BalticTours 2010, deník
Přidal a02 dne 15. December 2010
Termín: 17. - 28. 09. 2010
Zdenek – ( Čaba ) BMW R 1200 GSA
Zdenek – ( Střihač ) BMW 650 GS
Rosťa – ( Rosy ) BMW 1150 GSA
Svaťa – ( Allroad ) BMW R 1200 GSA



17.9. 2010
Sraz 12°°h Hradec Králové … benzínová pumpa AGIP…. Teda jak kdo, čekáme už jen na Čabu, ten se blíží, ignoruje naše mávání a pokračuje nevíme kam. Po čase volá z benzínové pumpy Benzina vzdálené asi 25 km z Hornídolní a ptá se, kdeže jsme. Sedáme na stroje a doufáme, že než dojedeme, tak že nebude už v Polsku. Přijíždíme a Čaba s párkem v ruce nás vítá se slovy „ jestli na Vás budu všude takhle čekat, tak se daleko nedostaneme ?“. Zařizujeme poslední formality, párujeme Interkomy, ladíme navigace a vyrážíme směr Náchod, polský hraniční přechod. Pokračujeme do Poznaně. Svítí sluníčko teplota je kolem 16°C. Je velký provoz a cesty horší, jak lepší. Po 360km přijíždíme do campu**** ( N 52°24. 254‘ W 016°59.008‘ ) v Poznani. Stavíme stany, pár piv v plechu, paštika a jdeme spát…

18.9. 2010
Ráno platíme na recepci za stan+moto+1 motocestovatele 27,- Zl ( cca 180,- Kč ).
Snídáme společně s ruskými sportovci švédský stůl, teda zbytky švédského stolu. Ono už jich tam bylo dost před námi. Chceme platit snídani, ale nemáme komu. Odjíždíme s černým svědomím? směr Gdaňsk. Cesty se lepší, jedeme rychleji. Svítí sluníčko, přichází babí léto.
Jsme uchváceni krásou přístavního města Gdaňsk. Sedáme na zahrádku, dáváme si místní specialitu „vypražanoje“ a Allroad si dává kolínko. Nakupujeme na promenádě pár maličkostí z jantaru, Allroad si nevěří při nákupu řetízku, tak prosí prodavačku o zkoušku. Rozepíná knoflíček od košile, malinko ho při tom brzdí přihlížející maminka, ale nakonec se daří a Allroad s Čabou odcházejí se správnou velikostí ( ne v kalhotách, ale řetízku ). O kus dál se prodává na ulici vynikající uzený losos za 3,- EUR . Všichni kupujeme několik porcí a pomalu se přesouváme k motorkám Míjíme poměrně krásný “kemp“ s názvem Hilton, ale domlouváme se, že ještě popojedeme blíže k Ruským hranicím, tak ani nejdeme dovnitř. Je 19.30 hod. a končíme náš výjezd z města na nepřehledné křižovatce typu kruháče se semafory. Allroad nedává přednost a pokládá svoji motorku na asfalt. Následuje ho Střihač, který aby do stojícího/ležícího Allroada nevrazil, bere za přední brzdu tak intenzivně, že taky leží na zemi. Jeho BMW 650 GS je bez pravého kufru a zrcátka, zato Gdaňská křižovatka je samá Májka a rybičky v oleji. Čaba s Rosym zastavují za nimi vedle sebe, nechávají motorky na blikačkách a spěchají pomoct sbírat motorky a vše, co leží kolem. Vzhledem k velkému provozu začíná velký chaos. Žijeme, nikomu se nic nestalo. Odstavujeme motorky na chodník, přijíždí sanitka s policií. Akce jako z filmu, sanita na chodníku, policie za ní. Za minutu přijíždí další sanita, říkáme si , že nás tady snad ani tolik není ?. Vysvětlujeme naši nevinu a vše svalujeme na pani, které Allroad nedal přednost. Chudák, ta kdyby tušila. Ok policie odjíždí s úsměvem a my pokračujeme směr Elbag. Vítá nás dobře vybavený camping. Dnes máme za sebou 330km. Stavíme stany, ládujeme se lososem, malá slivovice na žaludek a jdeme spát.

