Minireportáž, jednoduchá, prostá, známý cíl, ty nejlepší fotografie z Toskánké krajiny a měst najdete všude na netu, typu cart postal prostě nedělám, nejsem ani já a další zúčastnění dobří fotografové a ani nemáme správný přístroj
Toskánsko jak jsem ho viděl já…..
Upravil Doc dne 15.05.2010 15:44
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
Původním cílem bylo zaučit jednoho spoluhráče z tenisu (ale začátečníka na motorkách) a přitáhnout ho směrem „sem“. Začátkem bylo, když mi (sám od sebe) řekl, že přemýšlí o tom, vyměnit prckoleta, kterého měl čistě a jenom do práce-z práce za něco většího, za motorku. Zburcoval jsem jednoho kamaráda, který se celý den potlouká po krámech a je dobrý znalec motorek, aby se ujal. Tak se taky stalo, dali si rande, sedli u kafe a prodebatovali Giorgosovy potřeby a požadavky. V tu dobu byl v jednom krámě docela dobrý Transapl s málo kilometry a ze zaručeně dobrých rukou (lékaře, you see, kteří jsou povětšinou konzervativními vlastníky, mají povětšinou garáž, málo kilometrů a vůbec … jsou to spořádaní lidé, chacha až na výjimky, které potvrzují pravidlo…). Možná investice byla kolem 3.000 Euro, možná lehce nad, kdyby šlo o zvlášť dobrý kup a příležitost. Navíc, Giorgos nechtěl obětovat velkou částku do investice pochybného zužitkování a použití. Transapl se mu líbil, koupil ho a během následujího roku natočil 25.000km, povětšinou tím svým starým způsobem.
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
“Jedeme udělat kolečko do Kea?“, přišel s návrhem letos na jaře (celkem malý ostrov, známý i jako Tziá, asi hodinku trajektem z jižního cípu poloostrovu Attika, kde jsou i Atény, no a protože oba bydlíme jižně od Atén, máme to velmi blízko k tomu potřebnému přístavu, asi 15 minut)
„No samo“ , mu odpovídám. Tak jsme jeli na celodenní výlet do Key. Přestože měl spolujezdkyni a šlo klikatiny na okreskách, se zadostiučiněním jsem viděl, že jede opravdu fajn a nemá žádné problémy, že to má „v rukách“.
A líbilo se nám!
„Neuděláme něco většího?“, mi říká a navnadil mi brouky do hlavy.
„A kam bychom tak jeli?“ se ptá
„Nech to na mně, uvidím“, mu odpovídám, abych měl čas na rozmyšlenou…
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
Mike hlavně, ale i ostatní kluci, co jsme byli spolu v Maroku a náramně jsme si rozuměli, se již stali mými stálými kolegy na delší cesty (a již máme na jaro něco zase v plánu…). Vyzkoušení, odolní a náramná parta. Giorgos na druhou stranu se stal skoro příbuzným, stal se kmotrem jedné z dvojčat, je to zlatý kluk, sportovec, ale měl jsem podezření na …… „plachého uzdisrálka“ co se týká motorek a jejich nároků. Kromě sportu je totiž Giorgos vždycky upravený, k moři si bere i sandály se kterými jde až k vodě, je trochu „čistotnej“. Ale je něco jiného jeden slunečný den na ostrově, koupání v moři, kafe, taverna aněco jiného více dní, hodně kilometrů, možná i za deště, nepohody.
