"Zapadá sluníčko za Ostravskou horu, další den v prdeli, díky Pánu bohu"....
tohle byla básnička na vojně, když se počítalo kolik zbejvá do konce.... tady to bylo to samí...
A žádná změna....
Ale proč vlastně tohle všechno píšu.... zastávka na cígo, zastavěj u nás divný kluci s velkým offroadem....
Nemám zájem si moc povídat, tak průběžně balím a sleduju, co se děje...
Kluci mluví perfektně anglicky s kámošem se vybavujou.... kam jedem, kolik nás je co prachy... a ten kámoš mele a mele, rád se asi poslouchá, skoro že jim nevypráví jak velký má číslo bot... A nakonec: "Budem spát tam a tam, spíme venku, jsme v pohodě"....
Padáme kámoš by se ještě vykecával, ale mě se to ani trochu nelíbí. Dojedem, kam jsme chtěli, sice jsou keci, ale jedem po takový štěrkovce dalších asi pět km, to by mělo být dost....
Nebylo. Ti divný kluci nás našli a nebyli sami, byl s nima jetě nějakej slušně obušenej offroad... osm chlapů my dva...
Začali docela zhurta, že tady se bejt nesmí, ať jdem za nima.... dávám jim kámošový pivo, moji vodu nechtěj
Ještě jsme nevybalili, a už zas pojedem pryč a určutě ne s nima.... kámošovi to asi došlo, co se děje a "návrat do starých kolejí"
Začal vyskakovat, dokonce začal do jedno z nich strkat.... bylo to na spadnutí...
Nevím ani jak, ale v tom křiku jsme nasedli na motorky a vyrazili.... jeli pořád za námi - směr - hlavně tam, kde jsou lidi - ideální nějaká vesnice... hospoda nebo cokoli...
měli jsme kliku.... hospoda plná. Sesedáme, offroady staví na druhé straně.... tady jsem už ujel já a kámoše seřval na tři doby.... fakt šlo vo hubu...
Ti kluci asi po půlhodině odjeli, my chvíli za nima úplně jiným směrem.... a jedem tak dlouho dokud to půjde.... je před náma noční přejezd....
Jarda Dingo přiložený následující obrázek:
[118.49Kb]
Zvítězit s pokorou nebo prohrát se ctí...
Kristepane, blb bez pudu sebezáchovy Ale jak se praví liška Malému princi - jsi odpovědný za to, co k sobě připoutáš. Vůbec ti to nezávidím.
Upravil Medik dne 09.11.2011 21:31
Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.
"Laskavým slovem a namířenou pistolí dosáhnete víc než jen laskavým slovem" www.elektrorv.cz
bystricke napsal:
já myslím,že to jeho chování si musel vidět i doma,přece se jen tak přes noc nezměnil
Fakt neviděl... a to jsme spolu teď dva roky dělali na jednom projektu... Možná je to jako, když ti spadne maska.... z kultivovanýho člověka se ve stresu někdy stane moula, jindy leccos horšího...
Dvacet let školíma koučuju lidi z businessu, třicet let trénuju lidi.... a nepřečet jsem to, až při cestě se to dostalo ven.... stres - strach je svině
Zvítězit s pokorou nebo prohrát se ctí...
Začiná to houstnout.Taky mám zkušenosti s hubatými a věčně nespokojenými lidmi.Naštěstí se to vždy projevilo dřív,než se něco uskutečnilo.
Když je hlad,je i husa dobrá.
Jardo, nečte se to vůbec dobře - ale taky zkušenost. Jinak je to ale dobrý memento pro ty, kteří hledají parťáky na cesty z řad lidí, které pořádně neznají. Naštěstí ale na výlety jezdím s kamarády, které znám od tý doby, kdy nám učitelka v mateřský škole utírala zadky. Známejch má člověk za život spoustu, ale kamarádů jenom pár a zaplaťpánbůh za ně
...po dohodě servis a diagnostika moto BMW...
Tonda napsal:
Jardo, nečte se to vůbec dobře - ale taky zkušenost. Jinak je to ale dobrý memento pro ty, kteří hledají parťáky na cesty z řad lidí, které pořádně neznají. Naštěstí ale na výlety jezdím s kamarády, které znám od tý doby, kdy nám učitelka v mateřský škole utírala zadky. Známejch má člověk za život spoustu, ale kamarádů jenom pár a zaplaťpánbůh za ně
Jo známejch jsou všude haldy.... Kámošů pár - a takovýhle "stresový zážitky" čistěj zrno od plev )) Díky Bohu za ně
Zvítězit s pokorou nebo prohrát se ctí...
Jarda Dingo napsal:
Tak dneska to nebude úplně na divoko.... Dohodli jsme se na tom, nelíbí se mu tu lidi... Dohodli jsme se, že "mluvit budu já"... Mám takovej zvyk... projedu celý to místo a "vono mi to samo řekne, kde je to dobrý místo"... stmívá se a "řeklo mi to"....
Zajedem k hospůdce u vylidněný pláže....
Chlapík sice nemá nic k jídlo, ale všechno sežene.... paráda... bude ryba se zeleninou... pití tu má dost.
Usadíme se, je hezký večer, super dlouhý světlo.... du udělat pár fotek - kámoš tam zůstává....
Vrátím se akorát "Hostina je na stole"... výborný čerstvý ryby, čerstvá zelenina... pár nových lidí, co všechno dodali, tak se přišli podívat komu.... Připíjíme si, já vodou... Jídlo je úžasný, nálada dobrá.... jdu domluvit možnost přespaní... myslím si, že zítra bude pršet....
Dohodnuto, kdyby nejhůř máme se schovat pod přístřeškem hospody.... Kámoš se najdnou zvedne, jde do motorky a přináší slivovici.... "Sleduj" je to poslední co ještě vnímám v tom klídku.... Jde na bar s tou slivovicí.... začíná vyprávět v perfektní angličtině.... chlapík se mu snaží stačit, ale za chvíli mu docházejí slova.... dopad bych úplně stejně... Další panák, další...
A kámoš začne zas to svoje, pěkně nahlas a ryzí češtinou: "Ty ****e, jak chceš podnikat, když neumíš ani mluvit"... a další a další.... Stahuju kámoše z oběhu... ještě pokřikuje něco o cikánech.... není opilej, je jen naštvanej a já nevím na co....
Chlapík mu sice nerozumí, ale viděl, co viděl... drží slovo, nechává nás tam spát, ale je vidět, že už tak nadšený není....
Odchází, ještě jdu za ním a vysvětluju mu, že kamarád je unavenej a moc pil... vidím mu v očích, že mi to moc nevěří...
V noci leje jak z konve, končíme pod střechou hospůdky a rádi....
Když se rozednívá přichází znovu majitel i se svou ženou, jako by se nic nestalo udělá nám snídani.... s kámošem se ale už nebaví....
Asi už bych dávno "omylem někam odbočil", sebral se v 5 ráno a vyrazil si po svým, nebo bych mu spíš natvrdo řekl že je to buran a určitě bych neměl sílu pokračovat v takovým tandemu....
Jinak cesta ve skupině jde pouze při souhře spousty faktorů: jízdního stylu, preferencí, chutí, vkusu, nálady, doby vstávání, atd, atd.... To už se mi potvrdilo dávno. Na motorce se ale pořád můžeš snadno vydat alespoň vlastní cestou, nejhorší je, když si někoho takovýho naložíš na dovolenou, nebo jen na vejlet, do auta. Vysadit ho na vlak, je přeci jen o něco težší...
Co se mi osvědčilo, když se dá plán, že se pojede společně třeba jen část cesty a pak se uvidí. Prostě tak nějak nezávazně. Když to sedne, dá se to brát jako bonus a pokračovat společně dýl. Je to zpestření, ale ne tak omezující a odstraní to náběhy k řadě dohadů a výčitek.
Upravil morabo dne 10.11.2011 06:38
Maiali nel Fango!
