Vážení, ač nežádán, přináším Vám návod, jak správně diskutovat, neb jak vidno z čím dál častějšího zas*rání diskuzí nechutnými výlevy některých méně zdatných diskutérů na úkor troufám si tvrdit většině návštěvníků tohoto fóra, jest záhodno vybavit slušné a přitom nespokojené zbraněmi proti hanebnému zneužívání veřejně přístupného soukromého fóra.
Dané informace je samozřejmě žádoucí využívat i v životě analogovém.
Abychom v diskuzi dokázali správně čelit útokům některých, je třeba rozeznat 10 nejčastějších triků:
1. Mlžení
Použivatelé tohoto triku – říkejme jim výstižně „mlhoši“ – zamlžují, zastírají ve své řeči důležitá fakta. Častou odrůdou mlhošů jsou „ptáci jetřebáci“. Znáte přece jejich výroky:
- Je třeba zvýšit výnosy naší firmy.
- Je třeba skoncovat s pozdními příchody na porady.
- Je třeba výstižně psát vnitrofiremní maily, ať není zbytečné zdržování s jejich čtením.
- Je třeba zvýšit důchody.
- Je třeba snížit nehodovost.
Toto „je třeba“ nehorázně zakrývá nutná fakta typu KDO to zajistí, KDY, KDE za čí peníze, na úkor čeho jiného.
Jiný typ mlhošů se projevuje rozbředlostí, upovídaností, nadbytečným odborničením.
Protitrik?
Odfoukněte mlhu. Ptejte se KDO, KDY, KDE atp. Trvejte na konkrétní odpovědi.
Křik zaměstnanecký, odborový, jakýkoliv mediální – typu „zvyšte nám dotace, dejte nám více peněz ze společného státního“ prostě neposlouchat, ignorovat, pokud není doplněný seriózním návrhem, na úkor koho. Tedy – komu ubrat.
2. Odběhnutí od tématu
Trikař se vyhne nechtěné odpovědi tím, že převede téma jinam, že zkrátka „obrátí list“. Sami cítíte, že jsou situace, kdy je to nutnou obranou (když se někdo ptá na vaše intimní soukromí) a kdy je to nemravný úhyb (když se novinář ptá ministra financí na schodek státního rozpočtu). Existuje odběhnutí mírnější, obranné, a odběhnutí tvrdší, útočné – kdy odbíhající trikař rovnou napadne tazatele („Neptejte se mne takové věci a radši si zameťte před vlastním prahem. To ne my, ale vy jste vytunelovali…“)
Když se takhle potkají dva politici-odbíhači v televizní diskusi, mění se dialog ve dva monology. Někdy má to odbíhání až komickou podobu: „Toto je nesprávně položená otázka, pane redaktore. Takhle bych ji neformuloval. Raději jste se mne měl zeptat, co naše strana (vláda, obec, úřad, firma, nevládní organizace,...) dokázala vykonat pozitivního. A na to bych vám odpověděl, že...“. A už to frčí, samá samochvála.
Protitrik? Trikař od relevantního tématu odbíhá – vy k němu zpět přiběhněte. Vracejte jej zpět. Třeba neustálým důsledným opakováním původního dotazu. Trváním na tom, že věci se řeší jedna po druhé. Že v normální diskusi následuje po slušné otázce jednoho slušná odpověď druhého – a až pak otázka toho druhého.
3. Arbitrární tvrzení
Též „tvrzení bez věcných důkazů“. Trikař prostě řekne: „To a to je tak a tak.“V civilizované diskusi má posluchač takovéhoto tvrzení právo na jakoukoliv míru víry či nevíry. Od stoprocentní víry po stoprocentní nevíru.
Protitrik? Ptejte se na zdroje tohoto tvrzení. Anebo využijte svého práva. Třeba odpovězte: „Věřím vašim posledním slovům asi tak na 10 procent.“
Arbitrární tvrzení je trikem tím méně, čím vyšší je objektivní formální či přirozená autorita toho, kdo je použije. Řekne-li pan primář chirurgie sálové sestře „mýlíte se, ta anestezie měla být zahájena o deset minut dříve, než tvrdíte“, je to tisíckrát serióznější, než kdyby totéž řekla sestra primářovi. Prohnilí trikaři by rádi zanášeli do diskuse volební pravidlo „jeden člověk = jeden rovnocenný hlas“. V diskusi to však neplatí. Jeden ctihodný občan má při svém tvrzení větší váhu než deset nectihodných. Při posuzování ctihodnosti se počítá každý detail životopisu dotyčného.
Proto v každé civilizované společnosti jsou nejctihodnějšími občany oficiální arbitři – tedy soudci. V Nemecku údajně procházejí před jmenováním testem ctihodnosti. Těžko si tam představit soudce, který ve škole opisoval, které předbíhal v jakékoliv frontě, který stává se svým autem na zákazu stání či zastavení...
4. Ano, ale – co je poslední, to se počítá.
Představte si, že předkládáte šéfovi bezva projekt. Ten projekt, ten váš nápad (nebo žádost o lepší pracovní podmínky atp.) je zkrátka oprávněný, má řadu dobrých vlastností. Dokonce drtivou většinu. Ale také má sem tam nějaký drobný nedostatek. Nic na tom světě není ideálního.Šéf chce z nízkých důvodů váš projekt zamítnout. Nemůže si dovolit být hrubě ignorantský – a tak sice vyjmenuje poctivě aspoň základní klady vašeho projektu. Po jejich vyjmenování ovšem nasadí vámi dlouho s obavami očekávané slůvko ALE – a o něm vysloví nějaký nepodstatný zápor. A dodá, že právě proto nelze projekt realizovat.
Protitrik? Zopakujte šéfova slova, shrňte je. Obraťte ovšem pořadí toho, co bylo řečeno před slůvkem ALE a co po něm. Zahrňte šéfa kupou kladných argumentů po slůvku ALE. Přidejte při tom srovnání s jiným projekty, které měly kladů méně – a přesto se realizovaly. Lidská psychika, lidská koncentrace a paměť už je taková, že má tendenci uchovávat především to, co bylo řečeno (slyšeno, vnímáno) jako poslední. Využijte toho faktu tedy ve prospěch svého oprávněného požadavku.
5. Logická chyba
Uvedu příklad, dobře si jej promyslete: Premisa A - Ondřej je hnědooký. Premisa B - Všichni zloději, které jsme poslední dobou chytli, jsou hnědoocí. Závěr - Ondřej je zloděj.
Kolik nechutných pomluv vás, milí čtenáři, v životě ještě čeká kvůli tomuto triku! On je zrozen lidskou myšlenkovou vlastností zvanou generalizace, alias „házení všech do stejného pytle“. Zejména, pokud se od okolí chcete poněkud odlišovat (kdo by nechtěl vyniknout), připravte se v našem postsocializmu na jednu generalizaci za druhou. O nečestně zištných pohnutkách kdejakého vašeho činu apod.
Protitrik je grafický:Nakreslete si množinu všech zlodějů jako jedno kolečko a množinu všech hnědookých lidí jako druhé kolečko. Kolečka se budou částečně překrývat, částečně do sebe pronikat. Ondřeje pak zakreslete jako křížek nebo tečku do druhého kolečka. Je-li bod uvnitř druhého kolečka, vůbec to neznamená, že by musel být zároveň uvnitř průniku s kolečkem prvním. Pokud jste ještě nezapomněli množiny ze střední školy, půjde to hravě. Jsou totiž v množině zlodějů zloději hnědoocí a zloději s jinou barvou očí. V množině hnědookých pak existují zloději a ne-zloději. Kde se bere trikařova jistota, že podmnožina ne-zlodějů je prázdná?
6. Rafinované tvrzení
Má více podob.
1) Odvolávku na autoritu vydáváme za důkaz. Jaké je řešení? Pokud jde o skutečnou autoritu, odvolávka pouze zvyšuje pravděpodobnost, že tvrzení je pravdivé. Jaký je protitrik? Měli bychom se ptát, zda ona autorita je skutečně neomylná. Tedy opět uvádět věci na správnou míru.
2) Obecnou odvolávku. Věta začíná třeba takto:Všichni rozumní lidé tvrdí... Většina normálních inteligentních lidí se domnívá ... apod. A pokračuje to výrokem, který trikaře staví do příznivého světla, zatímco vás do nepříznivého.Zase jde pouze o zvýšení pravděpodobnosti - a to ještě jen někdy. Protitrik? Měli bychom se ptát: “Kdo všichni, kteří inteligentní? Jmenujte alespoň jednoho!”Často se takto brání vnitřní nejistotě pisatel anonymního dopisu. Podepisuje se “všichni poctiví obyvatelé ...”. Nebo uvádí, že se ptal mnoha lidí a všichni mají stejný názor. Ale když přijde na věc, nedokáže ty všechny nebo ty mnohé lidi jmenovat.
7. Úmyslně nesjednotit definice slov
Příklad: Dva vzdělaní lidé se například ostře pohádají. Jeden tvrdí, že do zahraničí se může bez víza, druhý s vízem. Teprve, až se nenávidí, přijdou (sami nebo s pomocí třetího) na to, že každý myslel jinou zemi nebo jinou dobu nebo jiné okolnosti. Nevěříte, že se to může stát? Může.Nebo se zuřivě neshodují v názorech na vlastnosti určitého člověka. Každý snáší důkaz za důkazem pro to, že má pravdu. Až se zjistí, že jeden myslel samozřejmě Pepu a druhý samozřejmě Frantu.Je to prostě situace „jeden o koze, druhý o voze“.
Trikařem je ten, kdo v diskusi úmyslně uchopí určitý pojem, definuje si jej jinak než jeho protivník – a pak toho protivníka deptá. Například jeden účastník diskuse hovoří o roli rychlosti v dopravě. Tedy o věci nadmíru užitečné. Trikař si slovo „rychlost“ pro sebe předefinuje na „nepřiměřená rychlost“. A začne na protivníka řvát, kolik že už ta „rychlost“ zmařila lidského zdraví a životů...
Protitrik je v otázkách: Koho přesně myslíte? Jak definujete obsah toho pojmu? Z jakého hlediska se na to díváte?
8. Kladení trikových otázek
V poslední době jsem to zaregistroval docela často. Posuďte tyto konkrétní příklady:
- „Nemyslíte si, že byste se měl stydět?“
- „Nemyslíte si, že to, co zde říkáte, je hnusná manipulace?“
- „Nemyslíte si, že jediným možným řešením je, abyste zaplatil, nahradil, odpracoval, omluvil se...“
Protitrik?
- „Nemyslím.“
Eventuálně použijte metodu upřímnosti:
- „Je toto otázka, můj drahý protivníku, anebo nějaké očerňující tvrzení?“
- „To už ti došly věcné argumenty, že mne obviňuješ z manipulace?“
9. Nelze rozhodnout, tedy nerozhodnu
Jinak – hraní na čas, hraní do ztracena, sázka na vyhnití. Je to často výmluva někoho, kdo váhá mezi dvěma rovnocennými variantami. Nebo mezi variantami natolik neprůhlednými, že zjistit, která z nich je lepší, by vydalo příliš mnoho energie. Tato neprůhlednost je mu záminkou, aby nerozhodnul.
Obranným protitrikem je upozornit jej, že nerozhodnout je také jistým, v našem případě třetím případem rozhodnutí. Je to rozhodnutí mrhat časem, ztrácet čas. Pokud toto rozhodnutí (a často tomu tak bývá) je horší než kterékoli z obou, nelze je přijmout.
10. Nehorázná lež
Nehorázná lež je vlastně jistým způsobem drsného napadení protivníka. To je její cíl – nikoliv reflektovat skutečný stav věcí. Pokud máte k takovému trikaři přehnanou úctu, máte pocit, že se nehoráznou lží máte zabývat. Že máte hledat na ni odpověď a vyvracet ji. Ztrácíte tím čas, jste psychicky rozkolísáni. A z toho nehorázný lhář těží.
Jaký je protitrik? Uvědomit si, že tento trik byl použit. Pokud konfliktní rozhovor dvou lidí poslouchají jiní, například u soudu, upozornit na to ostatní poslouchající a v krajním případě, jako u nutné fyzické obrany, odpovědět na nehoráznou lež také nehoráznou lží.
