Mongolsko 2007
Přidal sadilek dne 02. June 2008
8.6.2007
Tak jsem zase na cestě.Po horečných přípravách a fyzicky i jaterně náročných rozlůčkách jsme odrazili od střediska cestovatelů po Rusku směr Náchod. První noc přespáváme v autokempu u Náchoda.Nakonec je nás 5.Martin Pouba na Ktm 950,Martin Sláma na Ktm 990,osádku Defendra tvoří Ivoš Klásek a Martin Bareš no a já Roman Sadílek Florian nejedu na ničem menším než na své 1150Gs. Popili jsme nějaké to české pivko do zásoby a Poubes si stačil roztrhnout nohu o železo v trávě.Desinfekce slivovicí bude stačit.
9.6.2007
Ráno vstávám časně a s Barešákem se vrháme do vln a kluci kuchtí snídani,aby se ulevilo přetíženému autu.V 8 už pádíme na hranice.Odbavení hladké. Naší idylku zmrazí až telefony vyndané na benzínce před Krakowem.Defendr má přetržený rozvoďák ,zdvihátka a 1.koník to nevydržel. Představa návratu k Otluchovským jezerům je krutá,ale ve Vrchlabí budou čekat s dílama jen do 18.00-to musíme stihnout. Styl jízdy odpovídá časové tísni.Teď ještě rozhodnout kdo z nás motorkářů vyrazí pro díly. Rozhodlo tahání sirek a dle mě spravedlivě-pojede nejmladší Slamák. Popíjíme pivo a okolo 18.00 nám volá že díly veze.Opravujeme.Moc se nám nedaří a polský majitel stánku a parkoviště nás navíc vykazuje z pozemku. Vytlačili jsme Defíka na krajnici a okolo 1ráno to vzdáváme a usínáme pod širákem okolo auta.
10.6.2007
Ráno se hned vrháme do práce,neúspěšně.Spásný byl až telefonát Poubesovo bráchovy.My volové jsme neseřídili ventily.Okolo poledního motor naskočil a naše radost nezná mezí.Můžeme pokračovat v plné sestavě.V hlavě se totiž už začala rodit chmura,že budem muset jet dál sami. Koupel v jezeře je nutností.Za Katovicemi začíná pršet a tak až na hranice s Ukrajinou jedeme v pršákách.Máme ujeto asi 550km a jsme až nezvykle rychle odbaveni.čekáme ještě na kluky v autě a spíme na palouku těsně za hranicí.Jelikož jsme od snídaně nejedli a Slamákova chalva mi nejede jíme alespoň kousek salámu.
11.6.2007
Po nočním dešti je krásné ráno a my se bavíme házením létajícího talíře.Dlouho to nevydržel a po nárazu do dveří se rozlomil-šit.Takže hurá na Lvov,tady jsme úspěšně minuli obchvat a tak si užíváme první off road na místní komunikaci mezi spoustou aut,lidí a tramvajových kolejí.Největší bombónek jsou kluzké kočičí hlavy.Pokračujeme na Ternopol a začínáme se stávat sponzory místní policie.Seznámení se 4mi hlídkami nás stálo 10usd a 150hryvní.Jednu hlídku Poubes obměkčil tím,že přísavky na kameru umístěné na helmě vydával za antirar.Příslušníci mu s úsměvem sdělili že asi nefunguje a pustili nás.Pozdní obídek proběhl v krásné zahradní restauraci za Chmelnickym.Mjaso s kostečkoj,salátek a Staropramen. Průtrž mračen nás zastihla před Vinnicou a střídavě nás provází až do města Gaisin. Kluci nás dojeli,ale mají prázdné přední kolo.Martin to ani nepoznal. Po opravě už jen hledáme kde složíme hlavu.Nacházíme opuštěnou chatu a u ní stavíme bivak.Nutná dezinfekce destiláty a na kutě.
12.6.2007
Ráno jsme objevili studnu.Nechtěně jsem způsobil zkázu této umývárny,když jsem spustil vědro.Studna byla značně hluboká a rychlost vědra byla nad síly celé konstrukce,která s velkým rachotem zmizela uvnitř.Omlouvám se fakt jsem nechtěl. Cesta na Uman a Dnipropetrovsk nám odsejpá a tak zkoušíme místní specialitku,pelmeně-chutnají skvěle.Doléhá na mě spánek,ale další déšť mi nedá zaspat.V Dnipropertovsku neodoláme a sjíždíme k Dněpru a v lijáku se cachtáme jak děti. Kempujeme kousek před Pavlodarem.Pozitivní na Ukrajině je cena benzínu okolo 17kč. Jinak i jídlo je fajn.Ve městech je docela provoz a díry.Je třeba dávat majzla.Praštit s sebou už tady by bylo fakt nepříjemný.
13.6.2007
Dnes nás čekají hranice.Přes Doněck na Uspěnku.Je to zajížďka,ale uvedli jsme špatně ve spěchu na vstupu tenhle přechod,tak nám nic lepšího nezbývá. Čím menší přechod,tím větší zloději.Tohle nám běží hlavou,když taháme za nesmysly vymyšlené uniformovaným banditou 400rub za každou motorku a kluci v autě obral dokonce o 100usd.Navíc jsme tu strávili asi 3,5hod.Příště budeme tvrdý jelikož takhle dojedem tak akorát do pr....! Projedem přes Rostov na Donu a začíná se mi ozývat nepříjemné škrábání z motoru.Až později vysleduji,že je to špatným benzínem.Je sice za 15,-ale kvalita prabídná.Přes Šachty se motáme a po konzultaci s autem přes sms najíždíme na dálnici na Moskvu a sjíždíme na Volgograd.Noc probíhá v klidu 350km před tímto památným městem.
14.6.2007
Tak dnes jsme dobili Volgograd.Prohlídka památníku a muzea bitvy je určitě zajímavá a zabere nám hodně času.Za městem přejíždíme řeku Volhu a jedem na Astrachaň.Tady se nám naskytuje pohled na to chudší Rusko.Boční cesty hliněné,baráčky bych nazval v některých případech spíš slumy. Taky jsem záhy zjistil,že nám lidi nemávají,ale odhánějí hejna mušek.S těmi máme tu čest i my při tankování.Nepomáhá nic.Repelent se jeví jako lichá investice,jen kouř cigára je odradí alespoň od toho aby vám lezli do pusy,očí a nosu,vlasy nosím dlouhý a tak alespoň uši jsou v klidu. Zlatý Skotsko.Dozvídáme se že se jich nezbavíme celou cestu kolem Volhy.Stavba stanu je peklem. Se setměním ty potvory mizí aby mě napadly vší silou v 5ráno.
15.6.2007
Pološílený muchlám všechny věci na motorku a ujíždím sám pryč,hlavně pryč. Stavím až na tankování.To mě dorazilo na dno.Místní zvyk nejdřív platit a pak tankovat mě stál totálně poblitou motorku včetně plexy a gps. Odhad byl chybný asi o 5litrů,ty skončily na brambůrkovi a následně na zemi,jelikož pistole prostě nevypíná. Na kluky čekám asi 70km před hranicí.Piju čaj a neustále kouřím.I když mě asertivní operátorka přesvědčovala,že roaming mé twist karty je v pořádku, tak volat prostě nejde,ani s kreditem přesahujícím 3000,-kč,mohu tedy jen smskovat,ale zase kurňa "neomezeně". Poubes lepil a tak mě kluci dojeli asi až za 3.hodiny.Defík má totálně zacpanej hladič hmyzem a začíná se přehřívat. Kazašské hranice jsme přejeli přívozem,papírování se stává rutinou,ale jinak v klidu.Jinak už je pěknej hic. Kempujem pod mostem za hranicema.Koupání,vaření,praní a přerovnávání věcí v Defíku nám zabere zbytek dne. Můj stan nevydržel brutální balení při úprku a tak se s ním loučím a dále spím v Barešákovo. Večer nás majitel pozemku přivítal a upozornil nás na ostražitost.Chodí tudy totiž opilci domů.To bude teda noc.