Přemýšlel jsem o mnoho místech, vhodných na asi pětidenní výlet. Nutně někam do ciziny z psychologických důvodů. Ne že by nemělo Řecko mnoho krásných mést na několikadenní výlet. Důvodem bylo, aby se oklepal, aby ze sebe setřásl jakékoliv možné eventuelní obavy z toho „na motorce do ciziny“. Jinak, Giorgos je ještě více zcestovalý než já, doslova celý svět, ale…. letadlo a hotel…
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
Měj jsem tady i debatu s jedním jiným kamarádem, Antony, a pozval jsem ho sice také, ale předem jsem ho upozornil, Tondo, Ty jseš už ve čtvrťáku, tady půjde o mateřskou školku…
Takže, přemýšlel jsem kam by to mělo být. Já bych jel do Bulharska, mám ho rád ještě z dětství, ale na jaře jsem byl v Bansku na lyžích a Bulharsko je stále (kromě vyloženě turistických oblastí) dost dole v životní úrovni v porovnání s jinými oblastmi a pošmourný kraj a otlučené budovy bylo to poslední, co jsem Giorgosovi ukazovat. Něco jiného musím vymyslet. Přece, když chcete jít na odpaňování, netaháš holku pod most, na smeťák a celkově do špinavých míst. Nejdřív se jde do honosné restaurace, potom na drink, potem někam romanticky, kde začneš oběť pomalu zpracovávat… promiňte, zapomněl jsem se. Čili, chtěl jsem na něj jít lehce, aby se mu první větší cesta za hranice určitě líbila, aby chtěl zase. Na jaře tady byla otevřena nová přímá letecká linka do Barcelony, mého zamilovaného města. Chvíli jsem si pohrával s myšlenkou letět tam, půjčit si jednom malé a jedno velké GS a udělat Andorru – Perpignant, dělal jsem to kdysi autem a mám ty nejlepší vzpomínky na cesty i přírodu. Ale trochu ty zvýšené náklady, trochu to že jsem chtěl, aby jel na svém Transalpu, aby to musel naložit, zapakovat a celkově sám to připravit na cestu, trochu i to že i já jsem chtěl opět použít trajekt Patra – Ancona, což mám spojeno vždy s těmi nejlepšími výlety ….. Barcelonu jsem zavrhl. Sardinie nevycházela časově ani trajekty ani letecky dobře. Maroko a drsňáckou poušť, přestože mi chybí, jsem musel také zavrhnout, přestože to není neuskutečnitelné (EasyJet do Paříže nebo Milána, odtud s RyanAir do Marekéše a za 500 Euro motorka 500-600cc na týden). Ale jak říkám, nejdeš s holkou napoprvé do pouště, jdeš do hedvábí! Čili ani Maroko. Trochu jsem popřemýšlel o Sicílii, ale tu shodou okolností zná Giorgos dobře znedávna a já si ji také chci nechat na později (abych ji někdy skloubit s Tunisem, you see..). Tímto vyřazovacím způsobem nakonec vyhrálo Toskánsko. Jseš tam na to tata, nejedeš k moři (máme tady) a můžeš si tam vybrat cokoliv. Jsou tam vesnice i příroda i města i hotely s hedvábnými prostěradly…. ach, promiňte, zase jsem se nechal unést, prostě koneckonců je tam vše a vyplácí se. Navíc zjara byla jedna zajímavá sleva na trajekt když se objednají lístky dost dopředu a bylo rozhodnuto, jedeme do Toskánska.
Přidal se ještě Tasos (manžel setry mé manželky, jak se tomu říká?)na VStrom 650. Na jaře jsme spolu jeli jeden víkend na Peloponés a šlo mu taky dobře.
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
Jako guest star se ještě přidává můj syn. Jak? To chce vysvětlení, taková historie. Nikola umí dobrý kolo (mountain), řidičák na auto má, ale na motorku nikoliv, ale nějak se mu začínají líbit. Začínají o tom uvažovat v partě. Ale protože já si moc dobře pamatuji, co jsem nosil v hlavě ve svých jedenadvaceti, řekl bych, že je na to brzo, alespoň pro většinu řidičů. Navíc, jinak je to z perspektivy kavárny, když strašně chceš motorku a jinak je to když na tebe prší, když tě bolí zadek, když jseš unavený, když je ti zima. Takže, dobré je, než se dáš špatným směrem, si to trochu vyzkoušet, uvidět zblízka o co kráčí. A pokud se přidáš nakonec ke komunitě motorkářů, vstup tou správnou nohou, správným způsobem. Správným? Ano, nikoli nalehko, ale s výbavou, přilbu na hlavě, boty a tak. Bez bláznění, zvedání předního kola a nebezpečného předjíždění ve slepých místech. Naopak pomalu vnikat do tajemství cestování, nechat si pod kůži vniknout zvyky a přednosti „cestovatele“, to jsem chěl docílit.
„ Pojď Nikolo, pojeď se mnou na výlet jako spolujezdec, pojedeme na pár dní do Toskánska s Tasosem a Giorgosem.“ Nebylo vůbec potřeba tlačit, souhlasil dřív než jsem mu popsal první podrobnosti návrhu. Navíc to je příležitost, abychom byli spolu pár dní, protože vyrůstá na druhém konci Atén…..
