LA PAZ
Popravdě se mi do La Pazu vůbec nechtělo. Znamenal pro mě příkré silnice, davy lidí a příšernou dopravu velkého města, ale bylo to nakonec opravdu tak? Vezmeme to popořadě.
La Paz je město v obří jámě. Centrum je dole a z něj se město rozlézá po okolních kopcích jako pavučina. Nad městem se tyčí majestátné hory se zasněženými vrcholky. Musíme říct, že město se nám opravdu líbilo. Je tu hodně pěkných restaurací, pouličního občerstvení a překvapivě dost stylových kaváren a cukráren. Můžete se také projet jednou z několika místních lanovek, ze kterých je úžasný výhled na celé město, kochat se přírodními krásami, jako je třeba Ďáblův zub, nebo Měsíční údolí, které jsou pár minut cesty od centra, nebo se dívat na město z ptačí perspektivy z množství vyhlídek.
Co ale na motorkách pociťujeme negativně v každém jihoamerickém velkoměstě, je doprava. Autobusy a místní taxíky mají do kopců dost práce a tak jim to z výfuků čudí víc než jindy. Obvyklá pravidla provozu tu moc neplatí. Všichni jsou k nám ale překvapivě velmi tolerantní. Město jsme si prokroužili křížem krážem a vypozorovali jsme následující pravidla provozu:
- Kvůli opravdu prudkým stoupáním před vás klidně z vedlejší vjede auto. Pro nás ze začátku dost šok. Kdyby se totiž zastavil, už by měl problém se rozjet.
- To stejné platí při odbočování do prudkého kopce. Prostě vám to tam pošlou, protože se musí do kopce rozjet. Ostatní to ví, pro vás opět šok.
- Pokud máte červenou, ale křižovatka je volná, jedete. Nezdržujete přeci dopravu! Lepší je jezdit v levém pruhu, v pravém totiž jezdí hlavně taxíky a minibusy a ty zastavují, kde se jim zlíbí. Nikoho nezajímá, že jste za ním a věřte, že ten minibus zabrzdí mnohem rychleji než vy
Podtrženo sečteno má doprava v La Pazu svůj specifický systém, na který jsme si překvapivě rychle zvykli. Řidiči vás hodně drží ve střehu, ale vše je plynulé. Myslím, že i ta naše stověžatá Praha je na provoz mnohem horší.
Mirka přiložený následující obrázek:
Vyjeli jsme nad La Paz na Dračí zub. Cesta z města offroad, ale dalo se. Za ten výhled to rozhodně stálo. Na kraji velkoměsta žijí lidé stejně, jako ve vesničkách. Turisti tady nikoho nezajímají.
Mirka přiložený následující obrázek:
nerozumněli jsme přesně, čeho chtěli dosáhnout. Že za hlavního viníka považují prezidenta Moralese jsme ale pochopili.
Mirka přiložený následující obrázek:
Na ,,čarodejnickém trhu,, jsme většinu věcí ani nedokázali pojmenovat. Lamí sušená embria jsme poznali bezpečně.
Slouží k rituálům Matky Země (Pacha Mama)
Mirka přiložený následující obrázek:
Už objevujeme krásy na jezeře Titicaca
Následující fotka je z Isla del la Luna, jednoho z ostrůvků na jezeře. Tady jsme ještě v Bolívii
Mirka přiložený následující obrázek:
momentálně žiji na cestopisech, videích a fotkách a Vaše patří k těm nejlepším a vždy je rád přečtu i několikrát do konce a když se text zpestří tak krásnými fotkami tak je to superServis motocyklů BMW včetně originální diagnostiky BMW Motorrad
TIWANAKU
Od roku 2000 je tahle archeologická lokalita zařazena mezi světové dědictví UNESCO. Když ale máte v úmyslu fotit nejvýznamnější bránu slunce v Bolívii, chcete chytit západ slunce. To je ale nemožné, když zavírají asi hodinu a půl předem. Možná se tady projevila naše cestováním nabytá oprsklost. Prodejna lístků zavřená, brána otevřená pro poslední odchozí a my smlouváme u vstupu, že chceme dovnitř. Pět minut přátelé a jsme tam! Prý na to máme dvacet minut a ven.
Takže nakonec se procházíme nejvýznamnější památkou úplně sami, slunce zapadá a my se kocháme. Trávíme zde více jak hodinu. Ten klid a historie ze všeho úplně vyzařuje.
Při východu je brána zamčená. Utíká k nám chlapík a my čekáme, že nás spraží, že jdeme pozdě. První co z něj vypadne, je: „Tak co! Líbilo se vám to?“ Naprosto nás dostal. Ukazujeme mu fotky a říkáme, že super. Je nadšený a my taky. Korunu tomu nasadil, když nám dovolil hned u areálu postavit stan, abychom druhý den mohli ráno do muzea. Cestování nás opravdu učí tomu, kolik dobrých lidí na světe je.
Mirka přiložený následující obrázek:
