hicks napsal:
chm... bacha taky na Honduras a El Salvador. neda se to nejak vobjet lodi?
Není tam mlc věcí, na co dávat "bacha" abys to musel objíždět..jsou to státy jako každý jiny ve střední americe. V Hondurasu nemusí ani šlápnout nohou na zem..je to jen přejezd.
hicks napsal:
chm... bacha taky na Honduras a El Salvador. neda se to nejak vobjet lodi?
Neboj, do El Salvadoru nejedeme, a přes den by měly být země střední Ameriky relativně bezpečné. Samozřejmě tam je zkorumpovaná policie, narcos a jiné gangy, atd... To je ale všude a většinou se s tím člověk nesetká (zatím máme zkušenost jen s zkorumpovanou policií). Obeplout by se to dalo, ale to by byla přece hrozná škoda ty země nenavštívit. :-)
Jinak jsme momentálně v Belize. Příjemní lidi, krásné mulatky, všude zelená džungle. Hostí nás příbuzný Alfonse Muchy, který má rád belízský rum a mocné nám ho dopřával. Mít po 11-ti měsících na cestě kocovinu je sakra nezvyk :-D
WayAway - Na Bramboře kolem světa 2017
Fanous napsal:
Jinak jsme momentálně v Belize. Příjemní lidi, krásné mulatky, všude zelená džungle. Hostí nás příbuzný Alfonse Muchy, který má rád belízský rum a mocné nám ho dopřával. Mít po 11-ti měsících na cestě kocovinu je sakra nezvyk :-D
takze menis pasazerku za nejakou milou, mladou poslusnou mulatku s velkyma mandlovejma wocima?
ZAVIST... posli foto pronto(!)
.
jinak muj davnej online znamej pracoval vzdycky par mesicu v Costa Rice a tehle ruznejch Salvadoru se tam bali jak cert krize.. zvlast, kdyz mistni mlady vycejtej, ze jses tourista...
Upravil hicks dne 04.04.2017 17:07
17 cm
----------------------------------------------------------------
BMW R1200GS LC od 2013, BMW F800 GS od 2008,
Aprilia SR 50 Factory, Praga ED 250, CFMOTO CFORCE 520 Gen2
?HASTA LUEGO NICARAGUA! ?HOLA COSTA RICA!
Tak jsme zdárně překonali další hranice. Ale byl boj, jako snad doposud všechny hranice tady ve Střední Americe. Jen výstup z Nikaragui zabral asi dvě hodiny času, přebíhání od okénka k okénku, od úředníka k úředníku, na vše mít při nejmenším tři kopie, na každé kopii alespoň jedno razítko... Tragikomedie. Navíc nám při prohlídce Brambory málem zabavili dron. Údajně je prý v Nikaragui nelegální... Nebudu vás napínat, nakonec ho máme.
Kostarická strana hranice už byla o něco lepší, už na přechodu se pozná, že má člověk co do činění s rozvinutou zemí. První dojem z Kostariky je skvělej. "Malé věci", jako například to, že tu můžeme pít vodu z kohoutku, aniž bychom riskovali zdravotní potíže, nám vážně dělají radost. Krajina jako z obrázku, čistota, perfektní asfalt - to vše jen ulepšuje pocit z této země. A horká sprcha je už jen třešničkou na dortu. :-) Akorát naší kapse se tady asi moc líbit nebude. Ty ceny tady jsou šílený...
Fanous přiložený následující obrázek:
...asi sis to vymyslel...
17 cm
----------------------------------------------------------------
BMW R1200GS LC od 2013, BMW F800 GS od 2008,
Aprilia SR 50 Factory, Praga ED 250, CFMOTO CFORCE 520 Gen2
to Hicks:
Nemůžu fotit cizí paní. Jsem pod dohledem. Kačka se pak mračí, a když se Kačka mračí, tak vypadá strašně směšně. No já se jí potom pořád jenom tlemím a zapomínám fotit ty mulatky. Začarovanej kruh
Posunuli jsme se do Panamy a čekáme na zarezervovanou jachtu, která nás a Bramboru dopraví do kolumbijské Cartageny. Tam se podle všeho setkáme s Pavlem a Verčou z Americanway. Prý nám uvaří, takže se po roce na cestě kolem světa konečně pořádně najíme.
