Jedou dva kamiony proti sobě. Staršná rána, čelní srážka. Oba řidiči se vyhrabou z plechů:V pohodě? Jo, já jo, ale měl jsem stopařku. Tak hledaj a ten jeden: Hele, to bude její ruka ne? Na ruku se vyser, hledej hlavu, tam mám čuráka.
Transylvánští koně jsou ještě rychlejší než vlkodlak. Všechno ostatní je na vás.
„Joo, svět je plnej podivnej krás a jeden život na to nestačí.“
Dědek s babkou jdou do krámu a před krámem vidí ceduli: Nivea omlazuje. Přijdou domů a oba si líznou. Po dlouhé době řekne babka dědkovi: „Hele, dědku, už to působí.”
Babka letí rychle na záchod, ale dědek potřebuje nutně taky, tak jde ven. Oba přijdou a babka povídá: „Dědku, letěla jsem na záchod jako šestnáctiletá!”
Dědek odpoví: „Babko, letěl jsem jak šestnáctiletej a posral jsem se jako tříletej!”
Česká fotbalová reprezentace hraje ve Wembley zápas s Anglií. Angličani
berou zápas trochu na lehkou váhu, takže jdou radši na pivko s tím, že tam
nechají kromě brankáře jenom Rooneyho, který bez problémů porazí čechy sám.
V klidu chlastají v hospodě a už ve 4. minutě dobrá zpráva, že Rooney dal
gol a Anglie vede 1:0. Tudíž pijou dál, jenže nové zprávy nechodí a v 85.
minutě přichází studená sprcha - Češi vyrovnali. Okamžitě se vypotácí z baru
a jedou na stadión a tam dostávají další šokující zprávu - v nastaveném čase
Milan Baroš rozhodl zápas na 2:1 pro Čechy....Vběhli do šatny kde sedí
Rooney a kroutí hlavou. Hned dostal pojeb: "Wayne co se stalo, jak jsme
mohli prohrát s Čechy.., jak to, že jsi nedal víc gólů?" Rooney: "Chlapi,
nemohl jsem víc dělat, rozhodčí mě v 13. minutě vyloučil!"
Policajt zapisuje bouračku: "pravá noha v přikopu, levá noha u svodidel, pravá ruka na volantu, levá v kufru, trup na střeše, hlava na poli.. hlava na poli? Franto, na poli, jaký "i"? Franta:"nevim". Policajt kopne do hlavy a piše dál: "hlava v přikopu...."
Místní opilec přijde do hospody s úsměvem od ucha k uchu.
Hospodský: "Ty jsi dnes nějaký veselý. Copak se stalo?"
Opilec: "Tak to si poslechni. Víš, že bydlím blízko trati, že? Tak když jsem šel včera večer domů, uviděl jsem, že na kolejích leží přivázaná mladá holka - prostě jako v nějakém filmu. Spěchal jsem k ní, přeřezal provazy a vzal jsem ji k sobě domů. A abych to zbytečně neprodlužoval, prostě jsem si s ní pěkně užil. Souložili jsme celou noc. Vyzkoušeli jsme všechny místnosti v baráku a vyzkoušeli jsme všechny možné polohy.“
Hospodský: "To je fantastické. Tos teda měl štěstí. A byla hezká?“
Opilec: "To nevím. Hlavu jsem nenašel."
Budete podrobeni krátkému testu.
Skládá se jen z jedné otázky, ale otázka je velmi, velmi důležitá.
Neodpovídejte proto zbrkle a bez uvážení!
Promyslete si to! Odpovídejte upřímně a dozvíte se něco o své morálce.
Představte si následně popsanou situaci a učiňte rozhodnutí.
Nezapomeňte, že odpověď by měla být spontánní a upřímná.
Nacházíte se přímo v centru katastrofické povodně vyvolané orkánem...
Neuvěřitelné masy vody... Jste fotoreportérem v samém centru této
hrůzostrašné katastrofy. Pokoušíte se zachytit co nejvíce této hrůzy...
Situace je téměř beznadějná. Kolem mizí domy, lidé zoufale bojují se živlem...
