Motorky BMW GS - vše o motocyklech BMW řady GS a o cestování

PALUBNÍ DENÍK Z ALPSKO-DOLOMITSKÉHO a BMW SRAZOVÉHO VÝLETU „TELEBLBIES“ PŘES A, I, kousek CH, D.
Přidal Tonda dne 20. July 2009

Loni v Ga-Pa na BMW meetingu jsme si s kámoši řekli, že na další ročník vyrazíme o týden dříve a trochu se projedeme po Alpách a Dolomitech. Z party lidí, která měla jet, jsme nakonec zůstali tři. Ostatním kamarádům do toho vlezli nějaké povinnosti v rodině nebo práci. Ti pak vyrazili jen na prodloužený víkend do Ga-Pa, kde jsme se s nimi potkali.
Takže nakonec jela sestava tří kamarádů na třech generacích BMW GS – Dr.Žák na R1100GS, Puk na R1150GS a Tonda na R1200GS Adventure.

Den 1. (27.6.2009)
Vyjíždím okolo 7,30h. Sraz máme v 8h u kámoše Jirky v Miroslavi. Po kafi a krátkém klábosení vyrážíme směrem na Znojmo, Retz, Horn, Krems, St. Polten a Mariazell. Tam se konečně začínají kopce trochu zvedat a zatáčky víc zatáčet. Několik km za Mariazell odbočujeme doprava směrem na Wildalpen. Je to krásná zatáčkovitá silnice údolím řeky Salzy, na které je tou dobou plno vodáků na raftech, počasí nám přeje a provoz je minimální. V Erzhaldenu odbočujem doleva na Gams bei Hieflau a Hieflau a pokračujeme podél další „rafťácké“ řeky Enns. V městečku Admont dáváme v hospodě výbornej oběd – plněné knedlíky se špekem a uzeným masem + zelí. Dále směr Liezen, najít v něm odbočku na Aigen im Ennstal, Irdning a Stein an der Enns. Ve Steinu doleva na Solkpass (1790m.n.m.) – krásnej zapadlej průsmyk, kupodivu nezpoplatněnej – to je nějaký divný v Rakousku. Za celou cestu přes průsmyk jsme potkali jen pár motorek. Kousek za Murau v St.Georgenu bereme kemp za 9€ na noc. Potkáváme se tam s brňákem Romanem na Moto Guzzi – výměna slivovic je povinnost, takže spát jdeme až po půlnoci. Najeto cca 440km.

Den 2. (28.6.2009)
K ránu mě budí silný déšť, který buší do stanu. Není kam spěchat, tak si trochu pospíme. V 10h déšť konečně ustává a po 11-té odjíždíme směr Predlitz, tam doleva na Turach, sedlo Turacher Hohe (1783m.n.m.). Pod ním doprava na Nationalpark Nockberge a vysokohorskou silnici Nockalmstrasse. Před mýtnicí nasazujeme nemoky – už zase slušně leje, platíme mýto a tradá do zatáček. Výhledy nic moc – je dost pod mrakem, ale i tak to stojí za to. Gumy drží slušně i na mokrým asfaltu. Na nejvyšším místě Nockalmstrasse Eisentalhohe (2042m.n.m.) si v horské chatě dáváme klobás a hlt slivky na zahřátí. Po jídle se počasí umoudřuje a dovoluje i něco vyfotit. Nemoky na cestu dolů už nepotřebujeme. Jedeme dolů na Innerkrems a v Kremsbrucke potom doleva na Gmund. Tam doprava na další zajímavý cíl Malta Hochalmstrasse. Platíme mýto a s ním přichází na řadu opět nemoky – leje jak z konve. Nahoře na přehradě je to trochu lepší – jen mrholí. Po prohlídce hráze jedeme zpět na Gmund a počasí se rapidně lepší. U velkého vodopádu zastavujeme na „piknik“. Zrovna se tam modelingová agentura chystá fotit akty blonďaté modelky – paráda – svačinka hned jinak chutná. Focení končí a my jedeme do Gmundu najít muzeum Porsche pana Helmuta Pfeifhofera. Za chvíli jsme tam. Prohlídka stojí za to. V muzeu je cca 40 exemplářů aut, motory a spousta drobností spojených se značkou Porsche. Odjíždíme směr dálnice na Villach, ze které po necelých 20-ti km sjíždíme na silnici č.100 směr Lienz. V městečku Greifenburg doleva na Hermagor, tam doprava na silnici č.111 na Kotschach-Mauthen. Už je po 18-té h, tak zde zapadáme do kempu. Postavit stany a honem na pivo do kempové hospody. Najeto cca 260km.

