vecer jsme zakempili u lidi, co provozuji lanovku nad kanonem a udelali si ohynek. Vsude tu roste jen eukalyptus a ten fakt dobre voni, kdyz hori. Nechapu, proc se to dava jen do masticek
vojta přiložený následující obrázek:
dalsi den uz se mapa nemylila a nas cekala zase sotolina. Aspon se bylo na co koukat. Ten den se skoro podarilo prekonat nas vyskovy rekord, ale nevyslo to jen asi o 80 metru
vojta přiložený následující obrázek:
konecne poradny fotky.. vyfot nejakou mistni samici omladinu taky...
17 cm
----------------------------------------------------------------
BMW R1200GS LC od 2013, BMW F800 GS od 2008,
Aprilia SR 50 Factory, Praga ED 250, CFMOTO CFORCE 520 Gen2
Z Colca kanonu jsme se vydali na sever do Cusca a jeste predtim jsme si strihli super silnicku k mostu ze slamy nebo ceho.
vojta přiložený následující obrázek:
kazdy rok se obnovuje a je casti systemu Inckeho chodniku Qhapaq Nan, ktery ma nekolik desitek tisic km a vede az do Kolumbie.
vojta přiložený následující obrázek:
potom uz jen presun po hlavnich tazich az do Cusca. Tady opet zacali mistni nahaneci do restauraci, masaze, suvenyry a kopa turistu. Neco malo jsme si taky nakoupili, to se musi. Akorat to uz nemame kam davat
Mesto pekne, ale naprosto precpane lidmy. Doprava silena...v noci jezdit v Peru je tak trochu o zivot. Misto klaksonu pouzivaji dalkace a to cloveka dost oslni. Proste mozek, rozum a brzdy tady vymenili za klakson.
vojta přiložený následující obrázek:
a slohovka
MIRČIN DEN
Určitě to každý znáte! Jsou dny, kdy se nedaří. Říkám si, že se věci dějí z nějakého důvodu, který třeba pochopím později.
Můj den začíná jako každý jiný. Je sobota, 469.den na cestě. Ráno klasika snídaně, informace o trase a frčíme. Jedeme stále po hodně rozbité cestě. Samé kamení a rolety. Nechápu to, je to jedna z těch hlavnějších cest. Doufala sem, že po chvilce bude asfalt a trochu se posuneme. V offroadu totiž jedu docela pomalu a to nám nabourává přibližný časový plán. Při první zastávce na pití zjišťuji, že mi chybí jedna z červených botiček, které si vezu pod síťkou na kufru. Ach ne! Vracet se, nebo nevracet? Ne, najeli jsme dobrých 80 km a cesta je fakt špatná. Zpátky ani krok. Pokračujeme, máme před sebou ještě kus cesty.
Drtím to dál, snažím se vyhýbat roletám a hlubšímu štěrku, ale motorka dostává zabrat i tak. Máme s Vojtou zapnuté komunikátory, ale moc se nebavíme. Snažím se hodně soustředit na jízdu. V tom slyším: „Zastav! Divně se ti třepe pravej kufr!“
Jo, tuhle závadu jsem dokázala identifikovat i sama hned po zběžné kontrole. Zlomila se mi vzpěra na držáku kufrů. Fíha! To je poprvé, co se mi ty trubky zlomily. Vlastně nechápu, že do teď všechno vydržely. Sice nevím, jak je možné, že se najednou zlomí, když vlastně spíš jedu (jakože nepadám chápete žejo) a jen se vše třepe. Ale co, to se může stát. Ani se nestihnu rozkoukat a Vojta už loví v kufrech něco na opravu. Montpáka a eska pásky to prý vyřeší. Snažím se ho ještě přesvědčit, ať to omotá stříbrnou páskou, ale to prý není potřeba. Upře na mě divnej pohled, takže už mlčím. Jedem!
