8.
Kyrgystán se mi osobně jevil jako velice příjemný stát, kde jsou příjemní lidi, kde je celkem levno, kde je překrásná příroda, nádherné hory, všude plno koní a jurt a relativně kvalitní cesty.
Navíc je to jediná země kromě Ukrajiny, kde jsme nepotřebovali víza.
Po pamírských plošinách jsme opět přezuli gumy a provedli základní údržbu nešťastných kufrů a jejich držáků. Cestu jsme si opravdu užívali v Kyrgyzstánu se je na co dívat-spousta kopců, hor, jezer, koní a jurt.
Měli jsme nejtepleji během naší cesty, místy 42 ve stínu.
Zdenda
9.
Jedno z nejpoužívanějších ruských slovíček je nyní slovo SVARKA, tzn. dílna, kde mají svářečku. Umí svařit všechno, nic není rozbité tak, aby to nešlo svařit… Nešťastné kufry a držáky kufrů.
My po opuštění Pamíru máme v plánu se co nejrychleji dostat do Mongolska. Protože se přes Čínu nedostanem, musíme projet podruhé Kazachstánem od jihu k severu, potom do ruského Barnaul a potom na východ přes Altaj a přechod Tašanta do Mongolska. Celkem zajížďka… Cesta napříč Kazošem nám trvala tři nudné tranzitní dny, kdy nás jednou v noci na hotelu okradli a protože jsme věděli kdo nás okradl a krást se přece nemá, vše jsme nahlásili místní policii. CHYBA. Tři čtvrtě dne v prdeli a ukradených 200 dolarů nám kupodivu na policii nevrátili. Další noc nás pro změnu chtěl okrást personál, který nám naúčtoval snídani, která měla být v ceně. Opět dvě hodiny v pr… Prostě můj osobní názor na kazoš je negativní- obrovská nudná země, samá step, nic k vidění, rozbité cesty-musíte být neustále ostražití, deset kiláků pěkný asfalt a potom díra, že se v ní ztratí traktor i s traktoristou….
Na hranicích s Ruskem jsme opět strávili tři hodiny. Rusko bylo na naší cestě oázou klidu a pohody, vše fungovalo, opravdu pěkné cesty, normální jídlo, normální obchody. Po příjezdu do města Barnaul nás opět překvapila vysoká cena hotelů ve městě. Naštěstí jsme potkali partu místních sibiřských motorkářů, kteří se o nás luxusně postarali. Zajistili nám super ubytování za super cenu, večer nás vzali do místního motorkářského baru a domluvili nám na ráno servis v místním kultovním motoservise u Viktora Suchova, kde servisuje motorky snad devadesát procent motorkářů směřujících do Mongolska včetně Evana.
Ráno proběhlo dojemné loučení s Pepínem, po patnácti dnech, který pokračoval směr Novosibirsk a tam na vlak do Moskvy.
My jsme v servise u Viktora opět přezouvali gumy na lepší kostky, měnili olej a opravovali naše stroje. Je až neuvěřitelné, co dokážou rusáci doslova na koleně opravit, svařit, nahradit. Viktor přezouval gumy ručně-šest motorek, plus dělal další servisy. Viktor se jenom divil a rozčiloval, proč do toho Mongolska všichni jezdí, když tam nic není... Po obědě vyrážíme směr Altaj a Mongolsko. Nádherné kopce a ještě pěknější cesty, chvíli si připadám jako v Beskydech. Jakmile kolem sebe vidím zasněžené vrcholky hor, začínám názor na Beskydy měnit…spíš Tatry... Cestou nakupejeme v supermarketu zásoby jídla do Mongolska. Hlavně konzervy, pár suchých salámů, sladkosti….
Cestou jsme narazili na místní pastevce, kteří nám nabídli nocleh v jurtě, který jsme nemohli odmítnout. Navíc nám nabídli kumys a zapíchli ovci že bude šašlik. Za půl hodiny byla koza(ovce) stažená, nasekaná na kostky včetně loje a kosti a šup s tím na gril. Osmileté holčičky kolem nás už se těšily až bude pochoutka hotová. Z grilu to vytáhli asi po dvaceti minutách….
…. Sním všechno…. Ale mongoly(kazašské pastevce žijící v Rusku) nesmíte odmítnout…. Naštěstí už byla tma…. Zapomeňte na turecké nebo íranské skopové. Tady jsem dostal kus smradlavé, tučné, nedochucené, uvnitř krvavé ovce. Gumová ovce opravdu nešla požvýkat. Takže jsem dělal, že jím a když se nikdo nedíval házel jsem to do potoka nebo křoví. Pastevci kolem mě včetně dětí si na tom pochutnávali.
Kumys trochu víc smrdí a je dost nakyslý, ale proti koze to je tiramisu. Když se kolem začínají sjíždět pastevci z okolí zalezeme do jurty a jdeme spát.
Upravil Zdenda dne 30.01.2014 21:30
Zdenda
10.
Ráno při odjezdu od jurty kamarádovi nestartuje fungl nová KTM 1190 adventure. Jak nestartuje? Prostě nechytá…. Co s tím? Po kompletním rozebrání, kontrole všeho,pár hodinách a pár telefonech do čr, motorka stále nejede. Dva měsíce stará mašina. Nakonec jsme motorku museli roztáhnout na laně. To naštěstí chytla. Sedmdesát kiláků před mongolskýma hranicema a pěkných pár tisíc km od domova….. Potom už mu ráno nikdy nechytla a museli jsme ho každé ráno roztahovat. Nejen, že se Danovi cestou rozpadly trax kufry včetně držáků na prvočinitele a zná všechny svářeče v půlce Kazachstánu a Ruska, dnes mu přestala fungovat i úplně nová motorka.
Když jsme přijeli k mongolským hranicím následuje další překvapení. Hranice jsou zavřené. Jak zavřené? Prostě je v pátek zavřou a znova otevřou až v pondělí. Na hranicích totiž mají provozní dobu ve všední den od osmi do osmnácti a o víkendech a svátcích zavřeno. Naštěstí byla neděle :-))) V hraničním městě Tašanta opravdu nic není, je to opravdová pr… světa. Tak se vracíme padesát km do trochu větší pr…., kde mají dokonce obchod i restauraci a protože máme spoustu času, není kam jet ani jít, vodky je v Rusku spousta, tak si pěkně zachlastáme.
Ráno kolem devíti, po roztáhnutí Dana, přijiždíme k hranicím, kde už jsou mraky čekajících. Po zmatku na hranicích, kdy musíme vystát několik opravdu nepříjemných front, konečně vjíždíme do Mongolska. Nakonec jsme byli rádi, že jsme se dostali za hranice před osmnáctou hodinou. Přejetím hranic a zvednutím závory okamžitě končí asfalt.
Podle mapy do Ulanbátaru vedou z Tašanty dvě cesty- severní a jižní. My jsme se rozhodli jet cestou severní.
Po dni jízdy po kamenitých polích se dostáváme k řece, přes kterou se neumíme přebrodit. Proud a metr vody. Půl dne jezdíme nahoru, dolů, zkoušíme hloubku. Hodně vody. Žáden most a brod jen pro kamazy. Máme smůlu. Co teď? Musíme zpět? Ano, tak se vracíme zase den jízdy zpět, na místo, kde se cesta dělila na severní a jižní. Tam dochází po měsíci společné cesty k rozdělení naší skupiny. Tři kluci jedou jižní cestou dál do ulanu a tři se vrací zpět do Novosibirska a odtud vlakem do Moskvy. Dan, kterému přestala startovat motorka a nemůže riskovat každodenní roztahování v mongolských podmínkách a s ním další dva kamarádi Bajo s Bondem, aby mu dělali společnost a navíc taky měli technické problémy-prasklé pomocné rameno nad kardanem u 1200 gs. Měli to sice v Rusku svařené, ale ramena se znova začínala v terénu nebezpečně kroutit… Navíc někdo musel roztahovat Dana.
Dál tedy pokračujem ve třech. Před náma jsou necelé dva tisíce km terénem do Ulanbátaru…
Upravil Zdenda dne 31.01.2014 17:14
Zdenda
Hranicar napsal:
Zdendo, poradim ti... Fakt nic sloziteho to neni...
Kliknes na ikonku Youtube (tam co ukazuje sipka v obrazku), pak vlozis odkaz (nejjednoduseji stisknes CTRL+V) a kliknes na Odeslat.
A to je cela sranda...
Díky moc, už jen jedenáctka a dvanáctka....
"Třicet případů majora Zemana" z toho nebude, nebojte se, už pomalu končím...
Jedenáctku už pomalu tlačím na jutůb.
Tak už to teda zkusím sám
Ještě jednou díky všem...
Zdenda
.JPG)
.JPG)
.jpg)
