Poněkud delší, ale chvílemi jsem padal smíchy pod stůl
Jelikož člověk je tvor neustále s něčím nespokojený a po vyšším
výkonu čehokoliv toužící, je vždy jen otázkou času, kdy se najde
fanoušek, který se čemukoliv podívá pod kapotu a laděním získá vyšší
výkon.
Této činnosti se říká přetaktování, nebo také ovrklokin. (všimněte si
mé skvělé anglické výslovnosti). Komunita ovrklokerů vznikla původně
okolo fanoušků počítačů, kteří se snažili dostat ze svých miláčků co
nejvíce a tak různými nastaveními nutí pracovat procesor či paměti
rychleji, než připouští výrobce. Být počítačový ovrkloker není nic
složitého, stačí jen trefit náhodně správné hodnoty v nastavení
základní desky vyšší než váš kamarád z druhého vchodu, ale stále ještě
pod hranici, při které týrané součástky shoří. Kdo přestřelí, není
ovrkloker, ale lama -a musí napsat ježíškovi o nový počítač.
Problémem je, když je někdo třeba tak chudý jako já, (dělat redaktora
Aktovky-X není úplně nejlépe placená práce) nemá peníze na počítač,
ale přes to by rád něco ovrkloknul.
Jako vždy, když je člověk génius, nevadí, že je socka - nebudeme
přetaktovávat počítač, který nemáme, ale přetaktujeme něco, co doma
máme. Třeba vysavač. Ten má doma každý.
Stát se slavným přetaktovávačem vysavačů ale není úplně jednoduchý,
za prvý je tam nastavená laťka dost vysoko (viděl jsem na to
přetaktování dokonce reklamu v televizi, ženská měla tak
přeboostrovanej lux, že přes podlahu dokázala vytáhnout chlapa z
nižšího patra z gauče až ke stropu a tam s ním smýkat - fakt, taky
nekecám...). Možná si řeknete, že reklama přehání, já souhlasím... ale
znám i jeden případ od nás z ulice: tím geniálním ovrklokerem vysavače
je totiž můj kámoš Lojza
Macháček, tomu ovrklokin pomohl vyřešit krizi v maželství.
Lojzova manželka Magda, po několikaletém vztahu náhle začala
odmlouvat, flákat domácí práce, uklízela málokdy a jedinou její náplní
bylo telefonování si s kamarádkami. A krátce nato, si stejně jako
spousta jiných manželek, které se doma nudí a neví co roupama dělat,
(poněvadž jim chybí tvrdá ruka a silný řetěz), pořídila bišonka. To je
takovej ten malej pejsek, kterej vypadá (a chová se) jako dlouhosrstá,
mentálně retardovaná myš po předávkování efedrinem. Jenže bišonek, na
rozdíl od hlodavců, kteří se snaží být co nejméně hluční a nápadní,
neustále skákal po bytě a na všechno ňafal. Což Lojzu, kdykoliv přišel
zmožen po dlouhé pracovní směně z továrny domů, řádně vytáčelo.
Párkrát se snažil nepozorovaně bišonka odkopnout někam mezi květináče
s úmyslem mu ukázat, kdo tady velí, bohužel ne dost rychle, takže vždy
skončil s prokousanými ponožkami, ponížením z neúspěchu v boji s něčím
tak malým a navíc se tryskomyší ňafání od té chvíle kdykoliv se ocitl
doma... zmnohonásobilo.
Dalším nápadem byla logicky mikrovlnka. Jenže..., Lojzova averze k
bišonkovi byla v rodině i mimo více než jen tušená, takže pozadí
zamýšlené nešťastné náhody by bylo patrně ihned jasné. Navíc, Magda
byla schopná si na žal okamžitě pořídit bišonky nejméně dva, což
rozhodně nebylo jeho cílem.
Patrně nejvíc ho vytáčelo, když jeho paní s oblibou předváděla
kamarádkám, co dělá bišonek ve chvíli, když se pustí vysavač.
Vytočené zvíře poskakovalo vztekle jak v berserkovém záchvatu před
ústím hučící hadice a ze všech sil na ní štěkalo.
A tehdy se mu v hlavě zrodil nápad s přetaktováním. Co, to nebylo jen
přetaktování, to byl přímo tunning. A Lojza na to šel vědecky. Nejprve
si v OpenOffice.org sešitu navrhl převodní tabulku, kam dosadil
hodnoty: váha psa, sací výkon a průměrná vzdálenost od ústí hadice -
manželka, která měla vysávání v ruce, intuitivně věděla, jak daleko
musí vysavač od neupevněných předmětů být, aniž by je proud vzduchu
stáhnul... a cílem bylo tuto hranici s velkou rezervou překonat.
Výpočtem mu vyšlo, že musí odmotat polovinu závitů z transformátoru a
přepnout nastavení vstupního napětí z 220V na 120V, čímž dosáhne
efektu krátkodobé, leč kýžené turbovývěvy.
Pak si Lojza vzpomněl na článek v Blesku, kde psali, jak nějaký
kocour přežil celý prací program v automatické pračce, včetně žídmání.
