tunel na col du Parpaillon je cca 500 m dlouhý a z toho byla minimálně třetina jednolitá vrstva hladkého ledu vysokého několik cm, pocit asi jako s motorkou na zimním stadionu po úpravě ledu rolbou Vjetrníku gratuluju! Já to jel s kamarády nalehko a na konci po vyjetí z tunelu jsme byli hooodně šťastný.
Woodman napsal:
tunel na col du Parpaillon je cca 500 m dlouhý a z toho byla minimálně třetina jednolitá vrstva hladkého ledu vysokého několik cm, pocit asi jako s motorkou na zimním stadionu po úpravě ledu rolbou Vjetrníku gratuluju! Já to jel s kamarády nalehko a na konci po vyjetí z tunelu jsme byli hooodně šťastný.
Parpaillon je muj cil dlouhodobe.. bohuzel zatim na nej nedoslo 17 cm
----------------------------------------------------------------
BMW R1200GS LC od 2013, BMW F800 GS od 2008,
Aprilia SR 50 Factory, Praga ED 250, CFMOTO CFORCE 520 Gen2
Woodman napsal:
tunel na col du Parpaillon je cca 500 m dlouhý a z toho byla minimálně třetina jednolitá vrstva hladkého ledu vysokého několik cm, pocit asi jako s motorkou na zimním stadionu po úpravě ledu rolbou Vjetrníku gratuluju! Já to jel s kamarády nalehko a na konci po vyjetí z tunelu jsme byli hooodně šťastný.
Aha, to hodně vysvětluje Takže jedno plochodrážní kolo s hřeby sebou a postranní brusle Pak to ve dvou nějak půjde. To bych měl sakra hoňku i sám s Bobšem nalehko a nebo pěšky. To jste dobrýLepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.
"Laskavým slovem a namířenou pistolí dosáhnete víc než jen laskavým slovem" www.elektrorv.cz
My to jeli na našich věrných Anakeečkách....a dalo se, jen asi 150 výškových metrů pod tunelem, byl na cestu spadlý balvan velikosti menší automatické pračky. Tak jsem jej objížděl středem cesty (tím nejhlubším štěrkem) neb na krajnici pár desítek cm mi můj strach z výšek nedovolil. Jenže když jsem byl u něj, ustřelilo mi to, já vyrovnal balanc, jenže jsem se dostal příliš blízko k němu, vzal o něj levým kufrem, který v tu ránu odletěl. Motorku to nadzvedlo a padla i s námi šikmu vpřed. Já zůstal ležet na okraji cesty, z hlavou již nad krajnicí dívajíce se o stovky výškových metrů pod sebe....
Celkem vzrůšo...
Vjetrnik přiložený následující obrázek:
[136.48Kb]
"Před miliony let opustil člověk moře. Každý někdy udělá chybu..."
Tunel má 800 metrů, jestli se dobře pamatuji z cedule...na začátku je jen asi 15-20cm vody a bahna...ale po zhruba sto metrech, začíná sníh s ledem, zhruba ve třetině, byla asi půl metru vysoká ledová bariéra. Jak jsem jí přejel, ani nevím. Ale přejel....
Vjetrnik přiložený následující obrázek:
[104.62Kb]
"Před miliony let opustil člověk moře. Každý někdy udělá chybu..."
Začali jsme klesat na druhé straně do údolí. Cesta výrazně lepší, než ze strany, odkud jsme stoupali. Jenže asi v polovině cesty do údolí, najednou na krajnici leží několik psů, asi velikostí vlčáka. Když jsme byli u nich, tak ta smečka vystartovala a začala skákat ze všech stran motorky a po nás. Ten co byl před motorkou, skákal až do výšky zobáku. Chvíli jsme propadal panice, pak když ten první byl ve výskoku, jsem přidal. Psa jsem přejel a jak zakňučel, jak mávnutím kouzelného proutku ostatní přestali...a zmizeli...
Takže Col de Parpaillon vřele doporučuji
Vjetrnik přiložený následující obrázek:
[142.1Kb]
"Před miliony let opustil člověk moře. Každý někdy udělá chybu..."
hm tady ten mel stesti ze mu ten led roztali YouTube Video Transylvánští koně jsou ještě rychlejší než vlkodlak. Všechno ostatní je na vás.
„Joo, svět je plnej podivnej krás a jeden život na to nestačí.“
Psi...brrr...to bych čekal spíš někde na Balkáně. Hlavně, že jste celý a nepokousaný (to mohlo dopadnout všelijak, radši nedomýšlet...). Takže nakonec teda "zlatej led v tunelu", co?