Fotogalerie Polsko

19.9. 2010
Vstáváme do sluníčka. Teď už to víme, babí léto je tady. Balíme stany, snídáme. Střihač je stále bez zrcátka a my přemýšlíme, kde najdeme CO2. Čaba odbočuje na benzínku. Allroad svoji českopolštinou vysvětluje tankujícímu zákazníkovi, náš problém. Máme štěstí, polák má svoji autoklempírnu, ale také se dozvídáme, že je neděle. Slibujeme řádnou odměnu, ale pořád slyšíme, že je přece ta neděle. Myslíme si, že i ve středu by to sním bylo stejné. Nakonec podléhá neúnavnému tlaku nás čtyřech. Následujeme jeho auto několik kilometrů za město, ale pořád naším plánovaným směrem. Oprava proběhla vcelku hladce, protiúčtem dáváme slivovici. Snad si tedy užije tu pokaženou neděli. Slovani si přece musí pomáhat. Stisk ruky a my vyrážíme. Teď už i Střihač vidí, co se za ním děje, zrcátko je na svém místě. Průběžně Čaba a Allroad dokumentují průběh cesty na motokamery na helmách. Čaba se ještě před pokořením Ruské hranice rozhoduje natočit projíždějící kamarády. Bere za ní, aby poodjel a mohl natáčet. Zbývající skupina jeho záměr nepochopila a drží se ho zuby nehty. Po pár kilometrech se mu daří poodjet. Zastavil u krajnice, šikmé krajnice, natáčí a najednou rána a motorka leží. Místo průjezdu zastavujeme a pomáháme stavět. Přijíždíme na Ruskou hranici. Plni očekávání a informací od jiných cestovatelů čekáme, co se bude dít. Jsme odstaveni mimo provoz, čekáme. Naštěstí jde o formality. Ruské celníky velice zajímala Čabova a Allroadova kamera na helmách a důležitá pro ně byla informace, jestli jsou vypnuté. S odstupem času si říkáme, co by se asi dělo, kdyby zjistili, že jsme je průběžně natáčeli. Natáčení a focení Ruské armády a policie je přísně zakázáno. A my na po 3. vyplňujeme formuláře, vždy v nich byla nějaká nám neznámá chyba. 1,5h je dobrý čas, říkáme si…. adin…dva…try…četýre, odpočítává celník a zvedá závoru. Radujeme se zbytečně. Před námi je další závora ( dohromady jich bylo pět ) s celníkem a tiskopisy. Tento už byl řádně nesympatický, doslova kokot. Jde to rychle, azbuku máme v ruce. Tiskopisy už dostáváme duplicitně a opět na po 3. se daří vyplnit k soudruhově spokojenosti a po 1h pokračujeme směr Kaliningrad. Po cca 40 km jsme v Kaliningradu. Před vjezdem do města vnímáme porezlou a nenápadnou ceduli Kaliningrad . Zastavujeme a děláme foto. Projíždíme městem a poprvé zažíváme na naší cestě offroad ( tedy když nepočítáme místy Polsko ). Kočičí hlavy velikosti fotbalového míče a z nich vysoko trčící tramvajové koleje. Silný zážitek, zvláště při pocitu, že začíná pršet. Hledáme centrum města. Marně. Ostuda to není, každý má své centrum někde jinde. Jedni nás posílají tam a druzí támhle. Čaba se ptá místního taxikáře na centrum goroda, ale místo toho se dozvídá, jakou má taxikář motorku a společně si prohlížejí fotky v mobilu. Odjíždíme snad k centru a před námi je nádherný pravoslavný kostel. To už ale poměrně dost prší tak děláme pár fotek a sjíždíme k