Dnes je ten den, na který jsme asi všichni byli nejvíce zvědaví. Ráno posnídáme, a plni všeho očekávání vykukujeme na ulici, kdy už uvidíme nějaké ozdobené vozy jedoucí přes celou ves a šmerkustníky s velkými dlouhými metlami plnými mašlí jako na Moravě. Furt se nic neděje. Sakra, datum je správný. Právě přichází Štěpničkovi z kostela, tak se jich ptáme, jak to, že se nic neděje. Vždyť už se dělo, odpovídá paní Štěpničková, byl kostel. Po debatě se dozvídáme, že tady chodí jen děti po svých příbuzných a ani ne s metlou. A s těmi stejně bydlí většina v jednom statku. Nevzdáváme to, ale fakt se nic neděje. Čekáme celé dopoledne a po obědě se rozhodujeme, že se pojedeme projet po okolí Svaté Heleny.
