Jo a bonusová fotka.
Tím, že jsme přijeli večer, tak barva bazénků nás nechala absolutně klidnými. O to větší překvápko to bylo po ránu
A je to focený z balkónku u našeho pokojíku. Jediný štěstí, že už jsme měli koupený lístky na Machu Picchu, pač bychom tam asi byli dýl a rochnili se až do úplného rozmočení.
Mirka přiložený následující obrázek:
Už několik týdnů s Vojtou diskutujeme, zda se vydat na Machu Picchu. Někteří tvrdí, jak je to úžasné, někteří jsou z návštěvy otráveni a už by tam nikdy nešli. Navíc to prý vyjde na ranec peněz.
Vojta nekompromisně rozhodl, že když už jsme tu, tak musíme. Určitě by nám to bylo líto, kdybychom tam nešli. Po návštěvách Cusca a památek posvátného údolí už jsme docela zvyklí na turistický ruch. Očekáváme tedy to nejhorší. Ovšem cesta z města Ollantaytambo k hydroelektrárně pod Machu Picchu nám vyrazí dech. Nejdřív jedeme přes hory s úžasnou kvalitou asfaltu. Pak klesneme do nížin a rázem jsme v džungli. Všude rostou banánovníky, hruškovce (na něm rostou avokáda), pomerančovníky, mandarinky, papaya a pak spousty těch, které vůbec neznáme. Závěrečným offroadem k hydroelektrárně si připomeneme cestu smrti v Bolívii. Tahle ale není tak na pohodu. Její stav je o dost horší, šíleně se práší a jezdí tu jedno auto za druhým. Navíc za světla jedeme pouze její začátek a zbytek po tmě. Normálně by to nevadilo, ale Peruánci to na sebe normálně praží dálkovými světly, což nás absolutně oslepuje.
Druhý den jdeme na to. A jaké to bylo?
Na první vyhlídce jsme seděli asi půl hodiny. Nemluvili jsme, nefotili, jen jsme koukali na tu krásu. Dali jsme si sváču a vstřebávali jsme, že jsme fakt tady. Já už fotky odsud viděla tak stokrát a měla jsem pocit, že mě to vlastně nemůže překvapit. Jo, jasně. Ano, další fotka z Machu Picchu. Jasně že z toho nejznámějšího místa. Jojo. A pak jsme přišli na ten nejznámější pohled a dostal nás. Jak se nad městem tyčí hora Huyana Picchu, jak opar zakrývá vrcholky okolních hor, jak jsou najednou všichni turisti trochu víc potichu.
Sedíme, rozjímáme a do toho slyšíme: „No a tady je předěl té zemědělské a obytné části….“
Češi :-) A mají průvodce v češtině, to je úžasný. Pojďme za nimi. Nechceme rušit průvodce uprostřed výkladu, a tak jen posloucháme. Hltáme každé slovo, koukáme na něj, on na nás. Pak se zeširoka usměje: „Vy určitě rozumíte česky, že? Pojďte s námi!“ A tak jsme absolvovali celou procházku i s přednáškou. Víc jsme si nemohli přát. Klidně mrkněte na stránky www.goodplaces.cz, protože koncept téhle cestovky se nám dost líbí.
Jestli to mám nějak shrnout, tak u vstupu ani v areálu není jediný stánek se suvenýry nebo jediný naháněč. Kavárna, záchody a jeden hotel, to je vše. Samozřejmě, že návštěvnost je velká a je potřeba s tím trochu počítat. My odcházeli z areálu 20 minut před zavíračkou a byli jsme jedni z posledních.
Za nás tedy JEDNOZNAČNĚ ANO!!!
vojta přiložený následující obrázek:
NĚŽNÝ PERUÁNEC
S lehkou nervozitou vkládám svoji motorku do rukou neznámého mladíka. Nervózně obcházím okolo a sleduji každý jeho pohyb. Jeho výraz mi nepřidává na klidu. Jsem permanentně v pozoru a připraven kdykoliv zasáhnout. Naoko se usmívám a tvářím se, že je všechno v pořádku. Jsem ale jako ostříž, jeden neopatrný pohyb, jeden proud vody na nesprávné místo a jsem připraven konat. A pak to přijde. Jako když půjčíte štěňátko malé holčičce. Jemné pohyby, láska, něžnosti. Mladík si s motorkou hraje, jako by byla jeho vlastní. Pečlivě ji umývá houbou, vyfukuje kompresorem vodu z každého zákoutí a nakonec ji spolu s dalšími dvěma mladíky asi dvacet minut leští, jako by se jí nechtěli vzdát. Sedím a mlčky pozoruji koncert umývačů aut za městem Nazca. Když je hotovo, ukazuji na druhou motorku a žádám si přídavek.
Neděláme tohle příliš často, máme obavy, ale tady jsme zvolili správně. A co bylo nejlepší? Cena. Ruční mytí obou motorek, 70 korun přátelé.
Náležitě vymydlení jsme tedy mohli vyrazit obhlédnout obrazce v Nazce. Nooo, že by to byla nějaká velká pecka z rozhledny u silnice, se říci nedá. Na ty pořádné výhledy musíte do letadla. Jenže oba zrovna malá letadla nesnášíme dobře a zaplatit přes 100 dolarů za poblinkání se nám nechce. Škoda, že už nemáme našeho drona.
P.S.