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
Nakonec tedy soupiska je tak trochu začátečnicko-pedagogicko-příbuzensko- rodinná parta.
Role generálního tajemníka strany připadla mě, ale Giorgos je také v politbyru a má za úkol připravit seznam měst a míst, kam bychom se měli podívat a navrhnout trasu, posléze ji rozdělit do čtyř přibližně stejných dávek. Tasos bude dělat lid a pracující třídu, je mu přidělen úkol opraváře a seřizovače. Nikola nakonec, bude něco jako studující komsomolec a bude nás bavit argotem mládeže, neb ostatním nám třem je již přes čtyřicet (některým nedávno, některým….už dávno) a slovní obraty mládeže nám často jsou velmi k smíchu a dělají nám dobrou náladu. Giorgos se úkolu zhostil velmi dobře, za pomoci MapPointu (na radu gen.taj. strany) a po prodebatování v politbyru (blízká pláž s točeným pivem po tenisu - když jseš po sportu vyžízněnej, dobře se pije a potom plánuje). Po několika zásazích strany je přidán ještě Dukelský průsmyk…. promiňte, nechal jsem se unést vzpomínkami , chci říci, je přidán jeden průsmyk mezi Forlí a Florencií, cesta SS67 neboli Passo del Muraglione http://www.panoramio.com/photo/2024474
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
Celá cesta přenesena do GPS a čekáme nedočkavě na odjezd v pátek 18/9. Koncem září bude logicky příjemné cestování v ideální teplotě. Šiklo se to a udělal jsem servis 70.000km (na dvouletou motorku – jsem pyšný!) a vyměnil gumy. Minulá sada Pirelli Scorpion Trail se ukázala být velmi dobrá, ale po 23.000km přece jen byla v posledním tažení. Pro změnu jsem poprvé vyzkoušel a dal Metzeler Tourance EXP, o kterých dnes mohu říct, že mi asi sedí ještě o chloupek víc než přelky, ale je to i o psychologii…
Program vyšel lehce a pokud vás to zajímá, byl tento: v pátek v poledne odjezd z Patry do Ancony. Tam jsme docela dost ráno, kolem desáté a máme čisté čtyři jezdecké dny, sobotu, neděli, pondělí a úterý. Poslední den, v úterý večer se nalodíme zpět a budeme kolem poledne v Patře, v podvečer doma. Čili jde o víkend plus tři pracovní dny a jeden poloviční, ten páteční, který jsme si všichni brali „neoficiálně“, prostě domluven brzký odchod z práce… za hubičku.
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
Když jsme to tak krásně všechno naplánovali, není možné, aby to tak vyšlo. Zákon schválností přece musí něco pozměnit, narušit.
Nikola se dostavil do odpolední ordinace ve čtvrtek večer, abychom jeli spolu ke mě domů. Přenocuje u mě ráno spolu pojedeme na polikliniku, kde musím pracovat zkrácenou pracovní dobu asi od 7.30 do 10.30 a pak fofr do Patry, abychom stíhali loď, která odjíždí ve dvě, ale musíš být o hodinu dříve. Docela našlapáno.
