...to byl les, zelený a pěkný na všecky strany. Stála v něm hájovna, kde žil hajný Robátko. Byl to spravedlivý myslivec. Chodil se v zelené kamizolce a v kloboučku s tetřevím pérem. V pušce měl čisto a mušku měl rovnou, než stiskl kohoutek, třikrát se rozmyslel.
Časně ráno vycházel Robátko z hájovny, aby se podíval, jestli je v lese všecko dobře. Nejdřív se stavil na pasece pod horou, kde Josefka z chalupy sázela stromky. Zasadila stromek, přihrábla zem a řekla:
"Ať mi tu pokojně rosteš do zelené krásy."
Hajný Robátko k tomu:
"O to já už se postarám, Josefko, postarám."
Pěkně se na sebe usmáli a ještě jednou se ohlídli. Pak Robátko kráčel dál lesem. Josefka si převázala pentličky na copech a dál sázela stromky.
Druhé Robátkovo zastavení bylo pod samou horou. Potkávali se tam s jelenem Vjetrníkem.
Vjetrník byl jelen kapitální, výhonů měl na paroží na třiatřicet. Vyšel z houští a maličko se před Robátkem poklonil a povídá:
"Dobře ses, Robátko, v noci prospal?"
Hajný Robátko smekl před Vjetrníkem klobouk a řekl:
"Dobře. Byla tichá noc."
Vjetrník hrábl kopýtkem.
"Já to tu zatím v noci všecko prochodil. Všude po lese je dobře a spravedlivě."
Potom zas křižoval Robátko a Vjetrník odpočíval v mlází. Tak se ti dva spolu starali o les.......