Vím, že je to blbý, ale už se těším, až z tý střední Ameriky vypadneme. Je tu hic. Člověk si dá sprchu a než se stihne otřít, tak je zas spocenej. Všude tu běhají nebezpečný hmyzáci, jako tarantule, škorpioni, černý vdovy, atd. Člověk se bojí si stáhnout v pangejtu kalhoty, i když moooc musí. Na silnicích se pohybují individua, který nemají ani řidičák a prostě zkouší dojet z bodu A do bodu B motorkář nemotorkář. Těch je ovšem plná celá SA. Netuším, zda to bude v JA lepší, ale alespoň můžeme doufat....
Toto jsme v Belize zašlápli... hned se člověku líp spí... :-D
Fanous přiložený následující obrázek:
[99.58Kb]
Upravil Fanous dne 21.04.2017 04:30
WayAway - Na Bramboře kolem světa 2017
Jak vlastně dostat motorku z plachetnice na 300 metrů vzdálený břeh? Jednoduše...
Kapitán bere lana a bezmyšlenkovitě je omotává kolem motorky. Na moje připomínky, že po napnutí může poškodit obě klapky vzduchu, jejich těsnění nebo potenciometr, nereaguje. "Chlapče, běž si támhle sednout a nepřekážej. Převezl jsem stovky motorek, vím co dělám." křikne a motorka už visí ve vzduchu. Houpe se ze strany na stranu přičemž naráží do všudypřítomných ocelových lan držících stěžeň. Přibíhám pomoct páru černochů marně se snažících udržet motorku, zatímco se několik dalších černochů tomu počinu s kapitánem smějí. Nevím jestli jsem víc nasranej nebo vystresovanej.
Pod lodí už čeká dřevěná várka, která má motorku odvést na břeh. Brambora už je skoro v loďce, když kapitán v posledním metru nad jejím dnem odkotví naviják a motorka žuchne do loďky. Za ní pomocníci už házejí naše kufry, helmy a vaky. Než se z toho zpamatuju, už mě volají ať si sednu na motorku, abych jí vyvažoval, jinak spadne do vody. Sedám rychle na Bramboru, nohama se vzpírám o kraje loďky a okamžitě cítím každou vlnku na hladině Karibiku. Do loďky naskakují dva černoši a samozřejmě stojí na jejím kraji.Má krátká noha mi už nedovoluje víc naklonit motorku do opačného směru, abych zvládnul vyrovnat protiváhu. Loďka se naklání víc a víc na stranu až začne pomalu nabírat vodu. Čas jakoby se v ten moment zastavil. Cítím jak mi čerstvě vyrojená kapka potu zatéká někam hluboko mezi půlky. "Hey amigos, ayuda!!" řvu směrem dozadu. Naštěstí jim rychle dojde co se děje a loďku vyrovnávají. Srovnám motorku a otírám si orosené čelo. Konečně vyplouváme. Několikrát napomínám chlapy, ať jedou pomalu. jenom se blbě tlemí, ale nakonec zpomalují. Najednou se těsně kolem našeho člunu prožene rychle kapitán ve svém nafukovacím člunu a já skoro na vlnách od jeho motoru utápím motorku podruhý.
Konečně jsme u mola. Pomocníci berou motorku za všechno co je napadne a tahají to na břeh. Motorka je konečně na břehu. Kapitán, kterýho mám sto chutí zabít, tvrdí, že vyřízení papírů pro dočasný import motorky do Kolumbie zabere pár minut. Čekám 6 hodin. Podepisuju papíry, platím agentovi a pojišťovně. Mam toho dost. Jedu za Kačkou na hotel a zbytek dne trávím před puštěnou klimatizací snažíc se vydýchat tento šílený den.
Takže příště kontejner nebo letadlo. Plachetnice už nikdy více. A to ne jenom kvůli divokému procesu vylodění, ale hlavně kvůli aroganci kapitána, která se projevovala po celou dobu plavby hlavně směrem k posádce, ale i směrem k zákazníkům...
Fanous přiložený následující obrázek:
hlásíme se z Peru. Hnusnou střední Ameriku vystřídala krásné jižní. Kolumbie a Ekvádor jsme s nadšením prolítli a Peru nás zatím přivítalo pouští. Po překročení Limy se stočíme do hor na Cuzco a potom ještě víš do Bolívie, atd, atd...
