Místo cesty Západ USA – Colorado, Utah. Arizona, Nevada, Kalifornie

Začátek cesty 7.června 2010

Konec cesty 28.června 2010

Najeto km 4277

Asfalt - off road 80 : 20

Účastníci Hynek, Tomáš, Peter, Miro, Rasťo

Naposledy jsem byl v Americe před 10 lety a projel jsem její velkou část v minivanu se svými kamarády. Již tenkrát jsem snil to projet ještě jednou, ale v sedle motorky.

Můj sen se stal letos v červnu skutečností. Děkuji za to mému kamarádu Tomášovi, který bydlí už 18 let v Denveru ve státě Colorádo. Plán byl jednoduchý. Zapůjčit si v Denveru BMW 1200 GS a vyrazit směr západ.

Přidal se k nám ješte Petr, Rasťo a Miro. Za 14 dni jsme měli najet okolo 4000 km a projet Colorádo, Utah, Arizonu, Nevadu a kousek Kalifornie. Tomáš to měl pro nás připraveno perfektně.

1 den Brno – Denver 7 červen

Cesta z Vídně do Denveru proběhla bez problému. Celkem nám to vzalo 24 hodin co jsem se rozloučil s rodinou v Brně. Miro letěl jiným letem a byl v Denveru o 2 hodiny dříve. Po příletu jsme zjistili, že Rasťovi nepřišel kufr. United Airlines nám dali naději, že kufr snad přijde příštím letem.

Tomáš navrhl jet nejdříve k němu domů a vrátit se pro kufr později. Všichni jsme to přivítali. Už jsem se nemohl dočkat sprchy a postele. Po chutné večeři a přípitku na úspěch naší cesty, jsem však padl do postele jako mrtvola.

2 den Denver 150 KM 8 červen

Kufr pořád nepřišel. Takže musíme počkat a odložit náš odjezd na motorkách o jeden den. Nejdříve jsme navštívili místní půjčovnu motorek. Konečně už jsem se dočkal. Přidávám plyn a BMW 1200 GS šlape jako hodinky. Miro si půjčil BMW 800 GS. Rozhodli jsme se, že si uděláme malou vyjíždku do hor. Ale nejdříve jsme se zastavili v motorkařské prodejně doplnit svou výbavu.

Denver leží ve výšce 1600 metrů a počasí se tady může změnit běhen pár hodin. Dnes bylo polojasno a asi 23°C.

Po nákupech a obědě v Mexické restauraci vyrážíme směr hory. Náš první kaňon se vine až do výše 2800 metrů. Trochu se tady ochladilo. Přece jenom jsme ve Skalistých horách. Navštívili jsme zlatokopecké městečko Central City, které se v dnešni době přeměnilo na město s hernama. Takové malé Las Vegas. Jediné místo v Colorádu, kde se můžou hrát hazardní hry.

Tady nás čekal první prašný úsek. Cesta s názvem "O my god road" ve mě trochu vbuzovala obavy. Ale vše bylo OK. Měl jsem možnost si vyzkoušet jak se můj bavorák bude chovat na šotolině. Byl jsem rád, že mám gumy Continental TKC 80. Zpět do Denveru jsme se vrátili jiným údolím a nakonec jsme najeli 150 km.

Kufr už dorazil a Tomáš ho jel vyzvednout na letiště. Jeho manželka Celia nám připravila večeři a pak už jen zbývalo nabalit naše mašiny a těšit se na zítřejší odjezd.

3 den Denver-Moab 643 KM 9 červen

Předpověd počasí na dnes vypadá příznivě - skoro jasno a teplota mezi 15 až 25°C. Protože jsme pozadu o jeden den kvůli ztracenému kufru, máme před sebou dlouhý den v sedle. Tož nasedat a jedem.

Jedeme na jihozápad po US 285. Po obou stranách cesty jsou Skalnaté hory. Na vrcholcích je ještě sníh. Už asi po půl hodině jízdy jsme si všimli, že provoz v horách je minimální. Příjemná změna proti rušné Evropě.

První zastávka na kafe je v Buenna Vista. Pořád je ještě teplo ale to se vše změnilo při našem výjezdu do průsmyku Cottonwood pass ve výšce 3696 metrů.
Na druhé straně průsmyku je prašná cesta, ale pro naše BMW to není žádný problém. Sjíždíme nekonečným údolím až do města Gunnison. Na 50 km jsme potkali možná dvě auta. No prostě paráda.