Taky obdivuji Tvou trpělivost... i kdyby se v práci choval jinak, než na dovolené, tak takového vola bych poslal tam, kde začínají nohy...
To už není dovolená, ale očistec...
Když je vůle, cesta se najde
Alda napsal:
Me se vsichni divi, proc jezdim nejradsi sam.
Tohle si vytisknu jako vysvetlivku.
Zlatý slova...
Mám v životě - doufám, že to nezakřiknu - štěstí na lidi. Z příliš sebevědomých arogantních náfuků mám špatný pocit hned ze začátku a blbcům se mi zaplať Bůh - až na snesitelné procento výjímek - doposud dařilo vyhýbat....
Bylo a je pár lidí, se kterými bychom si rádi někam vyrazili, ale letos jsem získal úplně novou zkušenost...
Na jaře jsem se dost neočekávaně ocitl sám v Turecku. Situace, kterou jsem ani náhodou neplánoval a která byla potřeba vyřešit. Získal jsem tak spoustu zážitků, které bych jinak neměl. Za těch čtrnáct dnů jsem si uvědomil, že to je pro mě to pravé ořechové. Intenzivní a stoprocentně kladné zážitky s místními lidmi - možná právě proto, že je člověk sám, naprostá samostatnost v rozhodování kdy kudy a kam...
Nikdy mě nenapadlo, že bych byl sám na cestě, dokud jsem si tohle neprožil. Dnes vím, že právě tohle je to pravé pro člověka, který nechce jenom hltat kilometry a cvakat spouští fotoaparátu. Pro člověka, pro kterého "domorodci" nejsou jenom stádo tupých statistů v reklamě na báááječnou dovolenou úspěšného civilizovaného rekreanta, ale domácí páni své země, do které jsem přijel na návštěvu a za poznáním...
Tak mě napadá, Jardo, a Ty, který jsi pro mě byl svojí loňskou cestou vzorem, proč právě Ty nepokračuješ v cestování sám...???
Jardo,
obdivujem (ale len trochu ) Tvoju trpezlivost. Pri podbnej skusenosti som to minuly rok radsej rychlo rozsekol, na rovinu povedal, ze to moc dobre nefunguje a bude pre oboch lepsie, ak sa rozdelime. Nakoniec si myslim, ze aj pre dotycneho to bolo lepsie, nez sa niede stresovat dalsie dni.
Musim povedat, ze mne sa 2 sezony po sebe osvedcilo ist na moto trip s uplne neznamymi ludmi z bikerskeho fora. Vsetko vypalilo skvele a keby aj nie, tak by som nemusel pri pripadnom rozdelenie zvazovat "ved toho chalana poznam uz 20 rokov, toto urobit nemozem" :-)
Alda napsal:
Me se vsichni divi, proc jezdim nejradsi sam.
Tohle si vytisknu jako vysvetlivku.
Zlatý slova...
Mám v životě - doufám, že to nezakřiknu - štěstí na lidi. Z příliš sebevědomých arogantních náfuků mám špatný pocit hned ze začátku a blbcům se mi zaplať Bůh - až na snesitelné procento výjímek - doposud dařilo vyhýbat....
Bylo a je pár lidí, se kterými bychom si rádi někam vyrazili, ale letos jsem získal úplně novou zkušenost...
Na jaře jsem se dost neočekávaně ocitl sám v Turecku. Situace, kterou jsem ani náhodou neplánoval a která byla potřeba vyřešit. Získal jsem tak spoustu zážitků, které bych jinak neměl. Za těch čtrnáct dnů jsem si uvědomil, že to je pro mě to pravé ořechové. Intenzivní a stoprocentně kladné zážitky s místními lidmi - možná právě proto, že je člověk sám, naprostá samostatnost v rozhodování kdy kudy a kam...