“Ano, šéfe, rozumím tvému obvinění, že jsem ukradl firemní počítač. To už nemáš žádné argumenty, že mne musíš takhle falešně obviňovat? A co těch pět miliónů, které jsi sám zpronevěřil?”
"???“
"Tak mi dokaž, šéfe, že nemáš pět miliónů.... Aha - s těmi milióny je to stejná nehoráznost jako s tím počítačem. Přestaňme s nehoráznostmi a pojďme věcně řešit problém.”
Buď cestu najdu, nebo si udělám vlastní.
Obecným principem všech triků je porušení míry. Porušení míry věcí okolností, vlastností dané záležitosti. Každá záležitost má určité rysy, které jsou příznivé pro vašeho soupeře, a rysy, které jsou nepříznivé. Je-li protivník trikařem, tak význam těch prvních rysů zveličuje až absolutizuje. A význam těch druhých rysů bagatelizuje až popírá. Obecný princip všech protitriků?Když trikař bagatelizuje, zveličte to bagatelizované zpět na správnou míru, Když trikař zveličuje, použijte obdobně bagatelizaci. Když trikař absolutizuje, uveďte na diskusní scénu i ty jiné rysy. Když trikař popírá, argumentujte, že jím popírané rysy existují a mají svůj přiměřený význam.
Triky znamenají křivení vztahů, lidí, společnosti. Protitriky jsou narovnávání.
Triky jsou porušováním míry, protitriky nalézáním míry. Život je věčné hledání správné míry.
Buď cestu najdu, nebo si udělám vlastní.
1. Tvůj oponent není nepřítelem, ale partnerem při hledání pravdy
Moudrá zásada. Říká, že na člověku máme zprvu hledat raději to pozitivní. Postavit se vůči druhému předem do jiné než přátelské pozice má jeden jistý důsledek: Druhý se vůči nám zatvrdí, i kdyby předtím ještě váhal, i kdyby vnitřně naši pravdu a svůj omyl už jasně viděl. A naopak - na přátelského partnera se těžko řve. Účast v dialogu vyžaduje trojí úctu - k pravdě, ke druhému, k sobě. Respektujme i pořadí i vyrovnanost této trojice.
2. Snaž se porozumět druhému
Neporozumíš-li správně argumentům oponenta, nemůžeš je ani zastávat, ani vyvracet. Od této chvíle daleko snadněji prohlédneme lidi, kteří určitý názor druhého buď vehementně zastávají, anebo stejně intenzívně vyvracejí. Je velmi účinné, zeptat se takových na detaily onoho vášnivě zastávaného nebo vyvraceného tvrzení. Na to, jak mu rozumějí. Nejsou-li schopni přesně odpovědět, jsou důvody jejich zastávání či vyvracení zpravidla skryté, utajené, mimodialogové (hra sobeckých zájmů, fanatizmus apod.). Tedy ještě jednou - ptejme se vehementního zastávače či vehementního odpůrce na podrobnosti. Není-li schopen o nich zasvěceně hovořit, nezbývá, než jej politovat a myslet si o něm své.Tento druhý bod zakončíme velmi silnou zásadou: Přeformuluj svými slovy řeč oponenta, aby bylo jasné, jak jí rozumíš.Postoj toho, kdo se sám snaží rozvést naše myšlenky, můžeme považovat za velmi poctivý. Tento postoj sám o sobě už vylučuje velké množství triků. Například všechny triky spojené s odbíháním od tématu. Naopak porušení tohoto postoje většinou k nějakým trikům vede.
3. Tvrzení bez věcných důkazů nevydávej za argument
Jelikož jde pouze o naše mínění, oponent mu může a nemusí přiznat váhu argumentu. Nemusí a může. Tím, že nemusí, nijak není dotčeno jeho právo třeba stoprocentně nám bez jediného důkazu věřit. Podle suverénních tvrzení, zejména s nádechem jednoznačných hodnocení složitých objektů, jevů a záležitostí, se dobře pozná omezenec a hlupák.
Pouze hlupák suverénně tvrdí – moudrý člověk je plný pochybností. Už přes dva tisíce let to platí – a denně se o tom přesvědčujeme.
4. Neutíkej od tématu
Nesnažme se vyhnout nepříjemným otázkám nebo argumentům tím, že svedeme diskusi jinam. Útěk od tématu je podstatou několika řečnických triků. Kdo na dané přiměřené téma začal, má právo, aby se z tohoto tématu neuteklo při prvních příznacích možných nepříjemností pro partnera. Kdo začal neférově, tomu samozřejmě z jeho tématu utéci smíme.
A co je férové a co neférové? Kdo ze sebe udělá tak zpupného hlupáka, že bude suverénně tvrdit, že to vždy rozezná? Já tedy ne!
5. Nesnižuj osobní důstojnost oponenta
Mnoho řečnických triků hrubšího ražení právě snižování osobní důstojnosti oponenta zneužívá.Kdekoho láká setřít protivníka. Láká to i nás. Setření a zdeptání (spíše fyzické než psychické) je v člověku hluboko geneticky zakódováno, protože tisíce generací fungovalo jako nejlepší řešení. Svět je jiný a setření druhého je kontraproduktivní. Viz zásada č. 1.
6. Nezapomeň, že dialog vyžaduje kázeň a nezaměňuj jej s monologem
Zde se zdůrazňuje potřeba srozumitelnosti a stručnosti. Úctu a ohleduplnost ke druhému vyjádříme zejména tím, že dokážeme šetřit jeho časem. Nevážit si času druhého je větší neslušnost, než nepozdravit. Krást čas druhého, když je pracovní povinností dotyčného tento čas šetřit, je zločin.
7. Kritizuj jen do výše své pozice na žebříčku lidí podle hodnoty
Často si zde vzpomenu na špičkového českého výškaře Jaroslava Bábu. Na jednom vrcholném sportovním mítinku (snad olympiáda Atény 2004 – nechytejte mne za slovo – teď je důležitý princip) byl ve vrcholné formě. Už už se zdálo, že bude mít medaili – ale nakonec, smůla, skončil pátý. Komentátor rozebíral jeho neúspěch ve studiu s jiným atletickým hostem.
Ten host zhruba řekl: „Nyní bude kdekdo chytrý a kdekdo bude Bábu kritizovat, co udělal špatně, bude mít pro něj spoustu „dobrých rad“, co měl udělat jinak... Ale nezapomínejme – Bába je pátý na této planetě. Kdo je čtvrtý nebo lepší na světě ve skoku do výšky, ten ať si jej hodnotí třeba i kriticky. Kdo je ale šestý a níže, ať laskavě drží zobák.“
Zlatá slova!
Tímto posílám vzkaz svým eventuálním budoucím suverénním kritickým hodnotitelům v diskusi pod tímto blogem (a vzkaz suverénním kritickým hodnotitelmů každého zdejšího blogera):
Kdybych já byl někým jiným, nějakým diskutérem – a autorem článku na blogu by byl člověk, který napsal o komunikaci a další duševní práci přes 50 kniha brožur, často bestsellerů, kterých se dohromady jen v naší zemi prodalo přes milion výtisků (což je v případě mé osoby holý ověřitelný fakt, žádný narcismus) – kdybych tedy já byl oním diskutérem a měl na svém kontě méně než čtyřicet napsaných atraktivních knih, tak bych k takovému špičkovému expertu „Davidu Gruberovi“ přistupoval nesmírně uctivě. A kdybych se přistihl, že jsem svými suverénními tvrzeními zkritizoval takového Davida Grubera, ač jsem nenapsal a nevyprodal knihu žádnou – tak bych se hned poté šel na WC rovnou spláchnout – a už bych z kanalizace do konce života nevylézal :-)
Věřím, že po této provokaci se jistě nějaký štiplavec najde...
Spolu si jej pak rozebereme – a budeme se přímo na něm při diskusi učit, jo?...:-)
V této souvislosti posílám vzkaz všem vám slušným
Nehrajte s neférovými lidmi fér. Oni si začali – ať sklidí odvetou aspoň desateronásobek své sprostoty, nabubřelosti, nepodložené suverenity. Pokuta musí být vždy aspoň desateronásobkem toho, oč chtěl šejdíř slušného člověka ošidit. Možná si řeknete – „ten ubožák mi nestojí za to, nejsem jako on“, a zachováte si slušnou důstojnost. Ale máte vždy i plné morální právo být na něj desetkrát hrubší, než byl on.
Buď cestu najdu, nebo si udělám vlastní.
Hele,kdo to ma cist? 50 prispevku na slevu v Touratechu uz mas a dalsi uz ti tu slevu stejne nezvednou!Teoreticky vím o dvouventilech hodně,ale prakticky jsem úplně levej!
Hele,kdyz dame vsichni k prvnimu a tretimu prispevku citaci,to tady ty stranky budou pribejvat!Teoreticky vím o dvouventilech hodně,ale prakticky jsem úplně levej!
VasekBohnice napsal:
Vážení, ač nežádán, přináším Vám návod, jak správně diskutovat, neb jak vidno z čím dál častějšího zas*rání diskuzí nechutnými výlevy některých méně zdatných diskutérů na úkor troufám si tvrdit většině návštěvníků tohoto fóra, jest záhodno vybavit slušné a přitom nespokojené zbraněmi proti hanebnému zneužívání veřejně přístupného soukromého fóra.
Dané informace je samozřejmě žádoucí využívat i v životě analogovém.
Abychom v diskuzi dokázali správně čelit útokům některých, je třeba rozeznat 10 nejčastějších triků:
1. Mlžení
Použivatelé tohoto triku – říkejme jim výstižně „mlhoši“ – zamlžují, zastírají ve své řeči důležitá fakta. Častou odrůdou mlhošů jsou „ptáci jetřebáci“. Znáte přece jejich výroky:
- Je třeba zvýšit výnosy naší firmy.
- Je třeba skoncovat s pozdními příchody na porady.
- Je třeba výstižně psát vnitrofiremní maily, ať není zbytečné zdržování s jejich čtením.
- Je třeba zvýšit důchody.
- Je třeba snížit nehodovost.
Toto „je třeba“ nehorázně zakrývá nutná fakta typu KDO to zajistí, KDY, KDE za čí peníze, na úkor čeho jiného.
Jiný typ mlhošů se projevuje rozbředlostí, upovídaností, nadbytečným odborničením.
Protitrik?
Odfoukněte mlhu. Ptejte se KDO, KDY, KDE atp. Trvejte na konkrétní odpovědi.
Křik zaměstnanecký, odborový, jakýkoliv mediální – typu „zvyšte nám dotace, dejte nám více peněz ze společného státního“ prostě neposlouchat, ignorovat, pokud není doplněný seriózním návrhem, na úkor koho. Tedy – komu ubrat.
2. Odběhnutí od tématu
Trikař se vyhne nechtěné odpovědi tím, že převede téma jinam, že zkrátka „obrátí list“. Sami cítíte, že jsou situace, kdy je to nutnou obranou (když se někdo ptá na vaše intimní soukromí) a kdy je to nemravný úhyb (když se novinář ptá ministra financí na schodek státního rozpočtu). Existuje odběhnutí mírnější, obranné, a odběhnutí tvrdší, útočné – kdy odbíhající trikař rovnou napadne tazatele („Neptejte se mne takové věci a radši si zameťte před vlastním prahem. To ne my, ale vy jste vytunelovali…“)
Když se takhle potkají dva politici-odbíhači v televizní diskusi, mění se dialog ve dva monology. Někdy má to odbíhání až komickou podobu: „Toto je nesprávně položená otázka, pane redaktore. Takhle bych ji neformuloval. Raději jste se mne měl zeptat, co naše strana (vláda, obec, úřad, firma, nevládní organizace,...) dokázala vykonat pozitivního. A na to bych vám odpověděl, že...“. A už to frčí, samá samochvála.
Protitrik? Trikař od relevantního tématu odbíhá – vy k němu zpět přiběhněte. Vracejte jej zpět. Třeba neustálým důsledným opakováním původního dotazu. Trváním na tom, že věci se řeší jedna po druhé. Že v normální diskusi následuje po slušné otázce jednoho slušná odpověď druhého – a až pak otázka toho druhého.
3. Arbitrární tvrzení
Též „tvrzení bez věcných důkazů“. Trikař prostě řekne: „To a to je tak a tak.“V civilizované diskusi má posluchač takovéhoto tvrzení právo na jakoukoliv míru víry či nevíry. Od stoprocentní víry po stoprocentní nevíru.