vojenskému muzeu, které se jmenuje jak příznačně „Muzeum světových oceánů“. Zde stojí na hladině řeky pravá, nefalšovaná vojenská ponorka a námořní bojová loď. Rozhodujeme se, jakou atrakci navštívíme, protože na obě nebude čas. Vyhrává ponorka, logicky, kde jinde, než tady vás do ní pustí. Konec konců, na lodi se ještě svezeme, ten trajekt nebude zas tak jiný ?. Jsme ohromeni množstvím cuplíků, páček a miniaturními rozměry kajut, opravdu nebylo lehké válku vyhrát… Vydatně prší a my bereme nepromoky. Pokoušíme se najít exit z města směr Kuržská kosa. Značení je stejné, jako s tím centrem. Víme, že musíme jet na severovýchod a to nám musí stačit. Při kličkování a bloudění městem přicházíme na další, do budoucna naprosto běžný jev v Rusku. Toulající se psi a to ve smečkách. Při průjezdu jednou takovouto ulicí první jedoucí Čaba s nohama na hoře a odjíždějící pryč co to dá obklopen smečkou psů odolal útoku. Sjíždíme na dálnici směr Zelenograd. Radost trvá jen 30km. Dálnice končí. Na sjezdu je omezení na 60 km. První jedoucí Čaba už tři dni ignoruje veškeré rychlostní limity a protože byl poodjetý, tak u sjezdu zpomalil, abychom také odbočili. Za 200 m stojíme všichni u policejní Lady, abychom se dozvěděli, že na 60 km jeli Rosy s Allroadem 104 a 106km. Jak je možné, že se do záběru nedostal Střihač, který jel mezi nimi nám není známo, asi ruské radary nemají takovou sekvenci snímků ?. Jediný, kdo pochopitelně nepřekročil rychlost byl Čaba ?. Jak prozíravé, postavit radar tam, kde se dá jet 130km. Čaba nelení a hned za tepla se ptá policajtů na „Kuržskou Kosu“. Ti si stále melou svou a chtějí 50,- EUR za motorku. Každý dáváme 5,- EUR. Celkem 20,- EUR ale bez bumážky. V Ladě zavládlo nadšení a s přáním šťastné cesty odjíždíme dál. Jsme přece Slovani. Jsme v Rusku. Na rychlost si už dáváme pozor, někteří.
Přijíždíme do Zelenogradu, na benzínové pumpě se dotazujeme na ubytování. Dostáváme tip na slušný hotel a vydáváme se ho hledat. Projíždíme městem a kromě polorozpadlých a vším možným zarostlých domků hotel nevidíme. V jedné z bočních uliček na Čabu opět vystartuje smečka psů. Nechápe, co jim vadí na jeho Akrapoviči. Místních se ptáme na hotel a ti nás naprosto jistě posílají na místo. Poměrně pěkný 3***hotel za cca 500,- kč se snídaní a uzavřeným hlídaným parkovištěm je správná volba. Po zakempování ve dvou dvoulůžkových pokojích a navrácení se do lidské podoby vyrážíme na krátkou pocházku po pobřeží a usazujeme se v restauraci „Kapitán Flint“ s příjemným personálem gavarýcím pouze rusky. Výborná večeře (rybí polévka, jehněčí žebírka, výborné pivo a to vše završeno ruským koňakem ) je příjemným zpestřením závěru dne. Mladá servírka je velice sympatická a po dotazu, co si dáme, reaguje na požadavek o pivo „adin“ a tasí na nás svůj prostředník. Velice sympatická dívka ?. Vycházíme z restaurace směrem k hotelu a venku prší. Motorky pod zámkem hotelového parkoviště, nám dávají klidně spát.

