Balaton je na severu?? Cestopis - FOTO, TIPY, GPS!!
Přidané 24.08.2011 21:22
Moderátor Příspěvků: 8674 Registrace: 18.12.08
Ty jo,Ježku!?To je fakt parádní počtení a hlavně jsou tam i důležitý info.Až pojedu tím směrem,tak tohle vlákno určitě zase rád otevřu,pročtu a opíšu důležitosti a souřadnice.Je to fakt dobrej nápad takle to přidávat do cestopisu...a praktický pro ostatníServis motocyklů BMW Praha- východ
(po dohodě, tel.: 773767249, 776602104) http://www.youtub...er/PETRGSA
Balaton je na severu?? Cestopis - FOTO, TIPY, GPS!!
Přidané 24.08.2011 23:05
Příspěvků: 27 Registrace: 23.08.11
Nedá mi nezareagovať a pripojím sa k ostatným, je to fakt super čítanie... Dúfam, že sa mi podarí sa tam niekedy dostať, ako to tak čítam, tak by som tam strašne chcel byť
Balaton je na severu?? Cestopis - FOTO, TIPY, GPS!!
Přidané 24.08.2011 23:46
Příspěvků: 3165 Registrace: 05.03.08
Moc pěkný čtení, díky.
Navíc mi to příjemně připomíná naši loňskou cestu přes Pobaltí.
Tak, jak píšeš, je tam moc krásně a příjemní lidé.
Mařa & BMW R 1150 GS Adventure http://marags.raj... http://www.youtub...marekondra
Balaton je na severu?? Cestopis - FOTO, TIPY, GPS!!
Přidané 26.08.2011 10:42
Příspěvků: 2821 Registrace: 05.11.08
den osmý:
Vstáváme opět do nádherného slunečného dne..A tak se zabalíme a vyrazíme dál.. Vlastně ani nevím kam dnes dojedeme. Mám v plánu jet podle pobřeží kam to jen půjde.. A tak jedeme po silnici která pobřeží kopíruje.. Zanedlouho dojíždíme na hranice s Estonskem. No a protože každý den vyrážíme bez snídaně a snídáme až po cestě, zastavujeme na hranicích a snídáme obrovský a výborný jablečný koláč, croissanty s pudingem a lahodnou kávu v restauraci umístěné v bývalé celnici. Měníme i nějaká eura a zbylé laty z Lotyšska na estonské koruny.. Po snídani s nacpanejma pupíkama sedáme na našeho velblouda a vyrážíme dál na sever. „pojedeme v klidu, okolo hranic vždycky měřej“ povídám Ráďě a jedeme si povolených osmdesát, koukáme na okolní nádhernou krajinu a užíváme si to, že silnice je liduprázdná a nepotkáváme nikde žádné auto.. No a tak přišlo to, co zákonitě muselo přijít. Omámen nádherným počasím, liduprázdnou silnicí a euforií z volnosti si jedu a jedu a nekoukám na budíky, když tu v dálce uvidím stát na autobusové zastávce v lesích auto. Je tak daleko že pouze poznám, že to je auto, nerozeznám ani typ a ani barvu a tak jen instinktivně pustim ruku z plynu a nechávám motorku setrvačností zpomalovat, ale když to auto nastartuje a rozsvítí světla šáhnu projistotu i na brzdu. No je mi to prd platný páč za oknem se rozbliká maják a já rovnou zastavuju na protilehlé zastávce i bez pokynu k zastavení a tak si policista jen otočí auto do protisměru a zastaví za mnou. Slejzám z motorky a rovnou tahám doklady. Z civilního modrého SuperBa o obsahu 2.8 v benzínu a v automatu vylejzá četník oblečený do zásahové kombinézy. Je tam sám. Nás je víc. Ale jen o jednoho. Nicméně nakrátko ostříhaná hlava a šlachovité a svalnaté ruce v kombinaci s ostrými rysy v obličeji budí takový respekt, že ani největší darebák by se asi o nic nepokusil. „do you know speak english?“ ptá se skvělou angličtinou. Odpovídám, že jasně a pokračuje to jako vždy podle příručky.. Doklady, kontrola technické jestli není propadlá a klasická otázka „jestlipak víte proč jsem vás zastavil“? No proč asi.. V euforii se mi nějak zkroutila pravá ruka, ale bohužel se zkroutila i s rukojetí plynu.. Omámen prázdnou , širokou silnicí s novým asfaltovým povrchem a domněnkou, že jsem už dost daleko od hranic aby tu někdo měřil jsem za ní prostě vzal. „víte kolik je tu povolená maximální rychlost?“ ptá se policista. Odpovídám, že 80 km/hod, že jsem viděl ceduli a jsem si vědom, že jsem určitě jel o trošku rychleji. „ano, správně, jel jste o trošku rychleji než je zde dovoleno, ale jen o trošku. Na laserovém radaru mi vyskočila rychlost 136 km/hod“ odpovídá s úsměvem. A onen úsměv byl pro mě znamením, že to snad nebude na zastřelení. A tak jsem se svojí zásadou – s četníkama v cizí zemi se slušností nejdál dojdeš a míň zaplatíš – se pustil do diplomatické konverzace. Pochválit perfektní angličtinu, slušivý uniformy, který budí respekt a ocenit jakýma jezděj hezkýma a kvalitníma autama s lehkým připomenutím, že se vyrábí u nás a tudíž že to byla dobrá volba, posypat si popel na hlavu jak se to jen mohlo stát že jsem jel rychleji, když ta motorka je táááák těžká a ani jsem netušil, že to tolik pojede a slib pijonýra, že to víckrát neudělám a že to vlastně i teď byla naprosto neodpustitelná výjimka.. No a tak kecáme a já si vyslýchám lehké pokárání a řeč se najednou stáčí na jiná témata a za deset minut si povídáme o čechách a Praze, o nádherné přírodě v Estonsku a vo autech a najednou mi strká do ruky doklady a nabádá mne abych jel opatrně, že ne všichni policisté v Estonsku můžou být vstřícní jako on, a ať si tu u nich užijeme na dovolené a šťastně dojedeme a že čau tvá máňa a nazdar bazar, skáče do auta a frčí se schovat zase naproti na zastávku. No a tak sedáme na motorku a frčíme dál a já si můžu připsat další příhodu s četníkama do deníčku. Další příhodu z těch, kdy jsem zhřešil a nic neplatil.. Je to zajímavý, ale já od nás na východ nikdy neplatil. No a dobře to dopadlo i tentokrát.. No a tak si od teď budu dávat pozor na všechny modrý SuperBy. No a jak si tak jedeme tak ubíhá čas, míjíme pořád nádhernou přírodu a protože jsem si vzal za cíl kopírovat pobřeží tak zadávám do navigace trasu která pobřeží kopíruje a tak brzy najíždíme na malé silničky vedoucí přes malebné vesnice národními parky okolo moře, rozbitý asfalt občas střídá šotolina a občas spíš jen kamenité cesty, které u nás vedou lesy a jezdí po nich jen těžká těžební technika. Tady je to silnice třetí třídy a auto jsme na ní žádné nepotkali jen občas přeběhne nějaké lesní zvíře a nějakej strejda táhne koně na pastvu. Tu a tam je u cesty cedule že je tam nějaká zajímavost a u každé poctivě zastavujeme a studujeme o co se jedná. A´t už je to dřevěná konstrukce sloužící jako rozhledna na vřesoviště a bažiny s květy a trávou které jsem nikdy neviděl, nebo polorozbořený kostel. Rozhledna na bažinaté vřesoviště plné pestrobarevného kvítí: GPS: N 58°18´09.4“, E 024°13´50.7“
Kostelů a jiných podobných budov je v těchto zemích opravdu požehnaně a většina z nich opravdu stojí za shlédnutí! Najednou vyjíždíme zase na hlavní, rozsvítí se kontrolka benzínu a tak se otáčím k moři a jedeme do přístavního města natankovat. Naproti pumpě vidím na stodole nápis že je tamjako nějaký muzeum a tak přejíždíme silnici a jdeme dovnitř. Dýchne na nás atmosféra rodinného můzea. Takové to můzeum, o kterém na první pohled víte, že je prací nadšence, který sbírá staré kousky celý život a hodně jich získá nějakou neuvěřitelnou náhodou a tak prolézáme za pár šupů vesnickou stodolu napěchovanou různými klenoty jako je BMW Dixy, válečná Škodovka a mraky jiných zajímavostí! Prostě úžasný!! Okamžitě ukládám do navigace jako Auto Moto Minimuzeum: GPS: N 58°35´11.4“, E 023°31´47.3“