Cesta z Cuzca do Nazcy je 650 kilometrů nikdy nekončících zatáček a dech beroucích výhledů. Kaňon, hory, údolí. Zábava na dva dny zaručena!
vojta přiložený následující obrázek:
KDYBY, KDYBY…
Každá dovolená má své limity. Děláte kompromisy v tom, co vidět a jak dlouho se tam zdržet. My říkáme, že nejsme na dovolené. Nebo ne na té klasické. Něco jsme obětovali, ale jednou za čas nám okolí dává připomenout, že nemusíme litovat. Jeden z našich cílů byl v Perú Národní park Huascarán. Na jeho projíždění jsme si dali zhruba týden. Dojeli jsme na jeho nejvýchodnější plánované místo do města Huallanca a při ubytování v hostelu jsme si všimli obrázků na zdi. Zaujala nás jeskyně. Znáte ten pocit, že něco vidíte a najednou víte, že tam prostě musíte?
Paní domácí nám prozradila místa na obrázcích a my se vydali na dva dny dlouhou cestu ke Cueva de las Lechuzas (Jeskyně sov) v Národním parku Tingo María. Zapíchli jsme prst do mapy, zadali souřadnice do navigace a hnali se offroadem, cestou i necestou. Projíždíme místa, kam turista moc nezavítá. Tou cestou musíme i zpátky, silnice pokračuje ještě dalších 250km a pak končí u břehu Ucayali. Řeky dlouhé zhruba 1600 kilometrů a ústící přímo do Amazonky. Tyhle informace si ale předem nezjišťujeme, proto se nečekaně 50 km před cílem vysvlékáme do triček, otvíráme větrání a najednou zase mnohem víc pijeme. Vjeli jsme totiž přímo do džungle. Tady jsme zhruba ve výšce 700 m.n.m., teplota 35°C není nic neobvyklého a spolu s vlhkostí 70% se tady rosíme jak chlazený lahváče. Z těch 4.000 m.n.m. a 10°C z Huascaránu je to docela šok.
Jeskyně nás nezklamala. Její největší zajímavost ale není její obrovský vstupní portál, nýbrž obyvatelé. Hned na kraji žijí drobní ptáci, takový náš vrabec. Po dvaceti metrech už tu bydlí zelení papoušci a na samotném konci netopýři. To tvoří přímo v jeskyni nezaměnitelné skřeky. Není tu umělé osvětlení. Čím hlouběji jdete, tím je větší tma a skřeky sílí. Musela jsem si chvílemi říkat: „Klííd, to jsou jen malá zvířátka!“
Na hostelu v Tingo María vidíme další obrázek. Tentokrát jen půl hodiny jízdy dál do džungle proti plánu. A přiložená fotka je právě z tohoto místa. Laguna Los Milagros.
Kdybychom se nevydali na hon za jeskyní, kdybychom jeli podle plánu a byli limitováni časem, kdyby, kdyby… Kdybychom se nenechali unášet náhodou, nikdy bychom neobjevili tento ráj!
vojta přiložený následující obrázek:
Stále nás to baví, stále je co objevovat, učit se a třeba i někoho inspirovat k něčemu nekonvenčnímu. Nebojte se něco v životě změnit. Když to nevyjde, poučíte se, když vyjde, nikdy nebudete litovat. Jedině snad toho, že jste to neudělali dřív.
vojta přiložený následující obrázek:
nahodou tvl vase cilovka jsou samci motorkari, ne? krajinka je dobra... ale koho zajimaj mistni chlapy?
mne teda minimalne...
17 cm
----------------------------------------------------------------
BMW R1200GS LC od 2013, BMW F800 GS od 2008,
Aprilia SR 50 Factory, Praga ED 250, CFMOTO CFORCE 520 Gen2
To vis, kdybych fotil zensky, tak bude Mirka nasrana
nechapu duvod, reknes, ze to je pro prasaky na foru a smitec. Nakonec je to pravda
co myslis, ze si cizinci fotej u nas? Ne, Bob ani Bohumyl to neni...
Upravil hicks dne 31.08.2017 09:14
17 cm
----------------------------------------------------------------
BMW R1200GS LC od 2013, BMW F800 GS od 2008,
Aprilia SR 50 Factory, Praga ED 250, CFMOTO CFORCE 520 Gen2
UVEZNĚNI V DŽUNGLI
Byli jsme očarováni a tak trochu jsme se tu tedy uvěznili sami… a rádi. Okolí městečka Tingo María má mnoho co nabídnout a my viděli jen zlomek. Miri pořád mele, že chce vidět zvířátka. Volíme tedy návštěvu zoo, kterou má v péči místní universita. V okolí je bezpočet vodopádů a lagun. Koupat se každý den pod jiným vodopádem? I to může být kouzlo všedních dní.
vojta přiložený následující obrázek:
Ahoj, po menší odmlce přicházím s další dávkou fotek.
Musím otevřeně přiznat, že Perú si nás absolutně získalo. Původně jsme si mysleli, že tu budeme "velkoryse" měsíc, jenže tady je toho tolik, co za to stojí, že nyní se couráme po téhle zemi už dva a půl měsíce
Pomalu si začínáme hlídat víza.
Zatím jsme tady projeli nejvíc zatáčkovitých silnic. Některé jsou nové asfaltky, některé šotoliny a místy i cesty s větším kamením.
Mirka přiložený následující obrázek:
Kdo pojedete do Perú a nenavštívíte Národní park Huascarán, máte u mě černej puntík Nejen, že cesty jsou lahůdka, ale výhledy berou dech.
Mirka přiložený následující obrázek:
dik!
Nejen, že cesty jsou lahůdka, ale výhledy berou dech.
