vstupném slyšel v souvislosti se vtupným do místního akvaparku který funguje jen od dubna do 15. listopadu denně kromě pondělí a výškové rozhraní je 110 cm. Jinak zoologická zahrada je vlastně klasický rozsáhlý park, kde jsou velké klece s převážně opicema, občas nějakej ten krokodýl, slon a pár jinejch zvířat. Nedá se to srovnávat co se týče počtu zvířat např. s pražskou ZOO, ale přesto je čistá dobře udržovaná a najdete zde neuvěřitelné množství atrakcí pro děti včetně lodiček - labutí se kterými se můžete vydat po jezeře které protíná takřka celou zahradu. Následoval oběd v oblíbené restauraci Pho24 na břehu jezera Hoan Kiem a pak jsem zapadl do kavárny. No a pak následovala má anabáze. Zaparkoval jsem motku klasicky na ulici, od nejbližšího hlídače jsem nafasoval lísteček s číslem, které napsal křídou na sedačku motorky a šel do kavárny.. No a stalo se, že jsem lísteček někde vytrousil.. Přesto, že v davu místních si mě hlídač pamatoval - jsem jinej - odmítal motorku vydat s tím, že kdybych se pokusil ujet okamžitě volá Policii - vietnamsky Canh Sat. I když parkování stálo cca 3 kč nastal takovýto "neřešitelný problém". Dopadlo to tak, že jsem musel volat kamarádovi Honzovi, ten musel z firmy dojet domů pro techničák, přijet za mnou a techničák se svojí občankou ukázat a prokázat se, že je majitelem. No a motorka byla volná, samozřejmě mě neminulo zaplacení oněch 2000 DNG - cca 3,- Kč. No a pro mě to byla zkušenost pro příště, že na lísteček si dávat sakra majzla!! Ještě že jsem nejel do hor vzdálených přes sto kilometrů..Bych asi pochválenej nebyl, takhle jsem se omluvil za způsobené komplikace a společně jsme se tomu zasmáli.. nicméně jsem byl překvapenej, že to stojí opravdu pár "fufňů", ale funguje to.. Následovalo něco málo nákupů a šli jsme na pivko. Honza mi povídá: "tohle je jedna z vyhlášených hospod výbornym pivem". A jakpak by taky ne. Není problém tu potkat vietnamce s čepicí s nápisem Praha nebo Česká republika, každej druhej vás tu pozdraví AHOJ. (restaurace je na předposlední fotce - ta osvětlená nudle) Hned ve vstupu velké lesklé tanky na pivko, které se tu i vaří. No a protože se k výrobě používá českej slad i chmel, je to pivo prostě fakt dobrý. Restaurace má 7 poschodí a v každém poschodí můžete sledovat jinej TV kanál, ale většinou se jedná o sport. My jsme ve třetím poddlaží koukali na fotbalovej zápas Vietnam - Čína a fandění hostů se dá srovnat s čekými!! Dali jsme pár piv a jeli na dobrou večeři dom. Tam jsme to dorazili chilským vínem. No a v pozdních nočních hodinách jsem se odebral do hajan..
tak jsem nakonec vyrazil do vojenského můzea.. Opravdu pěkné. Zaparkoval jsem motorku, koupil si lístek, vešel dovnitř, vytáhl foťák a cvak.. Zjistil jsem, že karta do foťáku je v PC když jsem pro vás zpracovával fotky. To jsem ale pako.. Tak jsem to prošel jen zběžně. Bez foťáku to není ono a rozhodl jsem se, že to vemu ještě jednou později. Nakonec jsem zapadl do zahradní restaurace a dal si snídaňo-oběd. Přesto se ale jedna vtipná příhoda stala. Byla vcelku plná hospoda, už jsem měl dojedeno, zaplaceno a dopíjel jsem poslední doušek piva ze sklenice když tu vidím přicházet partičku evropanů. A tak se tak zvedám, beru tašku s foťákem (s tim bez karty) a evropani se přibližujou k mýmu stolu a najednou ten jeden povídá česky ostatním: "pojďte sem, tenhle amík už jde do pr.dele". (nevim proč mě odhadl na američana) A tak jsem si pobral věci a nahlas povídám: "jen si ten svůj unavenej zadek posaď a popřemejšlej o tom, jestli jsi jedinej Čech ve Vietnamu.." V životě jsem neviděl tak rychle někoho zrudnout a těch zděšenejch a následně rozchechtanejch obličejů jeho kamarádů.. Fakt jsem se opět dlouho tak nezasmál.. Nakonec jsme dali ještě jedno pivo všichni dohromady u tlachání o zážitkách z cest a zkušenostech a tipech.. Pak jsem si dojel odložit foťák k ničemu do hotelu a vyrazil na večeři. Dnes jsme vybrali jazzovej klub. Pro mě to byla premiéra a bylo to fakt úžasný!! Minh´s Jazz Club nebo chcete-li Jazz Club by Quyen Van Minh najdete přímo v centru Hanoje cca 100 metrů severně od jezera Hoan Kiem v uličce Luong Van Can 31-33. Klub můžu doporučit co se týče dobrého jídla i nabídce kvalitních vín. Majitel klubu - Quyen Van Minh - učí na hanojské Univerzity of Music hru na saxofon a společně se svým synem který studoval několik let v Americe, hraje pravidelně každý den od 21.00 hod živě ve svém klubu. A to se svýni žáky z univerzity a občas hostuje i některý ze světoznámých hudebníků. Opravdu jedinečný zážitek, který by jste si, pokud vám jazz není cizí, neměli při návštěvě Hanoje nechat ujít. Kdo je neznalcem jazzu jako já, tomu to doporučuji vřele také, třeba právě díky fajnovýmu večeru v klubu pana Minha právě jazzu přijdete na chuť..
