11.
Cesta?? Bylo to chvíli cestou, chvíli necestou, většinou polňačky, brody, písek a vyjímečně asfalt. V podstatě žáden hardcore, ale znáte to- stokrát nic umořilo vola...
Místy mongolové budují nové cesty a protože nechtějí aby jim po rozestavěných cestách někdo jezdil, řeší to mongolským způsobem. Kolem těchto staveb jezdí bagr a když je někde místečko kudy se dá na rozestavěnou cestu najet, přihrne hromadu hlíny a příjezd zatarasí... tím pro nás vznikla taková hra. Vždy jsme překonali nějaký násep a pak jsme třeba deset, patnáct kiláků jeli po relativně rovné a pevné cestě. Samozřejmě, kdybychom se na to překonávání nástrah vyprdli a pokračovali dál po cestě-necestě, bylo by to pro nás asi časově výhodnější...
-S benzínem problém nevznikl, vždy jsme tankovali když to šlo a bez problémů jsme dojeli k další pumpě.
-S ubytováním taky žáden problém, prostě ve stepi sjedete z cesty, třeba třista metrů, roztáhnete stan a spíte. Dvakrát jsme dokonce sehnali ubytování se sprchou.
-Jídlo jsme měli vlastní, to co jsme si nakoupili v Rusku před hranicema nebo v Mongolsku, nic jsme z česka netahali 12 000 kilometrů. Zbytečná zátěž.
-Motorky šlapaly- pouze pár drobných pádů, většinou v písku pouště Gobi. Pár defektů, jednou výměna palivového filtru u KTM a jednou svařování...
-Navigaci jsme neměli žádnou, pouze jsme používali mapy z mobilu- aplikaci Maps With Me, do které jsme si vždycky stáhli mapu země do které jsme se blížili a potom jí vymazali. Super věc a je to zdarma. Ještě jsme měli papírovou mapu.
-Benzínu jsme měli dostatek, ale jednou nám došla voda.. Na vyjeté polní cestě jsme se vydali po špatné trase. Cesta byla vyjetá k nějaké jurtě a my jsme si jí spletli z cestou hlavní. Tím jsme minuli jednu osadu a nemohli jsme dokoupit vodu. Zrovna to bylo ve chvíli, kdy jsme dvě noci za sebou spali venku, bylo čtyřicet ve stínu a ještě jsme měnili palivový filtr.. Když jsme potom najeli na správnou cestu, stopli jsme nějaký náklaďák a řidič se s náma o vodu podělil. Pak jsme dojeli k napajedlu velbloudů a dobytka, nabrali vodu a poprvé použili chlorové tablety.
-Denní nájezd byl kolem 200-250 kilometrů a to jsme vyjížděli hned ráno...
Pro mě byly nejhorší úseky tzv.varhan, příčných hlubokých rýh přes celou cestu. Kolikrát jsme v těchto varhanách jeli celý den. Mimo cestu byl třeba písek.
-Mongolové jsou jednodušší, hrozně hodní a dobráčtí lidé, stačí mávnout na kolemjedoucí auto a v tu chvíli stojí. Vždy pomohou. Nemyslím si, že bych se někdy potkal s tak hodnýma lidma(možná v Iránu...).
Zdenda
12.
V Ulanbátaru jsme si udělali dva dny volna a prošli si město. Trochu jsme byli zklamáni, očekávání bylo trochu jiné… V podstatě se nic zvláštního neudálo… Slavnou českou hospodu jsme i přes maximální úsilí nenašli. Kolem ulanu je skoro všude asfalt, takže pohoda. Pak jsme vyrazili směr Rusko a Bajkal, vše probíhalo v klidu, asfalt, klídek. Na hranicích jsme měli štěstí, opět zavírali přechod v 18 hodin a my přijeli v 17…. Cesta jižní sibiří krásně utíkala. Ubytovali jsme se v měste Gussinoozersk a měli jasný plán, že ráno pojedeme přes Ulan Ude kolem Bajkalu do Irkutska. To Ulan Ude je trochu zajížďka a místní nám poradili zkratku, jeďte rovnou přes sibiř rovnou k Bajkalu a prý si ušetříte nějakých 200 km.
A cesta je prý v pohodě sjízdná.
Těch sto kilometrů jsme pak jeli sibiřskými lesy asi jedenáct hodin, asi třista hlubokých kaluží, brody, spousta pádů. To vše po čtrnácti tisících najetých kilometrech.
Před každým brodem, musel někdo z nás vzít klacek a prozkoumat hloubku. Ten brod nebyl jeden, ani dva, ani deset…..Do toho jsme zabloudili…..
Kdyby jsme to věděli, určitě by jsme jeli navíc tisíc km po asfaltu….