Nikdy mě nenapadlo, že bych byl sám na cestě, dokud jsem si tohle neprožil. Dnes vím, že právě tohle je to pravé pro člověka, který nechce jenom hltat kilometry a cvakat spouští fotoaparátu. Pro člověka, pro kterého "domorodci" nejsou jenom stádo tupých statistů v reklamě na báááječnou dovolenou úspěšného civilizovaného rekreanta, ale domácí páni své země, do které jsem přijel na návštěvu a za poznáním...
Tak mě napadá, Jardo, a Ty, který jsi pro mě byl svojí loňskou cestou vzorem, proč právě Ty nepokračuješ v cestování sám...???
Jet sám je úžasné, ale když máš opravdu dobrého parťáka, tak je to bych řekl i o špetičku lepší. Minimálně na případný průšvih nejsi sám. Ale chce to mít opravdu dobrého kamaráda. Dva se dohodnou vždycky (pokud chtějí) a sem tam kousek ponorky a nebo prostě nenálady je vrchovatě kompenzpováno společným zážitkem. Já si dokáži užít sám, ale ve dvou je to lepší. Nakonec i s babou Občas Ovšem asi každý nemá to štěstí na kamaráda a nebo třeba nejezdí....potom je lepší být sám, než prožívat zbytečné perné chvilky jak to popisuje Jarda.
Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.
"Laskavým slovem a namířenou pistolí dosáhnete víc než jen laskavým slovem" www.elektrorv.cz
Všechno se dá zvládnout, ale....
Albánie za námi.... ještě jedna poznámka Zlatá karta Citi "prý nechodí byl jsem i u telefonátu garantovi do Čech, myslím, že ten telefonát byl dražší než oběd, který jsem zatáh já výběrem z obyčejný karty
Ale mávat zlatou kartou v zapadlejch uličkách, rozčilovat se že s ní nejde platit v místních krámcích zase jen a jen zbytečná koleda...
Teda ještě není, těsně u hranic s Černou Horou pěkný městečko, stavíme na kafe a já si vymiňuju "hodinu na focení z jednoho místa" (to dělávám, když se mi někde líbí mezi lidma, někam si sednu a fotím, co se kolem děje...
Jak tak fotím, začínají se houfovat lidi, s nima se začínaj houfovat i policajti - klika říkám si, něco se bude dít, sednu si na obrubník mezi motorky a fotím a fotím... lidí je čím dál tím víc a většinou jsou to místní muslimové, policajtů taky čím dál tím víc...
Kámoš začne panikařit - chce už jet, začne dost nahlas nadávat na všechno, na Albánii, na muslimy, na mě.... dívám se na něj a začíná mi to docházet - má strach, prostě a jenom má strach, kterej schovává za to svý namyšlený chování...
Je fakt, že tady nemá svůj luxusní mercedes, bandu vlezprdelků, zlatá karta nic neznamená....
Udělám ještě pár obrázků a vyrážíme směr Skaderské jezero - dorážíme hodně pozdě.... zastavíme na kopci nad jezerem, stopnem motorky, je ticho, trapný ticho, zapálím si a "tatatatatta" dávka z AKáčka někde v kopcích.... a zas ticho, dělám si srandu a komentuju slovy: "Maj ho"... (nejspíš někdo pytlačil, nebo slavil) kámoš chce hned ject pryč, ale kam? Sjíždíme k vodě, uzounký rozbitý silničky, klídek pohoda, dole nádherný molo - místo na přespání.... vařím čaj a kámoš chce abych to uhasil (plynový vařič... nikde nikdo jen žáby řvou jak pominutý.... kámoš začne vyprávět o těch rozbořených domech, co jsme kolem nich jeli.... pak vykládá něci o nějakých hororech, směju se...
Dělám si prdel, že tady maj žáby, co slupnou kuře... a jdu spát... když se rozednívá probouzím se a kámoš ještě nespí... co je?
Přemejšlím byla jediná odpověď. Pak usnul jak špalek a já moh jít v klidu fotit
Domlouváme další cestu - chce domů, já už vlastně taky - dohodnuto - co nejrychleji domů....
