Na celou akci, pořádanou Cyclim a zimním týmem jsem se už delší čas těšil. V plánu jsem měl přijet hned v pátek, vlastně co nejdříve to půjde a návrat z důvodu narozenin mého syna Michala měl být v sobotu. Samozřejmě co nejpozději. Nejdříve jsem chtěl vyrazit hned po obědě, abych byl Cyclimu případně s něčím nápomocný. Bohužel se vyskytlo pár komplikací a já vyrazil až po 14 hodině, ale po třetí jsem se už s Cyclim vítal. Cesty byly naprosto suché a já si liboval, jak se moje první letošní jízda povedla. V lednu, když se akce plánovala a Cycli předpokládal její uskutečnění na konec února, tak jsem si říkal, jak po zamrzlých a zledovatělých silnicích vůbec pojedu. Již několikrát byly právě v tomto období poslední záchvěvy zimy, která dala o sobě dost znát. Zrovna před čtyřmi lety, kdy se mi narodil syn, byl takový příval sněhu, že dálnice z Olomouce do Prostějova nebyla skoro sjízdná. Ale počasí si s námi zahrává a je jaro, jak má být. A v duchu jsem si jen říkal, že mě to vlastně vyhovuje, bohužel s názvem akce „Přežití“ to nemá nic společného.