Protitrik? Ptejte se na zdroje tohoto tvrzení. Anebo využijte svého práva. Třeba odpovězte: „Věřím vašim posledním slovům asi tak na 10 procent.“
Arbitrární tvrzení je trikem tím méně, čím vyšší je objektivní formální či přirozená autorita toho, kdo je použije. Řekne-li pan primář chirurgie sálové sestře „mýlíte se, ta anestezie měla být zahájena o deset minut dříve, než tvrdíte“, je to tisíckrát serióznější, než kdyby totéž řekla sestra primářovi. Prohnilí trikaři by rádi zanášeli do diskuse volební pravidlo „jeden člověk = jeden rovnocenný hlas“. V diskusi to však neplatí. Jeden ctihodný občan má při svém tvrzení větší váhu než deset nectihodných. Při posuzování ctihodnosti se počítá každý detail životopisu dotyčného.
Proto v každé civilizované společnosti jsou nejctihodnějšími občany oficiální arbitři – tedy soudci. V Nemecku údajně procházejí před jmenováním testem ctihodnosti. Těžko si tam představit soudce, který ve škole opisoval, které předbíhal v jakékoliv frontě, který stává se svým autem na zákazu stání či zastavení...
4. Ano, ale – co je poslední, to se počítá.
Představte si, že předkládáte šéfovi bezva projekt. Ten projekt, ten váš nápad (nebo žádost o lepší pracovní podmínky atp.) je zkrátka oprávněný, má řadu dobrých vlastností. Dokonce drtivou většinu. Ale také má sem tam nějaký drobný nedostatek. Nic na tom světě není ideálního.Šéf chce z nízkých důvodů váš projekt zamítnout. Nemůže si dovolit být hrubě ignorantský – a tak sice vyjmenuje poctivě aspoň základní klady vašeho projektu. Po jejich vyjmenování ovšem nasadí vámi dlouho s obavami očekávané slůvko ALE – a o něm vysloví nějaký nepodstatný zápor. A dodá, že právě proto nelze projekt realizovat.
Protitrik? Zopakujte šéfova slova, shrňte je. Obraťte ovšem pořadí toho, co bylo řečeno před slůvkem ALE a co po něm. Zahrňte šéfa kupou kladných argumentů po slůvku ALE. Přidejte při tom srovnání s jiným projekty, které měly kladů méně – a přesto se realizovaly. Lidská psychika, lidská koncentrace a paměť už je taková, že má tendenci uchovávat především to, co bylo řečeno (slyšeno, vnímáno) jako poslední. Využijte toho faktu tedy ve prospěch svého oprávněného požadavku.
5. Logická chyba
Uvedu příklad, dobře si jej promyslete: Premisa A - Ondřej je hnědooký. Premisa B - Všichni zloději, které jsme poslední dobou chytli, jsou hnědoocí. Závěr - Ondřej je zloděj.
Kolik nechutných pomluv vás, milí čtenáři, v životě ještě čeká kvůli tomuto triku! On je zrozen lidskou myšlenkovou vlastností zvanou generalizace, alias „házení všech do stejného pytle“. Zejména, pokud se od okolí chcete poněkud odlišovat (kdo by nechtěl vyniknout), připravte se v našem postsocializmu na jednu generalizaci za druhou. O nečestně zištných pohnutkách kdejakého vašeho činu apod.
Protitrik je grafický:Nakreslete si množinu všech zlodějů jako jedno kolečko a množinu všech hnědookých lidí jako druhé kolečko. Kolečka se budou částečně překrývat, částečně do sebe pronikat. Ondřeje pak zakreslete jako křížek nebo tečku do druhého kolečka. Je-li bod uvnitř druhého kolečka, vůbec to neznamená, že by musel být zároveň uvnitř průniku s kolečkem prvním. Pokud jste ještě nezapomněli množiny ze střední školy, půjde to hravě. Jsou totiž v množině zlodějů zloději hnědoocí a zloději s jinou barvou očí. V množině hnědookých pak existují zloději a ne-zloději. Kde se bere trikařova jistota, že podmnožina ne-zlodějů je prázdná?
6. Rafinované tvrzení
Má více podob.
1) Odvolávku na autoritu vydáváme za důkaz. Jaké je řešení? Pokud jde o skutečnou autoritu, odvolávka pouze zvyšuje pravděpodobnost, že tvrzení je pravdivé. Jaký je protitrik? Měli bychom se ptát, zda ona autorita je skutečně neomylná. Tedy opět uvádět věci na správnou míru.
2) Obecnou odvolávku. Věta začíná třeba takto:Všichni rozumní lidé tvrdí... Většina normálních inteligentních lidí se domnívá ... apod. A pokračuje to výrokem, který trikaře staví do příznivého světla, zatímco vás do nepříznivého.Zase jde pouze o zvýšení pravděpodobnosti - a to ještě jen někdy. Protitrik? Měli bychom se ptát: “Kdo všichni, kteří inteligentní? Jmenujte alespoň jednoho!”Často se takto brání vnitřní nejistotě pisatel anonymního dopisu. Podepisuje se “všichni poctiví obyvatelé ...”. Nebo uvádí, že se ptal mnoha lidí a všichni mají stejný názor. Ale když přijde na věc, nedokáže ty všechny nebo ty mnohé lidi jmenovat.
7. Úmyslně nesjednotit definice slov
Příklad: Dva vzdělaní lidé se například ostře pohádají. Jeden tvrdí, že do zahraničí se může bez víza, druhý s vízem. Teprve, až se nenávidí, přijdou (sami nebo s pomocí třetího) na to, že každý myslel jinou zemi nebo jinou dobu nebo jiné okolnosti. Nevěříte, že se to může stát? Může.Nebo se zuřivě neshodují v názorech na vlastnosti určitého člověka. Každý snáší důkaz za důkazem pro to, že má pravdu. Až se zjistí, že jeden myslel samozřejmě Pepu a druhý samozřejmě Frantu.Je to prostě situace „jeden o koze, druhý o voze“.
Trikařem je ten, kdo v diskusi úmyslně uchopí určitý pojem, definuje si jej jinak než jeho protivník – a pak toho protivníka deptá. Například jeden účastník diskuse hovoří o roli rychlosti v dopravě. Tedy o věci nadmíru užitečné. Trikař si slovo „rychlost“ pro sebe předefinuje na „nepřiměřená rychlost“. A začne na protivníka řvát, kolik že už ta „rychlost“ zmařila lidského zdraví a životů...
Protitrik je v otázkách: Koho přesně myslíte? Jak definujete obsah toho pojmu? Z jakého hlediska se na to díváte?
8. Kladení trikových otázek
V poslední době jsem to zaregistroval docela často. Posuďte tyto konkrétní příklady:
- „Nemyslíte si, že byste se měl stydět?“
- „Nemyslíte si, že to, co zde říkáte, je hnusná manipulace?“
- „Nemyslíte si, že jediným možným řešením je, abyste zaplatil, nahradil, odpracoval, omluvil se...“
Protitrik?
- „Nemyslím.“
Eventuálně použijte metodu upřímnosti:
- „Je toto otázka, můj drahý protivníku, anebo nějaké očerňující tvrzení?“
- „To už ti došly věcné argumenty, že mne obviňuješ z manipulace?“
9. Nelze rozhodnout, tedy nerozhodnu
Jinak – hraní na čas, hraní do ztracena, sázka na vyhnití. Je to často výmluva někoho, kdo váhá mezi dvěma rovnocennými variantami. Nebo mezi variantami natolik neprůhlednými, že zjistit, která z nich je lepší, by vydalo příliš mnoho energie. Tato neprůhlednost je mu záminkou, aby nerozhodnul.
Obranným protitrikem je upozornit jej, že nerozhodnout je také jistým, v našem případě třetím případem rozhodnutí. Je to rozhodnutí mrhat časem, ztrácet čas. Pokud toto rozhodnutí (a často tomu tak bývá) je horší než kterékoli z obou, nelze je přijmout.
10. Nehorázná lež
Nehorázná lež je vlastně jistým způsobem drsného napadení protivníka. To je její cíl – nikoliv reflektovat skutečný stav věcí. Pokud máte k takovému trikaři přehnanou úctu, máte pocit, že se nehoráznou lží máte zabývat. Že máte hledat na ni odpověď a vyvracet ji. Ztrácíte tím čas, jste psychicky rozkolísáni. A z toho nehorázný lhář těží.
Jaký je protitrik? Uvědomit si, že tento trik byl použit. Pokud konfliktní rozhovor dvou lidí poslouchají jiní, například u soudu, upozornit na to ostatní poslouchající a v krajním případě, jako u nutné fyzické obrany, odpovědět na nehoráznou lež také nehoráznou lží.
“Ano, šéfe, rozumím tvému obvinění, že jsem ukradl firemní počítač. To už nemáš žádné argumenty, že mne musíš takhle falešně obviňovat? A co těch pět miliónů, které jsi sám zpronevěřil?”
"???“
"Tak mi dokaž, šéfe, že nemáš pět miliónů.... Aha - s těmi milióny je to stejná nehoráznost jako s tím počítačem. Přestaňme s nehoráznostmi a pojďme věcně řešit problém.”
Ukaž jak rychle??
... servis a diagnostika BMW Motorrad
VasekBohnice napsal:
Vážení, ač nežádán, přináším Vám návod, jak správně diskutovat, neb jak vidno z čím dál častějšího zas*rání diskuzí nechutnými výlevy některých méně zdatných diskutérů na úkor troufám si tvrdit většině návštěvníků tohoto fóra, jest záhodno vybavit slušné a přitom nespokojené zbraněmi proti hanebnému zneužívání veřejně přístupného soukromého fóra.
Dané informace je samozřejmě žádoucí využívat i v životě analogovém.
Abychom v diskuzi dokázali správně čelit útokům některých, je třeba rozeznat 10 nejčastějších triků:
1. Mlžení
Použivatelé tohoto triku – říkejme jim výstižně „mlhoši“ – zamlžují, zastírají ve své řeči důležitá fakta. Častou odrůdou mlhošů jsou „ptáci jetřebáci“. Znáte přece jejich výroky:
- Je třeba zvýšit výnosy naší firmy.
- Je třeba skoncovat s pozdními příchody na porady.
- Je třeba výstižně psát vnitrofiremní maily, ať není zbytečné zdržování s jejich čtením.
- Je třeba zvýšit důchody.
- Je třeba snížit nehodovost.
Toto „je třeba“ nehorázně zakrývá nutná fakta typu KDO to zajistí, KDY, KDE za čí peníze, na úkor čeho jiného.
Jiný typ mlhošů se projevuje rozbředlostí, upovídaností, nadbytečným odborničením.
Protitrik?
Odfoukněte mlhu. Ptejte se KDO, KDY, KDE atp. Trvejte na konkrétní odpovědi.
Křik zaměstnanecký, odborový, jakýkoliv mediální – typu „zvyšte nám dotace, dejte nám více peněz ze společného státního“ prostě neposlouchat, ignorovat, pokud není doplněný seriózním návrhem, na úkor koho. Tedy – komu ubrat.
2. Odběhnutí od tématu
Trikař se vyhne nechtěné odpovědi tím, že převede téma jinam, že zkrátka „obrátí list“. Sami cítíte, že jsou situace, kdy je to nutnou obranou (když se někdo ptá na vaše intimní soukromí) a kdy je to nemravný úhyb (když se novinář ptá ministra financí na schodek státního rozpočtu). Existuje odběhnutí mírnější, obranné, a odběhnutí tvrdší, útočné – kdy odbíhající trikař rovnou napadne tazatele („Neptejte se mne takové věci a radši si zameťte před vlastním prahem. To ne my, ale vy jste vytunelovali…“)
Když se takhle potkají dva politici-odbíhači v televizní diskusi, mění se dialog ve dva monology. Někdy má to odbíhání až komickou podobu: „Toto je nesprávně položená otázka, pane redaktore. Takhle bych ji neformuloval. Raději jste se mne měl zeptat, co naše strana (vláda, obec, úřad, firma, nevládní organizace,...) dokázala vykonat pozitivního. A na to bych vám odpověděl, že...“. A už to frčí, samá samochvála.
Protitrik? Trikař od relevantního tématu odbíhá – vy k němu zpět přiběhněte. Vracejte jej zpět. Třeba neustálým důsledným opakováním původního dotazu. Trváním na tom, že věci se řeší jedna po druhé. Že v normální diskusi následuje po slušné otázce jednoho slušná odpověď druhého – a až pak otázka toho druhého.
3. Arbitrární tvrzení
Též „tvrzení bez věcných důkazů“. Trikař prostě řekne: „To a to je tak a tak.“V civilizované diskusi má posluchač takovéhoto tvrzení právo na jakoukoliv míru víry či nevíry. Od stoprocentní víry po stoprocentní nevíru.
Protitrik? Ptejte se na zdroje tohoto tvrzení. Anebo využijte svého práva. Třeba odpovězte: „Věřím vašim posledním slovům asi tak na 10 procent.“
Arbitrární tvrzení je trikem tím méně, čím vyšší je objektivní formální či přirozená autorita toho, kdo je použije. Řekne-li pan primář chirurgie sálové sestře „mýlíte se, ta anestezie měla být zahájena o deset minut dříve, než tvrdíte“, je to tisíckrát serióznější, než kdyby totéž řekla sestra primářovi. Prohnilí trikaři by rádi zanášeli do diskuse volební pravidlo „jeden člověk = jeden rovnocenný hlas“. V diskusi to však neplatí. Jeden ctihodný občan má při svém tvrzení větší váhu než deset nectihodných. Při posuzování ctihodnosti se počítá každý detail životopisu dotyčného.
Proto v každé civilizované společnosti jsou nejctihodnějšími občany oficiální arbitři – tedy soudci. V Nemecku údajně procházejí před jmenováním testem ctihodnosti. Těžko si tam představit soudce, který ve škole opisoval, které předbíhal v jakékoliv frontě, který stává se svým autem na zákazu stání či zastavení...
4. Ano, ale – co je poslední, to se počítá.
Představte si, že předkládáte šéfovi bezva projekt. Ten projekt, ten váš nápad (nebo žádost o lepší pracovní podmínky atp.) je zkrátka oprávněný, má řadu dobrých vlastností. Dokonce drtivou většinu. Ale také má sem tam nějaký drobný nedostatek. Nic na tom světě není ideálního.Šéf chce z nízkých důvodů váš projekt zamítnout. Nemůže si dovolit být hrubě ignorantský – a tak sice vyjmenuje poctivě aspoň základní klady vašeho projektu. Po jejich vyjmenování ovšem nasadí vámi dlouho s obavami očekávané slůvko ALE – a o něm vysloví nějaký nepodstatný zápor. A dodá, že právě proto nelze projekt realizovat.
Protitrik? Zopakujte šéfova slova, shrňte je. Obraťte ovšem pořadí toho, co bylo řečeno před slůvkem ALE a co po něm. Zahrňte šéfa kupou kladných argumentů po slůvku ALE. Přidejte při tom srovnání s jiným projekty, které měly kladů méně – a přesto se realizovaly. Lidská psychika, lidská koncentrace a paměť už je taková, že má tendenci uchovávat především to, co bylo řečeno (slyšeno, vnímáno) jako poslední. Využijte toho faktu tedy ve prospěch svého oprávněného požadavku.
5. Logická chyba
Uvedu příklad, dobře si jej promyslete: Premisa A - Ondřej je hnědooký. Premisa B - Všichni zloději, které jsme poslední dobou chytli, jsou hnědoocí. Závěr - Ondřej je zloděj.
Kolik nechutných pomluv vás, milí čtenáři, v životě ještě čeká kvůli tomuto triku! On je zrozen lidskou myšlenkovou vlastností zvanou generalizace, alias „házení všech do stejného pytle“. Zejména, pokud se od okolí chcete poněkud odlišovat (kdo by nechtěl vyniknout), připravte se v našem postsocializmu na jednu generalizaci za druhou. O nečestně zištných pohnutkách kdejakého vašeho činu apod.
Protitrik je grafický:Nakreslete si množinu všech zlodějů jako jedno kolečko a množinu všech hnědookých lidí jako druhé kolečko. Kolečka se budou částečně překrývat, částečně do sebe pronikat. Ondřeje pak zakreslete jako křížek nebo tečku do druhého kolečka. Je-li bod uvnitř druhého kolečka, vůbec to neznamená, že by musel být zároveň uvnitř průniku s kolečkem prvním. Pokud jste ještě nezapomněli množiny ze střední školy, půjde to hravě. Jsou totiž v množině zlodějů zloději hnědoocí a zloději s jinou barvou očí. V množině hnědookých pak existují zloději a ne-zloději. Kde se bere trikařova jistota, že podmnožina ne-zlodějů je prázdná?
6. Rafinované tvrzení
Má více podob.
1) Odvolávku na autoritu vydáváme za důkaz. Jaké je řešení? Pokud jde o skutečnou autoritu, odvolávka pouze zvyšuje pravděpodobnost, že tvrzení je pravdivé. Jaký je protitrik? Měli bychom se ptát, zda ona autorita je skutečně neomylná. Tedy opět uvádět věci na správnou míru.
2) Obecnou odvolávku. Věta začíná třeba takto:Všichni rozumní lidé tvrdí... Většina normálních inteligentních lidí se domnívá ... apod. A pokračuje to výrokem, který trikaře staví do příznivého světla, zatímco vás do nepříznivého.Zase jde pouze o zvýšení pravděpodobnosti - a to ještě jen někdy. Protitrik? Měli bychom se ptát: “Kdo všichni, kteří inteligentní? Jmenujte alespoň jednoho!”Často se takto brání vnitřní nejistotě pisatel anonymního dopisu. Podepisuje se “všichni poctiví obyvatelé ...”. Nebo uvádí, že se ptal mnoha lidí a všichni mají stejný názor. Ale když přijde na věc, nedokáže ty všechny nebo ty mnohé lidi jmenovat.
7. Úmyslně nesjednotit definice slov
Příklad: Dva vzdělaní lidé se například ostře pohádají. Jeden tvrdí, že do zahraničí se může bez víza, druhý s vízem. Teprve, až se nenávidí, přijdou (sami nebo s pomocí třetího) na to, že každý myslel jinou zemi nebo jinou dobu nebo jiné okolnosti. Nevěříte, že se to může stát? Může.Nebo se zuřivě neshodují v názorech na vlastnosti určitého člověka. Každý snáší důkaz za důkazem pro to, že má pravdu. Až se zjistí, že jeden myslel samozřejmě Pepu a druhý samozřejmě Frantu.Je to prostě situace „jeden o koze, druhý o voze“.
Trikařem je ten, kdo v diskusi úmyslně uchopí určitý pojem, definuje si jej jinak než jeho protivník – a pak toho protivníka deptá. Například jeden účastník diskuse hovoří o roli rychlosti v dopravě. Tedy o věci nadmíru užitečné. Trikař si slovo „rychlost“ pro sebe předefinuje na „nepřiměřená rychlost“. A začne na protivníka řvát, kolik že už ta „rychlost“ zmařila lidského zdraví a životů...
Protitrik je v otázkách: Koho přesně myslíte? Jak definujete obsah toho pojmu? Z jakého hlediska se na to díváte?
8. Kladení trikových otázek
V poslední době jsem to zaregistroval docela často. Posuďte tyto konkrétní příklady:
- „Nemyslíte si, že byste se měl stydět?“
- „Nemyslíte si, že to, co zde říkáte, je hnusná manipulace?“
- „Nemyslíte si, že jediným možným řešením je, abyste zaplatil, nahradil, odpracoval, omluvil se...“
Protitrik?
- „Nemyslím.“
Eventuálně použijte metodu upřímnosti:
- „Je toto otázka, můj drahý protivníku, anebo nějaké očerňující tvrzení?“
- „To už ti došly věcné argumenty, že mne obviňuješ z manipulace?“
9. Nelze rozhodnout, tedy nerozhodnu
Jinak – hraní na čas, hraní do ztracena, sázka na vyhnití. Je to často výmluva někoho, kdo váhá mezi dvěma rovnocennými variantami. Nebo mezi variantami natolik neprůhlednými, že zjistit, která z nich je lepší, by vydalo příliš mnoho energie. Tato neprůhlednost je mu záminkou, aby nerozhodnul.
Obranným protitrikem je upozornit jej, že nerozhodnout je také jistým, v našem případě třetím případem rozhodnutí. Je to rozhodnutí mrhat časem, ztrácet čas. Pokud toto rozhodnutí (a často tomu tak bývá) je horší než kterékoli z obou, nelze je přijmout.
10. Nehorázná lež
Nehorázná lež je vlastně jistým způsobem drsného napadení protivníka. To je její cíl – nikoliv reflektovat skutečný stav věcí. Pokud máte k takovému trikaři přehnanou úctu, máte pocit, že se nehoráznou lží máte zabývat. Že máte hledat na ni odpověď a vyvracet ji. Ztrácíte tím čas, jste psychicky rozkolísáni. A z toho nehorázný lhář těží.
Jaký je protitrik? Uvědomit si, že tento trik byl použit. Pokud konfliktní rozhovor dvou lidí poslouchají jiní, například u soudu, upozornit na to ostatní poslouchající a v krajním případě, jako u nutné fyzické obrany, odpovědět na nehoráznou lež také nehoráznou lží.
“Ano, šéfe, rozumím tvému obvinění, že jsem ukradl firemní počítač. To už nemáš žádné argumenty, že mne musíš takhle falešně obviňovat? A co těch pět miliónů, které jsi sám zpronevěřil?”
"???“
"Tak mi dokaž, šéfe, že nemáš pět miliónů.... Aha - s těmi milióny je to stejná nehoráznost jako s tím počítačem. Přestaňme s nehoráznostmi a pojďme věcně řešit problém.”
Ukaž jak rychle??
Taky me to zajima!Teoreticky vím o dvouventilech hodně,ale prakticky jsem úplně levej!
VasekBohnice napsal:
Vážení, ač nežádán, přináším Vám návod, jak správně diskutovat, neb jak vidno z čím dál častějšího zas*rání diskuzí nechutnými výlevy některých méně zdatných diskutérů na úkor troufám si tvrdit většině návštěvníků tohoto fóra, jest záhodno vybavit slušné a přitom nespokojené zbraněmi proti hanebnému zneužívání veřejně přístupného soukromého fóra.
Dané informace je samozřejmě žádoucí využívat i v životě analogovém.
Abychom v diskuzi dokázali správně čelit útokům některých, je třeba rozeznat 10 nejčastějších triků:
1. Mlžení
Použivatelé tohoto triku – říkejme jim výstižně „mlhoši“ – zamlžují, zastírají ve své řeči důležitá fakta. Častou odrůdou mlhošů jsou „ptáci jetřebáci“. Znáte přece jejich výroky:
- Je třeba zvýšit výnosy naší firmy.
- Je třeba skoncovat s pozdními příchody na porady.
- Je třeba výstižně psát vnitrofiremní maily, ať není zbytečné zdržování s jejich čtením.
- Je třeba zvýšit důchody.
- Je třeba snížit nehodovost.
Toto „je třeba“ nehorázně zakrývá nutná fakta typu KDO to zajistí, KDY, KDE za čí peníze, na úkor čeho jiného.
Jiný typ mlhošů se projevuje rozbředlostí, upovídaností, nadbytečným odborničením.
Protitrik?
Odfoukněte mlhu. Ptejte se KDO, KDY, KDE atp. Trvejte na konkrétní odpovědi.
Křik zaměstnanecký, odborový, jakýkoliv mediální – typu „zvyšte nám dotace, dejte nám více peněz ze společného státního“ prostě neposlouchat, ignorovat, pokud není doplněný seriózním návrhem, na úkor koho. Tedy – komu ubrat.
2. Odběhnutí od tématu
Trikař se vyhne nechtěné odpovědi tím, že převede téma jinam, že zkrátka „obrátí list“. Sami cítíte, že jsou situace, kdy je to nutnou obranou (když se někdo ptá na vaše intimní soukromí) a kdy je to nemravný úhyb (když se novinář ptá ministra financí na schodek státního rozpočtu). Existuje odběhnutí mírnější, obranné, a odběhnutí tvrdší, útočné – kdy odbíhající trikař rovnou napadne tazatele („Neptejte se mne takové věci a radši si zameťte před vlastním prahem. To ne my, ale vy jste vytunelovali…“)
Když se takhle potkají dva politici-odbíhači v televizní diskusi, mění se dialog ve dva monology. Někdy má to odbíhání až komickou podobu: „Toto je nesprávně položená otázka, pane redaktore. Takhle bych ji neformuloval. Raději jste se mne měl zeptat, co naše strana (vláda, obec, úřad, firma, nevládní organizace,...) dokázala vykonat pozitivního. A na to bych vám odpověděl, že...“. A už to frčí, samá samochvála.