Fotogalerie Rusko

20.9. 2010
Prší, oblékáme nepromoky a vyrážíme směr Kuržská Kosa ( 55km území Ruska a 45km Litvy ). Při výjezdu od hotelu opět vzbuzujeme pozornost několika psů. Jsme rychlejší a ujíždíme. Po cca 15km jízdy stojíme opět u závory. Poplatek pro 4 motorky na 55km úsek přírodní anomálie Kuržské Kosy, stojí 520,- Rublů ( cca našich 320,- Kč ). S našimi EURY jsme vykázáni od pokladny, abychom směnily v bance. Nikomu se nechce zpátky do města. Allroad přichází s nápadem, že budeme stopovat kolemjedoucí a vyměníme. Po deseti neúspěšných pokusech už diskutujeme, kdo zajede do města. Allroad řekl, že ještě dvě auta a jede. Osádka plně naloženého auto vymetá to posledního rublu svoje peněženky a dává dohromady 520,- Rublů. Allroad se loučí slovy „Spasibo pažalsta“ a postarší ruska upadá v hlasitý smích. Jsme Slovani, musíme si pomáhat. Závora se zvedá a my vyrážíme....
Pár fotek s mořem u písečných dun nebyl dobrý nápad. Odbočujeme z hlavní silnice a míříme na parkoviště před dvaceti lety pravděpodobně hojně navštěvovaného rekreačního střediska. Dnes je toto místo tak možná srovnatelné se snímky z Černobylu. Na velkém prostranství se objevuje smečka nezvykle velkých psů. Čaba hlásí do interkomu, že dál nejede, že už ho místní fanklub dosti obtěžuje a otáčí motorku na příjezdové silnici. Allroad věří, že rychlé kolečko po velkém prostranství zvládne a psi bez tréninku ( kdo ví kdy tady byl kdo naposledy ) nestíhají. Allroad se štěstím ujíždí. Po jeho vzoru se otáčí i Rosy a už skoro při odjezdu, kdy za ní řádně bere dva větší psi kontrují a strhávají Rosyho k zemi. Tentokrát byli rychlejší. Rosy jde k zemi i s motorkou. Motorka se pere s místním zábradlím a čechrá kdysi vycházkový chodník. Vypnutý motor Rosyho už není pro psy zajímavý. Škoda je však velká. Rozbité plexi, ohlá vidlice, zohýbané držáky kufrů a lehce podřené oblečení. Po 2 hodinách oprav a improvizací odjíždíme. Pár kilometrů před rusko-litevskou hranicí je na území Kuržské Kosy vesnice. Odbočujeme do ní s očekáváním nějakého nevšedního zážitku a po pár metrech nás vítá Lada s policejní hlídkou. Místní, kteří byli kontrolováni mají zelenou a už se soustředí jen na nás. Jeden z policajtů vypadá, že měl ještě ráno dvojku v krvi a nutí nás sundat si helmu s kamerou, která ho velice zajímala. Po pár minutách nutné byrokracie pokračujeme dál. Přijíždíme na hranice a se slzou v oku se pomalu loučíme s Ruskem. Tentokrát už jen 1,5 hod. na hranicích, přece nás nepustí jen tak ?. Litevská hranice dává znát, že jsme v civilizaci. Prezentace pasů a jsme v Litvě. Ouha platíme další poplatek Litvě. 40,- EUR není to málo, ale je v tom i trajekt v Klajpedě, který nás už veze na druhý břeh. Začalo hustě pršet a my se zastavujeme ve městě Kretinga na dobrý oběd. 25,- EUR taky není málo, ale hlad je hlad. Jsme v Litvě. Poutní místo „Križiu Kalnas“ neboli „Horu Křížů“, nesmíme minout. Místo nabité pozitivní energií. Máme štěstí, je večer a my jsme zde sami. Nepopsatelný zážitek. Je těžké odhadnout množství křížů, různých velikostí nashromážděných od věřících za 150 let. ( Také přidáváme každý křížek za své blízké ) Místo, které bylo několikrát zničeno totalitním režimem, je srovnáváno s Jeruzalémskou „ Golgotou “, je dle mého názoru ještě impozantnější svoji prostotou…..
Ještě jedna fotka s německým cyklistou poznamenaným 15 denním cestováním na dámském kole a odjíždíme. Plynule přijíždíme do Lotyšska a po cca 60km jsme ve městě Jalgava. Pěkný rodinný penzión a příjemní majitelé nám nechávají vybrat. Je to v suchu , vítězí pokoj s krbem ( N 56°38.390‘ E 23°46.697‘ ). Vybalujeme zásoby s jídlem a nezbytnou slivovici. V teple a tichu praskajícího dřeva, se nám dobře usíná .

Fotogalerie Litva

21.9. 2010
Snídaně v ceně ubytování není. Opouštíme příjemné prostředí penziónu a za deště odjíždíme do Rigy. Hlavní město Lotyšska nás vítá při parkování dvojicí opilých bezdomovců.
Rosymu nezbývá, než si s nimi poplácat a prohodit pár slov v duchu… „ já něpanimaju “. Usoudíme, že tady dlouho nebudeme. Dnes nás čeká 360km. Doufáme, že Tallin hlavní město suverénní Estonské republiky, bude přívětivější. Vliv finské kultury je znát. Bez větších problémů nacházíme centrum. Sundáváme nepromoky, protože neprší, je přeci to babí léto. Tolerantní policie nás nechává parkovat v blízkosti pěší zóny ( vidí slušné hochy ). Malá návštěva historické části města, pár suvenýrů, nějaký pohled blízkým. Odjezd směr přístaviště. Čaba jistě parkuje u správného trajektu. Čeká nás 2,5h plavby do finských Helsinek. Odkurtování motorek a my zadáváme do našich GPS , vyhledat camping. Mapy Touratechu jsou spolehlivé.
Po 21h se již ubytováváme v ekochatě ( N 60°12.559‘ E 025°07.151‘ ) pro 6-8 osob za 186,- EUR. Mokré věci visí všude a my víme, že velikost chaty je ideální. Jak milé, všude je naprosté čisto, vše na svém místě, uspořádání ve stylu IKEA. Cítíme se jako doma. Rosy zapíná podlahové topení, Allroad saunu. Čaba začíná psát první řádky do krásně vázaného, cestovního koženého deníku a Střihač prochází zatím nafocené fotky a už plánuje, jak bude vypadat jím vytvořený film z této expedice. Po sauně a slivovici, přecházíme na politiku. Nevyčerpatelné téma věčných sporů lidí na celém světě. Malá výměna názorů nás rozděluje ideologicky. Muslimy, cikány, komunisty a fašisty necháme jiným. Střihač zakládá nové téma… jaké kufry na jeho budoucí R 1200 GS. Touratech ZEGA, v tom jsme přece všichni jednotni.

