My tři, Jirka, Honza a já, se známe dobře od naší společné výpravy do Maroka na podzim 2007 a myslím, že jsem dohromady tvořili docela dobrý tým. Honza poskytl v prospěch naší libyjské anabáze svůj suprový a opečovávaný karavan a dost těžce nesl veškeré ujmy, které jej cestou potkaly. Nedivím se mu. Měl respekt před dunami a užíval si to náramně. A zvládl to, na rozdíl ode mě, bez jediného problému. Jirka nám byl rádcem a pomocníkem při technických i jezdeckých problémech, které přicházely, naštěstí v nepříliš závažné míře. Problémy jsem nejvíce asi dělal já. Jednak jsem se po 8 dnech ježdění na motorce zrakvil tak, že už jsem na motorku v dunách mohl zapomenout a druhák se mi občas stávalo, že jsem v euforii naprosté svobody jel v poušti jinam, než zbytek výpravy. Jednou mi dokonce kluci dost vynadali. Právem. Ale jsem moc rád, že jsem do Libye jel společně právě s Jiřím a Honzou.