A pokračujeme dál. Pochvíli nás jako již poněkolikáté zastaví místní sedláci když ženou stádlo krav přes silnici na další pastvu a najednou je poledne a v bříšku to zakručí a to je znamení, že by se mělo nakrmit. A tak přijíždíme do dalšího přístavního městečka Haapsalu, projíždíme okolo pevnosti, kde jistě za dávných dob byla umístěna posádka která střežila mořskou hladinu široko daleko když najednou koutkem oka zahlídnu známou ceduli. Otáčím se a zjišťuji že se nemýlím. Nápis KRUŠOVICE prostě nejde přehlídnout a je to znamení že to je hospoda kde se nakrmíme a napojíme. Samozřejmně že si dávám pivo místního výrobce, protože krušky si můžu dát u nás a tak mi na stole za chvillku přistane místní značka s několika listy máty na hladině dle místních tradic. Chutná lahodně a je osvěžující. Přecpáváme se opět k prasknutí a až se vrátíme, budu si muset asi koupit nové motokalhoty. Větší.. Restaurace s krušovickým pivem kde skvěle vaří: GPS: N 58°56´46.3“, E 023°32´10.6“
A zase na cestě. Hýbat se skoro nemůžeme a skoro ani nemusíme. Nasáváme tu úžasnou atmosféru této nádherné země. Přijíždíme ke zřícenině opevnění z roku 1351 v obci Vantaa Kampunki , že se jako jen jukneme dovnitř a nakonec je to tak rozlehlé a nádherné zbořeniště i s chrámovou lodí, že ho prolézámě přes hodinu a objevujeme další a další zajímavé prostory a místa. Vše je volně přístupné a opět nikde nikdo.
A tak pozdě odpoledne dojíždíme do Tallinu, projíždíme si historické centrum a mám nutkání zajet do přístavu a že by jsme se jen tak přetrajetovali do Finska. Mám? Nemám? No mít o nějakej ten den navíc, neváhal bych. Bohužel se oba shodujeme, že by jsme si to ani neužili a proletět to jak tryskáč by nemělo smysl. A tak pokračujeme podle pobřeží dál na východ. Pomalu se blíží pozdní hodina a ja se stahuju do silniček vedoucích podle moře s nadějí že objevíme nějaký bydlení na dnešní noc. A tak dojíždíme k nejsevernějšímu cípu Estonska kde stojí pouze krásný hotel úplně na břehu moře s výhledem do dálek směrem k Finsku, divadlo a několik domečků místních rybářů. Nic víc. Divadlo? Tady?? Nechápeme. Daleko od města, v lesích, u moře. Akorát jsme se trefili do přestávky v představení a tak vjíždím do brány a prodírám se davem lidí v oblecích a šatech postávajícími se skleničkami vína a džusu všude možně. Na recepci hotýlku mi slečna suše sděluje, že nás nemůže ubytovat, že neteče teplá voda. A tak jí přesvědčuju, že nám to nevadí, že jsme celý den na cestě a že jsme ochotni vzít pokoj i bez teplé vody pokud bude se slevou! a tak se nakonec domlouváme a slečna nás za směšný obnos ubytovává v luxusním hotelu v pokoji s výhledem na moře a mramorovou koupelnou a s teplou vodou, která za dvě hodiny už teče. Jediná věc která mne znepokojuje je hotelové parkoviště před branou do objektu hotelu na které ani není vidět. „Je možné zaparkovat uvnitř areálu?“ ptám se sympatické slečny a vysvětluji, že bych motorku radši za plotem vevnitř, než za plotem venku. „No to nejde“ odpovídá. A tak vysvětluju že se mi to moc nelíbí, a že tam máme věci, a motorka je velká a hezká atd.. „A to je drahá motorka?“ ptá se slečna která zjevně se svou ne úplně dokonalou angličtinou nepochopila, že mi jde o to jen motorku mít za plotem uvnitř areálu na pozemku hotelu. Odpovídám že „sure“ a nechápavě sleduju recepční jak bez zaváhání jde a otevírá druhé křídlo vstupních dveří na recepci a ukazuje mi ať si tedy zajedu dovnitř. No ve Vietnamu jsem na to zvyklej, ale tam mám skůtra, i v Rusku to není neobvyklé, ale v civilizovaném Estonsku a s touhle obludou? No a tak jsme parkovali s tím megazabláceným mastodontem na mramorové dlažbě vedle naleštěného bílého piána.. A o několik hodin a lahví vína později jsme v klidu usínali s pocitem, že o motorku je dobře postaráno a o tu musí být postaráno vždycky dobře, protože je to člen rodiny. Hotel s výhledem na moře – GPS: N 59°38´47.9“, E 025°45´13.0“
všude jsou vidět pozůstatky nedávné minulosti..