Drandíme si to dál. Kromě nás tu jezdí většinou jen náklaďáky. Fakt začínám mít tušení, že kousek od nás musí být někde asfaltka. Vždyť to není možný. K večeru se díváme, kde jsme a kolik jsme toho vůbec najeli a je to děs. Celkem zhruba 270km a to jsme v sedle skoro celý den. Rozhodujeme se, že pojedeme až do tmy a kam dojedeme, tam postavíme stan. O pět minut později mi najednou motorka začne hrozně plavat. Mám teda takovej pocit docela často, ale tohle je trochu víc neovladatelný, než obvykle. Nedá mi to a zase stavím. Koukám a vidím, že zadní guma je totálně prázdná. Super Takže pro dnešek je už místo na stan vybráno. Sjedeme pár metrů z cesty, pomalu vybalujeme věci a okukujeme to kolo. Dokázala jsem nabrat dost masivní šroub. No, necháme kolo kolem a půjdeme bydlet. Hrát si s tím budeme ráno zase až za světla.
PRVNÍ DEFEKT NA CESTĚ? A jako, že se to stane zrovna mě? No chápete to?!
A jak to celé dopadlo?
Mirka přiložený následující obrázek:
Botičky už jsme nikdy nenašli a já vlastně nakonec zjistila, že je zase tak nutně nepotřebuji.
Provizorní oprava držáků díky vyztužení s montpákou drží dodnes – o celých 15 dní později a dnes to snad konečně nechám zavařit.
už zavařeno, konečně ta lenost a pohodlnost je někdy sviňa
Mirka přiložený následující obrázek:
TURISTA SEM, TURISTA TAM
Po nerušených chvílích téměř bez lidí, přijíždíme do hlavního města turismu v Peru, do Cusca. Pěkný je to tu, to jako jo, ale bez všech těch lidí by to bylo tak nějak hezčí. Nemůžeme si pomoci, ale tady opět vidíme jak turismus ničí lidi. To si tak kráčíte a co 10 sekund na Vás někdo křičí restaurant, masáž, suvenýr, mister, amigo! Ze začátku s úsměvem odmítáte, po třetím pokusu nalákat vás na to úplně nejlepší smažené kuře maj frend, best prajs for jů, se to snažíte vytěsnit a raději se na nikoho ani nepodívat. Do toho děti s malou ovečkou, fotka za 2 Soly. Klidná procházka se mění na utrpení a i na místním tržišti se pokojně nenajíte, protože babky okolo ječí furt to stejné dokola, jen aby turistu neodchytla ta vedle. Je to s nimi stejné jak na silnici, když netroubí, tak alespoň řvou.
Naštěstí nás zachránilo setkání s Tomazsem a Verčou. Udělali si s námi výlet na motorkách po pevnostech v okolí. Je jich tu docela hodně a poctivě je procházíme všechny. Docela nám zůstává rozum stát, jak sakra přemístili všechny ty obrovský kameny a opracovali je tak detailně a přesně? Kouzla? Mimozemšťani? Teorií je hodně.
Ani jsme si nevšimli, že Tom i Verča jsou z těch naháněčů taky celí nakřivo. Je to skoro na den rok, co jsme Toma potkali v Mongolsku. Tehdy ale nejel s Verčou. Společnost mu dělal její brácha Ondra. Bylo to boží setkání tehdy i teď. Máme na to prostě štěstí, že potkáváme samý úžasný lidi.
Mirka přiložený následující obrázek:
Jako třešničku na dortu projíždíme jednu z nejhezčích silnic, kterou jsme vůbec na naší trase jeli. Téměř zapomenutá cesta vede to vesnice Lares. Je o něco málo širší než jeden jízdní pruh. Dokonalá asfaltka, samá zatáčka, všude zeleno, lamy a kolem hory. To prostě chceš!
Za vesnicí jsou termální lázně a my máme ubytování přímo v areálu. Sice přijíždíme dost pozdě, ale co, voda je horká i potmě.
Mirka přiložený následující obrázek:
