"Kluci vono to jde"
Dva dni nejlepší investice do bmw. Jasný dobrá motorka je základ, ale jezdit s ní pro radost je něco jinýho. Hele já vyjedu kamenitej pešunk, šterkovej kopec a hlavně ho i sjedu. Jo taky jsem dostal ještě větší chuť na ten brod na Berounce. Minule jsem tam přejel lesní potok (louži) a myslel jsem si že jsem King of Road. Milan je fakt dobrej. YouTube Video
NEVYDRŽEL JSEM TO A MUSEL TO SEPSAT )
Tak jsem se konečně urval a vyrazil se něco naučit. První den mlha jako kráva, já "Velký cestovatel" přijel o hodinu později. Klukům dík za to, že na mě počkali. Pak "rychlý" přesun na místo. Zastavit, stopnout motorky, sundat helmy a začínáme.
Milan se usmál, a začal: "Tak teď vám řeknu, co máte dělat, vy to dělat nebudete, tak vám to budu říkat pořád". "Motorku musíte ovládat vy, ne ona vás". Trochu jsem se usmíval, jo to bych fakt chtěl. "Kam se díváte, tam skončíte". Zase jsem se usmíval, když jsem ji ráno tahal z garáže, chtěl jsem chytit helmu a padla motorka, slušný začátek. "Motorka se drží koleny a ovládá hlavou". To už se mi začalo chtít řechtat. Já mám vždycky mozoly na rukách a hlavu v oblacích, nebo nebezpečně blízko země. Ne že bych to tak klopil, ale občas se válím a protože jsem opatrnej, tak padám při malých rychlostech.
"No tak jedem". Stroje zaburácí, my nasedneme a rozjíždíme se a…. Stoupnou, stlačit koleny, uvolnit ruce, ramena… Dobrý jsem překvapený, jak je dobrý někoho vidět - fotky na webu fakt nestačí a vlastní zkušenost… kdyby se na ní dalo zapomenout, protože odnaučit se něco je fakt dřina… Co bolí to sílí, vím to po těhlech dvou dnech na sto procent a myslím, že nazapomenu…
Párkrát jsme si prokličkovali slalom, sebevědomí rostlo… Tak a teď otáčení v malém prostoru, takový ty nudný základy, znáte to… Chyba lávky, smrt v očích při jízdě krokem. Žádný: kam se koukáš, tam vyjedeš, pěkně šmíruju kameny pod sebou a … jsem mimo, dlouhej jak prase. Znovu a znovu. Zmatek v hlavě, a "strach, vole já měl strach, že spadnu,"strach to je panečku brzda a zjištění, potí se mi zadek nejen tím, že mlha vystoupala a začalo být vedro.
No pak to samý na druhou stranu… bitva sám se sebou.. Nic moc, ale najednou už dělám docela slušný pokroky ani nevím jak. Je to Milan, který po každý jízdě dá tipy a dělá to fakt dobře. Občas jsem ten magor, co s chce všechno dělat po svým, pak neslyším, nevidím, ale Milan na mě udělal dojem. Nejen že umí jezdit, ale to co je podstaný, umí to s lidma, klobouk dolů.
Zmenšíme průměr otáčení a znovu. V klahotech mám teplo jak v Iránu v létě, po zádech se valí pot, ale mám chuť to zvládnout.
"Tak kluci a jdem na nějaký ty výjezdy a sjezdy". Přesuneme se kousek vedle a když vidím, co si vzal Milan do hlavy, povolují mi zatím jen kolena, ale cítím, že to budou za chvíli i svěrače. První jede, je to OK, druhý a.. Já. "Vole to bude držka", je to první co mě napadlo. Infarkťácký srdce začalo vynechávat. Viděl jsem jen ty "hrozný šutry", tu uzounkou mezeru mezi nima.
Milan se usmívá." Pomalu si najeď, vyber si kudy pojedeš. Pak se podívej nahoru. Pod stoupákem ji přilož tak, abys nahoře mohl ubrat, vystavit spojku a pomalu najet na to, co je na vrcholu". Pak jen kývne hlavou a já jedu.
Vole já jsem tu a celej, svěrače se zase na chvilku zpevnili i když si nejsem v ten okamžik moc jistej )
Znovu a znovu, strmější kopce, víc šutrů a já? Kromě toho, že jsem všude mokrej jak myš mi v hlavě bubnuje slavný "Já su tak štastnýý".
Nikdy bych tomu nevěřil, že to dokážu, nikdy. Jasně, že jsem byl první, kdo to položil při otočce na úzké silnici -musím mít něco extra.
Když jsem si vyjel sám u nás na Křivoklátskou, tak jsem se ploužil po lesních cestách, teď naposled i pěkně zapadaných listím, byl jsem rád, že jsem zpátky na silnici.
Oběd, jsme všichni dost zmožení, ale slušně nabuzení… Naházíme do sebe jídlo a jedem zpátky trénovat. Milan nás zve na malou projížďku po cestách necestách, abychom si odzkoušeli, to co jsme se naučili. Jo to bylo vono, to je enduro, ale to jsem nevěděl, co nás ještě čeká.
Vše bylo ok, jen někde u rybníka se schovalo takový to bahýnko pod listí.. Bum první mašina s turistickejma gumama dělá otočku o 180 stupňů a končí i s pilotem na zemi. Sesedám a kámoš za mnou zkouší bokem parkovat skoro v rybníce… Nikomu se nic nestalo, smích, vzájemná pomoc a pokračujem..
Nejsem sám, to není špatný pocit.
Jezdíme nahoru a dolů, stavíme v kopci mezi kamením -drilujeme a Milan pořád s tím svým klidem dává zpětnou vazbu a piluje v nás to podstatný. Někomu to jde fakt úžasně, já k nim nepatřím, přesto zvládám věci, který by mě v mých snech o cestování na mašině ani nenapadly.
Konec dne. Jedeme domů. "Zítra to bude lepší" slyším Milana ještě večer, když jsem s očima v sloup vyprávěl, jaký to bylo. Jo taky jsem předved jízdu bokem na motorce - vedlejší efekt tréninku. Myslím, že na koni to byl posed pro ženský, ale já si připadal jak velkej chlap.
Druhý den. Přejezd na rozestavěnou dálnici. Kopce hlíny jak blázen, bahno, jíl, štěrk, voda - prostě všechno co tě napadne. Sebevědomí zase prudce pokleslo. Tohle už je fakt mimo.
Začínáme a "ONO" to jde, neskutečný, mimo rámec představ před prvním dnem. Nahoru dolu, po bocích kopce, velkej výjezd, prudkej sjezd, všechno nikdo neleží všichni zvládají.
Milan se usmívá, už to zažil mockrát, ale my? "Zázrak, to je zázrak - nakrmení hladových byla proti tomu sranda nebo trik, ale tady ne, tady to je na vlastní kůži.
"Jdeme se učit jezdit v kolejích", říká Milan suverénně a jdeme, tedy sjíždíme takovou tou poloprašnou sutí zeminy.
Koleje se jezdí tak a tak a jedem a dobrý. Žádný na trojku nohy na zemi a zvedání motorek. "Dobrý", říká Milan "teď bahno, to trochu jinak".
Bahno nás taky už zkouší, první motorka na boku, druhá, a pak i já jsem se vyválel v té vedlejší louži - získal jsem super patinu, co pak všichni na pumpě obdivovali. Kdyby věděli, že je to známka blbosti a ne chrabrosti, ale co…
No a pak to přišlo. Průjezd kolejí, přejezd doprava prudký stoupák do nebe, co začíná snad náklaďákem jemnýho prachu. "Kluci, srovnat motorku, vybrat si cestu, podívat se nahoru, naložit a jste tam", říká Milan." Jo kdo chce, kdo nejde nic se neděje, všichni víme jaký to je, to není ostuda". Milan hází záchrané lano.
První je tam, na zlomu mu padá motorka, ale v pohodě to zvládl chyběl jen kousíček. Druhý, třetí a já. Projedu kolejí, vyberu si cestu, naložím a asi v polovině kopce ztratím koule, ubírám, dívám se kolem sebe kam padnu, motorka vybočuje. Poslední co slyším v hlavě je Milan: "Na motorku kašlete, zbavte se jí, ta se snadno opraví". Zbavuju se jí. Odskočím do zadu, ale kopec je dost strmý. Rána jak z děla do zad. Dech nikde. Milan nade mnou. "Chvilku", sípám,"chvilku"… popadám dech. "Jsi OK" vnímám Milana jako z dálky. Jsem, kluci mezitím svedli motorku dolů. Dýchám, kouřím a koukám, jde to, kluci to zvládli. Natočím motorku, rozjedu se a vím, že jsem vlastně předtím neudělal nic z toho co mi Milan radil dobře.
Plyn, pohled nahoru, jsem tam. Jsem tam. Vole jsem tam.
Tak a teď dolů a pak na oběd, zase se tlemím, jak ve školce, ale super pocit. Ten kopec mi připadal jak duna z Dakaru a já ho zvládl.
Přejíždíme štěrkem, prachem, kolejema, přes muldy sami ) A je tu voda. "To se vám může hodit", říká Milan. "Nejde o to zvednou vlnu jak ve filmu, jde o to na druhý straně pokračovat". Tak jdem na to nejdřív po pevným - štěrk pod vodou. Pak po blátě, jsme na druhý straně a bez koupání.
Oběd, lížu si rány, žebra bolí jako čert, ale páteřák, vlastně celý krunýř, který mám se osvědčil, dobrá investice, rozložil tu ránu do plochy, spadnout na ten balvan jen tak…
Třesou se mi ruce i nohy únavou, ale .. Dobrá parta, dobrá atmosféra, spousty zážitků, vole, kdy jsi to zažil naposledy..
Po obědě projížďka krajinou a naše jistota roste. To, co teď jezdíme, se mi zdá neskutečný. Nevím jak to Milan dokázal v tak krátký době, ale je fakt klasa… Vrcholem byla vysoká tráva, sjezd, spousta hlubokejch stupňů a nic, žádná smrt v očích jen opatrnost a radost, vole jde to…
A zase dril, brzdění do smyku a nějaký efekty.. Už silně vadnu, překročit motorku s těmi žebry skoro nejde, kluci super, řádí, točí se smykem kolem pneumatik - točím video a přemýšlím…
Za dva dny, s dobrým trenérem se dá zvládnout strašně moc… Chce to v tom pokračovat, dostat do rutin, celý to rozchodit, zbavit se tý strnulosti, uvolnit to… Ale to nebylo cílem kurzu udělat suveréna. Cílem bylo dát "VELMI DOBRÝ A POTŘEBNÝ ZÁKLADY" A TO SPLNILO NA 100%
Díky Milane a tvému www.enduroskola.cz
Emilio napsal:
Jardo krásně napsané a popsané!
Měl si nás informovat,že budeš školen,třeba by se někdo přidal.
Vypadá to dobře!
byla to rychlovka - vypadla mi nějaká práce a Milan měl volno - super a dík /jinak žebra bolej jak svině . chtěl jsem včera chvilku trénovat (vedlejší efekt) a nějak jsem nemoh přehodit nohu ha ha
Dali jsme s Milanem enduro školu, než jsme jeli do Albánie. Musim říct, že nám to fakt moc pomohlo, tim spíš že, na čtyřech motorkách z osmi jely na tandemu holky. Trať jsme tomu ovšem nepřizpůsobovali, co jsme chtěli jet, jsme prostě jeli ve dvou. Videem z enduro školy, včetně Milanových hlášek na téma baby v Albánii začíná náš třetí film, Albania Heroes. Sežeňte si ho.
frantisek napsal:
Dali jsme s Milanem enduro školu, než jsme jeli do Albánie. Musim říct, že nám to fakt moc pomohlo, tim spíš že, na čtyřech motorkách z osmi jely na tandemu holky. Trať jsme tomu ovšem nepřizpůsobovali, co jsme chtěli jet, jsme prostě jeli ve dvou. Videem z enduro školy, včetně Milanových hlášek na téma baby v Albánii začíná náš třetí film, Albania Heroes. Sežeňte si ho.
Milan fakt umí je s ním sranda - poradil si i se mnou a to není moc jednoduchý - jasně nemoh udělat zázrak jsem jakej sem, ale Milan je fakt kousek
Díky za Jardovi za skvěle napsaný článek a sestříhaný video. Se svěračema jsem měl podobný pocity, ale o to lepší bylo, když jsem pak nakonec vyjel. A ze všeho nejlepší je, že se mi otevřel úplně jinej svět jak používat motorku - takže díky Milanovi ... a těším se už na jaro!
sidlop napsal:
Díky za Jardovi za skvěle napsaný článek a sestříhaný video. Se svěračema jsem měl podobný pocity, ale o to lepší bylo, když jsem pak nakonec vyjel. A ze všeho nejlepší je, že se mi otevřel úplně jinej svět jak používat motorku - takže díky Milanovi ... a těším se už na jaro!
A já mysle, že jsme na to sám
Ta představa jak odbíháš plně nabalenej někam do křoví nebo odbíháme ?????
Absolvoval jsem to o dva týdny dříve a pravda je , že to funguje. Ty strašný věci - kopce, který bych ani po čtyřech nevylez jsem přehoupnul na GSA jako prd a co jsem sjel ani nemluvit a Milan je faktOK.
Za tohle by ti mel dat Milan jeste jednu lekci zdarma taky jsem o tom uvazoval a pristi rok mozna teda zkusim,taky se mi ale moc nechtelo davat 3 tis. jsem si rikal ze jezdenim po lese se to naucim taky Aktualne 1250 GSA HP
Hezký článek!
uplně jsi mě navnadil, už dlouho sbírám odvahu se nějakýho takovýho tréninku zúčastnit
dodal jsi mi odvahu
ale počkám do jara
------------------------------------------------
Lo there do I see my father. Lo there do I see my mother and my sisters and my brothers. Lo there do I see the line of my people, back to the beginning. Lo, they do call to me, they bid me take my place among them, in the Halls of Valhalla, where the brave may live...forever.
xavier> taky si rikam, za takovou reklamu!
a v tom lese, mas pravdu trosku se to lepsi, ale pomalu, pac ti nikdo nerekne kdyz neco nejde, jak to mas udelat... a tak se s tim clovek trapi sam...
ted me v lese stvou mokry klacky a klady pod listim a na to je i enduroskola kratka a teorie a osvedcena praxe, kdyz nevis co s tim povol ruce a pridej, ona si cestu najde je kratka taky...
BMW R 1150 GS
ICQ # 16951836
Skype: chiptdm
xavier napsal:
Za tohle by ti mel dat Milan jeste jednu lekci zdarma taky jsem o tom uvazoval a pristi rok mozna teda zkusim,taky se mi ale moc nechtelo davat 3 tis. jsem si rikal ze jezdenim po lese se to naucim taky
Spíš jde o to, že si tam troufneš na víc než by tě někdy napadlo
Alda napsal:
Vlastni zkusenost je o necem jinym, fotky z netu nepomuzou.... tenhle text a video ale pomuze hodne, fakt moc pekny, na zatah jsem to zhltal
Dík, fakt to chce zkusit - nejsem ten, co počítá kolik utratí za svoje záliby, to fakt ne, ale uř jsem zaplatil za pášky, zrcátka, víc a hlavně často jsem, jak říká Knížák předposranej, takže se pak po lese plížím s nahama na zemi a že bych si to užil, to ani náhodou
Hele my jsme poprvé přijeli do Hechlingenu a všichni jsme mysleli, bůhví jak jsme zkušení a instruktor nám během pěti minut ukázal, že neumíme vůbec nic a to co umíme, děláme beztak špatně. Všichni - včetně Padeho a Dušana z BMW, kteří už fakt něco za sebou naježděno offroad měli. Bylo to geniální a člověk se naučí mít motorku pod kontrolou a odstraní návyky z lehčích endur, které tady moc nefungují, ovládání motorky ve stupačkách, přenášení váhy atd. Podle mě to je povinnost pro každého, kdo se chce zlepšit a bojí se offroadu... Jen bezmozek se nebojí ale s těmi základy člověk alespoň vidí že něco je nesmysl a něco jde dobře a naučí se techniku jízdy. Pokud člověk deset let nejezdil ostré enduro a nemá sílu, tak s velkým cestovním endurem bude zápasit v prvním blátě nebo výjezdu. Na to je škola ideální. Není to o tom, naučit se skákat na trati ale jak za všech okolností kontrolovaně projet a nevyválet se. Pustit to z nějakého kopce "buď a nebo" není totéž. Jsou lidi, kteří takhle riskují a nebo kteří to fakt mají v ruce ale většinou to dopadne ošklivým pádem.
*******************************
Tomáš Kocanda www.touratech.cz
Touratech e-shop: http://shop.toura...
Všechno ostatní e-shop: http://www.techge...
Na maily se snažím odpovídat co nejdřív, na SZ a messengery sporadicky!!! Pokud chcete odpověď rychle, napište mail nebo zavolejte 602 349970...
pokud mas nahnano a bojis se, tak nemas sanci na uspech. v terenu je treba narocne useky si dopredu promyslet v hlave a ne ze tam pojedes jak to nejpomaleji de, protoze to sebou potom beztak seknes, protoze ses zkoprnelej a nestacis reagovat na motorku. stejne tak kdyz sedis pohodlne na nezpevnene ceste-coz se mi teda skoro pokazde vymsti. minimalne tak, ze to musim rozdejchavat
PPetr: nejhorší pády jsem viděl když dotyčný nepřemýšlel a poslal to tam s tím, že to nějak dopadne. Dopadlo. Pro absolutní začátečníky (pro které je enduroškola i hechlingen) je fakt ideální aby měli motorku pod kontrolou v každém okamžiku. V hechlingenu třeba ve sjezdu instruktor skočil před tebe a chtěl abys okamžitě reagoval a jel vlevo nebo vpravo a tím zkoušel, jestli jedeš tak, že motorku řídíš nebo ona řídí tebe. Každý má hranici strachu jinde a tím, že se postupně naučíš techniku se posune i ta hranice. Vidím to u sebe - jízda v hlubokým bahně byla pro mě peklo a naučit se to dá. Kdykoliv jsem se "nebál" a vletěl do toho, tak to skončilo pádem, protože jsem nevěděl co mám dělat a sám od sebe na to člověk nepřijde. To samý výjezdy. Kolikrát jsme viděli jak někdo vyletí na hraně a když tam je místo jen taktak na motorku a za tím skála nebo balvany, tak je to ošklivý - a přitom stačí těsně před koncem ubrat ale to se musíš naučit.
*******************************
Tomáš Kocanda www.touratech.cz
Touratech e-shop: http://shop.toura...
Všechno ostatní e-shop: http://www.techge...
Na maily se snažím odpovídat co nejdřív, na SZ a messengery sporadicky!!! Pokud chcete odpověď rychle, napište mail nebo zavolejte 602 349970...
)
taky jsem o tom uvazoval a pristi rok mozna teda zkusim,taky se mi ale moc nechtelo davat 3 tis. jsem si rikal ze jezdenim po lese se to naucim taky 