všechny zajímavosti jsou označené a dobře popsané i s nejbližším okolím..
můzeum v zastrčené stodole se samými klenoty..
nenápadná stodola jejíž obsah opravdu stojí za vidění!!
a opět se žene dobytek přes cestu a tak trpělivě čekáme
všude krásně, čisto a stylově..
a Krušovická restaurace..
značka pozor důchodci nás fakt pobavila!!
cedule která upozorňuje na konec asfaltu a začátek šotoliny..
nádherná zbořenina kde strávíte mraky času prolézáním a nalézáním všech prostor..
tuhle ceduli v Tallinu jsem musel vyfotit! Je to jako Leninovo letiště a Saddámův přístav..
lepší a důstojnější parkování pro našeho miláčka být nemohlo
a okolí hotelu nádherné a to včetně úžasného západu slunce který se po pár minutách vzhledem k poloze hodně na severu mění opět ve východ..
Balaton je na severu?? Cestopis - FOTO, TIPY, GPS!!
Přidané 28.08.2011 10:18
Příspěvků: 513 Registrace: 21.05.08
ježku už je 28 a nic já chcu den 9. je to moc pěkně napsané a hlavně s užitkem pro ostatní, bylo by zajímavé kdo pojede tu samou trasu, tak ať ju take popíše..bylo by to zajímavé srovnání... bude to GS 1XXX velebnosti...jen nevím kdy......
Balaton je na severu?? Cestopis - FOTO, TIPY, GPS!!
Přidané 28.08.2011 21:40
Příspěvků: 4420 Registrace: 23.02.07
byl jsem kdysi, ještě na vejšce v Hradci, v r. 1982 na jakési studentské výměnné brigádě o prázdninách na pět týdnů a z t toho tři týdny ve Vilniusu (brigádá, práce na stavbě) a další dva na konci potom poježdění po všech baltických republikách plus Leningrad. Dodnes nezapomenu na fantastickou přírodu v Litvě, takovou měkkou trávu, háje, břízy, kolikrát si říkám, že se tam musím podívat, zda to bude fakt tou přírodou nebo tím calvadosem co jsme tehdy lábali nebo tím mladistvým zorným úhlem (a třeba to měkké pode mnou nebyla tráva, ale Iveta, se kterou jsem tehdy chodil....)
hele, pěkně napsané, ale každej seriál má taky někdy pokračovat, že jo?
Upravil Doc dne 28.08.2011 21:41
Frajeřina není nespadnout...frajeřina je zvednout se a pokračovat....
In Greece since 1988 BMW R1200GSADV
Volvo XC90 2.9 T6 Biturbo
Audi A3 Sportback 1.8 TSFI Tiptronic
Balaton je na severu?? Cestopis - FOTO, TIPY, GPS!!
Přidané 29.08.2011 11:43
Příspěvků: 2821 Registrace: 05.11.08
Den devátý:
Snííííííídaně! Budím mojí nejdražší polovičku a vyskakuju z postele. Venku svítí slunce a na obloze není ani mráček. Jdeme na snídani, usazujeme se do vysokých proutěných židlí na terase luxusní restaurace. Postupně přichází na stůl snídaňové menu, a během chvíle je nám jasné, že nebudeme jíst minimálně do odpoledne.. Zase obžerství. Což o to, s tím ani takový problém nemám, ale takhle po ránu??!! Takové ty dobré zeleninovo-majonézové saláty, párečky, několik druhů bílého i tmavého pečiva, sladké, slané a já nevím co všechno ještě.. prostě paráda i katastrofa zároveň.. Jestli jsme na začátku dovolené něco shodili při sportu v podobě kajakingu a ježdění na kole při čekání na novou pneumatiku, tak tady to doženeme a přeženeme.. Takže zase se vrátím z dovolené jako buřt. Ach jo.. Ale nemůžu si pomoct, musím od každé dobroty něco ochutnat abych co nejvíc nasál tuto zemi.. Stejně tak jako rád poznávám v cizích zemích místní kulturu a lidi, tak naprosto stejně vám tu zemi vždycky přiblíží místní kuchyně. No konec, už ale fakt nemůžu. Odkutálíme se do pokoje zabalit naše věci a jdeme nastrojovat motorku spící vedle naleštěného piána. Recepční otevírá dveře a já vyjíždím z hotelu a naši přítomnost vevnitř připomíná už jen bílá stopa od pneumatiky na zemi vedoucí od hromady písku vedle piána ke dveřím. A tak jsme opět na cestě. Vlažný svěží vzduch vající od klidného moře vytváří tu nádhernou atmosféru kterou mám na cestách vždycky moc rád. Jako celou cestu doposud přes pobaltské