Dostal strach. Pár vteřin, než přetavená pojistka motor vypne patrně
nebude stačit.
Ale... naštestí měli ten den k večeři bramborový salát. Tedy, štěstí
nespočívalo v salátu, ale v tom, že Lojza -anžto si chtěl večer
vrznout - a jak poradily Magdě kamarádky: měl by si to zasloužit -
musel při vaření pomáhat a za úkol dostal velmi ponižující práci,
totiž protlačovat vařené brambory skrz kovové kolečko s drátěným
výpletem. Lojza je bystrý hoch a jak tak frustrován pozoroval, co se s
bramborami děje... tak ho napadlo..., prostě... druhý den nebylo
kolečko na krájení v šuplíku jako ždycky... ale nějakou záhadou se
dostalo dovnitř hadice vysavače, kde se (velmi pevně) zaseklo napříč
mezi spojovacími díly. Takže cokoliv, co se mělo dostat do útrob,
muselo přes kolečko taženo proudem vzduchu proletět.
Zbytek už jsem pak zažil na vlastní oči, protože jsme ten den byli
pozvaní na oslavu bišonkových prvních narozenin. V půlce večera přišla
na program scénka z vysavačem. "Heleďte, co dělá!" řekla Magda a
vytáhla ze skříně lux. Lojza se omluvil a odešel do kuchyně
připravovat utopence. Zvíře, jakmile spatřilo přístroj, sedlo si na
zadek a začalo zuřivě štěkat. Magda namířila hadici na psíka a stiskla
tlačítko do polohy ON. Ozval se zvuk motoru stíhačky. Pak zvuk
meluzíny. Pak lupnutí, jako když chytnete krikeťák do rukavice.
A pak něco..., asi jako když srknete ze lžíce horkou polívku, ale
velmi...velmi rychle. Pak vypadl proud.
Na místě, kde ještě před několika pikosekundami stál pes, zela díra
po pěti chybějících parketách a bišonkův stín, protože zmizel tak
rychle, že na to světlo ani nestihlo zareagovat.
Magda okamžitě dostala hysterický záchvat. Za táhlého vytí se vrhla
dobývat z útrob vysavače nebohé zvíře. Jenže... lapač prachu byl jen
plný mokrých, hnědočervených pilin, po psovi ani památky.
"To jsou ty tvoje ****ní nápady." konstatoval suše zrovna příchozí Lojza.
A od chvíle, kdy se Magda vrátila zpět z psychiatrické léčebny, zase
poslušně myje nádobí, vyšívá a nepřeje si žádné domácí zvíře.
Inu, jak je vidět, i ovrklokin v rukou odborníka může mít velmi
praktické využití.
... BMW I´m lovin it ...
My beloved, My precious, My R1100GS, R1200GS 30 Jähre 2010
Toš to máš tak. Kúpíš cedník, teče. Zalepíš ďúry, necedí
Čerstvě vysvěcený kněz má mít svoje první kázání, ale má takovou trému, že skoro nemůže mluvit. jeho starší kolega mu poradí: "Já si před kázáním vždycky postavím vedle sklenice vody další sklenici s vodkou. A když na kazatelně znervózním, usrknu si vodky a hned to jde líp." Nováček se zařídí podle rady zkušenějšího a postaví si na okraj kazatelny dvě sklenice. Na začátku má skutečně strašnou trému, tak se napije. A pak už to jde bez problému a on mluví a mluví a mluví. Když se vrátí do sakristie, najde na dveřích lístek:
1.Vodky si jen usrkni, nelokej ji.
2.Přikázání je deset, ne dvanáct.
3.Apoštolu bylo dvanáct, ne deset.
4.Ježíš byl pomazaný, ne namazaný.
5.Jakub vsedl na svého osla, ne posla.
6.Ježíše Krista nenazýváme Jéžou K.
7.Otec, syn a duch svatý nejsou fotr, kluk a strašidlo.
8.David Goliáše zabil a tedy nedal mu lekci, na kterou Goliáš do smrti nezapomněl.
9.Kámen srazil Davida z jeho oslíka, ne oslíka z jeho Davida.
10.Svatému kříži se neříká "velký téčko".
11.Ježíš řekl : "Jezte, neb toto jest mé tělo," a nikoliv "Sežerte mě."
12.Panna Maria není "Marka, co to nikdy nedělala."
13.Doporučené požehnání před jídlem není: "Nakonec Japonec, diky Ti za ten dlabanec, ó Bože."
14.Z kazatelny se chodí po schodech a nejezdí po zábradlí.
15.Jo a hříšníci se posílají do pekla, ne do prdele!
... BMW I´m lovin it ...
My beloved, My precious, My R1100GS, R1200GS 30 Jähre 2010
Toš to máš tak. Kúpíš cedník, teče. Zalepíš ďúry, necedí
Letí letadlo nad Afrikou a v něm Bush, Schroeder a Klaus.