POZNÁMKA: dle mé poslední návštěvy letos v Hanoji, tento klub není v současné době v provozu.
jo jo kdysi jsem to dával na motoklub BMW. Dával jsem to online jak jsem jel a psal.. jak jsem psal v prvnim příspěvku - je to opakování spíš pro inspiraci a pro ty kdo to ještě nečetl.. tak snad to nikoho neurazí.. navíc tohle bude doplněno ještě o další kapitoly z mých dalších cest a zkušenosti a informace další a aktuální..
Upravil jezek dne 11.10.2011 18:53
Dneska jsem se probudil do chladného rána. V noci jsem slyšel něco jako tlukot kapek o plechovou střechu a pohledem z okna když jsem vstal, jsem zjistil, že pořád lehce prší.. Původně jsme dneska měli v plánu zajet si koupit lístky do Sapy, oblíbeného městečka v severním Vietnamu v horách, ale ještě jsme to odložili. Je tam okolo nuly a mlha a prší. Tak asi vymyslíme nějakou cestu na jih do tepla. Vyrážím do jihozápadní Hanoje. Poprchává a je okolo 14°C. Má to tu výhodu, že se tolik nepráší, ale zas to pěkně klouže.. Honzovi děti, které zde chodí do Hanoi International School dnes měly poslední den před prázdninama, které jsou vždy v době oslav lunárního Nového roku a pořádali ve škole představení pro rodiče a přátele s motivy vietnamských národních zvyků. Můžu vám říct, že opravdu nádherná podívaná a za představení i zpěv by se nemuseli stydět ani profesionálové. Přiblížím vám to pár fotografiemi a pustím se hned do dalšího témata, u kterého by jste se mohli zasmát a pobavit. Dnes jsem přemýšlel při cestě na motorce ze školy o čem vám budu dneska psát. Sednul jsem si na oběd do KFC (poznámka autora: McDonald zde vůbec není) a pozoroval ruch ulice. Když jsem viděl klučinu, který sedal na motorku pomalovanou barvami KFC a jel rozvážet kuřecí dobroty, stejně jako se rozváží pizza u nás, napadlo mě, že dnes zvolím téma "ulice, doprava a dopravní prostředky". Tak jsem dojedl, pověsil foťák na krk a jal se projíždět ulicema a lovit zajímavé foto.. Vzhledem k tomu, že v Asii nejsem poprvé, tak mne většina nevyvede zmíry, ale to co znáte z dokumentů, pohlednic a obrázků různých čassopisů, je pravda. Na motorkách zde můžete odvézt takřka cokoliv. Projel jsem postraní uličkou okolo říčky. Srdce našeho ekologa by zaplakalo, ale tady je to prostě normální. Moc odpadkových košů a popelnic zde nenajdete a tak se věci vyhazují prostě všude. Na ulici to kupodivu ale nějak průběžně mizí. Nepodařilo se mi ale zjistit jak a kam. V řece je to už horší. Ale prostě jinej kraj, jinej mrav. V turistických průvodcích však tyto fotky nenajdete.. Zastavil jsem na křižovatce a přede mnou v kleci na motorce kvokaj slepice, u levé nohy mi zoufale mečí svázaná koza hozená přes sedadlo za řidičem a do tváře mi dloube větev z vánočního stromu přivázaného na motce napravo. Na semaforu se pomalu odpočítavají vteřiny, které zbývají do zelené a při počtu 03 se už dav rozjíždí a ještě na červenou vjíždí do křižovatky. Vprostřed se to ještě trochu motá s motorkama z vedlejší, ale systém zde funguje spolehlivě a provoz je stále plynulý.. Občas na nějaké křižovatce stojí policajt, ale pokud se jen na chvilku otočí, zmizí mu dav motorek stojících na červenou v nedohlednu. A protože se jezdí opravdu tam, kde je místo tak jejich hlavní práce je udržovat volnej alespoň pruh v protisměru, protože při příjezdu ke křižovatce mají všichni tendenci se řadit co nejvíc dopředu a to po celé šíři silnice a to i v protisměru. No a pokud tam zrovna nic nejede, policajt pískáním na píšťalku a máváním dřevěným obuškem se snaží alespoň trochu tento pruh udržovat volnej.. Nesmí se ale na chvilku otočit, páč pak už není kam uhnout. Těsně před zelenou se dav opět rozjede. Mohutné troubení klaksonů osobních aut a autobusů nemá skoro vliv na nic, ale dav se nepatrně rozestoupí a mnohdy se stane, že i auto je rychlejší než motorka. Záleží ale na hlasitosti a kvalitě klaksonu. Vůbuc jsem přišel na to, že ve Vietnamu nepotřebujete na motorce takové ty zbytečnosti jako blinkry, stupačky, plexi a kolikrát i sedadla, brzdové páčky a nebo hlavní světlo potažmo žádné a zž vůbec ne zrcátka, ale klakson, bez klaksonu nemůžete vyrazit nikam. Klakson je nejdůležitější věc na dopravním prostředku a není vyjímkou mít klakson z osobního auta či náklaďáku namontovanej na motorce. Prostě čím hlasitější, tím lepší. No a protože se na motorce tady vozí fakt všechno je potřeba pořád troubit, aby ostatní o vás věděli. Upřímě vám řeknu, že mi už ty klaksony splývají v jeden dlouhej celodenní. Zajímavé je potkat sanitku, která houká, bliká majákama a stojí v davu motorek na červenou a nikdo neuhne, nikdo to neřeší.. Další věc která mne pobavila: vojáci, protože maj všechno natřený na zeleno, maj zelený uniformy, zelený auta, maj i zelený majáky na autech. To jsem taky nikde jinde ještě neviděl. Pry to snad je jen ještě někde v Rusku. No a pak jsem stál tuhle na křižovatce a koukám na ty sloupy s vedením elektriky a telefonu.. Pomůže mi to někdo z vás rozmotat...??
pokud píchtene, do pár minut vždy najdete někoho, kdo vám přímo na ulici, bez sundání kola vyndá duši a zalepí a nafoukne..
také nechápu, proč se u nás používají velké a těžké stěhovací vozy.. Vždyť je to tak snadné..
u nás by jsme na tento stolek scháněli dodávku, nebo alespoň zahrádku..
slepice máme nakoupené a hurá domů.. Samozřejmě živé!
pomůže mi to někdo rozmotat? máme tam někde asi přerušenej drát...
Kráčíme opuštěnou uličkou. Občas z některého otevřeného okna slyším hrát televizi. Vcházíme kovovou brankou na zahradu domu, kde žena v lavoru míchá prasečí krev. Nízkými dveřmi vstupuji do domu. Vítá mne velmi stará žena a podává mi ruce. Její prsty jsou dlouhé, kostnaté, kůži má svraštělou avšak velmi jemnou a její dotyky jsou hebké a něžné. Mluví na mne vietnamsky a já jí vůbec nerozumím. Vítá mne ve svém domě a kouká na mne očima, ve kterých je vidět celoživotní dřina. Ty oči jsou smutné, ale velmi vlídné. Pokyne mi, abych se posadil. Její vnuk přináší konvici s čajem a začíná tradiční rituál. Misky na čaj položené na tácu vzhůru nohama postupně všechny otáčí. Pak do první misky nalévá trochu čaje. Zamíchá s miskou aby se vypláchla. Pak čaj z misky přeleje do další a postupně vše opakuje u všech misek. Na konci čaj vyleje do nádoby pod stolem a naleje čerstvý čaj do všech misek. Nejdřív podá misku s čajem, kterou drží obouma rukama svému dědu, pak staré ženě. Poté ostatním... Během hovoru čaj dolévá, vždy však nejdřív nejstaršímu muži, pak ženě a pak ostatním. K nejstarším je zvykem zachovat největší úctu.
Tímto krátkým úvodem jsem vám chtěl přiblížit jak vypadají tradiční návštěvy příbuzných a přátel v čase oslav příchodu Nového lunárního roku. Vyrazili jsme dnes po obědě do města Hoa Binh asi 70 kilometrů západně od Hanoje. Žijí zde rodiče kamaráda Honzy a přijeli jsme jim popřát a setkat se se širokou rodinou. Navštívit postupně příbuzné a známé je tradicí a považuje se za slušnost. Vždy se chvilku posedí, popije se tradičním způsobem čaj, popřeje se do nového roku a předají se malé dárky. Tento zvyk se traduje v celém Vietnamu. Po návštěvách se celá rodina sejde u společné večeře. Na celý měsíc přijel i bratr Milan, který také trvale žije v Čechách i s dcerkou Natálkou aby s rodinou mohli slavit dohromady. Připadám si jak doma. Děti mezi sebou švitoří česky a v televizi hraje známý český seriál z DVD. Jídlo je jako vždy výtečné. Na stole je mnoho talířů plných různých dobrot. Závitky, bambusové klíčky, vařená zelenina, kterou najdete jen ve Vietnamu, vařený kohout nasekaný na kousky, nudlová polévka. Jí se tradičně hůlkama nebo rukama. |Každý si dá na co má chuť a stejně jako u nás se probírají všechna možná témata. Od rodiny až po politiku. Vyzvídám další informace o této zemi..Jak se co vaří, jak se připravují různé omáčky do kterých se namáčí maso a které chutnají znamenitě. Už plánuju, že jednu z kapitol tohoto cestopisu zasvětím určitě jídlu a vaření.. Řeč se stáčí přes rodinu, okolní přírodu a auta až na místní poměry.. Ptám se samozřejmě také na kriminalitu, tresty.. Přesto, že jsem si všiml, že všechny domy mají většinou mříže přes okna a v noci se zavírají a zamykají i mříže přes dveře, prý je tu kriminalita na nízké úrovni. Je to prostě jen prevence. Prostě příležitost dělá zloděje a tak se tu všichni snaží riziko zmenšovat. Nicméně i tady se jako všude na světě občas něco špatného přihodí a proto poté nastupuje tvrdá ruka zákona. Vše se tu vcelku řeší rychle a postihy jsou dost razantní. Například za loupežné přepadení rovnou na poprvé nafásnete 8 až 10 let ani nemrknete a za vraždu tu vyjímečně dostanete 20 let žaláře. Říkám vyjímečně, protože zpravidla to bývá doživotí, ale spíš trest nejvyšší, poprava. Rozsudek je zpravidla vyřčen a rovnou vykonán nejpozději do půl roku, v případě nejasností a delšího vyšetřování to prý bývá i dýl, ale nejpozději rok. Poprava je vykonána vždy v noci po podání posledního jídla a cigarety a provádí se zastřelením. Stejnou odměnu vyfasujete i za obchod s drogami. Prostě na hrubej pytel pořádnou záplatu. Bejt stejný tresty u nás, možná by byly ulice vcelku čistý.. Ale jak jsem již napsal, prevence je tu velmi důležitá a klade se na ni velkej důraz. Např. co se týče aut, co se dá ukrást, se pro jistotu ještě přiváže řetězem nebo přinýtuje. Pro ukázku jsem vám zde dal i pár fotek z našeho Fordu. Přinýtujou se nápisy, znaky, blinkry a protože se kradou i skla od zrcátek, dělají se rámečky, které po přinýtování zabraňují vyndání skla. Viděl jsem i celá zrcátka přivázaná ještě pro jistotu řetězem nebo ocelovýma lankama..
Venkov mne zaujal hned jednou podstatnou věcí. Nejsou tu takřka slyšet klaksony. Občas sice ano, ale ne v takové míře jako v Hanoji.. Prostě balzám na uši. Dnes je také pořádná zima a já mám pocit, že větší než včera. Ráno jsem před odjezdem byl ještě v můzeu vojenského letectví a když jsem vyzvedával Honzíčka, syna od kamaráda, abych ho vzal s sebou, byl v kulichu a v palčákách, aby na motorce nenastydl.. Kulicha jsme ale zapoměli v nějaké stíhače a tak nám cestou zpět při teplotě okolo 10ti stupňů pěkně mrzly uši.. V teplých rukavicích tu mnozí místní i sedí doma u televize a i já tluču tento článek pořádně zabalenej do dvou dek a mám prsty pěkně ztuhlý zimou.. Padá na mě únava po odpoledním cestování. Těch 70 kilometrů jsme v tom bláznivém provozu jeli dvě a půl hodiny. Jdu se zachumlat do deky ještě víc a přemýšlet co zajímavého vám nabídnu v dalším vyprávění.. Zatím ahoj
Chuc mung nam moi!! neboli Šťastný Nový rok!!!
Dnes zde vrcholí oslavy lunárního Nového roku. Vietnamsky TET. Něco jako náš Silvestr. V asijském kalendáři končí rok myši a začíná rok buvola. Oslavy Nového roku jsou zde, ale i všude jinde v Asii velmi oblíbené! Zdobí se ulice, všude visí státní vlajky, rodiny se navštěvují, stoly se prohýbají pod dobrým jídlem.. Poslední opozdilci mažou na květinové trhy aby nakoupily tradiční stromy, které se v tomto období postaví do obytné místnosti v domě.V centru města se uzavřou ulice pro dopravu a pouští se jen pěší. Důležitá stanoviště kde stojí hasiči, záchranka, policie, místo pro odpalování ohňostrojů atd. se obeženou žiletkovým ostnatým drátem a třeží je policie a vojáci. No a na pořádek v ulicích dohlížejí i lidé z řad dobrovolníků označení páskou na rukávu (pamatujete jistě i u nás PS VB ) a vybavení dřevěnými pendreky. V celé Hanoji se připravuje na pět velikých ohňostrojů. Všichni lidé vyjdou večer do ulic, aby společně oslavili příchod Nového roku. Pouští se lampióny, lidé zpívají, baví se a všude je mnoho veselí. Všichni si přejou navzájem mnoho štěstí a zdraví v tom roce následujícím.. Nebudu se mnoho rozepisovat, myslím že obrázky hovoří za vše..
..teda to je zápřah.. Co pro mě, ale spíš pro játra. Po Novém roce se pořád oslavuje. Návštěvy, obědy, večeře.. A pořád se pije.. Všechno. Pivo, víno, různé druhy kořalek. Ochutnal jsem v jedné rodině i podomácku vyrobenou kořalku vykvašenou z rýže. Pan domácí chtěl uctít návštěvu cizince ve svém domě a proto mi nalil neředěný koncentrát přímo z kanystru. Velmi dobré.. Musím podotknout, že vietnamci si velmi váží návštěv, jsou velmi přátelští a cizinců si váží ještě víc a mají stále potřebu je co nejlépe pohostit.U nás asi nemyslitelný jev..
Ulice se znatelně vylidnily. Jediné místo, kde je velká koncentrace lidí, jsou chrámy a pagody. Lidé se chodí modlit a uctít svého boha. Také pro horoskopy. I my jsme navštívili chrám a poté několik pagod. Jsem zvědavej, jestli můj horoskop vyjde jako minule. Tenkrát se vyplnil do posledního písmenka. Poslední pagodu navštěvujeme poblíž městečka Hoa Binh, kde budeme dnes zase spát. Projíždíme venkovem. Míjíme domy na kůlech a já se kamaráda ptám na vesnické poměry. Dozvídám se, že v celém Vietnamu žije okolo 65ti národnostních menšin, z nichž každá má svůj dialekt a některé dokonce naprosto odlišnou řeč, se kterou se jinde nedomluví. Některé menšiny mají dokonce jen řeč. Nemají písmo a psát ani neumí.Tato menšina, kde právě projíždíme je vcelku moderní a snaží se jít s dobou. Mají sice pořád domy na kůlech pod kterými žije domácí zvířectvo, ale doma TV a DVD, před chatrčí alespoň starší motorku a občas už i zděný domek. Živí se, jako odjakživa, zemědělstvím. Při projíždění vesnic zahlídnu "ruční" benzinové pumpy, kde se manuálně přečerpává benzín do motorek z dlouhých průhledných odměrek. Místní tento benzín nakupujou normálně ve městě u čerpací stanice a pak ho za draho prodávaj na vesnici tomu, kdo potřebuje. Jinak venkov je o poznání čistší než město. Nebudu mluvit o vzduchu, to je jasný, ale i silnice, domky a okolní příroda je krásně čistá a takřka bez odpadků. Krásné scenerie vystouplých hor v pozadí nádherně doplňují celkový pohled. Velmi často zahlédnu plácek, kde bosé děti hrají novoroční zápas ve fotbale, které když mne zahlédnou přestanou hrát a zvědavě si prohlížejí náhodného cizince. Při cestě zpátky přejíždíme přes most velkolepého vodního díla Thuy dien Song Da. Na jeho začátku stojí ohromná vodní elektrárna postavená ve spolupráci s Ruskem. Je nutno podotknout, že stavba tohoto díla byla započata v roce 1978 a na jeho dokončení se čekalo celých a neuvěřitelných 15 let. Dnes tato elektrárna dodává proud do celého severního Vietnamu. Na to, abychom se i s autem dostali až na hráz, se musíme zapsat včetně poznávací značky našeho Forda u hlídače pod hrází. Motorky mají průjezd volný.. Hlídač z boudy provázkem přes soustavu kladek zvedá těžkou závoru a my vyjíždíme dlouhou cestou na hráz a před námi se otvírá velkolepý pohled na celé dílo.. Neuvěřitelné, famózní a obrovské. Honza mi ukazuje na břehu pod přehradou vcelku velkou pagodu. Byla postavena pro 65 dělníků, kteří pracovali a tragicky zahynuli při stavbě přehrady. Aby jejich duše odpočívaly v pokoji. Jedeme dál a zastavujeme se ještě ve městečku s dětmi na "pouti". Pár atrakcí pro děti, kde se můžou povozit v elektrických autíčkách odhaduju přes 20 let starých růského původu, na kolotoči nebo nachytat umělohmotné rybičky v malém mockrát záplatovaném bazénku..