Síla přírody v celé její ukrutnosti bere vše, co jí stojí v cestě.
Náhle vidíte muže, řídícího terénní auto... bezradně se ho snaží dostat pod
kontrolu. Vypadá nějak povědomě... a poznáváte ho: je to Jiří Paroubek!!!
A vidíte, že ho rozběsněná povodeň každou chvíli pohltí - navždy...
Máte dvě možnosti - zachránit ho nebo udělat fotku svého života!
Zachránit mu život nebo udělat fotku, za kterou určitě dostanete cenu World
Press Photo...!
Fotku, která představuje smrt jednoho z nejvýznamnějších lidí v Česku...
A teď ta slíbená otázka:
MATNÝ NEBO LESKLÝ PAPÍR ?????
Potkali se malý ušní maz, malý zubní kaz a malá poševní kvasinka.
Malý ušní maz povídá: " Každé ráno se mě snaží dostat taková tyčinka s vatou.
Mám co dělat, abych se schoval"
To nic není," povídá malý zubní kaz. "to já se schovávám každé ráno a večer před kartáčkem s pastou".
To ještě vůbec nic není, " říká malá poševní kvasinka, každou noc leze ke mně takové holohlavé čuně, co neví jestli má jít dovnitř, nebo ven, a nakonec mi poblije celý domeček!"
Malý zubní kaz na to: "ááá tak toho hajzla znám taky!!!!"
------------------------------------------------
Lo there do I see my father. Lo there do I see my mother and my sisters and my brothers. Lo there do I see the line of my people, back to the beginning. Lo, they do call to me, they bid me take my place among them, in the Halls of Valhalla, where the brave may live...forever.
Vysokoškolský profesor se na stará kolena oženil s mladou ženou.
Přijde první den po svatbě do školy, otevře tabuli a na ní je napsané:
"Oženil se starý pán, ženu nechal šukat nám..."
Profesor setře tabuli a napíše :
"Zůstane to mezi námi, já jsem šukal vaše mámy ..."
Navečer, očekávajíc co bude následovat, muž přemýšlí o nějakém řešení.
Jde do koupelny a pořádně se celý osprchuje.
Pár minut nato vstoupí nahý do pokoje.
Jeho žena, když ho uvidí a ucítí jeho parfém, upustí časopis který právě
čte, chytí se za hlavu a zasténá:
"Ach, drahý, ani netušíš jak hrozně mě bolí hlava!"
Vtom si všimne, že manželův úd je celý bílý od jakéhosi prášku.
Překvapeně se ptá:
"Co to prosím tě je, miláčku?"
A on jí odpoví:
"ASPIRIN v prášku, drahá.
Přeješ si ho užít ústy anebo jako čípek?"
moods napsal:
Když už jsme u těch obrázků z galerií....
recenze
Tento obrázek může na první pohled působit vulgárně, infantilně nebo dokonce pitomě. Nedejte se však mýlit. Ani Van Gogh, Picasso nebo Dalí nebyli pochopeni ihned a ani jejich tvorba se ze začátku nesetkávala s kladnou odezvou a pozitivním ohlasem. A proto je tady odborný rozbor obrazu, aby se oddělilo zrno od plev. Snad mohu s předstihem prohlásit, že u Zvířátek obdivujících píču o plevy rozhodně nejde.
Nejprve zaměřme pozornost na celek, na kompozici.
Na obraze je jasně vidět horizontální rozdělení do dvou samostatných celků, které se navzájem vyvažují a doplňují, nebál bych se termínu harmonizují. Jedná se o zdroj světla, kopce a stavby v pozadí, a hlavní těžiště obrazu obklopené zvířátky v popředí. Obě části kompozice jsou citlivě odděleny řadou stromů a keřů.
I. Vrchní část obrazu
Na první pohled nás upoutá měsíc, který však může být i sluncem. Navíc je ohraničen konturou. Tato nejednoznačnost a spoutanost jasně sděluje, že o zdroj světla tu nepůjde.
Obě zříceniny, napravo i nalevo, jsou téměř totožné. Liší se jen barvou. Tím umělec naznačuje, že stavby, které stvořil ve své pýše člověk stejně jednou zchátrají a jejich význam upadne, na rozdíl od hlavního objektu na obraze.