Když se tedy dostavil Nikola do ordinace, začlo pršet trakaře, kolečka, vozíky, no hrůza. Měl jsem sice pro něj přichystanou druhou přilbu, ale druhou sadu nepromoků jsem s sebou neměl. Logické, v Řecku od května do září prší tak třikrát. No nic, museli jsme počkat půlhodinku, až se to přežene a hurá domů. Až posud vše OK, doma budeme potřebovat tak hodinku na sbalení a naložení, nestihl jsem připravit vůbec nic a jsme dva, chce to trochu organizace. Vezmu s sebou oba postranní kufry na oblečení a topcase na laptop a ostatní potřeby rychlého dosahu. Ta plánovaná hodinka se protáhla na prokletou čtyřhodinu, ne proto, že bych nemohl rychle naházet věci to tašky nebo nasadit kufry rychle na rámy, ale protože za boha nemohu najít takové nepromokavé pouzdro, v kterém mám pořád s sebou ten rychlý manuál/servisní knížečku, řidičák a techničák, dokonce ten nový, evropského typu. Hledal jsem naprosto všude, ale marně. Sakra, vždyť jsem to měl předevčírem v ruce jak jsem šel na servis a nechával jsem tam zapsat i ten servis, pamatuji se, jak jsem to po zapsání potom dával do topcasu. Nic, nikde. Co teď? Jak se jede do ciziny bez papírů? Zelenou kartu jsem měl, lístky na loď taky. No nic, pojedeme a uvidíme, při případné kontrole budu tvrdit, že jsem to ztratil zrovna teď. Ale že bych spal klidně, to bych lhal. Ráno vyjíždíme s Nikolou o trochu dříve na ranní polikliniku, stavujeme se ještě i v ordinaci, zda-li tam není to pouzdro, ale nic. Nevadí, říkám si, pojedeme a uvidíme. A jak tak piju kafe než začnu vyšetřovat, najednou se objeví jeden takový ten budižkničemu, stabilní lempl a flákač. Dlužil mi jednu neschopenku, simulant jeden, ale měl známosti všude. Říkám mu ten problém a navrhl se, že mi to zařídí. No jo, ale to chce normálně několik dnů, novej techničák a navíc ten nový, evropský. Ale nemám co ztratit, píšu tedy na jeden papír takou prosbu, dávám mu k tomu lístky na loď, aby uvěřili, že je to opravdu nutné, že za pár hodin se musím nalodit, dávám mu peníze na taxíka posílám ho na úřad. Vrací se za půl hodiny, já v plné práci, že prý bezpodmínečně musím vyplnit tyto formuláře a podepsat je „ověřeně“ na policii. No jak bych asi mohl teď na policii? Naštěstí napadlo jednu sekretářku, že mi „ověří“ můj podpis jistým razitkem, které se používá zde ke služebním účelům a posílám ho nazpět do úřadu. Za dvacet minut mi telefonuje z úřadu nějaká paní, chtěla si to ověřit, upřesnit některé mé nečitelné údaje z formuláře a se slovy „můj manžel je taky doktor“ (ví asi v jakém stresu žijeme) nový techničák vydává. V 10.29, když dodělávám posledního pacienta je chlapík zpět, podává mi papíry a opravdu jsou správné. No nezasloužil si petidenní odpočinek po takovém běhání? No a řidičák? Tam jsem měl štígro, našel jsem na poslední chvíli ten z loňského Iránu, kde jsem si musel nechat vystavit mezinárodní a ten je na tři roky, takže ještě v platnosti. Nakonec vyrážíme s Nikolou zcela legální, nejlegálnější můžu říct.
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
Samozřejmě Mike a ostatní kluci z marocké party mě zažili i horších situacích. Na jaře jsme v půlnoci v Civitavecchii (přístad nad Římem, odtud lodí do Barcelony), přejíždíme od checkinu na loď a to je asi jeden kilometr po prázdném a temném přístavu a najednou troubí jeden kamarád jak zběsilý. Viděl nějaké zablesknutí a bylo to to známé pouzdro jak mi vypadlo po cestě (po checkinu jsem ho nechal na sedadle, nastartoval a odjel...). Kdyby nezaregistroval shodou okolností, jak padá, jsem tam ještě dodnes...
O klíčích, telefonu, foťáku a peněženkách ani nemluvím, drobnosti....
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
No nic, jedeme rychle do Patry, několik blikajících aut odnaproti jedoucích aut nás zachránilo před mnoha pokutami za měřenou rychlost, v každém případě se naloďujeme v pořádku, vše OK.
Dál, dál je to už sladká melodie naloďování. Mám moc rád tu chvíli, když si upevňuješ v podpalubí motorku, vytáhneš vnitřní tašky z hliníkáčů, ověšenej pčílbou a taškami se jde nahoru do recepce, potom do kajuty, sprcha a rychle na kafe na nejhořejší palubu, podívat se jaké to je, když odplouváš, cesta začíná a všechno je ještě před tebou. Svět mi leží u nohou v takové chvíli......
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
Nálada v partě vynikající, srandičky a s Nikolou se dáváme do setování iPhonu, který mi včera vyzvedl. Instalujeme iTunes a napresujeme skoro celou moji diskotéku do 32GB paměti. Mám s sebou jako vždy ten můj nerozlučný cestovní notebook (DellATG). Neříkal jsem vám ještě, že při příležitosti každé cesty si vždycky něco (prý nutného) koupím? Aha, tak tedy tentokrát je to nový mobil a nová helma,BMW System 6. Aby se nezapomnělo na tradici....