16.6.07
Noc byla klidná,ale přesto jsem nespal hluboce.Do města Atyrau jsme dojeli po asfaltce.Tankujeme do všech kanystrů a jedem se podívat do města. Našli jsme bazar,kde okusíme výtečný kebab a klábosíme s místníma.Naše další putování směřuje na Makat. Úplně nová asfaltka pojednou u památníku s orlem mizí a už to začíná.Díry,díry a díry.U památníku se stala ještě jedna zásadní věc. Potkali jsme se tam s polákem Pavlem,který jede sám Uvazem na Bajkal.Samotnému je špatně a tak dalo slovo a slovo a Pavel se na nějaký čas stává dalším členem výpravy.Autům jsme ujeli a čekáme v čajchaně u cesty,a je tu další problém. Ložisko zadního kola na defíku je v tahu.Kluci ho chladí a šinou se k nám.Dorazí před setměním a tak jedem rovnou do stepi,kde zapíjíme vstreču s Pavlem.
17.6.07
Ráno vyrážíme hledat servis.My se Slamákem jsme přehlídli Poubese,který vyrazil dřív a tak stavíme o vesnici dál a na bazaru hledáme ložisko a ptáme se na soustružníka,který ale vdává dceru a nikdo neví kdy se probere z opice.Ložisek je dost,ale „kupodivu“jen na ruská auta. Opravu naštěstí kluci zvládli tam co stál Poubes.Barešák neodolal a ochutnával kumis,jak to dopadlo nemusím rozvádět. Jedem na Šubarkudyk a Kandyagaś.Benzín je děsnej,akcelerovat se musí velmi pozvolna,jinak si myslím,že se motor rozskočí. Pavel ho dal do vařiče a ani tam nechtěl hořet.
18.6.07
Ráno vstáváme brzy a bez snídaně jedem na Šalkar.Enduro pokračuje.Lepší je jet vedle zbytků silnice po stepy. I tak praská na Poubesovo Ktm podsedlák.Oprava probíhá v Embi a hned taky přezouváme. V Šalgaru toho mam plný kecky.Koupel v rybníku s místníma.Už mi pomalu začíná lézt krkem to jak mi furt někdo leze do helmy, sedá na motorku a dává mi pořád dokola stejný otázky.Nejhorší je že se Vás jeden ze skupiny ptá na něco a vzápětí na to samý ten co stojí vedle a musel Vaší odpověď slyšet.Cesta kterou jsme si vybrali k Aralskému moři je kvůli dunám neprůjezdná a tak se stáčíme na sever na Tekeli a tady spíme.
19.6.07
Horko,čaj v dost hrozný čajchaně a dál na město Aralsk.Děsná díra ve stylu arábie,prach nám vítr fouká do šašlíku,ale nám to už pramálo vadí. Provizorně opravuji prasklý držák zobáku a kluci čistí chladiče.Slamákovi jde jen těžko vysvětlit,že zajížďka na břeh Aralského moře pískem asi 220km není dobrý nápad.No tak holt jeď,ale povedeš to.Naštěstí brzy sám pochopil co obnáší jet na 250kg motorce v hlubokým písku. Zůstali jsme u sladkého jezírka nad mořem a koupeme se.Místní na sebe nedali dlouho čekat a za chvíli jsme pochopili, že tady zůstat nemůžem a proto volíme rychlý ústup do stepy.Ještě že jsme zachránili nějaký to pivko a slivovici.
20.6.07
Jsme v Leninsku,chcete-li v Bajkonuru.Anton na kterého jsme měli telefon na nás čekal a motorky jsme nechali v technické bázi za městem. Je tu bazén a sprcha takže balada.Do města se dostanete jen na zvláštní povolenku a nebo jako my dírou v betonové zdi.Prohlížíme si město, jíme a hlavně pijem pivo.Jak jsem vysušenej dokumentuje to,že jsem na záchod šel až po desátym.Místní speciality lagman a studená bílá polívka okrožka nám moc chutnali.Spíme u Antona.Lena nám dokonce cpe povlečení a Poubes se jim odvděčil utrženou sprchou.
21.6.07
Lena spíchla snídani a pak se zotavujeme na bázi v bazíku, jíme a pijeme.Tolik nám zatím ke štěstí stačí.Večer ještě jednou razíme do města. Taxík nás,ale asi omylem vysadil před velitelstvím a průšvih tu byl coby dup.Legitimoval nás sám nejvyšší důstojník a tak se ocitáme na místní policii. Pocity smíšený.Antona odvedl tajnej a od tý doby jsme ho nespatřili.Nás nafotili a vzali otisky.Po výslechu a 4hodinách nás odvezli na bázi. Asi zafungovali sms,které jsme rozeslali na všechny strany a Antonovi konexe.Okolo půlnoci se scházíme s osádkami aut,kteří jeli v druhém taxi a Lenou a tudíž neměli to štěstí poznat pohostinnost místního arestu.Balíme a rychle odsud.Do stepy tam je líp.Štíři a jiná havěť už nám tak nevadí. Všichni už spíme ve stanech.Jistota je kulomet.
22.6.07
Ráno jedem na Kizilordu kam vede asfaltka.Pumpař nám řekl,že jsme blázni a že cestu na Džezgazgan nemůžeme přežít. Jeho slova jsme záhy za městem pochopili.Hic dosahuje určitě 70stupňů.Teploměr v batohu ukazuje 50. Vítr do tváře si nezadá s fénem.Asfalt končí a peklo terénem se stupňuje,nikde ani živáček,ani auto.Budovy v dálce se zdají být fatamorgánou. Naštěstí zde žijí lidi.Slamák po sesednutí vrávorá a sotva se drží na nohou.Jsme spálení a dehydrovaní na troud. Voda v camelbagu je totiž vařicí a pít se nedá.V čajchaně nabíráme sil a pijem asi 3l čaje,vody a coly.Večer,když už horko není tak spalující jedem dál a spíme asi 150km od Džezgazganu.Já již po několikáté opravuji zobák na Bmw.
23.6.07
Jako vždy vstáváme časně,abychom ujeli co nejvíc než propukne to největší horko.V dálce bouřilo a ve stanu jsem objevil obří saranče. Poubes už přesunul do auta všechnu bagáž a veze si jen keteňák.Po cestě jsem ztratil zadní blatník.Stejně to bez něj vypadá líp. Z Džezgazganu do Karagandy to máme ještě 530km,ale tady to nebude problém,jelikož je asfalt a roviny.Nebezpečná je jen únava a spánek, který mě za jízdy přepadá.Už nepomáhá zpěv ani facky,ani cvičení a blbosti za jízdy.V Karagandě nás přepadla bouřka a hodně se ochladilo. Taky příroda je zelená.Jen ty ocelárny chrlící kouř a smrad kazí idylu.Spíme u města na loučce plné kravinců.Ujeli jsme dnes 680km.
24.6.07
V noci byl vychr.Razíme na Pavlodar.Ochladilo se na 17stupňů,tak je docela kosa.Za městem je celnice.Procedůry trvají 4hodiny,ale bez úplatků. Spíme kousek za hranicí v trávě plný komárů.Místní komarex jakž,takž funguje.Taky už jsme dost otrlý.
25.6.07
Jedem na Kulundi,kde snídáme a kluci svařují v dílně zahrádku.Štěrkovkama se probíjíne k Alejsku.Koupem se v rybníce a pereme.Za městem to dnes končíme a Slamák dělá hostinu na počest jeho zesnulé babičky,která měla pohřeb.Brusinková vodka a točené pivko do petek udělalo své. V alkoholovém opojení se věci řeší líp a tak došlo i na první výměnu názorů.Ale i to patří k cestě a pročistí to vzduch. Já už snad definitivně opravil zobák.Našel jsem totiž dva vypadlé šrouby,které celý problém zavinily.Dal jsem je hajzlíky na lepidlo a snad bude pokoj.
26.6.07
Na první benzíně měníme olej.což je na Ktm dost obstrukce a tak já už jen zevluju a kouřím. Míříme do pohoří Altaj.Začíná se nám to líbit.Pavla jsme,ale poslali napřed a určitě jede blbě.Dali jsme mu instrukce přes sms. My jedem zkratkou přes Usť Kalamanku,Novokalmanku,Pětropavlovskoje,Smolenskoje,Altajskoje na Čergu a tam přebrodíme říčku a rozděláváme náš první oheň. Pavel dorazil asi v 1po půlnoci a najel 900km to je o 400km víc než my.V noci je pěkných 5stupňů.
27.6.07
Kochání,focení,hory krása.Slamák se ztratil,ale měl jen defekt tak jsem se mu vrátil na pomoc s nářadím a duší.Bohužel bez pumpičky. Bombičky z výbavy Bmw to nafoukly jen fakt na nejnutnější přesun.Defender má problémy s přívodem nafty a Slamák opravuje prasklou propojku nádrží, což řeší jeho problém se spotřebou.Do Astrachaně dorážíme v 16.30,což se ukázalo jako šibeniční termín pro překročení hranic.Mongolové totiž dělají jen do 18.00.Je to knop,ale zase se nás nikdo nesnaží prudit.Desinfekce 50rub,10rub za něco,ale strachovka (povinné ručení) neskutečných 687rub. Hned za hranicemi je hlinito,kamenito písčitá placka zvlněná křivkou hor.Orientace bude problém. Pavlovi se utrhla zadní brzdová trubka a tak zase opravujeme.Zaslepujeme to a nocujeme ve 2370m. Signál není.Ujeli jsme 430km.Místní si neodpustili návštěvu a tak jsme nuceni konzumovat.
28.6.07
Ráno i já podléhám dost úmorným střevním potížím,bolí mě hlava a záda.Dávám si jen čaj.Ve městě Olgiy měníme dolary za tugríky,tankujeme a chceme dojet na jezero Ureg Nuur.Bloudíme.Už je mi líp.Místní nám nerozumí a posílají nás vždy tam kam ukážeme.Mapa je pro ně příliš málo podrobná.Spoléháme se tedy na gps.Pomalu je nám jasný že s časem který máme k dispozici to do Kjachty nestihnem.Přiznám se,že mi to nevadí.Radši si užiju bezstarostný toulání krajinou. Polykání kiláků bylo na můj vkus až dost a ještě bude.Najeli jsme 200km a jsme pomalu na místě.Spíme na krásném místě mezi rameny řeky, bohužel je to u brodu a o návštěvy není nouze.
29.6.07
Ráno vyrážíme dál.Cesta která vypadala slibně nás dovedla do zimoviště pastevců a za ním brodíme řeku.Při hledání brodu jsem se ztratil v hustém porostu a tak jsem se zamotal,že jsem vždy musel chcípnout motorku a naslouchat,zda uslyším řeku nebo kluky.Troubím,jedu,přilbu dolů,aha řeka je slyšet tamhle. Naštěstí kluci taky troubí a já je tak rád vidím.Pavel v brodu zničil chladič.Rosekala ho plastová vrtule.Lepíme to a dáváme kovovou. Horší je že následuje další rameno řeky a za ním nic,žádná cesta jen vysoký břeh.Takže vše zpět.Tady došlo i největším odhodlancům,že to nemůžeme stihnout. Proto měníme plány a přes horské průsmyky se vracíme na Olgiy.Spíme v jurtovém táboře,ale ve vlastních stanech.Dárky jsme rozdali. Pohostinnost o které se dočtete v časopisech se moc neprojevila.Jídlo vaří Poubes se Slamákem a místní na to jen koukají. Špagety asi ještě neviděli a co teprve,když to konzumujeme.Kluci navštívili jurtu,já jsem našel útočiště ve stanu a jsem rád za samotu.
30.6.07
Ráno jsme dostali čaj a výborné placky.Už na místě Slamák nenašel rukavice a Ivoš postrádá kompas.Martin Bareš nemá ledviňák.O něco dýl Pavel zjistil ztrátu sandálů a holinek.Náhoda to být nemohla.Slamák ztratil to nejcennější,a to iluze.Ve městě se snažíme utratit peníze. Tankujem,kupuju cigára,ale nic jiného za útratu nestojí.Měníme tedy zbytek u veksláků na rubly,ty se budou hodit. Pokoušíme se jet k horám na západě,ale cesta vždy končí někde u jurty kdesi v horách.Tak to balíme u řeky a zkoušíme rybařit. Pereme a měníme chladič co Pavel koupil.U ochutnávání místní vodky si promrskáváme nová ruská slovíčka,která jsme vymysleli. Vybírám mé oblíbené pryblizno a Slamák oprášil Kodetovo eto takoje na prylepšenoe.Taky vzpomínám na ruského motorkáře,kterého jsme se ptaly na cestu v Altaji.Všiml jsem si,že většina dněprú nemá vzduchový filtr a chybí i vedení a airbox.Na mou otázku odpověděl suše,že vozdušnyj filtěr zgarel.
1.7.07
Dnes začíná návrat.Ráno ještě vylejzáme na nejbližší kopec a dáváme mu jméno Maparo,dle pořadí lezců.Jedem zpět na Tašantu.Valíme to v písku a kamení 120km/h a rány na ráfcích Ktm přibývají,na baworáku kupodivu nic,a to má menší kolo.Zato silentblok výfuku je definitivně v koncích ale to není nic co by nepočkalo domů.Pavlovi Uvazík přestal řadit a tak jede na dvojku do města opravovat. Na hranicích se“ouha“nedělá,je totiž neděle.Je tu však ubikace a v ní postarší němec.Jak záhy zjištujeme tak hodně zažil a má rád vodku. Vodky je nepřiměřené množství,ale jak jsem zvyklý z boje neutíkám.Poubesovy padá moje motorka a rázem jsem bez zrcátka.
2.7.07
Ráno je mi hrozně.Zvracím a vyprazdňuji se i opačným otvorem.Konzistence je však hodně podobná. Hranice trvají 6hodin a já trpím jako zvíře.V dešti dojedeme ještě 150km za Tašantu a do mě se dává zimnice a mě samotnýmu taky není nějak dobře. Záchrana je zaplivaný hotýlek v horách,jehož jediná deviza je banja „místní sauna“.Vyhřál jsem se a hned do pelechu.Usínám okamžitě.
3.7.07
V noci jsem se děsně spotil,ale pomohlo to.Ráno se ptám na umývárnu a odpověď je jasná,Rječka. Takže hygiena v řece a hurá pěšky do hor.Trocha jiného pohybu nám prospěla,i když jsme se řádně zapotili. V poledne vyrážíme na Bijsk.Asi po 250km opouštíme krásný Altaj.Poubes lepí duši a dáváme si hnusný šašlik za nekřesťanských 100rub. Kluci dorazili za 2hod.ložisko v zadním kole je definitivně v kopru.Hledáme útočiště v Bijsku v kostele.To nám poradil ten nesmrtelný němec. Je tam,ale zavřeno a stejně nevíme jestli to je ten správný.Paní z ostrahy objektů se nás zželelo a vzala nás k sobě domů.Koupel,pivko a paní se vrátila zpět do rachoty.Nás nechala ve svém bytě,kdo by to u nás udělal?Dobrá to žena.
4.7.07
Paní ráno zařizuje servis a my motorkáři se oddělujeme a jedem do Novosibirska zkusit vlak,jelikož přes sibiř je to pouhé sjíždění gum a pálení benzínu. Kdo to viděl pochopí.Pro mě byl hlavní důvod komáři.Představa těch nocí s nima byla děsivá.Pavel ještě nechává měnit tekoucí nádrž a taky se bude loučit. Pokračuje svým původním směrem.Na Bajkal.V poledne jsme na nádraží.Za 5hodin máme naložený motorky a lístky v kapse,cena je dost vysoká, 5500rub/osoba,3300rub/motorka,ale dle našich propočtů to zase není proti jízdě po ose tak hrozný. Čekáme na odjezd v bufíku při pivku a poslechu mísního výborného písničkáře.V noci nastupujem do vlaku a usínáme jak nemluvňata.Motorky jedou v jiném vlaku až zítra.Tak doufáme že alkohol podarovaný dozoru ve vagónu přinese své ovoce.
5.7.07
V Omsku se jdeme protáhnout na perón a kupujeme pyrohy.Slamák se seznámil s Mášou z vedlejšího kupé.Vzhledem k trvání naší cesty není divu,že se nebrání bližšímu kontaktu.Poubes má problémy se střevní mikroflórou a tak se cesta stává peklem.Za okýnkem ubíhá monotónní krajina.Břízky,trávy,močály. V Tjumeni na nádraží si kluci odskočili na dýl než bylo zdrávo a tak neslyšeli hlášení o zkrácené přestávce. Moje snaha o zdržení vlaku je marná a tak jsem v kupé sám a alarmuji vedení vlaku.Všichni cestující to prožívají.Věci kluků odmítám vydat a tvrdím, že to zvládnou.Nicméně musím vyhotovit seznam a zabalit jim věci.Nakonec přichází zpráva z nádraží,že nás stíhají taxíkem.Honička končí po 200km a stála 3000rub.Za blbost se holt platí.Odměnou je hlasité „maladci“ od osazenstva vlaku.Jinak postupně jsem v kupé našel Slamákův pas, prachy a oba vypnutý mobily,což výrazně komplikovalo komunikaci.
6.7.07
Spali jsme pěkně,ale Máša nás válet nenechá a hned jak vlak stojí ve stanici nás tahá“pošáriť sja“a koupit snídani.Od včerejší příhody nás všichni hlídají. Naše cesta vlakem byla zpestřena ještě nedobrovolným pobytem v jídelním voze.Zasekly se totiž dveře a i když bylo použito hrubého násilí v podobě sekery a pajcru,tak to trvalo bratru 2pivka,kdyby byla příznivější cena tak určitě 4. Zdržujeme se většinou zavřený v kupé,jelikož Máša s rodinou nám nedají vydechnout.Také se pokoušíme vyřešit co budeme dělat ty tři dni v Moskvě. Snažíme se kontaktovat Rusy co jsme je potkali u Aralska a ti nám slíbili pomoc.Bohužel nic.
7.7.07
Ve 3 ráno je budíček.Svlíkáme povlečení a ještě se povalujeme.V Moskvě na nádraží měníme peníze a sledujeme množství bezdomovců a posedáváme v hale. Před 6tou už to nevydržíme a vyrážíme hledat nocleh.Naše snaha okolo nádraží naráží na pro nás nepřijatelné ceny a tak snídáme na lavičce produkty nakoupené v konzumu a rozhodujeme vzít taxi a vyhledat hotel Delta,který nám doporučila paní Sizová. Taxi za 300rub.a jsme tu.Cena za 2lůžák 2440rub.je to co jsme schopni akceptovat,jen musíme vzít 2,protože 3lůžáky nemají.Na pokoje nás pustili hned a tak se vrháme do sprch a postelí.Odpoledne jdeme na rynek,kde jíme a vybíráme dárky a místní muziku. Večer jdeme na bowling a popíjíme šampaňský,je totiž levnější než piva.
