acsroman napsal:
Její deník:
Můj manžel se dnes choval zvláštně. Plánovali jsme večeři v hezké restauraci. Celý den jsem nakupovala s kamarádkami, tak jsem myslela, že mu vadí, že jsem se maličko zpozdila, ale nekomentoval to. Konverzace moc nekvetla, tak jsem navrhla jít někam, kde si budeme moct v klidu promluvit. Souhlasil, ale moc toho neřekl. Zeptala jsem se, co se stalo. „Nic,“ odpověděl na to. Zeptala jsem se, jestli je to moje chyba, že je naštvaný. Řekl, že naštvaný nejsem a že se nemusím obávat. Po cestě domů jsem mu řekla, že ho miluju. Usmál se a řídil dál. Nedokážu si vysvětlit jeho chování, nevím, proč neřekl, že mě taky miluje. Když jsme přijeli domů, cítila jsem, jako bych ho úplně ztratila a nechtěl se mnou nic mít. Jen tiše seděl a sledoval televizi. Dál se choval zdrženlivě. Nakonec jsem se rozhodla jít do postele. Přišel asi po čtvrt hodině. Stále jsem ale cítila, že je myšlenkami jinde. Usnul, a já brečela. Nevím, co mám dělat. Určitě myslí na někoho jiného, jsem si jistá. Můj život je katastrofa.
Jeho deník:
Nestartuje mi motorka. A nemám tušení proč.

wirgil napsal:
Já si myslím, že si s tím v tom Bruselu poradí. Když si vzpomenu, jak tam zatočili s rumem a pomazánkovým máslem, tak je mi těch teroristů snad i líto.