Momentální stav rok, měsíc a 5 dní na cestě..... nalítáno cca. 63 000 km, ale už jsme za polovinou ;-)
Jsi-li klasický Čech a chceš za každou cenu ušetřit každou korunu (cca 70 kč), budeš potřebovat:
- Pneu Mitas E-07 Dakar
- 3 montpáky
- Hondu Transalp 700 s pevným bočním stojánkem
- litr vody
- jar
- kladivo
- 8 ks fofrpásek
- kompresor
- 2 Čechy
- 1 Argentince s pevným hupcukem
- 8 piv
- 3 hodiny času
Ve výsledku tě zahřeje jen pocit relativně dobře odvedené práce a vidina toho, že to na své cestě děláš pravděpodobně naposledy.
Fanous přiložený následující obrázek:
JAK ZAPLATIT POKUTU ZA RYCHLOST V BOLÍVII? JEDINĚ SAMOLEPKOU!
Je krásný zimní den, a my si to mastíme po bolivijské dálnici někde za městem La Paz. Krásný asfalt, prázdná silnice, 4 pruhy a nudící pustina, mě nutí k cestovní rychlosti 120 km/h, ikdyž často míjíme cedule přikazující 80 km/h místy 50 km/h. Zapínám v hlavně autopilota a očima sonduju, každý podezřelý objekt u krajnice, jestli tam náhodou neměří policajti. V hlavě přemýšlím, zda vůbec v relativně chudé Bolívii mají na radary. Po pár kilometrech, ale můj postřeh uvadá a hlavou se mi honí jiné myšlenky. V tu chvíli mě probere až mávající červený fáborek před motorkou. Nech se proberu, vidím ve zpětném zrcátku, jak sním jeden z party policajtů pořád mává, zatímco druhý kyne rukou ať koukám zastavit. Přejel mi mráz po zádech. „Do prdele, asi bude pokutička. První v životě!“ říkám si a brzdím. Nakonec těžkou Bramboru zastavuji asi 200 metrů za policejním stanovištěm. Následující 2 minuty čekáme, než k nám policajt dojde. Nebudu se přeci vracet, abych si vyzvedl pokutu, no ni?...
V Kačkou se domlouváme na taktice vyjednávání. Už od Mexika máme naučenou takovou hru s názvem „Na policajty a na ****y“. No, a protože mě jde hrát ****a excelentně, Kačka to nechává na mě. Nechává si ale pro jistotu helmu na hlavně, kdyby se musela náhodou nekontrolovatelně šklebit. Nechceme přeci aby náš tým tuto hru prohrál.
Ufuněný policajt je už skoro u naší motorky a už zdálky řve „multa“. Kačka potichu překládá, že se jedná o pokutu. Tohle je ale bohužel ta právoplatná, né úplatky, s kterými jsme se pravidelně setkávali v předešlým latinských zemích. Nasazuju úsměv ****a, ve svém mozku vypínám španělštinu a zapojuji znakovou řeč. Policajt usmívajíce něco vysvětluje, a zatímco Kačka hraje úplně němou, já po něm s úsměvem nějaké slovo zopakuju, usměju se a pokrčím rameny. Když ale už minutu kreslí prstama do vzduchu obdélníček a volant, tak mu nakonec dávám řidičák a techničák přímo do ruky. Doklady žmoulá v ruce, ohýbá ze strany na stranu a nakonec pronese „To je kopie ne?“. Jen s těží udržím úsměv na rtech. To je poprvé za celou naší výpravy, kdy někdo poznal, že jim ukazujeme zalaminovaný kopie. Krčím nechápavě rameny a dělám, že mu něco chci vysvětlit. Potřebuju ho zmást, odvést jeho pozornost. Nakonec se ale vrátí opět k pokutě a tvrdí, že musíme jí jet zaplatit na celnici. V nepozorovaný okamžik mu vytrhnu doklady z ruky a zakecávám to směsicí náhodných španělských a českých slov a jiného huhlání. Policajt pořád opakuje, že budeme platit pokutu a že to bude drahý, protože jsem jel moc rychle, atd… Omlouvám se mu a ukazuju, zda už můžeme jet. Nezabírá. Otáčím se na Kačku a siknu „Já mu zkusím dát samolepku“. Kačka se radši otočí a kroutí hlavou, zda jsem se nezbláznil. Tahám z vaku naši výletní samolepku a vrážím jí užvaněnému policajtovi do ruky. Ukazuju odkud jsme a co jsme projeli. Kyne hlavou, jakože pěkný, vrací mi samolepku a už se zase nadechuje na další sérii vět o drahé pokutě. Já ho ale zarazím a ukazuju, že ta samolepka je dárek. Dárek pro něj. Policajt se na ní ještě jednou podívá. Zkoumá, jestli podaný kus papíru opravdu lepí a potom nám poděkuje a ukáže, že můžeme jet. Rychle sedáme na motorku a mizíme, dřív, než si to rozmyslí. Ha… takhle se na ně musí. Pokuta nás vyšla na 15 minut divadla a asi 6 Kč. Nejsem na sebe zrovna hrdý, že mi prošlo porušení zákona, ale těší mě, že jsme opět vyhráli naši vymyšlenou hru. Teď už ale radši hezky podle předpisů….