republiky jedeme podle pobřeží a kocháme se tou fantastickou přírodou. Nádherné stylové větrné mlýny, kostely a rotundy dokreslují ten pěkný obraz který nám utkví nadlouho v paměti. Projíždíme čechy vyhledávanou vesničku „Kunda“ kde vlastně kromě betonárky a cedule označující začátek a konec takto pěkně pojmenované vesnice nic není a pokračujeme dál na východ k ruským hranicím. Když dojedeme do hraničního města Narva je poledne a ulice jsou takřka prázdné. Ukazuji Ráďě nádherné město s bohatou historií. Hraniční pevnost i oplocený koridor na ruskou stranu přes řeku do Ivanogradu. Stojíme na hradbách nad oploceným mostem a vyprávím jí jak jsem zde před několika lety strávil přes 4 hodiny v koridoru z pletiva a ostnatého drátu přejezdem přes nespočet kontrol na ruskou stranu při cestě do Saint Peterburgu, když jsem dostal jednoho jara nápad si udělat fotku před Aurorou. Tenkrát jsem neměl na motorku plnou moc a přesto že byla psaná na moji firmu, nechtěli mě pustit. A zase jsem to ukecal a do Ruska se dostal za „padarok“ ve formě dvou krabiček velbloudů.. Přesně jako v pohádce o třech veteránech. A tak obdivujeme to nádherné město s hradbami opevnění jak na estonské tak na ruské straně a pozorujeme vrmol v oploceném koridoru jak lidi s velkými vietnamskými taškami jako mravenci stěhují z jedné strany na druhou co se dá.. Vlastně to není tak dávno a podobný obraz by byl vidět na kdejakém českém hraničním přechodu. Bože jak ten čas rychle letí.. Děti stárnou, na tvářích přibývají vrásky a za pár let tu třeba bude taky jen nová několika proudá dálnice, kde pouze cedule budou upozorňovat že jsme přejeli hranice do Ruska.. Kdo ví..
Sedáme na motorku a objíždíme ještě centrum města. V několika zapadlých uličkách je vidět luxusní auto na špalkách – asi někdo zrovna potřeboval kola třeba na žigulíka. Při jízdě osamnělými ulicemi vzpomínám jak mne tu kdysi naháněl mercedes ML s černými okny a měl jsem fakt nahnáno. Asi se někomu líbila motorka, nebo to měl být jen vtip jak mě postrašit, dodnes nevím, husí kůži mám i dnes když si na to vzpomenu, ale ani to mě neodradilo se sem již poněkolikáté vrátit. Je tu prostě krásně a vracím se tu vždy myšlenkami o několik desetiletí zpět. No a to je vlastně nejzašší bod naší letošní cesty. Nikam dál už to nejde. A tak se pomalu stáčíme zas k jihu. Tentokrát podle ruských hranic a směrem k Lotyšsku. Po několika desítkách kilometrů v dálce zahlídnu modrého SuperBa a vybaví se mi nedávná příhoda s radarem. A tak ho dojíždím jen pomalu v mezích povolené rychlosti. Po několika kilometrech párkrát blikne pravý blinkr a ruka z okénka na mě mávne ať ho předjedu. No jasně. Odhad byl naprosto správný. Výložky na rukávech košile potvrdily domněnky, a četník při předjíždění ještě zvedne palec jako znamení že pěkná motka. Poděkuju varningama, blikne na mě dálkovejma a beru za plyn a rychle se vzdalujeme. Odpolední pozdní svačina proběhne v mekáči okresního města a ještě týž den stihneme překročit hranice do Lotyšska. Pozdě večer nacházíme pension u městečka Aiviekstes Pagasts na břehu řeky. Penzion je naprosto prázdý, čistý a vlastní ho rus, který zde již několik desetiletí žije. Naprosto bez problémů a pouze pro nás vaří večeři a má točené pivo, na jehož chuti je znát, že nemá výtoč jak za plné sezony. Ptám se jakto že tu nejsou lidi? Vždyť penzion je krásnej, půjčuje tu rafty, všude hezká příroda a jsou prázdniny. A tak jen odpoví „ekonomickaja krizja“, mávne rukou a smutně odchází se dívat na televizi. Je to smutný.. je tu krásně a přesto tu nikdo není.. Povídáme si o tom dlouho do noci a usínáme po půlnoci za teplé noci při zářivě hvězdném nebi.. Penzion GPS: N 56°36´33.2“, E 025°46´58.2“
město Narva, hraniční přechod do Ruska..