Kostelík na kopci uprostřed symbolizuje důležitost duchovních hodnot, v protikladu s ubohými ruinami po jeho bocích. Co je dílem ducha přetrvává, co je dílem rukou chátrá.
Velmi důležití jsou i ptáci, které můžeme rozeznat na obloze. Vidíme letce bílé a černé. Bílí jsou ti, kteří již celý výjev viděli a letí zvěstovat zprávu o onom úkazu, černí jsou ti, kteří teprve přilétají onen div spatřit, ti teprve čekají na osvícení.
II. Spodní část obrazu
Hlavní objekt díla je mistrně umístěn v těžišti, v takzvaném zlatém řezu celého obrazu.
Nás ale zajímají zvířátka. Nejsou totiž vybrána náhodně. Probereme je odshora ve směru hodinových ručiček. Ale ne všechna, jen ta podstatná.
Začněme se zajíčkem nahoře, nad hlavním objektem. Zajíček se raduje. Má proč. Zaječí život je neradostný, věčné obavy a strach z ulovení. Jenže teď vidí zjevení, proti kterému jsou všechny strasti světa malicherné.
Bílá kočka vedle zajíčka působí vyrovnaně a klidně. Ví své.
Kuřátko je zmatené, neví co si o výjevu má myslet. Ale i ono tuší, že jde o něco mimořádně důležitého.
A tak můžeme pokračovat. Podivný srneček s jedním parůžkem, bachyňka, beránkoprase, černý kocourek, kozička, dva zajíčci, kobra, liška s uloveným mláďátkem, holub, bílý jelen, kňour s kly prorůstajícími tváře, šakaloliška, čáp a královna slepička (na hlavě nemá hřebínek, ale korunku).
Kolem těžiště obrazu pospolu sedí lovci i lovení, samičky i samečci, normální zvířátka i kreatury.
Důležité je také rozmístění. Podobná zvířátka jsou ve vzájemné opozici. Bachyňka naproti kňourovi, bílá kočka proti černému kocourkovi, kuřátko proti holoubkovi a tak dále. Toto nikoliv náhodné rozmístění má symbolizovat přírodní harmonii. Každý má své místo, ať už žere nebo je požírán, ať je chytrý nebo hloupý, ať je normální nebo bizarní.
III. Celková kompozice
Vrchní část obrazu je v protikladu se spodní částí. Ale protiklad není agresivní, naopak. Obě části se doplňují.
Zvířátka obdivují objekt, který je všechny přivedl na louku osvícenou sluníčkoměsíčkem.
Vládne porozumění a harmonie. A to jen díky hlavnímu objektu celého obrazu. A tak to podle autora má být.
*********************************
Vidíte, rozbor uměleckého díla není zase tak těžký. Stačí nebýt povrchní, vcítit se do umělce a hledat smysl. A kdo hledá, ten najde...
Z Pepíka vyrostl pohlednej, žádoucí frajer s vlastním autem.
Jednoho dne si jde vyzvednout svojí holku Anču na rande. Když přijde k ní domů,otevře její otec a pozve ho dál. "Anča ještě není hotová, tak se posaď,hochu." vybídne ho.
Pepík si sedne a otec se ptá, co mají dneska v plánu.
Pepík zdvořile odpoví, že nejspíš zajdou někam do cukrárny a pak do kina.
Tatík na to: "A proč si vy dva nevyjedete někam zaprcat? Slyšel jsem, že to dneska dělají všichni mladí."
Pepík jen tak nevěřícně kouká a pak otce požádá, aby to zopakoval.
"Ale klidně," povídá tatík, "naše Anča přece prcá strašně ráda. Kdybychom jí nechali, prcala by celou noc."
Pepíkovi pomalu vylejzají oči z důlku.
Za pár minut sejde Anča dolů a hlásí, že můžou vyrazit.
Asi za dvacet minut na to vlítne Anča zpátky domů, práskne dveřmi a řve na otce: "Sakra tati, říká se trsat!"