Fotogalerie Lotyšsko

Fotogalerie Estónsko


22.9. 2010
Ráno se balíme, zapínáme myčku a kontrolujeme, jestli nezůstala zapnutá sauna. Opravdu těžký život kempaře. Venku je úplně jasno a nálada je hned veselejší. Radujeme se zbytečně. Po 2km jízdy do centra Helsinek, začíná hustě pršet. Čaba dělá malý grif a ocitáme se pod mostem. 1/2h a za svitu sluníčka obdivujeme krásu Helsinek. Parkujeme jako vždy maximálně v centru. Při slézání z motorky Střihač ztrácí na pár okamžiků stabilitu a jeho padající motorka ze zastaví až o vedle stojící Jaguár S-type a střihač přichází opět o zrcátko. Tentokrát stačí oprava na místě. Na „ Senátním náměstí “ probíhá celosvětová výstava malovaných medvědů v životních velikosti , organizovaná UNICEF. Pár fotek „ Vládního paláce“ s impozantním schodištěm směřujícím k „ Luretánskému Dómu “ a pokračujeme ke staré městské tržnici z roku 1891. Jaká to změna, žádné „schity“, žádní Vietnamci. Pouze kvalitní produkty domácí výroby. Jsme přece ve Finsku. Vynikající pokrmy stánkařů nás lákají a my si dáváme výborné místní speciality z ryb a losího masa, vše bez tuku a výhradně čerstvé. Nakupujeme spoustu suvenýrů ( mimochodem každý stánek má terminál na karty ) a Čaba řeší koupi sobí kožešiny ( samozřejmě ne pod gauč, ale do garáže na zimu pod motorku ? ). Už má na svůj vkus dostatečně nasmlouvanou cenu, ale řeší otázku odvozu ( pak si uvědomuje, co by tomu řekli kluci v Touratechu, že nekoupil podložku u nich, tak z koupě schází ). Jak milé, lidé ve sportovním běží podél nábřeží se sluchátky v uších. Nikdo nespěchá, netroubí a nepředjíždí. Máme pocit, že je zde k přírodě blíže, než kdekoliv jinde.
Sedáme do sedel, sluníčko nás hřeje v zádech a my míříme do Turku. Cesta mimo dálnici s mnoha fjordy je příjemná. Nenecháváme si ujít stylovou rybářskou vesnici. Před její návštěvou zastavujeme na kraji silnice u fjordu s krásnou dřevěnou modře lakovanou lodí. Čaba navrhuje pořídit pár fotek. Allroad při sesedání z motorky zachytí nohavicí o stupačku a mizí zavalen motorkou pod svodidla. Jsme kamarádi a zahajujeme vyprošťovací práce. Po doplnění zásob v místním marketu Allroad hledá poštovní schránku, aby neporušil svůj zvyk, poslat mamince z každé země pohled a odjíždíme do Turku. V 19 hod. již stojíme v přístavu
N 60°26.157‘ E 022°13.183‘. Obrovský trajekt společnosti „ Silialink“, je opravdu nádherný. Kurtujeme motorky a Allroadovi už nějak nevychází oko na přikurtování, tak situaci řeší přikurtováním motorky k před ním stojícímu kamiónu, ten prý se nepohne?. Opravdu odvážný kousek, jen ráno nezaspat. V 10. patře na nás čeká malá, ale dostačující kajuta pro 4 osoby se sociálním zařízením. Nakupujeme v místním marketu pár piv a znaveni cestou a slivovicí brzy usínáme, aby nás Allroad vzbudil o 1h dříve „ Stockholmského “ času. Jak dokáže 1 hod. časového posunu zkomplikovat vylodění. Otázkou je, jestli neměl strach z tureckého kamioňáka aby mu nepopovelz jeho motorku po přístavu ?. Allroad stačil ještě vzbudit Rosyho. Allroad se pěkně oblekl do motorkářského, vše sbalil a začal budit Čabu. Ten řekl, ať to zkusí znovu za hodinku a že se uvidí. Střihač také potvrdil že vstáváme s hodinovým předstihem a spíme dál. Jen Allroad v botech a komplet oblečen. Jak krásné zjištění, že má člověk ještě jednu hodinu spánku před sebou. Malé, ale příjemné radosti „českého kempaře“.