Na lodi perfektní nálada, máme první (z mnoha!!) vyučovacích přednášek, Giorgos za pomoci Lonely Planet a učebnice pro profesionální provaděče a turistické agentury (jeho manželka) nám přiblížil názvy měst kam se podíváme tak dokonale, že po dvou vyučovacích hodinách nám, troufnu si říct, zdomácněly. V jedenáct jdeme na kutě, zátra je plný den.
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
Cílem je dorazit z Ancony do Florencie a tam, možná třeba na předměstí najít nocleh a procházka odpoledne a večer po Florencii. Rychlá cesta vede po dálnici na sever do Boloně a potom dolů do Florencie. My ale nechceme žádné dálnice a proto jsme do trasy zahrnuli předem zmíněné sedlo Muraglione. Proto jedeme na sever z Ancony po dálnici jenom do Rimini a kousek za ní ve Forlí konečně opouštíme dálnici a najíždíme na silnici SS67, která je mezi Forlí a Florencií a jejíž součástí je i zmíněné sedlo. Nenaplánovali jsme na ten první den víc kilometrů, protože z lodi se vyjíždí kolem desáté, chce to takovou půlhodinku než se vymotáme z Ancony a vjedeme na dálnici a navíc chceme být ve Florencii celkem včas. Ne že by to stačilo na takové město, jenom jeden necelý den, ale cílem cesty je stejně spíš courat se pokraji a ne návštěva všech muzeí. Kdybych chtěl jenom muzea, letěl bych na tři dny do Florencie a basta, abych měl na ně dostatek času. My ale chceme spíš venkov, přivonět kraji vína Chianti a povrchně se seznámit s městy. Co stačíme během čtyř dnů to stačíme a basta. Odjíždějíc z Forlí najíždíme tedy na SS67 za dokonalého motorkářského počasí, kolem 22 stupňů a bezvětří. Pomalu začínáme stoupat, silnice se úží a klikatí. Kolem nás klasická italská moto kultura sobotního poledne, desítky Italů na supersportech a v koženách kombinézách se vrhly na klasických 300 zatáček...Rossi. Mám ji rád tuto kulturu, ač nejsem na supersportu. Je výjimečná, líbí se mi jejich přístup. Sice porušují rychlostí omezení, ale neviděl jsem ani jednoho jezdce, který by předjížděl do zatáčky naslepo, vždy když nás dojeli rychlí jezdci a měli by nás přimáčknout nebo jenom vystrašit, polekat, vždy radši počkali a až když jsme uhnuli trochu do strany, až když si byli jistí, že je máme v merku, že o nich víme, teprve tehdy nás razantně předjeli, aby pak strhli stroj do další zatáčky v perfektním stylu. Desítky respektujících Rossi. A vždycky s neodmyslitelným pozdravením a často zdviženým palcem pro cizince, kteří přijeli z dálky na návštěvu d jejich vlasti! Po nějaké době, jak kilometry ubíhaly, začali někteří naproti jedoucí měnit pozdrav, zdvíhali ukazovák směrem nahoru. Nebylo mi to jasné, co to znamená. Bouračka, zpomal? Rychlostní kontrola? Ale nic se nedělo. Za pár kilometrů jsem pochopil, ale bylo pozdě. Jak jedete v úzkém sedle, samá zatáčka, nevidíte velký kus oblohy, protože vlevo i vpravo samá skála a les. Nevidíte tedy oblohu směrem dopředu, abyste včas pochopili, že vepředu je ..... černo! Najednou se zatmělo a během kilometru se ze slunce stala noc a padaly kroupy. Než jsme našli vhodné místo k zastavení a natáhli nepromoky, byli jsme durch. Aha! Čili ten ukazovák není nic jiného než obyčejné ukázání oblohy, vole bacha na oblohu, včas se přeleč, odtamtud zrovna jedu, tak ti to říkám... OK, budeme si to napříště pamatovat, tentokrát jsme zmokli....