Den 3. (29.6.2009)

Ráno je nádherně, odjezd v 9h směr Kartischer Sattel. Cesta vede po silnici č.111 po vrstevnici údolím řeky Gail – parádní zatáčkovitý úsek. Přejíždíme přes Kartischer Sattel (1525m.n.m.) a po několika km se napojujeme doleva na silnici č. 100 k hranici A/I. Projíždíme opuštěnou celnicí a ve městě San Cándido (Innichen) odbočujeme na passo di M.Croce di Comélico (1636m.n.m.), pak doprava na passo S. Antonio nebo-li passo del Zovo (1489m.n.m.). Přejíždíme průsmyky a napojujeme se na silnici č.48 směr Cortina d´Ampezzo. V městečku Auronzo di Cadore už máme pořádnej hlad. Spravila to výborná pizza a nealko pivo. Pokračujeme dál na jezero Misurina, potom passo Tre Croce (1809m.n.m.) a Cortina. Směr Falzarego – před ním záměrně uhýbáme doleva na passo Giau (2233m.n.m.). Provoz je téměř nulový. Užíváme si zatáček a nádherné okolní krajiny. Nahoře na průsmyku dáváme malou pauzu a valíme dále přes Colle Santa Lucia, Rocca Piétore směrem na passo Fedáia (2057m.n.m.) pod masivem Marmolady. Nahoře u jezera si dáváme pauzu na kapučíno v jedné z několika restaurací. Počasí nám opravdu přeje a výhledy na okolní vrcholky jsou super. Obdivujeme výpravu asi 20-ti holanďanů v BMW Z1. Jedou krásně za sebou jako korálky dolů do Canazei. Za chvíli už mažeme za nimi. V Canazei nakupujeme v obchodě pivo a v pekárně nějaký dobroty a pokračujeme jen pár km do Campitello di Fassa, kde vím o dobrým kempu, a tak během chvilky stavíme stany. Večer jen pivo a slivovice u stanu. Jsme z těch zatáček nějací utahaní. Najeto cca 250km.

Den 4. (30.6.2009)
Ráno nijak nespěcháme – v kempu v Campitellu budeme ještě jednu noc. Po snídani jedeme jen nalehko směr Pozza di Fassa, kde odbočujeme doprava na passo Costalunga (1752m.n.m.) a passo Nigra (1688m.n.m.) a dále do Bolzána. Parkujeme v centru na parkovišti pro motorky, kterých je tam spousta. Jdeme navštívit Archeologické muzeum, kde je umístěna cca 5300 let stará „zmrzlá mumie“ Otzi a spousta jeho dalších vyschlých kamarádů z celého světa. Před prohlídkou musíme odevzdat veškeré fotopřístroje (i mobily) do připravených trezorků pro návštěvníky – je tam přísný zákaz focení – škoda. Prohlídka nám trvá cca 1,5 hodiny. Otzi má čestné místo ve velkém mrazáku, aby měl stálou teplotu, přibližně takovou, jako když ho v září 1991 našli dva horolezci u Otztalu na italsko – rakouské hranici. Po prohlídce jdeme ještě projít centrum Bolzána, stavujeme se na oběd v pizzerii v jedné z úzkých uliček a po cestě k motorkám ještě dáváme zmrzlinu. Odjíždíme po 13-té h zpět pro velký úspěch znovu přes Nigru a Costalungu do Canazei. Odtud se vydáváme na vyhlášené kolečko přes passo Pordoi (2239m.n.m.), tam dáváme kapučíno a po cestě dolů si všichni vychutnáváme němce na Firebladu, který chce očividně závodit, ale nejde mu to. Pokračujeme vrstevnicí přes Arabbu, Livinallongo na passo Falzarego (2105m.n.m.), tam navrcholu doleva na passo Valparola (2197m.n.m.), přes La Villu a Corváru na passo Gardena (2137m.n.m.) a passo Sella (2244m.n.m.). Na každém průsmyku několikrát zastavujeme na focení a panoramata.Nemá to chybu. Poprvé v životě slyším Dr.Žáka, že už by rád jel chvíli rovně. Ze Selly sjíždíme zpět do Canazei, nakupujeme opět zásobu studených pixlbírů a jedeme do kempu. Zde skládáme vychlazené pivo do baťohu a jdeme na pěší pozdněodpolední tůru kousek do hor nad Campitello. Již skoro za tmy se vracíme, bo máme hlad a pivo došlo. Zastavujeme se tudíš v jedné z restaurací v městečku na večeři. Ani moc neponocujeme, jsme unavení jak koťata. Najeto cca 230km.

Den 5. (1.7.2009)

Dnes jsme vcelku rychle na nohách. Odjíždíme cca v 8,30h opět přes passo Costalunga, Bolzáno, přejíždíme přes docela „rychlý“ průsmyk Mendola (1363m.n.m.) a dále na západ směrem na passo Tonale (1884m.n.m.) Tam zastavujeme na malej oběd v jednom bufetu. Jdeme se podívat na památník obětem I.sv. války a pokračujeme dál na passo Gávia (2621m.n.m.). Výjezd na tenhle průsmyk mi dává s mojí postavičkou a váhou komára pořádně zabrat. Uzoučká silnice a neskutečné vracečky jižní rampy mě utvrzují, že je mi moje Adventůra opravdu o číslo větší a že ji asi na příští sezónu vystřídá „obyčejný“ 1200GS. Konečně jsme nahoře. Počasí opět luxusní a výhledy nádherný. Po nezbytných fotkách jdeme k motorkám, kde Puk zjišťuje, že má v zadním kole mezi špunty jeho TKC hřebík – měříme tlak a je OK. Zatlačujeme hřebík hlavičkou nadoraz – přes špunty je nad ním skoro cenťák místa a jedeme do Bormia. Tam to budeme řešit někde u benzínky, kde je kompresor, ať neplýtváme bombičkami. U jedné pumpy s autoservisem chceme gumu zalepit knotem, který máme samosebou pod sedadlem. Málem už začalo odmašlování věcí z motorky, abychom se dostali k lepení, když se nabídnul mechanik z autoservisu, že gumu za 5€ zalepí jeho knotem. Všeho necháváme – za 5€ to u nás nezalepí nikdo, a tak nám sundávání věcí z motorky odpadá. Za 15 minut už upalujeme na passo Stélvio (2757m.n.m.). Při výjezdu nám začíná slušně lejt. Nahoře na vrcholku už musíme do nemoků. Děláme pár fotek a vracíme se zpět směrem na Bormio. Po pár km od vrcholu odbočujeme doprava na krátký výlet do Švýcarska na Umbrailpass (2503m.n.m.). Přesně v místech, kde při sjezdu dolů přechází asfalt v cca 5km dlouhý šotolinový úsek prošlapuje Dr.Žák zničehonic pedál zadní brzdy nadoraz a projíždí na můj vkus vcelku rychle šotolinovou zatáčku. Vše OK – ustál to. Na následující rovině zastavuje a hledáme příčinu – diagnóza=pouští gumička v brzdovém válci. No nic. Musí to dojet domů jen s předkem. V St. Marii se napojujeme na hlavní silnici směr hranice CH/I. V podvečer dojíždíme do Merana. Nacházíme správný výjezd z města směrem na passo Rombo nebo-li Timelsjoch (2509m.n.m). Před městečkem St.Martino in Passíria jedeme do kempu. Po postavení stanů jdeme vypláchnout vlky do vyhřívaného kempového bazénu. Bazén máme celej pro sebe, tak se tam rochníme přes hodinu. Když přijdeme ke stanům nevěříme svým očím. Naše tábořiště je obležené Jeepy s českými poznávacími značkami. Jeepaři jedou na výlet na Sardinii. Jaké překvapení, když se najednou objeví Bob z cestovniendura.cz. Takže o zábavu na dnešní večer je postaráno. Kecáme, popíjíme. Kolem půlnoci jdeme spát. Najeto cca 360km.

Den 6. (2.7.2009)
Ráno se loučíme s Bobem a výpravou Jeepů a po 9-té h už mažeme směrem na Timelsjoch (2509m.n.m.) Počasí opět luxusní. Cestou nahoru opět několikrát zastavujeme, focení, panoramata – prostě pohodička. Na rakouské straně platíme mýto a frčíme směrem k Soldenu. Před ním odbočujeme doleva na Otztaler Gletscherstrasse k ledovci Rettenbach – po zaplacení mýta se dostáváme na parkoviště do výšky 2809m.n.m. Kocháme se výhledy na sjezdovky a okolní skalní masívy. Opět skoro žádnej turista – na parkovišti všehovšudy dvě auta. Jedeme zpět k Soldenu, na silnici se prohánějí horské kozy, užíváme si zatáčky. Pokračujeme dále na Otztal a Imst. Zastavujeme se před Otztalem v grillhausu na oběd – výbornej grilšpíz a hranolky. V Imstu směr Fernpass ( 1216m.n.m.) a Garmisch-Partenkirchen. Na BMW motorrad days v Ga-Pa přijíždíme po 15-té h. Stavíme stany, jdeme na pivo s klobásem, projít se po areálu a čekáme na zbytek kámošů a známých, kteří přijedou později (Ďola, Bohumil, Mirek, Leoš, Fíša, Morgan…..). Mezitím se jdeme zaregistrovat na zkušební jízdy na páteční ráno. V podvečer jsou již všichni na místě a začíná uvítací večírek. Najeto cca 200km.

Den 7. (3.7.2009)

Po snídani vyjížďka na naháčích F800R a K1300R, po návratu oběd a opětovná registrace na odpolední projížďku na F800GS a letos kupodivu stíháme ještě i „tourer“ vyjížďku na R1200RT a K1300GT. Mezitím vystoupení Chrise Pfeiffera a fůra dalších atrakcí. Večer se nám zachtělo tance a tak si dáváme sraz u levých repráků u pódia v „párty stanu“ a začíná neskutečnej mejdan s Bohušem, Emiliem, Fanánkem, Advikem a ostatními……..Pivo (hlavně to citronový) a slivka tečou proudem. Ani nevím, kdy jdeme spát.

Den 8. (4.7.2009)
Ráno mě trochu bolí hlava. Dr.Žák si stěžuje, že měl ve stanu medvěda – prý jsem neskutečně chrápal a nešel jsem vzbudit. Jdeme se zaregistrovat na projížďku na K1300R (moc se nám líbí) a R1200R. Potřebujeme provětrat hlavy. Po projížďce jdeme do centra Ga-Pa na zmrzlinu. Chytá nás vcelku slušná průtrž mračen, kdy během chvíle stojí na silnici 10cm vody. Večer opět skvělej mejdan v „pártystanu“. Páteční mejdan mě vcelku zničil, a taky už ráno pojedeme domů, takže jdu spát už okolo půlnoci.

Den 9. (5.7.2009)
Balíme stany, loučíme se se známými a po snídani okolo půl deváté odjíždíme z Ga-Pa. Jedeme domů nejkratší cestou přes Walgau, Bad Tolz, Miesbach a na dálnici směr Salzburg, Linz, Wien. Obědváme před Salzburgem. Po cestě několikrát pořádně mokneme. Sjíždíme z dálnice v Melku a jedeme údolím Wachau, přes Krems, Egenburg a Retz do Znojma. Okolo 17-té h jsem doma v Oslavanech. Najeto cca 580km.

Celkem najeto cca 2320km. Vejlet se vydařil, počasí až na malý vyjímky přálo a BMW motorrad days v Ga-Pa neměl jako obvykle chybu.

Tonda

(Fotografie z cesty jsou na dalších stranách)