Když jsme přijeli k Bajkalu, byl už večer asi sedm. Řekli jsme si, že dojedem do Irkutsku, kde zjistíme v kolik jede vlak, domluvíme přepravu motorek a pak se k Bajkalu vrátíme.
Do Irkutsku jsme přijeli asi o půlnoci, pak jsme hledali levné ubytko, pak nějaké to pivko a nějaký ten panák.
Ráno ve dvanáct jsme šli na nádraží vše domluvit. První na bagažnoje oddělenije domluvit přepravu motorek, tady nebyl problém-nebyli jsme první ani poslední kdo si nechal vlakem poslat motorku. Potom na nádraží pro jízdenky, byli jsme tři a taky nebyl problém. Ten vznikl až když jsme babě v okýnku sdělili, že chceme být všichni tři v jednom kupé. Nebylo místo zítra ani pozítří ani popozítří… pouze jedno kupé je volné, ale vlak jede v 15.50. Bylo asi 13.30. Nevymlouvám se, ale kvůli jednoho dne u Bajkalu, se mi opravdu nechtělo tři dny tvrdnout v Irkutsku. Jedem. Museli jsme se sbalit do vlaku, nechat naložit motorky (bez kufrů, kufry a všechny krámy, přilby, boty, hadry s sebou do vlaku-dodnes nevím proč,ale příkaz zněl jasně), nakoupit proviant, pití, vodku na tři a půl dne. OOObrovský pytel. Celkem to bylo asi dvacet kufrů, pytlů a beden. Rychle jsme se kyvadlově přesunovali na perón a potom do vlaku. Myslím, že jsme se vydýchali až po hodině jízdy vlakem. a to jsme měli před sebou tři a půl dne-5200 km. Ve vlaku je to celkem opruz, v jídelním voze draho boršč 250 a pivko 200 kč. My to naštěstí věděli předem, tak jsme se myslím dostatečně předzásobili. I přes to byly naše zásoby alkoholu trochu podceněné….
V Moskvě jsme si předem přes booking zajistili na dva dny levný hotel v sídlišti na okraji Moskvy. Motorky totiž jely nákladním vlakem a my rychlíkem, tím pádem jsme byli v Moskvě o dva dny dříve. Za zmínku snad stojí to, že to byl vytuněný hotýlek pro zamilované s názvem "polib mě","pomiluj mě" nebo tak nějak. Moskva je hodně drahá. Do centra jezdíme metrem a Rudé náměstí je opravdu obrovské. Při stání ve frontě na Lenina nás napadlo, že ho musíme natočit… Tak jo, přece nebude tento človíček Liborkovi na jeho dokumentu chybět. Před vstupem do mauzolea, který je zdarma, procházíte turniketem, kde Vám vojáci "zabaví"(pošlou Vám do úschovny) všechny foťáky, kamery, mobily atd. Tak jsme si všechno nechali "zabavit" a na druhý pokus Liborek v ponožce kameru propašoval. Takže vše nenápadně točíme (všude plno vojáků), já stíním, Libor točí- kreml, kremelská zeď, vchod do mauzolea, mauzoleum, lenin, východ z mauzolea, kremelská zeď. Super, máme vše. Večer, když si prohlížíme naše tajné záběry, zjišťujeme, že něco nesedí - kreml, kremelská zeď, vchod do mauzolea,……………………..východ z mauzolea, kremelská zeď. Chybí Lenin. Na takové blb.. jako jsme my jsou soudruzi připraveni. Mají v mauzoleu nějaké zvláštní infra světlo, přes které naše kamera nic nenatočila.
Jinak se v Moskvě nic zvláštního neudálo, v pohodě jsme si vyzvedli motorky a přes Lotyšsko, Litvu a Polsko dorazili domů!
Zdenda
Zdenda napsal:
12.
V Ulanbátaru jsme si udělali dva dny volna a prošli si město. Trochu jsme byli zklamáni, očekávání bylo trochu jiné… V podstatě se nic zvláštního neudálo… Slavnou českou hospodu jsme i přes maximální úsilí nenašli. Kolem ulanu je skoro všude asfalt, takže pohoda. Pak jsme vyrazili směr Rusko a Bajkal, vše probíhalo v klidu, asfalt, klídek. Na hranicích jsme měli štěstí, opět zavírali přechod v 18 hodin a my přijeli v 17…. Cesta jižní sibiří krásně utíkala. Ubytovali jsme se v měste Gussinoozersk a měli jasný plán, že ráno pojedeme přes Ulan Ude kolem Bajkalu do Irkutska. To Ulan Ude je trochu zajížďka a místní nám poradili zkratku, jeďte rovnou přes sibiř rovnou k Bajkalu a prý si ušetříte nějakých 200 km.
A cesta je prý v pohodě sjízdná.