Fotogalerie Finsko

23.9. 2010
V 6.15h nás vítá švédský Stockholm jasnou oblohou a sluncem. Rychle vyloděni sedíme v centru města a v příjemné kavárně popíjíme s místními ranní kávu. Čaba ladí plán na dnešní den. Ocitáme se na ostrově „Helgeadsholmen“. Procházíme starobylé uličky, směrem ke královskému paláci. Pohodu naruší jen Rosyho batoh, ze kterého mu kape cosi na paty. V batohu mu bouchlo pivo zbylé z předchozího večera z lodi. Celý obsah báglu jde ven a hledáme nejbližší pumpu s vodou. Nejnavštěvovanější místo Stockholmu, muzeum „ VASA “, které je součástí „ Muzea námořnictví “, si nenecháváme ujít. Cvakání fotoaparátů japonských turistů nám dává znát, že jsme na správném místě. 50m vysoká, válečná loď z roku 1628 je ohromující. Na stavbě lodi pracovalo pod vedením stavitele Henrika Hybertssona asi 400 lidí. Měla být jednou z největších a nejlépe vyzbrojených lodí své doby a reprezentovat královskou moc. Plány lodě byly změněny ještě v průběhu prací. Přání krále postavila stavitele před obtížný technický problém, který se mu nepodařilo plně vyřešit. Vysoká bohatě zdobená nástavba se dvěma dělovými palubami a neobvykle vysokým počtem děl snižovala stabilitu lodě. Proto byla na její dno umístěna běžná balastní zátěž (kameny), jejíž množství mělo být ještě zvýšeno. To se však stalo lodi osudným a hned při prvním vyplutí, šla ke dnu. Vasu objevil v roce 1956 soukromý průzkumník . Byla zachovalá v pozoruhodně dobrém stavu. V Baltském moři se nevyskytuje sášeň lodní, která jinde napadá a likviduje dřevěné lodní vraky. Na hladinu byla vyzvednuta v roce 1961. Spolu s ní i 14 000 dřevěných předmětů včetně 700 soch. Mimo jiné byly ve vraku také nalezeny ostatky 12 osob.
Po 12h opouštíme hlavní město. Čeká nás 400km dlouhá cesta překrásnou krajinou plnou rozesetých domků všech barev. V podvečer začínáme hledat kemp. Navigace nás zavádí na samotu mezi pár domků a jinak poklidnou atmosféru tohoto místa narušuje otáčející se Čaba, který na mokré příjezdové cestě ztrácí stabilitu a padá i s motorkou. Tankvak mu tlačí na klakson a Čaba nemůže sám motorku zvednout. Je s podivem, že místní nepřišli s kulovnicí. Stmívá se a my stojíme v campu u města „Sanda“ ( N 59°21.541‘ E 012°16.808‘ ). Slibujeme majiteli „samoúklid“ a platíme „pouhých“ 40,- EUR za skromnou , stylovou chatku u fjordu. Rosy s Čabou stahují paměťové karty do notebooku. Je 23°° a pomalu jdeme spát….