Hraniční pevnost Narva - Ivanogrod
že by někdo potřeboal kola??
v pozadí jsou vidět pozůstatky nedávné minulosti.. Ve městě ani okolí není mnoho práce a tak se lidé hodně stěhují do velkoměst a celé bloky domů zůstávají opuštěné..
opět nádherná příroda plná čapích hnízd a zvěře, přesto že země jako taková je "placka" a moje oblíbené šotolinové cesty..
Balaton je na severu?? Cestopis - FOTO, TIPY, GPS!!
Přidané 30.08.2011 08:42
Příspěvků: 2821 Registrace: 05.11.08
den desátý:
nemůžu dospat.. a tak beru do ruky navigaci a listuju v zajímavostech. Měl sem v plánu se dnes stavit v hlavním městě Litvy – Vilniusu. Jen tak. Každý říkal, že je to krásné město, a že stojí za vidění.. No a tak na mapové speciálce Litvy listuju v zajímavostech co by tak mohlo stát za vidění. Už to mám „ Tohle bude to pravý. Muziejus Policijos. A tak ukládám do mých oblíbených bodů a po snídani mačkám START. A tak vyrážíme. Přiznám se že cesta do Vilniusu mi nějak moc záživná nepřišla. Je to asi když jedete do Prahy odněkud z krásného venkova. Víc betonu, míň zeleně, víc aut, mín zvířat.. A tak přijíždíme do Vilniusu a čím víc se blížíme do centra, tím víc stojíme na semaforech. Je lehce pod mrakem ale vedro a z motorky i po otevření větraček se stává prádelna. Nakonec přijedeme na místo kde se nachází policejní můzeum, ale.. Cedule v litevštině oznamuje, že můzeum zde bylo, ale již tu není a adresu kde by mělo být. Asi. No nic, procházíme centrum a musíme oba konstatovat, že Vilnius nebo spíš jeho historické centrum je opravdu nádherné a určitě stojí za vidění. Litevské národní muzeum – GPS: N 54°41´15.2“, E 025°17´22.5“
A tak sedáme do příjemné pizzerie se stolky na ulici a dáváme si polední gáblík a pozorujeme ruch okolí. Baví nás místní extravagantní mládež oblečená do moderních hadrů připomínající spíš kostýmy ze startreku a ostříhaní na účes zvaný „facka“, turisté navlečení v každé skupině do jiné barvy čepic aby se nemíchali. Zase prostě pohoda, klid a užíváme si předposlední den dovolené. Vždycky když se blíží konec jsme smutní a uvědomujeme si, jak to rychle uteklo. Presidentský palác – GPS: N 54°40´58.5“, E 025°17´11.4“
Po obědě dostanu spásný nápad a přepadnu místního ochránce zákona který hlídkuje zrovna v ulici kde by mělo sídlit policejní můzeum a vybafnu na něj z otázkou, jestli ví kam se můzeum přestěhovalo? No to jsem si zase naběhl. Anglicky nemluvil, rusky hodně málo a ani nevěděl že by v tomhle městě nějaký takový můzeum mělo bejt a tak ho dotáhnu k velkým hnědým dřevěným vratům kde visí papír o přestěhování můzea jinam, sám tomu evidentně podle výrazu ve tváři nerozumí nicméně v pro nás nesrozumitelné řeči identifikuje mezi různými slovy název ulice a posílá nás tam. A tak v nedalekém stánku ještě kupujeme papírovou mapu Vilniusu, několik pohledů a známek, které o pár chvil později vhazujeme do blízké schránky a sedáme na mašinu a vydáváme se na další adresu údajného můzea. A po pár kilometrech a několika desítkách minut parkuju na oblastním ředitelství policie. No teoreticky by to tu mohlo být, říkám si. A jen slejzáme z motorky a sundaváme helmy už vylejzá četník a že asi co máme za problém, jinak by sem turisti nepřijeli a co se stalo, co potřebujeme. Můj požadavek dostat se do policejního můzea ho pravda poněkud zaskočí, je