Včera jsme se vrátili do Hanoje. Zkolaboval internet a já, unaven novoročním alkoholovým maratonem, cestou a dojmy jsem neměl sílu napsat pravidelný denní článeček. Ani dnes nejde net a tak píšu jen do notebooku svoje postřehy a odešlu to později. Možná vám moje povídání bude občas připadat chaotické, skáču z tématu na téma a nemá to mnohdy ani hlavu, ani patu, ale je to způsobeno tím, že tu denně vidím strašně zajímavejch věcí o které bych se s vámi chtěl podělit a nevím o čem začít dřív a jak. Snažím se napsat postupně co jsem za ten den zažil zajímavého, viděl, nebo co mne zaujalo.. omluvte mne prosím, pokud to nebude vždy srozumitelné a jasné..
Je velmi zajímavé, ač si češi mnohdy o vietnamcích myslí opak, jak jsou místní obyvatelé velmi jazykově nadaní. Samozřejmě ne všichni, ale velká část z nich ano. Seděli jsme před pár dny na večeři u Honzových známých a logicky mezi sebou mluvili vietnamsky. V televizi zrovna běžěl Titanic a pán domu při scéně kdy Kate stojí na zábradlí záoceánské lodi, vzhlédne k televizi a povídá mi: "éto krasívaja dévočka" a usměje se.. A tak rychle oprašuju školní ruštinu a plodím pár slovíček do společné konverzace. Načež jeho dcera přijde ke stolu a ptá se mne: "do you want something to drink"? Rychle přezbrojuju na angličtinu, která se mi tu jako vždy velmi výrazně zlepšila a poprosím o další pivo. Po večeři usedáme v hale k čaji a chválím hostiteli jeho krásný stylový dům a umělecké fotografie na stěnách. Odpovídá mi roztomilým "merci" a ještě cosi ve francouzštině.. Jsem v koncích. Franštinu jsem ve škole dost flákal a vzhledem k tomu, že jsme se to tenkrát se spolužáky snažili za školou nalejt do hlavy pouze v podobě francouzského vína což mělo za následek většinou hlavu bolavou než chytrou, rezignuju. Nicméně jsem velmi překvapen. Mile.. Setkal jsem se i s vietnamcem, se kterým jsme si zas přáli do Nového roku německy páč žil 10 let v Mnichově. Zkrátka, pokud zrovna nemluvíte ve vietnamu s místními česky nebo slovensky, nebojte se zkusit jinou řeč. Francouzštinou se domluvíte většinou se starší populací, která pamatuje nadvládu Paříže, ruštinou pak s generací střední. Byla zde na školách jako u nás povinná a její výuka byla ukončena na zdejších školách v roce 1991 po pádu Sovětského svazu. S mladou generací pak většinou anglicky nebo opět francouzsky. Ale hodně mladých se zde učí japonštinu i jiné západoevropské jazyky jako je italština, němčina nebo španělština. No a pak se zde vzhledem k přílivu obchodu z Číny, Hongkongu a Tchajwanu začala hodně učit čínština a to nejčastěji nářečí kantonské a mandarínské.
Psaná vietnamština byla odjakživa založena na čínských znacích. Od 13. století si vietnamci utvořili vlastní druh písma skládající se z kombinacích těchto znaků. A vůbec jsem netušil, že dnešní psaná vietnamština - latinkou - se používá až od první světové války. Jinak je vietnamština velmi jednoduchá řeč. Prý.. Já si to nemyslím. Učím se jak to jde, ale moc mi to nejde. Podle mne nejtěžší pro cizince je zvládnout výslovnost. Druhým problémem, který pokud se vám podaří naučit a zvládnout vše strašně ulehčí, je oslovování. Pokud totiž někoho chcete pozdravit, poděkovat, oslovit, musíte vždy přidat slovíčko které vyjadřuje váš věkový vztah k oslovené osobě. Jinak se oslovuje starší žena ve věku prarodičů a jinak muž ve stejném věku, žena a muž ve věku rodičů, o něco starší žena a muž než jste vy, stejně staré osoby a jinak osoby mladší nebo děti. Pak také mniši, učitelé a kněží..V oslovování jsem viděl na začátku velkej problém, ale už to pomalu začínám vstřebávat a to že pánovi - hostiteli - poděkuji za čaj "díky babi", se mi už nestává tak často. Pokud se snažím mluvit s Honzou vietnamsky a on mne opravuje že bych mu měl říkat "eň" (starší muž než jsem já) snažím se to okecat slovy, že vypadá jak mladej cucák.. Nepřidání onoho oslovení by mohlo být považováno za projev neúcty nebo arogance, ale u cizinců je velmi tolerováno. Za zmínku ale určitě stojí i to, že děti zde všem lidem starším a to včetně rodičů!! vykají. Je to projev úcty. Jinak vietnamština pokud zvládnete výslovnost, intonaci, oslovování a slovní zásobu, bude pro zájemce o tento jazyk velmi lehká. Nemá totiž prakticky žádnou gramatiku. V čechách nám příjde vtipné a je terčem posměšků mnoha čechů mluva vietnamců, kteří se snaží mluvit česky. "Já dnes nemít kalhota, zítra přivézt, já v noci ušít, jaké číslo velikost ty mít"? Už mi to nepřijde vtipné. Vážím si velmi těch vietnamců, kteří se dokázali naučit českou gramatiku, skloňování, sedm pádů.. Protože ve vietnamu se neskloňuje, pád je jen jeden. Prostě se ty slovíčka za sebe nasekaj aby to nějak utvořilo smyslnou větu a hotovo. Takže tak..