Jedem dlouho až do tmy, ale vyjeli jsme dost pozdě, někde u hranic se Srbskem jsme se GPS ztratili, tma jak v pytli, cesta sem hrozná odtud to vypadlo jak sjíždět nějaký sjezdovky... přespíme. Co čert nechtěl na tom místě byl i starý opuštěný hřbitov.... Postavím stan, uvařím čaj, kámoš nemluví.... pak přinese slivovici, a že ať jsme si, co jsme si. Malinko se napiju a jdu spát.
Kámoš se posilnil skoro celou lahví, myslím že ani to nejlepší nápad, pokud jste venku, vlastně ani nevíte kde....
Ráno je k neprobuzení.... posnídáme... už je toho moc.... Já odjíždím!
Vysvětluju mu, kudy pojedu, jak pojedu - je na něm, jestli si dá se mnou tenhle maratón nonstop asi 1100 km tak 17 hodin odhad - domů. Startujem v 11:00 - to bude dlouhá noční
Nebo někde na cestě třeba v Maďarsku už pojede sám.
Vyjíždíme, ze začátku dobrý... pak začal bolet zadek - dělám si srandu z gelovýho sedla za dvacet litrů - zadek se musí osedět....
V Maďarsku už nechce dál.... možná je to rozumný, když se na to necejtí - nemá to smysl.... Vyjíždím tedy trasou, kterou jsem řek sám... asi za půl hodiny mi dojede, že jede taky.... V Bratislavě se dooblíknem a pokračujem, už je to bezeslov, únava roste, stáhli jsme rychlost tak, aby se to dalo plynule zvládnout, stavíme dopujeme se kafem....
Poslední pumpa před prahou - začíná se rozednívat je kolem 3... Stavím, tady už každej opravdu svou cestou... (Celou cestu jsem o tom přemýšlel, jak strach, kterej si člověk nepřizná posune myšlení jinak velice chytrýho a schopnýho člověka)...
Koukám jak sotva slejzá... já už mám taky problém přehodit nohu, abych slez, tlemím se....
Jdu na pumpu vemu plechovkový kafe... je to za náma, zvládli jsme to.... nějaký fotky máme, něco jsme zažili.... "Ať sme si, co jsme si... tlemím se jeho připosraženýmu postoji - jsem na tom ale úplně stejně 17 hodin je 17 hodin....
Kámoš se zhluboka napije.... zamyslí.... podívá se mi do očí, jak jsme spolu trénovali v rámci projektu.... to mi přijde legrační, já ho to učil.... Hluboce se nadechne a.... "Díky za doprovod"
Koukám na něj, trochu mi ztuhnul úsměv, to byla moje akce, vzal jsem ho s sebou... A byl jsem jeho doprovod? Von fakt asi zblbnul...
Jediný na co jsem se zmoh bylo: "Jeď domu, vyspi se dej o sobě někdy vědět".... ani nedopil, nased a odjel.... Pak přišla SMS, jak jsme se dohodli, že dorazil domů... já musel na těch pár kilometrech ještě dvakrát stavět, měl jsem dost....
A to je všechno.... až minulý týden přišla sms, co kafe? Tak jsme se domluvili, že jo... uvidíme, řeba teď doprovodí on mě někam
Jarda Dingo přiložený následující obrázek:
[180.13Kb]
Zvítězit s pokorou nebo prohrát se ctí...
Kdybych si nepřečetl, co asi děláš, myslel bych si, že není možné nepoznat minimálně z náznaků chování, suverenity, způsobu vystupování a míry asertivity (nebo spíš její absence), co je ten člověk zač. Nebude to jen a pouze o strachu, minimálně loučení nikoli a i unavený člověk většinou ví, co říká....
Hodně zajímavě se to četlo.....jsem jen rád, že to není má zkušenost, na druhou stranu myslím, že jsi tomu kamarádovi zajistil velmi velký skok do jiného světa, z luxusu a zaběhnutých pravidel, se kterými uměl fungovat......
motto: jak vidim pole, jdu se tam rozplacnout
KTM 640SM, KTM 350 EXC-F, HD Night ROD Special