tu prý nový ale není problém, ať prý jdu s ním a že se půjdeme zeptat. No a přesto že jsem chtěl do můzea tak mě provádí skoro všema místnostma policejního ředitelství a to včetně operačního střediska vybaveného tou nejmodernější technikou včetně pultu kamerového systému rozprostírající se přes celou stěnu. Všichni mě zdraví pomalu jak kolegu, všichni ochotní a příjemní. A tak se dostáváme až do kanceláře velícího důstojníka který ten den má službu protože všichni krčí rameny a ten jediný pokyvuje, jako že jasně, že ví a že není problém a že tam jen kvůli nám ještě zavolá, páč je sobota jestli mají otevříno abychom tam nejeli zbytečně. No a tak nám píše na papírek adresu a přeje nám šťastnou cestu a děkuje, že jsme se přijeli podívat. Už po cestě do bodu č.3 kde se mělo nacházet můzeum jsem si říkal že tolik příjemných lidí najednou není jen tak a že to bude zas nějaká kulišárna. No samo. Po příjezdu na udanou adresu přijíždíme k nízkému domu a vysílám Ráďu na výzvědy. Dlouho se nevrací a tak najíždím na chodníček že zajedu ke vchodu a před ním si blbě najedu na rantl chodníku a práááááásk stojím na chodníku sám a motorka dělá hají.. V tom vychází moje drahá polovička z vrátnice i s vrátným, ona vykulený voči co se tam válim a děda zdraví německy, ležící motorka ho absolutně nevzruší a něco brebentí. Nakonec se dozvídáme že můzeum tu samozřejmně není, ani neví že by ve městě nějaký bylo a že ten barák vedle je Ministerstvo vnitra. A tak po celodením hledání nám leží motorka na chodníku před Ministerstvem vnitra a děda nám vypráví jak tu naposled s baworáckejma motorkama byl wermacht a proto že umí trochu německy. Bezva srovnání. A tak se s náma loučí, omlouvá se že nám nemůže pomoct a odchází se zpět koukat na televizi. My zatím začínáme zvedat motorku, je potvora těžká a pořádně není za co chytit. A tu zase přiskotačí děda z vrátnice, který záhy pochopil, že takhle neparkuju normálně a že to asi upadlo a už už bere za zrcátko že nám to pomůže zvednout. Můj výkřik raněné vlčice a stejně tak vyděšené oči ho donutí toto okamžitě pustit. Vysvětluju mu, že by zvednul zrcátko samotné, motorka by ležela na zemi dál a já bych až domu už nic neviděl za sebou. A tak mu ukazuju kde má se opřít a kde zabrat a doufám, že mu svěrače ještě fungujou abychom ho po zvednutí motorky nemuseli ještě přebalovat.. Nakonec to všechno dobře dopadne a jak ve starých filmech vytahuje kapesník, vypadá to jako že ho chce vyklepat, ale spíš byl umýsl nám zamávat a při tom křičí „dankešén, fídrzén“!!
No a tak vzdáváme akci „můzeoš polícioš“ a vydáváme se z města směr polské hranice. Tankujeme na konci města u moderní OMV a kupuju si místní mezinárodní samolepku do sbírky jako že jsme tu s motorkou byli. Dozvídám se také, že samolepka, která vypadá jako čtyřlístek a kterou jsme viděli na mnoha autech za zadním oknem znamená „young driver“ a má stejný význam jako naše „Z“ v trojúhelníku. No a jak vycházím z pumpy začíná kapat a vyjíždíme již za docela slušného deště. No a je tu konec dovolené. Začínala deštěm a končí deštěm. V podvečer nacházíme v Polsku slušný motel s restaurací s naprosto otrávenou a znuděnou obsluhou, nicméně se dobře najíme a jdeme ulehnout.. zítra poslední den. Ach jo..
Balaton je na severu?? Cestopis - FOTO, TIPY, GPS!!