Protitrik? Trikař od relevantního tématu odbíhá – vy k němu zpět přiběhněte. Vracejte jej zpět. Třeba neustálým důsledným opakováním původního dotazu. Trváním na tom, že věci se řeší jedna po druhé. Že v normální diskusi následuje po slušné otázce jednoho slušná odpověď druhého – a až pak otázka toho druhého.
3. Arbitrární tvrzení
Též „tvrzení bez věcných důkazů“. Trikař prostě řekne: „To a to je tak a tak.“V civilizované diskusi má posluchač takovéhoto tvrzení právo na jakoukoliv míru víry či nevíry. Od stoprocentní víry po stoprocentní nevíru.
Protitrik? Ptejte se na zdroje tohoto tvrzení. Anebo využijte svého práva. Třeba odpovězte: „Věřím vašim posledním slovům asi tak na 10 procent.“
Arbitrární tvrzení je trikem tím méně, čím vyšší je objektivní formální či přirozená autorita toho, kdo je použije. Řekne-li pan primář chirurgie sálové sestře „mýlíte se, ta anestezie měla být zahájena o deset minut dříve, než tvrdíte“, je to tisíckrát serióznější, než kdyby totéž řekla sestra primářovi. Prohnilí trikaři by rádi zanášeli do diskuse volební pravidlo „jeden člověk = jeden rovnocenný hlas“. V diskusi to však neplatí. Jeden ctihodný občan má při svém tvrzení větší váhu než deset nectihodných. Při posuzování ctihodnosti se počítá každý detail životopisu dotyčného.
Proto v každé civilizované společnosti jsou nejctihodnějšími občany oficiální arbitři – tedy soudci. V Nemecku údajně procházejí před jmenováním testem ctihodnosti. Těžko si tam představit soudce, který ve škole opisoval, které předbíhal v jakékoliv frontě, který stává se svým autem na zákazu stání či zastavení...
4. Ano, ale – co je poslední, to se počítá.
Představte si, že předkládáte šéfovi bezva projekt. Ten projekt, ten váš nápad (nebo žádost o lepší pracovní podmínky atp.) je zkrátka oprávněný, má řadu dobrých vlastností. Dokonce drtivou většinu. Ale také má sem tam nějaký drobný nedostatek. Nic na tom světě není ideálního.Šéf chce z nízkých důvodů váš projekt zamítnout. Nemůže si dovolit být hrubě ignorantský – a tak sice vyjmenuje poctivě aspoň základní klady vašeho projektu. Po jejich vyjmenování ovšem nasadí vámi dlouho s obavami očekávané slůvko ALE – a o něm vysloví nějaký nepodstatný zápor. A dodá, že právě proto nelze projekt realizovat.
Protitrik? Zopakujte šéfova slova, shrňte je. Obraťte ovšem pořadí toho, co bylo řečeno před slůvkem ALE a co po něm. Zahrňte šéfa kupou kladných argumentů po slůvku ALE. Přidejte při tom srovnání s jiným projekty, které měly kladů méně – a přesto se realizovaly. Lidská psychika, lidská koncentrace a paměť už je taková, že má tendenci uchovávat především to, co bylo řečeno (slyšeno, vnímáno) jako poslední. Využijte toho faktu tedy ve prospěch svého oprávněného požadavku.
5. Logická chyba
Uvedu příklad, dobře si jej promyslete: Premisa A - Ondřej je hnědooký. Premisa B - Všichni zloději, které jsme poslední dobou chytli, jsou hnědoocí. Závěr - Ondřej je zloděj.
Kolik nechutných pomluv vás, milí čtenáři, v životě ještě čeká kvůli tomuto triku! On je zrozen lidskou myšlenkovou vlastností zvanou generalizace, alias „házení všech do stejného pytle“. Zejména, pokud se od okolí chcete poněkud odlišovat (kdo by nechtěl vyniknout), připravte se v našem postsocializmu na jednu generalizaci za druhou. O nečestně zištných pohnutkách kdejakého vašeho činu apod.
Protitrik je grafický:Nakreslete si množinu všech zlodějů jako jedno kolečko a množinu všech hnědookých lidí jako druhé kolečko. Kolečka se budou částečně překrývat, částečně do sebe pronikat. Ondřeje pak zakreslete jako křížek nebo tečku do druhého kolečka. Je-li bod uvnitř druhého kolečka, vůbec to neznamená, že by musel být zároveň uvnitř průniku s kolečkem prvním. Pokud jste ještě nezapomněli množiny ze střední školy, půjde to hravě. Jsou totiž v množině zlodějů zloději hnědoocí a zloději s jinou barvou očí. V množině hnědookých pak existují zloději a ne-zloději. Kde se bere trikařova jistota, že podmnožina ne-zlodějů je prázdná?
6. Rafinované tvrzení
Má více podob.
1) Odvolávku na autoritu vydáváme za důkaz. Jaké je řešení? Pokud jde o skutečnou autoritu, odvolávka pouze zvyšuje pravděpodobnost, že tvrzení je pravdivé. Jaký je protitrik? Měli bychom se ptát, zda ona autorita je skutečně neomylná. Tedy opět uvádět věci na správnou míru.
2) Obecnou odvolávku. Věta začíná třeba takto:Všichni rozumní lidé tvrdí... Většina normálních inteligentních lidí se domnívá ... apod. A pokračuje to výrokem, který trikaře staví do příznivého světla, zatímco vás do nepříznivého.Zase jde pouze o zvýšení pravděpodobnosti - a to ještě jen někdy. Protitrik? Měli bychom se ptát: “Kdo všichni, kteří inteligentní? Jmenujte alespoň jednoho!”Často se takto brání vnitřní nejistotě pisatel anonymního dopisu. Podepisuje se “všichni poctiví obyvatelé ...”. Nebo uvádí, že se ptal mnoha lidí a všichni mají stejný názor. Ale když přijde na věc, nedokáže ty všechny nebo ty mnohé lidi jmenovat.
7. Úmyslně nesjednotit definice slov
Příklad: Dva vzdělaní lidé se například ostře pohádají. Jeden tvrdí, že do zahraničí se může bez víza, druhý s vízem. Teprve, až se nenávidí, přijdou (sami nebo s pomocí třetího) na to, že každý myslel jinou zemi nebo jinou dobu nebo jiné okolnosti. Nevěříte, že se to může stát? Může.Nebo se zuřivě neshodují v názorech na vlastnosti určitého člověka. Každý snáší důkaz za důkazem pro to, že má pravdu. Až se zjistí, že jeden myslel samozřejmě Pepu a druhý samozřejmě Frantu.Je to prostě situace „jeden o koze, druhý o voze“.
Trikařem je ten, kdo v diskusi úmyslně uchopí určitý pojem, definuje si jej jinak než jeho protivník – a pak toho protivníka deptá. Například jeden účastník diskuse hovoří o roli rychlosti v dopravě. Tedy o věci nadmíru užitečné. Trikař si slovo „rychlost“ pro sebe předefinuje na „nepřiměřená rychlost“. A začne na protivníka řvát, kolik že už ta „rychlost“ zmařila lidského zdraví a životů...
Protitrik je v otázkách: Koho přesně myslíte? Jak definujete obsah toho pojmu? Z jakého hlediska se na to díváte?
8. Kladení trikových otázek
V poslední době jsem to zaregistroval docela často. Posuďte tyto konkrétní příklady:
- „Nemyslíte si, že byste se měl stydět?“
- „Nemyslíte si, že to, co zde říkáte, je hnusná manipulace?“
- „Nemyslíte si, že jediným možným řešením je, abyste zaplatil, nahradil, odpracoval, omluvil se...“
Protitrik?
- „Nemyslím.“
Eventuálně použijte metodu upřímnosti:
- „Je toto otázka, můj drahý protivníku, anebo nějaké očerňující tvrzení?“
- „To už ti došly věcné argumenty, že mne obviňuješ z manipulace?“
9. Nelze rozhodnout, tedy nerozhodnu
Jinak – hraní na čas, hraní do ztracena, sázka na vyhnití. Je to často výmluva někoho, kdo váhá mezi dvěma rovnocennými variantami. Nebo mezi variantami natolik neprůhlednými, že zjistit, která z nich je lepší, by vydalo příliš mnoho energie. Tato neprůhlednost je mu záminkou, aby nerozhodnul.
Obranným protitrikem je upozornit jej, že nerozhodnout je také jistým, v našem případě třetím případem rozhodnutí. Je to rozhodnutí mrhat časem, ztrácet čas. Pokud toto rozhodnutí (a často tomu tak bývá) je horší než kterékoli z obou, nelze je přijmout.
10. Nehorázná lež
Nehorázná lež je vlastně jistým způsobem drsného napadení protivníka. To je její cíl – nikoliv reflektovat skutečný stav věcí. Pokud máte k takovému trikaři přehnanou úctu, máte pocit, že se nehoráznou lží máte zabývat. Že máte hledat na ni odpověď a vyvracet ji. Ztrácíte tím čas, jste psychicky rozkolísáni. A z toho nehorázný lhář těží.
Jaký je protitrik? Uvědomit si, že tento trik byl použit. Pokud konfliktní rozhovor dvou lidí poslouchají jiní, například u soudu, upozornit na to ostatní poslouchající a v krajním případě, jako u nutné fyzické obrany, odpovědět na nehoráznou lež také nehoráznou lží.
“Ano, šéfe, rozumím tvému obvinění, že jsem ukradl firemní počítač. To už nemáš žádné argumenty, že mne musíš takhle falešně obviňovat? A co těch pět miliónů, které jsi sám zpronevěřil?”
"???“
"Tak mi dokaž, šéfe, že nemáš pět miliónů.... Aha - s těmi milióny je to stejná nehoráznost jako s tím počítačem. Přestaňme s nehoráznostmi a pojďme věcně řešit problém.”
VasekBohnice napsal:
Vážení, ač nežádán, přináším Vám návod, jak správně diskutovat, neb jak vidno z čím dál častějšího zas*rání diskuzí nechutnými výlevy některých méně zdatných diskutérů na úkor troufám si tvrdit většině návštěvníků tohoto fóra, jest záhodno vybavit slušné a přitom nespokojené zbraněmi proti hanebnému zneužívání veřejně přístupného soukromého fóra.
Dané informace je samozřejmě žádoucí využívat i v životě analogovém.
Abychom v diskuzi dokázali správně čelit útokům některých, je třeba rozeznat 10 nejčastějších triků:
1. Mlžení
Použivatelé tohoto triku – říkejme jim výstižně „mlhoši“ – zamlžují, zastírají ve své řeči důležitá fakta. Častou odrůdou mlhošů jsou „ptáci jetřebáci“. Znáte přece jejich výroky:
- Je třeba zvýšit výnosy naší firmy.
- Je třeba skoncovat s pozdními příchody na porady.
- Je třeba výstižně psát vnitrofiremní maily, ať není zbytečné zdržování s jejich čtením.
- Je třeba zvýšit důchody.
- Je třeba snížit nehodovost.
Toto „je třeba“ nehorázně zakrývá nutná fakta typu KDO to zajistí, KDY, KDE za čí peníze, na úkor čeho jiného.
Jiný typ mlhošů se projevuje rozbředlostí, upovídaností, nadbytečným odborničením.
Protitrik?
Odfoukněte mlhu. Ptejte se KDO, KDY, KDE atp. Trvejte na konkrétní odpovědi.
Křik zaměstnanecký, odborový, jakýkoliv mediální – typu „zvyšte nám dotace, dejte nám více peněz ze společného státního“ prostě neposlouchat, ignorovat, pokud není doplněný seriózním návrhem, na úkor koho. Tedy – komu ubrat.