Později odpoledne se začala projevovat únava z letu a taky časový posun o 8 hodin. Všichni jsme se rychle probrali po nájezdu do dalšího úseku. Dost se tam prášilo, tak jsme si museli nechat větší rozestupy.

V podvečer jsme vjeli do státu Utah a zde jsem poprvé uviděl ty červené skalnaté útvary, které jsem si pamatoval z mé dávné návštěvy. Do města Moab dojíždíme skoro po tmě. Několikrát jsme měli štěstí a vyhnuli se srnkám skákajícím přes cestu.

V Moab máme zarezervovaný malý domek s velkou garáží. Strávíme tady dvě noci. Motorky jsme pohodlně zaparkovali v garáži a protože po dlouhém dni se nám už nechtělo nikam na večeři, objednali jsme si pizzu.

Máme za sebou první dlouhý den a musím říci, že Tomáš to má pro nás nachystáno do detailu. Už se nemůžu dočkat, co nás čeká zítra.

4 den Moab – Moab 260 KM 10 červen

Po vydatné snídani v Moab diner nás čeká první Státni Park - Dead Horse Point. Cesta zde končí nádhernou vyhlídkou na Canyonlans národní park. Kousek se svezeme po prašné cestě dolů do kaňonu. Rád bych jel dál, ale Tomáš mi to rozmluvil s poznámkou, že cesta se stane za pár km trochu obtížná pro naše 1200 GS. Budu se tady muset někdy vrátit na lehčí motorce.

Na oběd jsme se vrátili do Moabu. Odpoledne nás čekal Arches Národní park. Zde jsme projížděli krajinou plnou přírodních oblouků a červených sklanatých útvarů.

Trochu jsme se dnes zapotili. Teplota stoupla až na 30°C.

Následovali jsme řeku Colorado a objeli jsme okruh okolo La Sal hor. Zde se trochu ochladilo, což jsme všichni přivítali. Dalši krásný den.

5 den Moab – Boulder 350 KM 11 červen

Snídani jsme si dali v takzvaném Jail house. Měli tam velice dobré kafe.

Po krátkém úseku na dálnici jsme najeli opět do terénu. Úsek byl dlouhý asi 45 km. Všichni jsme si ho užili do sytosti. Tomáš a Miro měli kameru na přilbách a natočili velice pěkné záběry. Za krásného počasí jsme projížděli krajinou plnou červených útvarů.

Projeli jsme San Rafael Swell a naše další zastávka byla v Goblin Valley - Údolí strašidel. Bylo až neskutečné vidět, co může matka příroda vytvořit.

Pokračujeme směrem na jihozápad a v dálce vidíme černé mraky. Zastavili jsme se na oběd a opět jsme si dali pravý americký steak. Ještě doplnit plnou nádrž, a jedeme dále. Projížděli jsme Capitol Národní Park a obloha se pořád více zatahovala. Nenechali jsme nic náhodě a oblékli se do deště. Cesta, která se jmenuje Cesta časem nás zavedla až do výše 2865 metrů. Trochu tady mrholilo a teplota klesla až na 4°C. Takže veliká změna v teplotách, kolem poledne bylo skoro 30°C.

Naštěstí jsme to měli už asi jenom 50 km do naší cílové stanice. Do městečka Boulder jsme dojížděli za deště. V blízkosti našeho hotelu, byla velice dobrá a vyhlášená restaurace, kde všechno vaří z místních potravin a bio. Den jsme zakončili opět v pohodě a spokojeni.

6 den Boulder – Zion 270 KM 12 červen

Pršelo celou noc a ráno stále prší. V dálce můžeme vidět čerstvý poprašek sněhu na vrcholcích hor. Po snídani v Hells’ backbone caffe jsme se rozhodli, že odložíme náš odjezd až na 12 hodinu. A taky že jo. V poledne se to protrhlo a zase svítilo slunce. Pokračujeme Cestou časem a projíždíme Escalante národní monument.

Dnešní první zastávka je v Bryce národnim parku. Už jsem zde jednou byl, ale nestačil jsem opět žasnout. Kluci také nevěřili svým očím.

Bryce canyon vypadá jako červená krápníková jeskyně, ale otočená naruby. Je vytvořená z vápencových útvarů a za vše může voda, vítr, mráz a čas. Udělali jsme si tady malý výšlap. Po šesti dnech v sedle motorky to byla příjemná změna.

Stále jsme na takzvané Colorádské plošině a pohybujeme se ve výšce mezi 1200 až 3800 metrů. Takže počasí se tady může změnit během chvilky. A taky, že jo. Zase se na nás něco žene. Ale ujeli jsme tomu.