Přidané 31.08.2011 07:49
Příspěvků: 2821 Registrace: 05.11.08
den jedenáctý:
Polsko. Nééééééééé, já nechci jet přes to hrozné Polsko.. Mám Polsko rád, ale ne jako tranzitní zemi. No a dneska ho musíme celé přejet. Ach jo.. Scházíme po schodech na snídani a smutně zjišťujeme, že kxichty servírek se od včerejška nezměnily a zůstaly kyselé a nabubřelé jako včera. Alespoň že snídaně je poživatelná a ohřátý párek nikdy neurazí a já si dávám sledě v majonádě. Jo zeleninové saláty a nakládané ryby jakožto vlastně nakládané cokoliv, jo v tom jsou poláci odorníci na světové špičce. A tak po snídani zase hurá na koně a pokračujeme směrem k domovu. Najednou mě napadne zavolat kamarádovi na Slovensko jesli náhodou není doma, že by jsme ho přepadli. Prostě se nám ještě nechce domu. „Jasně, přijeďte, jsme u rodičů ve Spišské Nové Vsi a rádi vás tu uvidíme“!! hlaholí do telefonu. A tak se stáčíme trochu jižněji a přejíždíme Tatry na slovenskou stranu. A protože Ráďa nikdy neviděla Duklu a místa kde probíhaly urputné boje, cítím za povinnost jí ukázat přírodní památník v Údolí smrti. Památník Dukla – GPS: N 49°19´36.5“, E 021°35´34.3“
Volně poházené tanky na loukách, tak jak je před několika desetiletími opustili vojáci, jsou do dnes pravidelně natírány barvou aby dokreslily autenticky panorama přírodního památníku. Škoda jen, že už tu mnoho kusů není, páč je živá tma (hnědoslováci) , která žije v okolních obcích za ty léta postupně rozřezala a odnosila kvůli pár drobnejm do sběru. Údolí smrti – GPS: N 49°20´29.5“, E 021°35´48.2“
A tak po projetí údolí tam a zase zpátky pokračujeme přes vesničky kde na jejich koncích jsou ta pravá gheta až odpoledne dorazíme do Spiši. Cikánská Gheta – GPS: N 48°58´08.7“, E 020°47´01.0“ a nebo např. N 48°56´56.9“, E 020°44´56.5“
Přivítací paňák tulamorky udělá radost a pak už jen maminčin boršč, o kterém můžu svatosvatě prohlásit, že lepší jsem na světě nejedl!! Díky!! Do noci sedíme na terase a my chrlíme tu spoustu žážitků, které jsme za posledních tucet dní prožili. Je toho tolik, že jsme určitě na něco zapoměli. Ale opět to byla dovolená, na kterou nezapomeneme. Nakonec sedíme na terase už sami s Ráďou. Přesto že jsme byli unavení, vydržíme nejdéle. Kamarádi uložili děti ke spaní a nakonec je následovali a šli padnout za vlast také. No a opravdu poslední den naší dovolené sedíme na terase, mlčíme, jen tak koukáme na nádherné noční nebe plné zářivých hvězd a držíme se za ruce....
.Až pojedu tím směrem,tak tohle vlákno určitě zase rád otevřu,pročtu a opíšu důležitosti a souřadnice.Je to fakt dobrej nápad takle to přidávat do cestopisu...a praktický pro ostatní
a tak se nakonec domlouváme a slečna nás za směšný obnos ubytovává v luxusním hotelu v pokoji s výhledem na moře a mramorovou koupelnou a s teplou vodou, která za dvě hodiny už teče. Jediná věc která mne znepokojuje je hotelové parkoviště před branou do objektu hotelu na které ani není vidět. „Je možné zaparkovat uvnitř areálu?“ ptám se sympatické slečny a vysvětluji, že bych motorku radši za plotem vevnitř, než za plotem venku. „No to nejde“ odpovídá. A tak vysvětluju že se mi to moc nelíbí, a že tam máme věci, a motorka je velká a hezká atd.. „A to je drahá motorka?“ ptá se slečna která zjevně se svou ne úplně dokonalou angličtinou nepochopila, že mi jde o to jen motorku mít za plotem uvnitř areálu na pozemku hotelu. Odpovídám že „sure“ a nechápavě sleduju recepční jak bez zaváhání jde a otevírá druhé křídlo vstupních dveří na recepci a ukazuje mi ať si tedy zajedu dovnitř. No ve Vietnamu jsem na to zvyklej, ale tam mám skůtra, i v Rusku to není neobvyklé, ale v civilizovaném Estonsku a s touhle obludou? No a tak jsme parkovali s tím megazabláceným mastodontem na mramorové dlažbě vedle naleštěného bílého piána.. A o několik hodin a lahví vína později jsme v klidu usínali s pocitem, že o motorku je dobře postaráno a o tu musí být postaráno vždycky dobře, protože je to člen rodiny. 