Poslední 3 dny jsem strávil v Hanoji a okolí. Chtěl jsem jsem vydat podívat se na pár dní do Sapy, ale sehnat lístek na vlak je nemožná záležitost. Na nádraží jsem si vzal lístek s pořadovým číslem a čekal až na mě přijde řada. Čekal jsem asi 30 minut. Na světelné ceduli se objevilo moje číslo a u přepážky, která byla ta správná stejně stála fronta lidí s úplně jinými čísly. Nakonec jsem se dostal na řadu abych se dozvěděl, že vlak je plnej, nejdražší kupé taky, jiné vlaky taky a pokud chci lístek na vlak za týden, už bych si měl rozbalit spacák, páč na to lidi čekaj celou noc. Tak jsem to vzdal a šel raději do Café na drink. Nakonec se Honza, když jsem mu to odpoledne vyprávěl, smál, že by tam nejel ani zadarmo, že je tam zima. No a? Zkusíme si teda prý naplánovat Da Nang. Do teplých krajin je to prý lepší.. A tak jsem jeden den strávil v Ethnografickém můzeu. Sice jsem to trošku hledal, protože v navigaci zrovna tahle ulice není, ale zas jsem díky tomu poznal opět o trochu víc Hanoi a ještě pár dní a vyznám se tu jako místní.. Kdo by náhodou zavítal do Hanoje, měl by toto můzeum určitě navštívit. Vstupné je 25.000 DNG a za hlídání motorky zaplatíte dalších 5.000 DNG. Uvnitř vás čeká nádherná vitřní i vnější expozice o historii života ve Vietnamu. V celém areálu jsou popisky u exponátů ve vietnamštině ale i v angličtině a francouzštině! Ve vnitřní expozici najdete sbírku uměleckých děl a předmětů běžné denní potřeby a ve vnější expozici můžete navštívit obydlí z různých částí Vietnamu, která jsou postavena v původním stylu a původním způsobem a dobově vybavena. Samozřejmě je vše vytvořeno v původním stylu i s okolím obydlí včetně různých děl a vyřezávaných soch velmi často s motivem lidské sexuality. Můžete si na všechno sáhnout, většinu dobových zařízení vyzkoušet a nebo jen posedět a vypít si čaj uvařený na žhavých kamenech ohniště uvnitř chatrče. Zkrátka stojí za podívání a já tam strávil skoro celý den. Samozřejmostí jsou restaurace kde můžete zahnat hlad při celodenním obcházení expozic. Následovalo ještě klasické představení vodního divadla, které jsou zde velmi populární.. Dny následující jsem probloumal Hanojí při lovení fotek, byli jsme se podívat ve městě Bac Ninh vzdáleném několik desítek kilometrů od hlavního města a kde se nachází jedna z nejznámějších pagod kam se na novoroční modlení sjíždějí vietnamci z dalekého okolí a kam jezdí i významní představitelé politického místního režimu. Pravděpodobně se modlit za to, aby režim zůstal stále stejný a oni zůstali dlouho u moci.. V přilehlých tržnicích pak můžete zakoupit vše co se rituálů a modleení týče, ale i něco na zub a mnoho dalších drobností. Nezapomeňte však jako kdekoli jinde na světě v hustém davu lidí si dávat pozor na obsah svých kapes.. Při cestě zpět mě opět udivil a pobavil provoz na místní dálnici, kde potkáte mraky neosvětlených motorek které jedou prakticky kdekoliv a není problém potkak motorku která jede v protisměru popř. někoho kdo křižuje dálnici na kole. V plánu mám ještě určitě návštěvu "hadí restaurace" a mnoho zajímavých míst a dneska jdu vyměnit objektiv a lovit fotky s jinym sklem..
.jpg)
Bude li zájem, mám ještě nějaký fotoreporty z loňska, předloňska, předpředloňska, letoška atd.. 