Fotogalerie Švédsko

24.9. 2010
Uklízíme, jak jsme slíbili a vydáváme se na cestu do Norska. Allroad zjišťuje na své „ Metzelerce “ minimální vzorek. Začíná marné úsilí přezout ve Švédsku v neděli . Čaba navrhuje, použít trajekt z Osla do Kodaně a ušetřit si tak cca 800km. Jeden důvod je pneumatika, druhý zhruba jednodenní ztráta, kterou valíme před sebou. Souhlasíme. Je nutné myslet na to, že v dešti gumy nesedí a jdou do smyku. Zvyk je železná košile a my zjišťujeme, že 100km rychlost nestačí a my točíme svých oblíbených 5000 otáček ( 120km ) . 30km před norským Oslem začíná hustě pršet a my nestačíme obléci nepromoky. Jsme na kost mokří, ale zaplaťpánbůh v přístavu. Smlouváme cenu na trajekt, sušíme se. 519,- EUR za kajutu bez snídaně, je lepší než původních 650,- EUR, ale i tak je to cena šílená !!! Zbývá nám 2h času. Bereme nepromoky a jedeme aspoň na chvíli do Osla. Rychlá návštěva centra, malé občerstvení a jsme zpátky v přístavu.
Nalodění proběhlo rychle a my chápeme přemrštěnou cenu lístků. Loď je opravdu luxusní. Bereme své civilní, sportovní oblečení a vyrážíme mezi korzující vázankáře s paničkami. Jak příznačné srovnání….TITANIC. Ze všech ampliónů se ozývá služební hlášení. Mr. Sysel and Mr. Merka z roomu 1206 ať se dostaví na Informace. Nějaký „ babochlap “ ( asi kapitánka lodi ), nám vysvětlovala, abychom si urychleně uklidili veškeré mokré prádlo z veřejných prostor před naši kajutou. Vědomi si toho, že nás přece z lodi nevyhodí, kyneme hlavami a jdeme do baru ještě na jedno…Jsme přece Slovani. Poté, co jsme vyklidili asi 20 bm společných prostor lodi od našeho mokrého oblečení jsme se odebrali poznávat její krásy. Obsluha jedné z restaurací zrovna nesouhlasila s námi popíjeným pivem zakoupeným v marketu, tak se obětováváme a objednáváme jedno točené ( ony se ty plechovky stejně lépe pijí ze skla ? ) a Čaba s Allroadem objednávají velký steak v provedení medium, který byl suchý jako podešev. Co by nechtěli za cca 700,-Kč ?. Odcházíme omrknout místní noční klub s živou hudbou a pochopitelně zůstáváme do druhé hodiny ranní. Jeden by ani nespočítal všechny ty ruské polibky a caipirigny atd. . Usínáme bez problémů a ani nám nevadí, že je naše kajuta 4m pod hladinou ponoru.

Fotogalerie Norsko

25.9. 2010
Je 9.30h a dánská Kodaň nás vítá s otevřenou náručí. O Oslo jsme přišli, na Kodaň máme času více. Parkujeme v centru a nasedáme do „ City Busu“. Okruh městem je krásný. Spousta památek, kol a parků. Allroad má jeden cíl. Stát na stejném místě, jako stál jeho synovec Dan u sochy „ Malé mořské víly “. Ani zjištění, že na jejím místě stojí digitální obrazovka s webovou kamerou z EXPA v čínském Šanghaji, však nemění nic na pocitu, že nic není náhoda… Po vystoupení z busu pokračujeme prohlídku po nádherné a nekonečně dlouhé pěší zóně. Navštěvujeme množství suvenýrshopů, stejně jako v každé jiné zemi, kterou jsme projeli. Pozastavujeme se nad uměním pouličních umělců a pomalu se otáčíme, pár posledních snímků a míříme zpět k motorkám. Je nádherné počasí a my se nemůžeme dočkat přejezdů dánských mořských mostů. Je 13h a my vyrážíme směr německý Hamburg. Svítí sluníčko a pochopitelně neprší, je přeci babí léto. Cesta ubíhá rychle. Již z dálky vidíme obrovské mostní pilíře, které nesou přibližně 8 km mostu na malý ostrůvek, z kterého pokračuje druhá část mostu. 16km dlouhý most je opravdu zážitkem. Pravdou je, že poplatek 25,-EUR není málo, ale za projetí 100 % stojí. Na konci mostu sjíždíme, abychom udělali pár fotek s mostem v pozadí. Je 18h a my doplňujeme zásoby jídla již v Německém marketu. „Hallo, was machst du“, pokřikuje starší chlap na Allroada. Dozvídáme se, že má také BMW a projevuje maximální potřebu nám nějak pomoci. Diskutujeme o možnosti kempu, který vidíme v navigaci a ke kterému bychom pohodlně trefili. Nový klubový přítel trvá na tom, že nás tam dovede. Nutí nás 10 min. počkat, než odveze manželku s nákupem domů. Plní slovo a po chvíli se řítí stříbrný mercedes směrem k nám a děda kyne, ať ho následujeme. Po několika kilometrech brzdíme u kempu a děda jde vyřizovat slevu. Daří se mu, stany neplatíme. Že pracoval u CIA, mu však nikdo z nás nevěří. Důchodce ukazuje služební průkaz. Ročník 1930. Měl před 81. narozeninami. To stojí za společné foto. Koneckonců „Slovani si musí pomáhat“. Loučíme se a jdeme kempovat. Utahaní sedíme v kuchyni campu. Je zde teplo a světlo. Přemlouváme Střihače, aby se chopil střihu a výroby filmu. Marně. Dozvídáme se vše, jen ne to pro nás nejdůležitější. On ten film prostě neudělá. Uklidňuje nás ovšem Rosy, který tvrdí pravý opak, tak se necháme překvapit ?. Všichni jsme za jedno, napínat nás umí, ale my mu věříme ( že to stejně vyrobí ).