Těch sto kilometrů jsme pak jeli sibiřskými lesy asi jedenáct hodin, asi třista hlubokých kaluží, brody, spousta pádů. To vše po čtrnácti tisících najetých kilometrech.
Před každým brodem, musel někdo z nás vzít klacek a prozkoumat hloubku. Ten brod nebyl jeden, ani dva, ani deset…..Do toho jsme zabloudili…..
Kdyby jsme to věděli, určitě by jsme jeli navíc tisíc km po asfaltu….
Když jsme přijeli k Bajkalu, byl už večer asi sedm. Řekli jsme si, že dojedem do Irkutsku, kde zjistíme v kolik jede vlak, domluvíme přepravu motorek a pak se k Bajkalu vrátíme.
Do Irkutsku jsme přijeli asi o půlnoci, pak jsme hledali levné ubytko, pak nějaké to pivko a nějaký ten panák.
Ráno ve dvanáct jsme šli na nádraží vše domluvit. První na bagažnoje oddělenije domluvit přepravu motorek, tady nebyl problém-nebyli jsme první ani poslední kdo si nechal vlakem poslat motorku. Potom na nádraží pro jízdenky, byli jsme tři a taky nebyl problém. Ten vznikl až když jsme babě v okýnku sdělili, že chceme být všichni tři v jednom kupé. Nebylo místo zítra ani pozítří ani popozítří… pouze jedno kupé je volné, ale vlak jede v 15.50. Bylo asi 13.30. Nevymlouvám se, ale kvůli jednoho dne u Bajkalu, se mi opravdu nechtělo tři dny tvrdnout v Irkutsku. Jedem. Museli jsme se sbalit do vlaku, nechat naložit motorky (bez kufrů, kufry a všechny krámy, přilby, boty, hadry s sebou do vlaku-dodnes nevím proč,ale příkaz zněl jasně), nakoupit proviant, pití, vodku na tři a půl dne. OOObrovský pytel. Celkem to bylo asi dvacet kufrů, pytlů a beden. Rychle jsme se kyvadlově přesunovali na perón a potom do vlaku. Myslím, že jsme se vydýchali až po hodině jízdy vlakem. a to jsme měli před sebou tři a půl dne-5200 km. Ve vlaku je to celkem opruz, v jídelním voze draho boršč 250 a pivko 200 kč. My to naštěstí věděli předem, tak jsme se myslím dostatečně předzásobili. I přes to byly naše zásoby alkoholu trochu podceněné….
V Moskvě jsme si předem přes booking zajistili na dva dny levný hotel v sídlišti na okraji Moskvy. Motorky totiž jely nákladním vlakem a my rychlíkem, tím pádem jsme byli v Moskvě o dva dny dříve. Za zmínku snad stojí to, že to byl vytuněný hotýlek pro zamilované s názvem "polib mě","pomiluj mě" nebo tak nějak. Moskva je hodně drahá. Do centra jezdíme metrem a Rudé náměstí je opravdu obrovské. Při stání ve frontě na Lenina nás napadlo, že ho musíme natočit… Tak jo, přece nebude tento človíček Liborkovi na jeho dokumentu chybět. Před vstupem do mauzolea, který je zdarma, procházíte turniketem, kde Vám vojáci "zabaví"(pošlou Vám do úschovny) všechny foťáky, kamery, mobily atd. Tak jsme si všechno nechali "zabavit" a na druhý pokus Liborek v ponožce kameru propašoval. Takže vše nenápadně točíme (všude plno vojáků), já stíním, Libor točí- kreml, kremelská zeď, vchod do mauzolea, mauzoleum, lenin, východ z mauzolea, kremelská zeď. Super, máme vše. Večer, když si prohlížíme naše tajné záběry, zjišťujeme, že něco nesedí - kreml, kremelská zeď, vchod do mauzolea,……………………..východ z mauzolea, kremelská zeď. Chybí Lenin. Na takové blb.. jako jsme my jsou soudruzi připraveni. Mají v mauzoleu nějaké zvláštní infra světlo, přes které naše kamera nic nenatočila.
Jinak se v Moskvě nic zvláštního neudálo, v pohodě jsme si vyzvedli motorky a přes Lotyšsko, Litvu a Polsko dorazili domů!
čau Zdendo česká hospoda je už zavřená.byl jsem tam v 2010.loni jsem myslel že si dáme něco našeho na zub a pokecáme a zavřeno.je z toho nějaký obchůdek.
tou zkratkou jste si teda zadřeli třísku do p******taky jsem o tom uvažoval ale zdálo se mi lepší okolo.dobře jsem asi udělal.přes Ulan Uhde je to moc pěkná cesta
taky jsem o tom uvažoval ale zdálo se mi lepší okolo.dobře jsem asi udělal.přes Ulan Uhde je to moc pěkná cesta