Díky za to.Každá inpirace se hodí.Do Asie jsem zatím jezdil jen za potápěním.
Honzovi děti, které zde chodí do Hanoi International School dnes měly poslední den před prázdninama, které jsou vždy v době oslav lunárního Nového roku a pořádali ve škole představení pro rodiče a přátele s motivy vietnamských národních zvyků. Můžu vám říct, že opravdu nádherná podívaná a za představení i zpěv by se nemuseli stydět ani profesionálové. Přiblížím vám to pár fotografiemi a pustím se hned do dalšího témata, u kterého by jste se mohli zasmát a pobavit. Dnes jsem přemýšlel při cestě na motorce ze školy o čem vám budu dneska psát. Sednul jsem si na oběd do KFC (poznámka autora: McDonald zde vůbec není) a pozoroval ruch ulice. Když jsem viděl klučinu, který sedal na motorku pomalovanou barvami KFC a jel rozvážet kuřecí dobroty, stejně jako se rozváží pizza u nás, napadlo mě, že dnes zvolím téma "ulice, doprava a dopravní prostředky". Tak jsem dojedl, pověsil foťák na krk a jal se projíždět ulicema a lovit zajímavé foto.. Vzhledem k tomu, že v Asii nejsem poprvé, tak mne většina nevyvede zmíry, ale to co znáte z dokumentů, pohlednic a obrázků různých čassopisů, je pravda. Na motorkách zde můžete odvézt takřka cokoliv. Projel jsem postraní uličkou okolo říčky. Srdce našeho ekologa by zaplakalo, ale tady je to prostě normální. Moc odpadkových košů a popelnic zde nenajdete a tak se věci vyhazují prostě všude. Na ulici to kupodivu ale nějak průběžně mizí. Nepodařilo se mi ale zjistit jak a kam. V řece je to už horší. Ale prostě jinej kraj, jinej mrav. V turistických průvodcích však tyto fotky nenajdete.. Zastavil jsem na křižovatce a přede mnou v kleci na motorce kvokaj slepice, u levé nohy mi zoufale mečí svázaná koza hozená přes sedadlo za řidičem a do tváře mi dloube větev z vánočního stromu přivázaného na motce napravo. Na semaforu se pomalu odpočítavají vteřiny, které zbývají do zelené a při počtu 03 se už dav rozjíždí a ještě na červenou vjíždí do křižovatky. Vprostřed se to ještě trochu motá s motorkama z vedlejší, ale systém zde funguje spolehlivě a provoz je stále plynulý.. Občas na nějaké křižovatce stojí policajt, ale pokud se jen na chvilku otočí, zmizí mu dav motorek stojících na červenou v nedohlednu. A protože se jezdí opravdu tam, kde je místo tak jejich hlavní práce je udržovat volnej alespoň pruh v protisměru, protože při příjezdu ke křižovatce mají všichni tendenci se řadit co nejvíc dopředu a to po celé šíři silnice a to i v protisměru. No a pokud tam zrovna nic nejede, policajt pískáním na píšťalku a máváním dřevěným obuškem se snaží alespoň trochu tento pruh udržovat volnej.. Nesmí se ale na chvilku otočit, páč pak už není kam uhnout. Těsně před zelenou se dav opět rozjede. Mohutné troubení klaksonů osobních aut a autobusů nemá skoro vliv na nic, ale dav se nepatrně rozestoupí a mnohdy se stane, že i auto je rychlejší než motorka. Záleží ale na hlasitosti a kvalitě klaksonu. Vůbuc jsem přišel na to, že ve Vietnamu nepotřebujete na motorce takové ty zbytečnosti jako blinkry, stupačky, plexi a kolikrát i sedadla, brzdové páčky a nebo hlavní světlo potažmo žádné a zž vůbec ne zrcátka, ale klakson, bez klaksonu nemůžete vyrazit nikam. Klakson je nejdůležitější věc na dopravním prostředku a není vyjímkou mít klakson z osobního auta či náklaďáku namontovanej na motorce. Prostě čím hlasitější, tím lepší. No a protože se na motorce tady vozí fakt všechno je potřeba pořád troubit, aby ostatní o vás věděli. Upřímě vám řeknu, že mi už ty klaksony splývají v jeden dlouhej celodenní. Zajímavé je potkat sanitku, která houká, bliká majákama a stojí v davu motorek na červenou a nikdo neuhne, nikdo to neřeší.. Další věc která mne pobavila: vojáci, protože maj všechno natřený na zeleno, maj zelený uniformy, zelený auta, maj i zelený majáky na autech. To jsem taky nikde jinde ještě neviděl. Pry to snad je jen ještě někde v Rusku. No a pak jsem stál tuhle na křižovatce a koukám na ty sloupy s vedením elektriky a telefonu.. Pomůže mi to někdo z vás rozmotat...?? 
