100 days of Riding Mad not Bad konec dobrý všechno dobrý
Blíží se první výročí "ukončení cesty" v Tajikistánu. Byla to asi banální nehoda, jakou tady máme za sebou všichni.
Nádherný den, super snídaně s "prospektory" na Pamýru. Povídali mi o nalezištích, o tom, co kdyžtak a kde od koho koupit... jako malý dárek domů.
Pak jsem navěšel zbytek věcí na motorku, rozloučil se a vyjel. Fakt nádherný den. Silnice neočekávaně dobrá. Asfalt chyběl jen každých asi 500 - 100 metrů a v dírách byl hrubý štěrk takže paráda. Rychlost jsem zvětšoval ze začátku opatrně, ale vypadalo to, že už to bude s tou silnicí pořád stejný, tak jsem za to vzal.
Byl nádhernej den, neskutečně čistý vzduch... a nikde nikdo.. fantazie.
Ještě jsem se zastavil u léčivého pramene, takové na naše poměry škarpy, ale pěkný místo, vyjímečně dobrá chuť "tý vody"...
Ještě fotka a pokec s klukem, co čmáral svůj protest na skály. Nasednout a dál ještě víc do divočiny, do samoty... vlastně nikam.
Další horizont přede mnou, takových už nepočítaně. Rychlost asi 70 - 80... pěkně vestoje, čert ví, co za horizontem bude... odhaduju mírnou zatáčku doleva.
Blíží se první výročí "ukončení cesty" v Tajikistánu. Byla to asi banální nehoda, jakou tady máme za sebou všichni.