8.7.07
Ráno vyrážíme metrem do city a obdivujeme Rudé náměstí.V obchodním domě Gum si se Slamákem kupujeme sandály,jelikož moje jsou napadrť a Slamák jednu potratil,jako ostatně plno jiných věcí včetně simky do telefonu.Neodpustili jsme si ani ochutnávku čokolády z podnikové prodejny čokoládovny Rudý říjen.Nejlepší volbou byla 80procentní hořká.Okolo 18.00 doráží i kluci autem.Ubytují se a valí taky do města. My zase bowling a večer pár 10g vodek.
9.7.07
Defender odjíždí časně.My po snídani telefonujeme do nákladního vagónu chasníkovi co to tam má na starost.Jeho informace nás netěší. Na nádraží sice jsou,ale někde odstavení kvůli výměně kolejí.Kdy budou skládat se neví.Na Kazaňském nádraží nám to potvrzují a tak se tam různě poflakujem a jenom zbytečně utrácíme za drahý jídlo a pití.Motorky nám konečně vydali v 18.00.Oblíkáme rovnou pršáky,jelikož začalo pršet a vyrážíme do nástrah velkoměsta.Chvíli nám trvá než se rozkoukáme,ale pak už neomylně směřujeme po M1 na Smolensk.Za tmy překračujeme Běloruskou hranici. Tady je odbavení super.Jen odevzdáme v kanceláři obdržené bumážky ze vstupu a davaj.Platíme mýto 1euro a jedeme na Minsk.U benzínek berou dolary,eura, rubly a tak není problém.Únava nás dostihla 150km před Minskem.Odbočujem na polňačku a padáme do bezvědomí. Vyčerpání dokumentuje to,že já nechal motorku stát opřenou o kryt pod motorem v dírách a Poubes Ktm poslal při sesedání dokonce k zemi. V noci byla pěkná zima.
10.7.07
Ráno snídáme za Slamákovy zbylé místní bankovky.Zjišťuji,že mi teče zadní tlumič a Slamák řeší defekt přední pryže. Že to bude jeho den dokázal ještě tím,že nedotankoval když měl šanci a tak se pro něj vracím a jedeme místy dvacítkou a místy bez motoru. Poubes si mezitím zdřímnul v trávě u benzínky.Oběd je královský před Polskou hranicí.Obrovskej stejk,salát a nealko pivo,jen cena nás upozornila na blížící se evropskou unii.Tahle sranda nás stála 40euro.Pryč jsou ty 30ti korunový sváči na východě.Hranice zvládáme bravurně předjetím všeho. Za občasného deště se snažíme dojet defendra,ale asi 80km před Varšavou to vzdáváme.Bereme penzion a těšíme se při pivku jak zítra dorazíme do Čech.
11.7.07
Bohatě snídáme a platíme za vše 82euro. Slamák má zase prázdný kolo.Všechno to má na svědomí pomlácený ráfek a tak probíhá rovnání a lepení v dílně.Auto dojelo do Náchoda už včera v noci. Hltáme kilometry v hustým provozu a jen si říkáme neupadnou,je to přeci už tak blízko.Jakmile vidíme křivku hraničních hor přepadá mě euforie. Kluky s autem vyzvedáme v kempu a jedeme k Hradci do jachtklubu k mému známému potápěči.Tady nás už čekají.Tak naposledy ve stanech.Hlavně mají český pivo.
12.7.07
V 11.00 máme být v Praze tam odkud jsme začali a tak se koupeme v rybníce a 9.15 odjezd. Tady na nás už čekají.Oficialitky,loučení a řidítka neomylně směřuji na západ k domovu,nespěchám nic mi neuteče.Ještě vychutnávám poslední kilometry mojí nejdelší cesty na motorce.Stav tachometru se zvýšil cca o 13000km z toho asi 2000km off road a pak ještě 4000km vlakem.Díky bramboro, díky všem co nám přáli štěstí.Potřebovali jsme ho.
PS:
Rejpalové nechť mi odpustí hrubky a chyby v zeměpisných názvech.Nejsem spisovatel,jen jsem chtěl přiblížit v kostce co a jak.
Roman - Sadílek
Další fotografie spolu s několika videi najdete na http://www.jezdime.ic.cz