Piemont aneb když se řekne Kammstrasse
"...Jako na houpačce klesám na Colle Blegier (2 381 m) a pak opět vzhůru na Colle Lauson (2 497 m). Nabírám výšku na Testa Assietta, nejvyšší, 2 545 m vysoký průsmyk s pomníkem připomínajícím bitvu z roku 1747. Nevystoupit k obelisku, který jako strážce ční nad průsmykem, by bylo trestuhodné. Vrcholky olizují valící se mraky, připadám si jako v pohádce. Dalekohledem prohlížím okolí a s pomocí v kameni vytesané panoramatické růžice identifikuji hory. Pevnosti odhalené dalekohledem – a divím se, kolik je jich v okolních svazích ukryto – přitahují svou tajemností..."
Střední Asie, 2. část
"...Jsou 3°C. Přijíždím k jediné civilizaci na 100 km cesty. Jsem přívětivě přijat, rozdám cigarety, kafe a vůbec tak všechno, co vezu navíc. Uděláme si raut, paní zatopí a v jurtě je najednou na krátký rukáv. Flinta na stěně je na vlky, kteří občas napadají stáda ovcí a koz. Ještě že spím vevnitř... Skvěle si pokecáme. Paní rozestele naprosto bílé a vyžehlené prostěradlo a já se nestíhám divit. Ležím a už vím, co symbolizuje znak na kyrgyzské vlajce. Je to pohled na nebe zevnitř jurty - krása..."
Poprvé vlevo (Velká Británie), 2. část
"...Kousek za pomyslnou půlkou ostrova se však dělá hezky a to, co se rozprostírá přede mnou, mi bere dech. Je to to nejhezčí, co jsem kdy kde viděl! Klid a půvab melancholické krajiny, kterou neruší ani původní bílá stavení, lemují místy útesy zdobené mohylami vyskládanými z drobných kamínků. Jen němě zírám a fotím..."