2. Odběhnutí od tématu
Trikař se vyhne nechtěné odpovědi tím, že převede téma jinam, že zkrátka „obrátí list“. Sami cítíte, že jsou situace, kdy je to nutnou obranou (když se někdo ptá na vaše intimní soukromí) a kdy je to nemravný úhyb (když se novinář ptá ministra financí na schodek státního rozpočtu). Existuje odběhnutí mírnější, obranné, a odběhnutí tvrdší, útočné – kdy odbíhající trikař rovnou napadne tazatele („Neptejte se mne takové věci a radši si zameťte před vlastním prahem. To ne my, ale vy jste vytunelovali…“)
Když se takhle potkají dva politici-odbíhači v televizní diskusi, mění se dialog ve dva monology. Někdy má to odbíhání až komickou podobu: „Toto je nesprávně položená otázka, pane redaktore. Takhle bych ji neformuloval. Raději jste se mne měl zeptat, co naše strana (vláda, obec, úřad, firma, nevládní organizace,...) dokázala vykonat pozitivního. A na to bych vám odpověděl, že...“. A už to frčí, samá samochvála.
Protitrik? Trikař od relevantního tématu odbíhá – vy k němu zpět přiběhněte. Vracejte jej zpět. Třeba neustálým důsledným opakováním původního dotazu. Trváním na tom, že věci se řeší jedna po druhé. Že v normální diskusi následuje po slušné otázce jednoho slušná odpověď druhého – a až pak otázka toho druhého.
3. Arbitrární tvrzení
Též „tvrzení bez věcných důkazů“. Trikař prostě řekne: „To a to je tak a tak.“V civilizované diskusi má posluchač takovéhoto tvrzení právo na jakoukoliv míru víry či nevíry. Od stoprocentní víry po stoprocentní nevíru.
Protitrik? Ptejte se na zdroje tohoto tvrzení. Anebo využijte svého práva. Třeba odpovězte: „Věřím vašim posledním slovům asi tak na 10 procent.“
Arbitrární tvrzení je trikem tím méně, čím vyšší je objektivní formální či přirozená autorita toho, kdo je použije. Řekne-li pan primář chirurgie sálové sestře „mýlíte se, ta anestezie měla být zahájena o deset minut dříve, než tvrdíte“, je to tisíckrát serióznější, než kdyby totéž řekla sestra primářovi. Prohnilí trikaři by rádi zanášeli do diskuse volební pravidlo „jeden člověk = jeden rovnocenný hlas“. V diskusi to však neplatí. Jeden ctihodný občan má při svém tvrzení větší váhu než deset nectihodných. Při posuzování ctihodnosti se počítá každý detail životopisu dotyčného.
Proto v každé civilizované společnosti jsou nejctihodnějšími občany oficiální arbitři – tedy soudci. V Nemecku údajně procházejí před jmenováním testem ctihodnosti. Těžko si tam představit soudce, který ve škole opisoval, které předbíhal v jakékoliv frontě, který stává se svým autem na zákazu stání či zastavení...
4. Ano, ale – co je poslední, to se počítá.
Představte si, že předkládáte šéfovi bezva projekt. Ten projekt, ten váš nápad (nebo žádost o lepší pracovní podmínky atp.) je zkrátka oprávněný, má řadu dobrých vlastností. Dokonce drtivou většinu. Ale také má sem tam nějaký drobný nedostatek. Nic na tom světě není ideálního.Šéf chce z nízkých důvodů váš projekt zamítnout. Nemůže si dovolit být hrubě ignorantský – a tak sice vyjmenuje poctivě aspoň základní klady vašeho projektu. Po jejich vyjmenování ovšem nasadí vámi dlouho s obavami očekávané slůvko ALE – a o něm vysloví nějaký nepodstatný zápor. A dodá, že právě proto nelze projekt realizovat.
Protitrik? Zopakujte šéfova slova, shrňte je. Obraťte ovšem pořadí toho, co bylo řečeno před slůvkem ALE a co po něm. Zahrňte šéfa kupou kladných argumentů po slůvku ALE. Přidejte při tom srovnání s jiným projekty, které měly kladů méně – a přesto se realizovaly. Lidská psychika, lidská koncentrace a paměť už je taková, že má tendenci uchovávat především to, co bylo řečeno (slyšeno, vnímáno) jako poslední. Využijte toho faktu tedy ve prospěch svého oprávněného požadavku.
5. Logická chyba
Uvedu příklad, dobře si jej promyslete: Premisa A - Ondřej je hnědooký. Premisa B - Všichni zloději, které jsme poslední dobou chytli, jsou hnědoocí. Závěr - Ondřej je zloděj.
Kolik nechutných pomluv vás, milí čtenáři, v životě ještě čeká kvůli tomuto triku! On je zrozen lidskou myšlenkovou vlastností zvanou generalizace, alias „házení všech do stejného pytle“. Zejména, pokud se od okolí chcete poněkud odlišovat (kdo by nechtěl vyniknout), připravte se v našem postsocializmu na jednu generalizaci za druhou. O nečestně zištných pohnutkách kdejakého vašeho činu apod.
Protitrik je grafický:Nakreslete si množinu všech zlodějů jako jedno kolečko a množinu všech hnědookých lidí jako druhé kolečko. Kolečka se budou částečně překrývat, částečně do sebe pronikat. Ondřeje pak zakreslete jako křížek nebo tečku do druhého kolečka. Je-li bod uvnitř druhého kolečka, vůbec to neznamená, že by musel být zároveň uvnitř průniku s kolečkem prvním. Pokud jste ještě nezapomněli množiny ze střední školy, půjde to hravě. Jsou totiž v množině zlodějů zloději hnědoocí a zloději s jinou barvou očí. V množině hnědookých pak existují zloději a ne-zloději. Kde se bere trikařova jistota, že podmnožina ne-zlodějů je prázdná?
6. Rafinované tvrzení
Má více podob.
1) Odvolávku na autoritu vydáváme za důkaz. Jaké je řešení? Pokud jde o skutečnou autoritu, odvolávka pouze zvyšuje pravděpodobnost, že tvrzení je pravdivé. Jaký je protitrik? Měli bychom se ptát, zda ona autorita je skutečně neomylná. Tedy opět uvádět věci na správnou míru.
2) Obecnou odvolávku. Věta začíná třeba takto:Všichni rozumní lidé tvrdí... Většina normálních inteligentních lidí se domnívá ... apod. A pokračuje to výrokem, který trikaře staví do příznivého světla, zatímco vás do nepříznivého.Zase jde pouze o zvýšení pravděpodobnosti - a to ještě jen někdy. Protitrik? Měli bychom se ptát: “Kdo všichni, kteří inteligentní? Jmenujte alespoň jednoho!”Často se takto brání vnitřní nejistotě pisatel anonymního dopisu. Podepisuje se “všichni poctiví obyvatelé ...”. Nebo uvádí, že se ptal mnoha lidí a všichni mají stejný názor. Ale když přijde na věc, nedokáže ty všechny nebo ty mnohé lidi jmenovat.
7. Úmyslně nesjednotit definice slov
Příklad: Dva vzdělaní lidé se například ostře pohádají. Jeden tvrdí, že do zahraničí se může bez víza, druhý s vízem. Teprve, až se nenávidí, přijdou (sami nebo s pomocí třetího) na to, že každý myslel jinou zemi nebo jinou dobu nebo jiné okolnosti. Nevěříte, že se to může stát? Může.Nebo se zuřivě neshodují v názorech na vlastnosti určitého člověka. Každý snáší důkaz za důkazem pro to, že má pravdu. Až se zjistí, že jeden myslel samozřejmě Pepu a druhý samozřejmě Frantu.Je to prostě situace „jeden o koze, druhý o voze“.
Trikařem je ten, kdo v diskusi úmyslně uchopí určitý pojem, definuje si jej jinak než jeho protivník – a pak toho protivníka deptá. Například jeden účastník diskuse hovoří o roli rychlosti v dopravě. Tedy o věci nadmíru užitečné. Trikař si slovo „rychlost“ pro sebe předefinuje na „nepřiměřená rychlost“. A začne na protivníka řvát, kolik že už ta „rychlost“ zmařila lidského zdraví a životů...
Protitrik je v otázkách: Koho přesně myslíte? Jak definujete obsah toho pojmu? Z jakého hlediska se na to díváte?
8. Kladení trikových otázek
V poslední době jsem to zaregistroval docela často. Posuďte tyto konkrétní příklady:
- „Nemyslíte si, že byste se měl stydět?“
- „Nemyslíte si, že to, co zde říkáte, je hnusná manipulace?“
- „Nemyslíte si, že jediným možným řešením je, abyste zaplatil, nahradil, odpracoval, omluvil se...“
Protitrik?
- „Nemyslím.“
Eventuálně použijte metodu upřímnosti:
- „Je toto otázka, můj drahý protivníku, anebo nějaké očerňující tvrzení?“
- „To už ti došly věcné argumenty, že mne obviňuješ z manipulace?“
9. Nelze rozhodnout, tedy nerozhodnu
Jinak – hraní na čas, hraní do ztracena, sázka na vyhnití. Je to často výmluva někoho, kdo váhá mezi dvěma rovnocennými variantami. Nebo mezi variantami natolik neprůhlednými, že zjistit, která z nich je lepší, by vydalo příliš mnoho energie. Tato neprůhlednost je mu záminkou, aby nerozhodnul.
Obranným protitrikem je upozornit jej, že nerozhodnout je také jistým, v našem případě třetím případem rozhodnutí. Je to rozhodnutí mrhat časem, ztrácet čas. Pokud toto rozhodnutí (a často tomu tak bývá) je horší než kterékoli z obou, nelze je přijmout.
10. Nehorázná lež
Nehorázná lež je vlastně jistým způsobem drsného napadení protivníka. To je její cíl – nikoliv reflektovat skutečný stav věcí. Pokud máte k takovému trikaři přehnanou úctu, máte pocit, že se nehoráznou lží máte zabývat. Že máte hledat na ni odpověď a vyvracet ji. Ztrácíte tím čas, jste psychicky rozkolísáni. A z toho nehorázný lhář těží.
Jaký je protitrik? Uvědomit si, že tento trik byl použit. Pokud konfliktní rozhovor dvou lidí poslouchají jiní, například u soudu, upozornit na to ostatní poslouchající a v krajním případě, jako u nutné fyzické obrany, odpovědět na nehoráznou lež také nehoráznou lží.
“Ano, šéfe, rozumím tvému obvinění, že jsem ukradl firemní počítač. To už nemáš žádné argumenty, že mne musíš takhle falešně obviňovat? A co těch pět miliónů, které jsi sám zpronevěřil?”
"???“
"Tak mi dokaž, šéfe, že nemáš pět miliónů.... Aha - s těmi milióny je to stejná nehoráznost jako s tím počítačem. Přestaňme s nehoráznostmi a pojďme věcně řešit problém.”
VasekBohnice napsal:
Vážení, ač nežádán, přináším Vám návod, jak správně diskutovat, neb jak vidno z čím dál častějšího zas*rání diskuzí nechutnými výlevy některých méně zdatných diskutérů na úkor troufám si tvrdit většině návštěvníků tohoto fóra, jest záhodno vybavit slušné a přitom nespokojené zbraněmi proti hanebnému zneužívání veřejně přístupného soukromého fóra.
Dané informace je samozřejmě žádoucí využívat i v životě analogovém.
Abychom v diskuzi dokázali správně čelit útokům některých, je třeba rozeznat 10 nejčastějších triků:
1. Mlžení
Použivatelé tohoto triku – říkejme jim výstižně „mlhoši“ – zamlžují, zastírají ve své řeči důležitá fakta. Častou odrůdou mlhošů jsou „ptáci jetřebáci“. Znáte přece jejich výroky:
- Je třeba zvýšit výnosy naší firmy.
- Je třeba skoncovat s pozdními příchody na porady.
- Je třeba výstižně psát vnitrofiremní maily, ať není zbytečné zdržování s jejich čtením.
- Je třeba zvýšit důchody.
- Je třeba snížit nehodovost.
Toto „je třeba“ nehorázně zakrývá nutná fakta typu KDO to zajistí, KDY, KDE za čí peníze, na úkor čeho jiného.
Jiný typ mlhošů se projevuje rozbředlostí, upovídaností, nadbytečným odborničením.
Protitrik?
Odfoukněte mlhu. Ptejte se KDO, KDY, KDE atp. Trvejte na konkrétní odpovědi.