Fotogalerie Dánsko

26.9. 2010
Celou noc hustě prší. Doufáme, že se počasí do rána umoudří. Marně. Balíme stany v dešti, bereme mokré nepromoky a vyrážíme směr Hamburg. Je jasné, že se ani tam nepodíváme, nemělo by to smysl, déšť je opravdu silný. Před Berlínem je ještě malá naděje na návštěvu města, ale počasí je nevyzpytatelné. Pokračujeme po dálnici na Drážďany. Allroad jede první. Nemůže si nevšimnout velké reklamy u cest „ Tropical Islands “. Čaba nám už kdysi říkal, že je to největší bazén na světě . Ale to hlavní , bude v něm teplo, blesklo Allroadovi hlavou. Pár kilometrů a stojíme před největší halou na světě, která patřila sovětskému letectvu a měla sloužit k výrobě vzducholodí….zašlá sláva, polní tráva.
Po hodině stání ve frontě, přichází Allroad s Čabou se zaplacenými lístky pro 4 osoby ve stanu za 98,- EUR, na parkoviště za klukama. Střihač však chce pokračovat domů. Je večer 18h, prší a jedeme v kuse už z dánských hranic. Rosy se přidává, nechce nechat jet Střihače samotného. Jsou bratranci…
Loučíme se a doufáme, že v pořádku dojedou domů. Je to riskantní rozhodnutí, jet v tomto počasí a potmě přes 1000 km. Allroad a Čaba zůstávají. Večeře, pivo a jde se prozkoumat všechny taje a možnosti této atrakce. Po několika hodinách střídavé terapie ve stylu sauna/sprcha a parní sauna/vířivý bazén dáváme poslední dva kousky a odcházíme spát. Pochopitelně do stanu ( těžký život kempaře, venku prší ? ). Ráno nás čeká poslední den naší cesty.

Fotogalerie Německo

27.9. 2010
Ihned po probuzení voláme Rosymu a dozvídáme se, že dorazili sice v 01.30 hod. ráno, ale v pořádku. Ještě jednou diskutujeme riskantnost tohoto kroku a po snídani chystáme odjezd.Je 10°° bereme nepromoky a vyrážíme v dešti směr Praha. Domov je blízko. Allroad zapomíná na sjetou „Metzelerku“. 150km rychlostí ubíhá cesta rychleji. Ve 12.30h si již dáváme čaj na AGIPU v Ústí nad Labem. Čaba stahuje fotky a videa. Podání ruky, úsměv, ujištění se, že to stálo za to a odjíždíme domů. Do Prahy ještě cestujeme společně, poslední mávnutí a pokračujeme dál každý svojí cestou.

28.9. 2010
Tento den jsme měli ještě cestovat, ale díky noční plavbě z Osla do Kodaně jsme jeden den ( v podstatě dva ) ušetřili, tak jsme našim strojům mohli dopřát okamžitý servis, a našim manželkám připravit velikou hromadu prádla ?. Pravdou je, že vynecháním této plavby, bychom naši cestu nezvládly v daný termín a přijeli bychom s jednodenním zpožděním.

Krásně strávená dovolená s dobrou partou lidí, kde více převládal smích, než mračení. V sedle motocyklu 5200 km ( 4200 odjeto + 1000 propluto ).


Příště nashledanou z jiné části světa….
Čaba, Rosy, Střihač, Allroad