Jako vždy, jsem i tentokrát vstal brzy, venku bylo depresivní počasí a pršelo. Přesto jsem odjel do vesnice, mluvil s místními obyvateli a fotil. Přesně to mám rád. Kontakt s lidmi a v Kolumbii mě překvapují, jak jsou otevření, milí, ptají se, smějí se, klepají po zádech a je s nimi zkrátka sranda. Úplný opak, než jsem si je představoval. Ženy jsou opravdu krásné. Ne všechny, ale vždy se nějaká kočka ve skupince najde.
Silnice strmě stoupala, GPS ukazovala již dávno 3000 m.n.m. a stále kopec před sebou, stále strmé stoupání. Motorce se už těžko dýchalo, bylo znát, že ztrácí koně. Zatáčka sem, zatáčka tam, a najednou zahlédnu motorkáře, ale toho s velkou motorkou, ne místního. Začal na mě mávat a ukázal, ať zastavím. Objal mě, mlčel a já si nejdříve myslel, že je dojat mnou. Nebyl. Gesty mi ukázala, že je hluchý a ani nemluví. Zjistil jsem dle značky, že je to soused Rakušan z Graze. Teď jsem byl dojat i já. Kluk je již 7 měsíců na cestě, nemluví, neslyší, je temperamentní a rozumíme si spolu víc, než s kýmkoliv doposud. Kreslili jsme, psali, gestikulovali. Já mu říkal, co ho čeká, on říkal, co čeká zase mě. Je to velký, velký Frajer, Frajer s velkým F!!!!
Jako vždy, jsem i tentokrát vstal brzy, venku bylo depresivní počasí a pršelo. Přesto jsem odjel do vesnice, mluvil s místními obyvateli a fotil. Přesně to mám rád. Kontakt s lidmi a v Kolumbii mě překvapují, jak jsou otevření, milí, ptají se, smějí se, klepají po zádech a je s nimi zkrátka sranda. Úplný opak, než jsem si je představoval. Ženy jsou opravdu krásné. Ne všechny, ale vždy se nějaká kočka ve skupince najde.