Křik zaměstnanecký, odborový, jakýkoliv mediální – typu „zvyšte nám dotace, dejte nám více peněz ze společného státního“ prostě neposlouchat, ignorovat, pokud není doplněný seriózním návrhem, na úkor koho. Tedy – komu ubrat.
2. Odběhnutí od tématu
Trikař se vyhne nechtěné odpovědi tím, že převede téma jinam, že zkrátka „obrátí list“. Sami cítíte, že jsou situace, kdy je to nutnou obranou (když se někdo ptá na vaše intimní soukromí) a kdy je to nemravný úhyb (když se novinář ptá ministra financí na schodek státního rozpočtu). Existuje odběhnutí mírnější, obranné, a odběhnutí tvrdší, útočné – kdy odbíhající trikař rovnou napadne tazatele („Neptejte se mne takové věci a radši si zameťte před vlastním prahem. To ne my, ale vy jste vytunelovali…“)
Když se takhle potkají dva politici-odbíhači v televizní diskusi, mění se dialog ve dva monology. Někdy má to odbíhání až komickou podobu: „Toto je nesprávně položená otázka, pane redaktore. Takhle bych ji neformuloval. Raději jste se mne měl zeptat, co naše strana (vláda, obec, úřad, firma, nevládní organizace,...) dokázala vykonat pozitivního. A na to bych vám odpověděl, že...“. A už to frčí, samá samochvála.
Protitrik? Trikař od relevantního tématu odbíhá – vy k němu zpět přiběhněte. Vracejte jej zpět. Třeba neustálým důsledným opakováním původního dotazu. Trváním na tom, že věci se řeší jedna po druhé. Že v normální diskusi následuje po slušné otázce jednoho slušná odpověď druhého – a až pak otázka toho druhého.
3. Arbitrární tvrzení
Též „tvrzení bez věcných důkazů“. Trikař prostě řekne: „To a to je tak a tak.“V civilizované diskusi má posluchač takovéhoto tvrzení právo na jakoukoliv míru víry či nevíry. Od stoprocentní víry po stoprocentní nevíru.
Protitrik? Ptejte se na zdroje tohoto tvrzení. Anebo využijte svého práva. Třeba odpovězte: „Věřím vašim posledním slovům asi tak na 10 procent.“
Arbitrární tvrzení je trikem tím méně, čím vyšší je objektivní formální či přirozená autorita toho, kdo je použije. Řekne-li pan primář chirurgie sálové sestře „mýlíte se, ta anestezie měla být zahájena o deset minut dříve, než tvrdíte“, je to tisíckrát serióznější, než kdyby totéž řekla sestra primářovi. Prohnilí trikaři by rádi zanášeli do diskuse volební pravidlo „jeden člověk = jeden rovnocenný hlas“. V diskusi to však neplatí. Jeden ctihodný občan má při svém tvrzení větší váhu než deset nectihodných. Při posuzování ctihodnosti se počítá každý detail životopisu dotyčného.
Proto v každé civilizované společnosti jsou nejctihodnějšími občany oficiální arbitři – tedy soudci. V Nemecku údajně procházejí před jmenováním testem ctihodnosti. Těžko si tam představit soudce, který ve škole opisoval, které předbíhal v jakékoliv frontě, který stává se svým autem na zákazu stání či zastavení...
4. Ano, ale – co je poslední, to se počítá.
Představte si, že předkládáte šéfovi bezva projekt. Ten projekt, ten váš nápad (nebo žádost o lepší pracovní podmínky atp.) je zkrátka oprávněný, má řadu dobrých vlastností. Dokonce drtivou většinu. Ale také má sem tam nějaký drobný nedostatek. Nic na tom světě není ideálního.Šéf chce z nízkých důvodů váš projekt zamítnout. Nemůže si dovolit být hrubě ignorantský – a tak sice vyjmenuje poctivě aspoň základní klady vašeho projektu. Po jejich vyjmenování ovšem nasadí vámi dlouho s obavami očekávané slůvko ALE – a o něm vysloví nějaký nepodstatný zápor. A dodá, že právě proto nelze projekt realizovat.
Protitrik? Zopakujte šéfova slova, shrňte je. Obraťte ovšem pořadí toho, co bylo řečeno před slůvkem ALE a co po něm. Zahrňte šéfa kupou kladných argumentů po slůvku ALE. Přidejte při tom srovnání s jiným projekty, které měly kladů méně – a přesto se realizovaly. Lidská psychika, lidská koncentrace a paměť už je taková, že má tendenci uchovávat především to, co bylo řečeno (slyšeno, vnímáno) jako poslední. Využijte toho faktu tedy ve prospěch svého oprávněného požadavku.
5. Logická chyba
Uvedu příklad, dobře si jej promyslete: Premisa A - Ondřej je hnědooký. Premisa B - Všichni zloději, které jsme poslední dobou chytli, jsou hnědoocí. Závěr - Ondřej je zloděj.
Kolik nechutných pomluv vás, milí čtenáři, v životě ještě čeká kvůli tomuto triku! On je zrozen lidskou myšlenkovou vlastností zvanou generalizace, alias „házení všech do stejného pytle“. Zejména, pokud se od okolí chcete poněkud odlišovat (kdo by nechtěl vyniknout), připravte se v našem postsocializmu na jednu generalizaci za druhou. O nečestně zištných pohnutkách kdejakého vašeho činu apod.
Protitrik je grafický:Nakreslete si množinu všech zlodějů jako jedno kolečko a množinu všech hnědookých lidí jako druhé kolečko. Kolečka se budou částečně překrývat, částečně do sebe pronikat. Ondřeje pak zakreslete jako křížek nebo tečku do druhého kolečka. Je-li bod uvnitř druhého kolečka, vůbec to neznamená, že by musel být zároveň uvnitř průniku s kolečkem prvním. Pokud jste ještě nezapomněli množiny ze střední školy, půjde to hravě. Jsou totiž v množině zlodějů zloději hnědoocí a zloději s jinou barvou očí. V množině hnědookých pak existují zloději a ne-zloději. Kde se bere trikařova jistota, že podmnožina ne-zlodějů je prázdná?
6. Rafinované tvrzení
Má více podob.
1) Odvolávku na autoritu vydáváme za důkaz. Jaké je řešení? Pokud jde o skutečnou autoritu, odvolávka pouze zvyšuje pravděpodobnost, že tvrzení je pravdivé. Jaký je protitrik? Měli bychom se ptát, zda ona autorita je skutečně neomylná. Tedy opět uvádět věci na správnou míru.
2) Obecnou odvolávku. Věta začíná třeba takto:Všichni rozumní lidé tvrdí... Většina normálních inteligentních lidí se domnívá ... apod. A pokračuje to výrokem, který trikaře staví do příznivého světla, zatímco vás do nepříznivého.Zase jde pouze o zvýšení pravděpodobnosti - a to ještě jen někdy. Protitrik? Měli bychom se ptát: “Kdo všichni, kteří inteligentní? Jmenujte alespoň jednoho!”Často se takto brání vnitřní nejistotě pisatel anonymního dopisu. Podepisuje se “všichni poctiví obyvatelé ...”. Nebo uvádí, že se ptal mnoha lidí a všichni mají stejný názor. Ale když přijde na věc, nedokáže ty všechny nebo ty mnohé lidi jmenovat.
7. Úmyslně nesjednotit definice slov
Příklad: Dva vzdělaní lidé se například ostře pohádají. Jeden tvrdí, že do zahraničí se může bez víza, druhý s vízem. Teprve, až se nenávidí, přijdou (sami nebo s pomocí třetího) na to, že každý myslel jinou zemi nebo jinou dobu nebo jiné okolnosti. Nevěříte, že se to může stát? Může.Nebo se zuřivě neshodují v názorech na vlastnosti určitého člověka. Každý snáší důkaz za důkazem pro to, že má pravdu. Až se zjistí, že jeden myslel samozřejmě Pepu a druhý samozřejmě Frantu.Je to prostě situace „jeden o koze, druhý o voze“.
Trikařem je ten, kdo v diskusi úmyslně uchopí určitý pojem, definuje si jej jinak než jeho protivník – a pak toho protivníka deptá. Například jeden účastník diskuse hovoří o roli rychlosti v dopravě. Tedy o věci nadmíru užitečné. Trikař si slovo „rychlost“ pro sebe předefinuje na „nepřiměřená rychlost“. A začne na protivníka řvát, kolik že už ta „rychlost“ zmařila lidského zdraví a životů...
Protitrik je v otázkách: Koho přesně myslíte? Jak definujete obsah toho pojmu? Z jakého hlediska se na to díváte?
8. Kladení trikových otázek
V poslední době jsem to zaregistroval docela často. Posuďte tyto konkrétní příklady:
- „Nemyslíte si, že byste se měl stydět?“
- „Nemyslíte si, že to, co zde říkáte, je hnusná manipulace?“
- „Nemyslíte si, že jediným možným řešením je, abyste zaplatil, nahradil, odpracoval, omluvil se...“
Protitrik?
- „Nemyslím.“
Eventuálně použijte metodu upřímnosti:
- „Je toto otázka, můj drahý protivníku, anebo nějaké očerňující tvrzení?“
- „To už ti došly věcné argumenty, že mne obviňuješ z manipulace?“
9. Nelze rozhodnout, tedy nerozhodnu
Jinak – hraní na čas, hraní do ztracena, sázka na vyhnití. Je to často výmluva někoho, kdo váhá mezi dvěma rovnocennými variantami. Nebo mezi variantami natolik neprůhlednými, že zjistit, která z nich je lepší, by vydalo příliš mnoho energie. Tato neprůhlednost je mu záminkou, aby nerozhodnul.
Obranným protitrikem je upozornit jej, že nerozhodnout je také jistým, v našem případě třetím případem rozhodnutí. Je to rozhodnutí mrhat časem, ztrácet čas. Pokud toto rozhodnutí (a často tomu tak bývá) je horší než kterékoli z obou, nelze je přijmout.
10. Nehorázná lež
Nehorázná lež je vlastně jistým způsobem drsného napadení protivníka. To je její cíl – nikoliv reflektovat skutečný stav věcí. Pokud máte k takovému trikaři přehnanou úctu, máte pocit, že se nehoráznou lží máte zabývat. Že máte hledat na ni odpověď a vyvracet ji. Ztrácíte tím čas, jste psychicky rozkolísáni. A z toho nehorázný lhář těží.
Jaký je protitrik? Uvědomit si, že tento trik byl použit. Pokud konfliktní rozhovor dvou lidí poslouchají jiní, například u soudu, upozornit na to ostatní poslouchající a v krajním případě, jako u nutné fyzické obrany, odpovědět na nehoráznou lež také nehoráznou lží.
“Ano, šéfe, rozumím tvému obvinění, že jsem ukradl firemní počítač. To už nemáš žádné argumenty, že mne musíš takhle falešně obviňovat? A co těch pět miliónů, které jsi sám zpronevěřil?”
"???“
"Tak mi dokaž, šéfe, že nemáš pět miliónů.... Aha - s těmi milióny je to stejná nehoráznost jako s tím počítačem. Přestaňme s nehoráznostmi a pojďme věcně řešit problém.”
Ukaž jak rychle??
Taky me to zajima!
Ta stranka je snad nafukovaci,doufam,ze uz konecne pojedu druhou!Teoreticky vím o dvouventilech hodně,ale prakticky jsem úplně levej!
VasekBohnice napsal:
Vážení, ač nežádán, přináším Vám návod, jak správně diskutovat, neb jak vidno z čím dál častějšího zas*rání diskuzí nechutnými výlevy některých méně zdatných diskutérů na úkor troufám si tvrdit většině návštěvníků tohoto fóra, jest záhodno vybavit slušné a přitom nespokojené zbraněmi proti hanebnému zneužívání veřejně přístupného soukromého fóra.
Dané informace je samozřejmě žádoucí využívat i v životě analogovém.
Abychom v diskuzi dokázali správně čelit útokům některých, je třeba rozeznat 10 nejčastějších triků:
1. Mlžení
Použivatelé tohoto triku – říkejme jim výstižně „mlhoši“ – zamlžují, zastírají ve své řeči důležitá fakta. Častou odrůdou mlhošů jsou „ptáci jetřebáci“. Znáte přece jejich výroky:
- Je třeba zvýšit výnosy naší firmy.
- Je třeba skoncovat s pozdními příchody na porady.
