100 Days OF RIDING + co se do knížky nevešlo... Ztratit se je snadný, najít se bývá těžší
Ztratil jsem se, ztratil. GPS jde použít maximálně jako kompas, ten nepotřebuje směr znám, ale vůbec netuším, jestli je tam nějaká cesta, po který bych já dokázal jet. Byl to den, kdy se fakt nevedlo, zadržení, ty dveře, samopalník, zelený mercedes plnej chlapů se samopalama, pak mi furt posílali všichni sem. Něco jako "Jdi k čertu" (nevím, jestli Islám má nějaký čerty). Teď už padá noc rychle, zatraceně rychle. Všechny cesty skončily velikánským shlukem, ale žádná z nich nepokračovala směrem, kterým bych potřeboval. Nejdřív jsem byl v pohodě, vodu, čaj a nějaký jídlo mám, přespím a ráno moudřejší večera. To jsem si myslel ze začátku, když jsem slez z motorky, ale než jsem dokouřil, bylo všechno jinak. Blbej pocit. Tak tomu říkám, když mám docela obyčejnej fyzickej strach.