Fanous přiložený následující obrázek:
[31.1Kb]
Upravil Fanous dne 03.07.2017 01:06
WayAway - Na Bramboře kolem světa 2017
Název patrně mluví za vše - jedná se o jednu z nejnebezpečnějších silnic na světě. Dnes už tudy jezdí jen blázniví turisté, před pouhými deseti lety tudy však ještě běžně projížděly autobusy plné lidí a těžké náklaďáky. A to prosím obousměrně, přestože většina cesty je zde široká jen kolem tří metrů, což je šířka tak na jeden osobák, nikoli na dva autobusy. Není tak divu, že zde auťáky často padaly ze srázů dolů.
Sebemenší chyba se tu může stát osudovou. Když totiž tady sjedete ze silnice, čeká vás pád z extrémně strmých více jak půl kilometru dlouhých srázů kamsi hluboko do džungle pod vámi. Možnost na záchranu prakticky nulová. Podle některých odhadů zde ještě před otevřením alternativní asfaltové trasy přišlo ročně o život 200 až 300 lidí. Dodnes člověka podél cesty namísto svodidel doprovází řada křížů a křížků na památku zesnulým.
My jsme se po Silnici smrti vydali z údolí směrem nahoru. Čekalo nás tedy stoupání z nějakých 1200 metrů nad mořem až do průsmyku La Cumbre, který dosahuje výšky 4 650 metrů. Z deštného pralesa vysoko na Antiplano, výškový rozdíl více jak tři kilometry. To byl pro naloženou Bramboru, ale i pro naše těla celkem záhul.
Místy jsme projížděli pod vodopády, což sice zní romanticky, ovšem jízda po bahýnku případně mokré skále není zrovna to pravé ořechové, když se pod vámi rozkládá hrůzu nahánějící propast.
Fanous přiložený následující obrázek:
ty jo, pekny! Predpokladam, ze jsi spolujezdkyni pouzil jako navnadu pro Skalni bohy abys ty i brambora mohl v klidu projet... 17 cm
----------------------------------------------------------------
BMW R1200GS LC od 2013, BMW F800 GS od 2008,
Aprilia SR 50 Factory, Praga ED 250, CFMOTO CFORCE 520 Gen2
hicks napsal:
ty jo, pekny! Predpokladam, ze jsi spolujezdkyni pouzil jako navnadu pro Skalni bohy abys ty i brambora mohl v klidu projet...
Hicksi, hele na čem ty ujíždíš? :-D
Ty tvoji bohové nám ale nakonec dovolili projet tuto hrůzunahánějící cestu bez zářezu ve spodním prádle. Čili za mě spokojenost, protože sehnat pračku v Bolívii není prdel.
WayAway - Na Bramboře kolem světa 2017
j_a_k napsal:
Asi bych si musel zavázat nohavice .
Je to fantastický, moc vám fandím a rád čtu vaše příspěvky (tady, v Motoroute), díky .
Děkujeme, připravujeme další pokračování. Bude tam průjezd Kanadou a USA. Opět zkušenost s medvědy. Tentokrát nám neoznačkovali tábořiště, ale málem jsem se označkoval sám. Déle větší defekt na cestě, apod. Je se na co těšit :-)
Upravil Fanous dne 04.07.2017 17:22
WayAway - Na Bramboře kolem světa 2017
Jsme se trošku šoupli. Argentina nás přivítala lepším asfaltem, počasím a vyššími cenami za vše. Rušíme stravování v restauracích a přesouváme se opět na konzervy jako v Severní Americe. to mě připomíná, že si musím někde sehnat kšandy... :-D
Fanous přiložený následující obrázek:
.jpg)
.
R1200GS mě fakt baví, je to vácheň 