- Je třeba výstižně psát vnitrofiremní maily, ať není zbytečné zdržování s jejich čtením.
- Je třeba zvýšit důchody.
- Je třeba snížit nehodovost.
Toto „je třeba“ nehorázně zakrývá nutná fakta typu KDO to zajistí, KDY, KDE za čí peníze, na úkor čeho jiného.
Jiný typ mlhošů se projevuje rozbředlostí, upovídaností, nadbytečným odborničením.
Protitrik?
Odfoukněte mlhu. Ptejte se KDO, KDY, KDE atp. Trvejte na konkrétní odpovědi.
Křik zaměstnanecký, odborový, jakýkoliv mediální – typu „zvyšte nám dotace, dejte nám více peněz ze společného státního“ prostě neposlouchat, ignorovat, pokud není doplněný seriózním návrhem, na úkor koho. Tedy – komu ubrat.
2. Odběhnutí od tématu
Trikař se vyhne nechtěné odpovědi tím, že převede téma jinam, že zkrátka „obrátí list“. Sami cítíte, že jsou situace, kdy je to nutnou obranou (když se někdo ptá na vaše intimní soukromí) a kdy je to nemravný úhyb (když se novinář ptá ministra financí na schodek státního rozpočtu). Existuje odběhnutí mírnější, obranné, a odběhnutí tvrdší, útočné – kdy odbíhající trikař rovnou napadne tazatele („Neptejte se mne takové věci a radši si zameťte před vlastním prahem. To ne my, ale vy jste vytunelovali…“)
Když se takhle potkají dva politici-odbíhači v televizní diskusi, mění se dialog ve dva monology. Někdy má to odbíhání až komickou podobu: „Toto je nesprávně položená otázka, pane redaktore. Takhle bych ji neformuloval. Raději jste se mne měl zeptat, co naše strana (vláda, obec, úřad, firma, nevládní organizace,...) dokázala vykonat pozitivního. A na to bych vám odpověděl, že...“. A už to frčí, samá samochvála.
Protitrik? Trikař od relevantního tématu odbíhá – vy k němu zpět přiběhněte. Vracejte jej zpět. Třeba neustálým důsledným opakováním původního dotazu. Trváním na tom, že věci se řeší jedna po druhé. Že v normální diskusi následuje po slušné otázce jednoho slušná odpověď druhého – a až pak otázka toho druhého.
3. Arbitrární tvrzení
Též „tvrzení bez věcných důkazů“. Trikař prostě řekne: „To a to je tak a tak.“V civilizované diskusi má posluchač takovéhoto tvrzení právo na jakoukoliv míru víry či nevíry. Od stoprocentní víry po stoprocentní nevíru.
Protitrik? Ptejte se na zdroje tohoto tvrzení. Anebo využijte svého práva. Třeba odpovězte: „Věřím vašim posledním slovům asi tak na 10 procent.“
Arbitrární tvrzení je trikem tím méně, čím vyšší je objektivní formální či přirozená autorita toho, kdo je použije. Řekne-li pan primář chirurgie sálové sestře „mýlíte se, ta anestezie měla být zahájena o deset minut dříve, než tvrdíte“, je to tisíckrát serióznější, než kdyby totéž řekla sestra primářovi. Prohnilí trikaři by rádi zanášeli do diskuse volební pravidlo „jeden člověk = jeden rovnocenný hlas“. V diskusi to však neplatí. Jeden ctihodný občan má při svém tvrzení větší váhu než deset nectihodných. Při posuzování ctihodnosti se počítá každý detail životopisu dotyčného.
Proto v každé civilizované společnosti jsou nejctihodnějšími občany oficiální arbitři – tedy soudci. V Nemecku údajně procházejí před jmenováním testem ctihodnosti. Těžko si tam představit soudce, který ve škole opisoval, které předbíhal v jakékoliv frontě, který stává se svým autem na zákazu stání či zastavení...
4. Ano, ale – co je poslední, to se počítá.
Představte si, že předkládáte šéfovi bezva projekt. Ten projekt, ten váš nápad (nebo žádost o lepší pracovní podmínky atp.) je zkrátka oprávněný, má řadu dobrých vlastností. Dokonce drtivou většinu. Ale také má sem tam nějaký drobný nedostatek. Nic na tom světě není ideálního.Šéf chce z nízkých důvodů váš projekt zamítnout. Nemůže si dovolit být hrubě ignorantský – a tak sice vyjmenuje poctivě aspoň základní klady vašeho projektu. Po jejich vyjmenování ovšem nasadí vámi dlouho s obavami očekávané slůvko ALE – a o něm vysloví nějaký nepodstatný zápor. A dodá, že právě proto nelze projekt realizovat.
Protitrik? Zopakujte šéfova slova, shrňte je. Obraťte ovšem pořadí toho, co bylo řečeno před slůvkem ALE a co po něm. Zahrňte šéfa kupou kladných argumentů po slůvku ALE. Přidejte při tom srovnání s jiným projekty, které měly kladů méně – a přesto se realizovaly. Lidská psychika, lidská koncentrace a paměť už je taková, že má tendenci uchovávat především to, co bylo řečeno (slyšeno, vnímáno) jako poslední. Využijte toho faktu tedy ve prospěch svého oprávněného požadavku.
5. Logická chyba
Uvedu příklad, dobře si jej promyslete: Premisa A - Ondřej je hnědooký. Premisa B - Všichni zloději, které jsme poslední dobou chytli, jsou hnědoocí. Závěr - Ondřej je zloděj.
Kolik nechutných pomluv vás, milí čtenáři, v životě ještě čeká kvůli tomuto triku! On je zrozen lidskou myšlenkovou vlastností zvanou generalizace, alias „házení všech do stejného pytle“. Zejména, pokud se od okolí chcete poněkud odlišovat (kdo by nechtěl vyniknout), připravte se v našem postsocializmu na jednu generalizaci za druhou. O nečestně zištných pohnutkách kdejakého vašeho činu apod.
Protitrik je grafický:Nakreslete si množinu všech zlodějů jako jedno kolečko a množinu všech hnědookých lidí jako druhé kolečko. Kolečka se budou částečně překrývat, částečně do sebe pronikat. Ondřeje pak zakreslete jako křížek nebo tečku do druhého kolečka. Je-li bod uvnitř druhého kolečka, vůbec to neznamená, že by musel být zároveň uvnitř průniku s kolečkem prvním. Pokud jste ještě nezapomněli množiny ze střední školy, půjde to hravě. Jsou totiž v množině zlodějů zloději hnědoocí a zloději s jinou barvou očí. V množině hnědookých pak existují zloději a ne-zloději. Kde se bere trikařova jistota, že podmnožina ne-zlodějů je prázdná?
6. Rafinované tvrzení
Má více podob.
1) Odvolávku na autoritu vydáváme za důkaz. Jaké je řešení? Pokud jde o skutečnou autoritu, odvolávka pouze zvyšuje pravděpodobnost, že tvrzení je pravdivé. Jaký je protitrik? Měli bychom se ptát, zda ona autorita je skutečně neomylná. Tedy opět uvádět věci na správnou míru.
2) Obecnou odvolávku. Věta začíná třeba takto:Všichni rozumní lidé tvrdí... Většina normálních inteligentních lidí se domnívá ... apod. A pokračuje to výrokem, který trikaře staví do příznivého světla, zatímco vás do nepříznivého.Zase jde pouze o zvýšení pravděpodobnosti - a to ještě jen někdy. Protitrik? Měli bychom se ptát: “Kdo všichni, kteří inteligentní? Jmenujte alespoň jednoho!”Často se takto brání vnitřní nejistotě pisatel anonymního dopisu. Podepisuje se “všichni poctiví obyvatelé ...”. Nebo uvádí, že se ptal mnoha lidí a všichni mají stejný názor. Ale když přijde na věc, nedokáže ty všechny nebo ty mnohé lidi jmenovat.
7. Úmyslně nesjednotit definice slov
Příklad: Dva vzdělaní lidé se například ostře pohádají. Jeden tvrdí, že do zahraničí se může bez víza, druhý s vízem. Teprve, až se nenávidí, přijdou (sami nebo s pomocí třetího) na to, že každý myslel jinou zemi nebo jinou dobu nebo jiné okolnosti. Nevěříte, že se to může stát? Může.Nebo se zuřivě neshodují v názorech na vlastnosti určitého člověka. Každý snáší důkaz za důkazem pro to, že má pravdu. Až se zjistí, že jeden myslel samozřejmě Pepu a druhý samozřejmě Frantu.Je to prostě situace „jeden o koze, druhý o voze“.
Trikařem je ten, kdo v diskusi úmyslně uchopí určitý pojem, definuje si jej jinak než jeho protivník – a pak toho protivníka deptá. Například jeden účastník diskuse hovoří o roli rychlosti v dopravě. Tedy o věci nadmíru užitečné. Trikař si slovo „rychlost“ pro sebe předefinuje na „nepřiměřená rychlost“. A začne na protivníka řvát, kolik že už ta „rychlost“ zmařila lidského zdraví a životů...
Protitrik je v otázkách: Koho přesně myslíte? Jak definujete obsah toho pojmu? Z jakého hlediska se na to díváte?
8. Kladení trikových otázek
V poslední době jsem to zaregistroval docela často. Posuďte tyto konkrétní příklady:
- „Nemyslíte si, že byste se měl stydět?“
- „Nemyslíte si, že to, co zde říkáte, je hnusná manipulace?“
- „Nemyslíte si, že jediným možným řešením je, abyste zaplatil, nahradil, odpracoval, omluvil se...“
Protitrik?
- „Nemyslím.“
Eventuálně použijte metodu upřímnosti:
- „Je toto otázka, můj drahý protivníku, anebo nějaké očerňující tvrzení?“
- „To už ti došly věcné argumenty, že mne obviňuješ z manipulace?“
9. Nelze rozhodnout, tedy nerozhodnu
Jinak – hraní na čas, hraní do ztracena, sázka na vyhnití. Je to často výmluva někoho, kdo váhá mezi dvěma rovnocennými variantami. Nebo mezi variantami natolik neprůhlednými, že zjistit, která z nich je lepší, by vydalo příliš mnoho energie. Tato neprůhlednost je mu záminkou, aby nerozhodnul.
Obranným protitrikem je upozornit jej, že nerozhodnout je také jistým, v našem případě třetím případem rozhodnutí. Je to rozhodnutí mrhat časem, ztrácet čas. Pokud toto rozhodnutí (a často tomu tak bývá) je horší než kterékoli z obou, nelze je přijmout.
10. Nehorázná lež
Nehorázná lež je vlastně jistým způsobem drsného napadení protivníka. To je její cíl – nikoliv reflektovat skutečný stav věcí. Pokud máte k takovému trikaři přehnanou úctu, máte pocit, že se nehoráznou lží máte zabývat. Že máte hledat na ni odpověď a vyvracet ji. Ztrácíte tím čas, jste psychicky rozkolísáni. A z toho nehorázný lhář těží.
Jaký je protitrik? Uvědomit si, že tento trik byl použit. Pokud konfliktní rozhovor dvou lidí poslouchají jiní, například u soudu, upozornit na to ostatní poslouchající a v krajním případě, jako u nutné fyzické obrany, odpovědět na nehoráznou lež také nehoráznou lží.
“Ano, šéfe, rozumím tvému obvinění, že jsem ukradl firemní počítač. To už nemáš žádné argumenty, že mne musíš takhle falešně obviňovat? A co těch pět miliónů, které jsi sám zpronevěřil?”
"???“
"Tak mi dokaž, šéfe, že nemáš pět miliónů.... Aha - s těmi milióny je to stejná nehoráznost jako s tím počítačem. Přestaňme s nehoráznostmi a pojďme věcně řešit problém.”
Ukaž jak rychle??
Taky me to zajima!
Čte se to jako toaleťák...
Teď uš je i hajz-lpapír krátkej.
Když je hlad,je i husa dobrá.
Kdyby jsi to chtěl smazat,pražáku,tak klidně mužeš Každou stresovou situaci řeším jako pes: když to nemůžu sežrat nebo ošukat, tak to pochčiju a odejdu od toho.
Kdyz neco Bluesberymu chces,tak ho koukej citovat! A prestan ten papir trhat!*pissed*
Teoreticky vím o dvouventilech hodně,ale prakticky jsem úplně levej!