Najednou sebou začne letadlo prudce házet, ozve se exploze a jeden motor vybuchne. Pilot si bleskurychle nasadí padák, řekne "hodně štěstí, pánové" a vyskočí.
Bush říká "žádnou paniku, pánové. To zvládnu." Chytí knipl a kupodivu, sice tvrdě, ale přistane na jedné planině. Téměř okamžitě je letadlo obestoupeno davem černoušků.
Ti tři vystoupí, ale dav se nerozestupuje. Největší z černoušků, náčelník, předstoupí a lámanou angličtinou říká "My byt lidojedi a my vás teď všechny sníst“.
Bush vykoktá "Ale, to nemůžete. Jsem prezidentem USA“.
Náčelník na to "Na to my kašlat, z tebe být guláš." a odvlečou ho.
Schroeder "Ne, prosím, jsem německý kancléř. Národ na mě spoléhá."
Náčelník "Na to my kašlat, z tebe být svíčková." a taky ho odvlečou.
Klaus "Ne tak to by opravdu nešlo. Já jsem prezident České republiky."
A náčelník na to česky "Ty vole, tam jsem studoval. Dáš si guláš nebo svíčkovou?"
... BMW I´m lovin it ...
My beloved, My precious, My R1100GS, R1200GS 30 Jähre 2010
Toš to máš tak. Kúpíš cedník, teče. Zalepíš ďúry, necedí
Medvěd říká zívřátkům v lese : "Zvířátka,odedneška mi každý z vás přinase maso a kdo mi ho nepřinese toho zbyju svým přirozením". Přijde liška a dá mu maso,nechá ji jít. Příjde zajíc a přinese mu mrkvičku, tak ho medvěd začne mlátit. Zajíc se začne smát, tak ho medvěd začne mlátit ještě víc, ale zajíc se pořád směje tak ještě víc přidá, ale zajíc se směje pořád. Medvěd celej spocenej přetane a ptá se ho.
"Čemu se to pořád směješ zajíci?"
A zajíc na to "ha ha: Za mnou jde ježek a nese ti jabko"
... BMW I´m lovin it ...
My beloved, My precious, My R1100GS, R1200GS 30 Jähre 2010
Toš to máš tak. Kúpíš cedník, teče. Zalepíš ďúry, necedí
Slečna Žofka, organistka v kostole, je osemdesiatnička. Nikdy nebola vydatá, no každý ju ma rad pre jej milotu a dobrotu.
Jedno popoludnie ju navštívil farár. Pozvala ho do obývačky, v ktorej stal organ (pro neznalé slovenského jazyka jsou to varhany).
Slečna Žofka šla pripraviť čaj. Farár sa posadil oproti organu a hned si všimol sklenenú misku s vodou položenu na ňom. Plával v nej totiž kondom. V tom sa vrátila slečna Žofka s čajom a koláčikmi. Farár sa najprv snažil neprejaviť, že si všimol kuriozny obsah nádoby, ale napokon neodolal..... "Slečna Žofka, som zvedavý, čo mi poviete o tomto....(a ukázal na nádobu). Ona na to: "Ach áno, nie je to úžasne? Pred par mesiacmi som šla cez park a na tráve som našla ten malý milý balíček. Pokyny na ňom uvádzali, že obsah balička třeba umiestniť na organ, udržiavať vlhký a že ochraňuje před prenosnými ochoreniami... A viete, že som celu zimu nedostala chrípku?
R1200GS mě fakt baví, je to vácheň
[img]https://fbcdn-sphotos-g-a.akamaihd.net/hphotos-ak-xfa1/v/t1.0-9/10941002_10203278065663589_4843455197482715935_n.jpg?oh=b7dab45000de9e6aefd97d0c4dcdb05c&oe=55635AD3&__gda__=1429430846_c3a3f766ae2a770d1323c3832257d488[/img]
Nebyli jsme stvořeni proto, abychom poznávali svět pomocí strojů...
Povídají si dvě babky na návsi:
„Tak co ta vaše vnučka dostala od toho Itala?“
„No povídala, že syfilis.“
„A co to je?“
„No to já nevím. Ale asi je to větší než mercedes.“
„A jak to?“
„No protože povídala, že jestli je to fakt pravda, tak se v tom poveze celá vesnice.
Tatínek, který se kdysi přestěhoval z Ostravy do Prahy, posílá na prázdniny k dědečkovi svoji dcerku. Než ji posadí na Pendolino, nařizuje jí:
„Na nádraží na tebe bude čekat dědeček, jdi hned k němu a nikde se necourej! Dědu pozdrav, ale moc s ním nediskutuj. Ostravaci mluví hrozně sprostě a mají malou slovní zásobu!“
Holčička v Ostravě Porubě na peronu obejme dědečka a hlásí:
„Dědo, táta říkal, abych si s tebou moc nepovídala, že prý vy Ostraváci mluvíte hrozně sprostě a máte malou slovní zásobu.“
Děda pohladí vnučku po hlavičce a pronese:
„Ale p.iču!"
R1200GS mě fakt baví, je to vácheň 