Doc přiložený následující obrázek:
[91.49Kb]
Upravil Doc dne 21.10.2009 19:45
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
Netrvalo dlouho a ještě za stoupání se to zase probralo, opět vysvitlo sluníčko, ale to jsme se již blížili vrcholu. Doma jsem studoval ten průjezd na youtube a GE, viděl an fórech i ty klasické fotky se zaparkovanými motorkami a tím motorkářským rájem. Stolky venku, plno lidí, baví se, vyměňují si zkušenosti a prožitky, kafe, jádlo, občerstvení atd. , jak je zvykem i v Alpách. Tam jsem chtěl zastavit, ukázat partě, která to ještě neviděla, nezažila tu pravou atmosféru. Ale nebyl jsem si přesně jistý, kde to asi je. Najednou cedule s nápisem a vedle docelá fajn restaurace, pár stolků venku. OK, venku sice nikdo a vevnitř skoro prázdno, ale to je asi tím počasím, říkám si. Jak se tu přehnala bouřka, všechny vystrnadila domů. Nemá to sice takhle ten správný glanc, ale co se dá dělat. My máme tak jako tak naplánovanou zastávku, proto parkujeme. Sedáme venku ke stolku a objednáváme spaghetti al arabiatta (jednu z mnoha následných...). Nepromoky se nám suší rozložené na motorkách, rukavice na válcích. Pohoda, vyměňujeme si první dojmy, jsme nadšení. Končíme, platíme, nepromiky do topcasů a nasedáme. Rozjezd, jednička, dvojka a pravá zatáčka. Nestačíme ani dát trojku a už jsem naštvanej. Přesně za zatáčkou, ani ne sto metrů od restaurace, kde jsme seděli je další restaurace, ta správná s tisícem lidí, motorek všech druhů a kubatur, šrumec a my? My blbci seděli sami jen o chvíli dřív. A o to hlavní tou nedočkavostí přišli. Připadlo mi to jako předčasná ejak...., promiňte, zase jsem se nechal unést. No bylo na naštvání, ale co se dá dělat. Když přesně neznáš tu trasu, může se to přihodit. Já se bál, že když nezastavíme, že třeba další možnost bude za deset kilometrů, někde v klesání a to by už vůbec nebylo ono. Nevadí next time. Jinak, Passo di Muraglione, neboli "via romana", nemá co závidět podobným alpským průjezdům, snad jen ten pohled sezhora není tak impozantní.
Doc přiložený následující obrázek:
[93.52Kb]
Upravil Doc dne 21.10.2009 19:55
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
Klesáme dolů, do nížiny Florencie, již od předměstí hledáme nějaký penzion nebo hotýlek na jedno přespání, ale nic a dojíždíme skoro do centra města. Nakonec nacházíme jeden za přijatelnou sumu, ne moc čistý, ale ještě se dá vydržet. Cena rozumná, pokud si dobře pamatuji, asi kolem padesátky za dvojku. Nic nám nevadí, sprcha a ještě za světla na odlehčených mašinách hurá do centra. Tradiční procházka městem, v podpaží má Giorgos Lonely Planet a aniž bych chtěl podcenit velikost města, během následujíc dvou hodin jsme prochodili křížem krážem celé centrum. Většinu památek jsme viděli. Ne, nešli dovnitř do paláce, nevylezli jsme na Zvonici, nebyli jsme vevnitř v muzeu, ale rozhodně jsme nasáli vůni města.
Doc přiložený následující obrázek:
[86.96Kb]
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
Poté jsme sedli do tratorie a ukázali jsme jim co jsme zač! Poté další procházka na zbytek co jsme nestačili, zmrzlina a přednáška od Učitele, tak jako i u všech památek i předem. Po tolika našlapaných kilometrech se dnes cítím docela orientovaný ve městě, přestože se nám několikrát stalo, že jsme si spletli západ s východem, což se jinak často nestává. Ale je čas, blíží se půlnoc, vrátit se na hotel. Zítřejší etapa je dlouhá a bude končit v Sieně.
Doc přiložený následující obrázek:
[82.47Kb]
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
[76.74Kb]
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
Tasos, Giorgos, Nikos
Doc přiložený následující obrázek:
[74.41Kb]
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
Na Zvonici to bylo 400 schodů a byl už i večer....
Doc přiložený následující obrázek:
[72.92Kb]
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
Ráno snídaně v kavárně-cukrárně, dvojité super espresso, cigáro venku, je krásné, klidné nedělní ráno. Slunečno, ale chlad, který podceňujeme a po 60km rychlou cestou do prvního města jsme trochu promrzlí. Jde o město Lucca, je v rovině, ale vysokými hradmami je uzamčen historický střed města, který si zachovává věrně středověký charakter. Prohlídka, na zahřátí ještě capuccino.
Doc přiložený následující obrázek:
[85.88Kb]
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