Krásně se to téma čte, zvlášť potom, co jsme to s Woodmanem (a Budem na Afře) projížděli před 3mi týdny, ještě to živě vidím. Nedařilo se mi pár dlouhých minut uprostřed tunelu na mokrém ledu motorku vyhoupat z pukliny. Spříznění Rakušani na boxerech, kteří jeli první proti nám, nám sice za našeho brblání před průjezdem připravili minimálně půlhodinovou nucenou pauzu, ale nakonec bych to bez jejich pomoci zrovna já jako poslední možná neprojel a musel čekat až se mi kluci vrátí z druhého konce na pomoc. Parpaillon (2660) je zážitkově pro mě určitě jeden z vrcholů Savoyek. Jinak je v okolí spousta míst a cest, které stojí za to. V okolí Susy, Sestrierre a Bardonecchie zcela určitě Tunell du Jafferau, Col Sommeiller, Strada Asiette, ale v okolí je spousta neznámých cest, sloužících k údržbě zařízení lyžařských areálů, které nabídnou legální ježdění po šotolině v Alpách. Konkrétně třeba nad Montgenevrem a Claviere. Kdyby bylo dobré počasí a víc času, bylo by moc pěkný tábořit u Lac du Mont Cenis... 9 dní bylo tak málo!
Melizoy přiložený následující obrázek:
My jsme tam byli 29.6. Nepodařilo se nám to projet přes to ledové pole. Samá vodou vymletá rýha. Byli jsme dost naloženi, takže jsme se asi po 150 metrech otočili a vraceli jsme se. Tloušťka ledu byla odhadem tak 30 až 40 cm. Za ním velká louže s neurčitou hloubkou. Najížděli jsme z jižní strany od La Condamine-Chatelard. Nechtěli jsme riskovat poškození motorek, nebo v horším případě nějaký zranění. Celou cestu z dolní vesnice jsme nikoho nepotkali. I nahoře to vypadalo, že tam dlouho nikdo nebyl. Žádné vyjeté stopy. Ale nelitujeme toho, že jsme se vraceli. Výjezd a to místo byl neskutečnej zážitek. Nahoře jsme byli poměrně pozdě, asi po 17.hodině. Blížila se bouřka... celkem dobrodružství. Někdo popisoval ten kámen v cestě, co vypadal jako malá lednice, leží tam pořád. Jinak doporučuju všem, kdo se nebojí výšek a má lehčí motorku, nebo je srdcař. Výjezd nahoru vzhledem k délce úseku je super! Zkusím přiložit foto. Tak držím palce ostatním.
Upravil ladaM dne 14.07.2011 15:04
a poslední ...
ten led byl rozrušený vodou, takže se klikatila taková strouha z jedné strany na druhou. Kdyby to bylo jen třeba na boku, tak jsme to dali ale na toto jsme neměli sílu.
Ve skutečnosti to vypadalo daleko děsivěji než na fotkách. Alespoň mi to teď tak připadá, když se na to dívám ze židle v kuchyni ...
ladaM přiložený následující obrázek:
Netušíte někdo, do kdy tam ten led bývá. Prošel jsem různá videa a někde je sníh před vjezdem, ale uvnitř už je "čisto". My jsme měli na konci června jenom trochu sněhu na jižní straně u té ruiny, ale uvnitř to bylo jak v ledové jeskyni. Ani nás nenapadlo si vzít baterku a jít se podívat, jak to tam vypadá. Takže nasednout a jedem. V jednom místě byl spadlý kus klenby a ten rozbahněnej štěrk mě zastavil. Dám nohy na zem a oni se mi rozjeli ... Skoro jsem nemohl slézt. Obecně nemám rád led a od dětských let nebruslím... Takže mě to vyděsilo. Navíc jsme se potřebovali dostat na druhou stranu, abychom mohli pokračovat do cíle toho dne. Takže vrácením se jsme získali pěkné zpoždění. Ale s tím je třeba počítat.
No jestli to Vjetrnik projel ve dvojku a s tím naloženým advíkem v době, kdy jsme tam byli my, což jsem z jeho příspěvku pochopil, tak má u mě hlubokou poklonu!
Ještě malou poznámku. Už to tu bylo zmíněno a to strach z výšek. Já teda výšky fakt nemusím, a někdy si říkám, co tu dělám, když jedu po takové nějaké cestě, kde nemají třeba zídku, nebo svodidla, nebo cokoli, co mi zabrání pokračovat přes okraj silnice směrem dolů pouze za pomoci gravitace ... ale když ta místa jsou tak úžasná! A o tom je tohle naše ježdění v horách. A toto místo za to rozhodně stojí.
Upravil ladaM dne 14.07.2011 00:06
Ještě jedna doplňující...
Kdo míří do této oblasi, mohu doporučit tento kemp N44 05.260 E7 06.357.
Je to za 7E na noc (člověk+moto+stan), takový malý pěkný kemp ve městečku Saint-Sauveur-sur-Tinée v NP Mercantour. Na druhou stranu k čemu kemp, když se v Mercantouru může bivakovat volně v přírodě a to od 19 do 9 hodiny. Sháněl jsem k tomu nějaké info před odjezdem, ale nic přesvědčivého jsem nenašel. Takže až na místě byla všude ta správná cedule. Pro ty, co nemusí mít postel z masivu a střechu nad hlavou je toto správné místo! A na Bonette je to kousek...
ladaM přiložený následující obrázek:
Vjetrníku gratuluju! Já to jel s kamarády nalehko a na konci po vyjetí z tunelu jsme byli hooodně šťastný. 
Takže jedno plochodrážní kolo s hřeby sebou a postranní brusle
Pak to ve dvou nějak půjde. To bych měl sakra hoňku i sám s Bobšem nalehko a nebo pěšky. To jste dobrý
...to jsem netušil, co nás ještě čeká...