Dnes nás čekal ještě Zion národní park. Protože jsme dnes ráno vyjeli s malým zpožděním tak tam přijíždíme v podvečer. Mohutné skalnaté útvary mají unikátní podobu a jsou zbarvené do červena díky západu slunce. Po projetí dlouhým tunelem se před námi otevřelo krásné údolí. Připadal jsem si jako v nějakém indiánském filmu.

Ubytovali jsme se v přilehlém městečku Springdale a na večeři jsme šli do místního salonu.

7 den Zion – Las Vegas 330 KM 13 červen

Hned po ránu jsme najeli do terénu. Nic obtížného, ale užili jsme si to. Stále jsme ve státě Utah.

Po krátkém dálničním úseku jsme vjeli do státu Arizona. Ale pouze na 45km. Tady nás čekala opravdová poušt a další prašná vložka. Málem jsem přejel pravého amerického chřestýše. Všichni jsme zastavili a obdivovali jsme ho z bezpečné vzdálenosti.

Den se blížil k poledni a my jsme vjeli do státu Nevada. Takže zase povinná zastávka u státní cedule. Značně se tady oteplilo. Sjeli jsme totiž z Colorádské plošiny do výšky asi 800 metrů.

Moc cest tady není, tak musíme jet zase kousek po dálnici. Je to bezpečné, protože řidiči tady motorkáře akceptují. Každou chvíli míjíme někoho na Harley. Je to přece jenom nejoblíbenější motorka v Americe.

Je skoro 35°C. Pěkné horko. To ale ještě nevím co mě čeká v příštích dnech. Blížime se k Las Vegas.
Vjíždíme do světoznámého Las Vegas v pozdních odpoledních hodinách. Obrovské hotely a kasína jsou všude okolo nás. Je tady dost rušno a cesty jsou plné aut s turisty. Jsem velice rád, že už přijíždíme k našemu hotelu Treasure Island. Tomáš nás šel přihlásit a vyzvednot kliče od pokojů. Velice mile nás překvapilo, že nám odnesli naše zavazadla až na pokoj. No prostě Las Vegas.

Na večeři jsme museli zkusit tzv. buffet. A nebo taky - all you can eat. Pěkně jsme se nadlábli. A hurá do kasína. Každý jsme si dali limit, kolik chceme prohrát. Jediný Petr měl štěstí a odcházel od rulety o 400 dolarů bohatší. Do postele jdu s vědomím, že zítra nás čeká den volna.

Amerika a Zlatý okruh 2010 (2. část)

Místo cesty Západ USA – Colorado, Utah. Arizona, Nevada, Kalifornie

Začátek cesty 7.června 2010

Konec cesty 28.června 2010

Najeto km 4277

Asfalt - off road 80 : 20

Účastníci Hynek, Tomáš, Peter, Miro, Rasťo

8 den Las Vegas Den volna 14 červen

Na den volna jsme se těšili všichni. Máme totiž v plánu, zaletět se podívat na světoznámý Grand Canyon. Rezervaci na vrtulník jsme si udělali pár dní dopředu. Kolem 10 hodiny ranní nás čekala před hotelem limuzína, která nás odvezla na malé letište.

Vrtulník už na nás čekal. Nejdříve jsme přelítali přes vodní přehradu Hoover Dam, která zásobuje vodou a elektřinou Las Vegas.

Samotný Grand Canyon se vine v délce asi 500 km. Asi po 20 minutách letu jsme již mohli vidět jeho západní část. Nejdříve jsme letěli v dostatečné výšce a mohli jsme obdivovat jeho rozsáhlost. Po chvilce letu jsme začali klesat na dno kaňónu a přistáli jsme na malé plošině. Tady byl pro nás připraven malý oběd se šampaňským.

Po občerstvení jsme se vraceli do Las Vegas trochu jinou trasou a na závěr jsme ještě udělali malý okruh nad centrem města. No, prostě výlet k nezapomenutí.



Po večeři ve stylu bufetu jsme se šli projít po Las Vegas stripu a mohli jsme žasnout pod světly neónů. Večer jsme zakončili na show Davida Copperfielda. Nechal před našimi zraky zmizet kadilac a i několik diváků z obecenstva. Super podívaná.


9 den Las Vegas – Chino Valley 390 KM 15 červen

Dnes jsme měli v plánu projet přes přehradní nádrž Hoover Dam, ale museli jsme změnit plán, protože už asi 10 km před hrází byla dopravní zácpa. Staví se tam totiž nový visutý most (v této době je už dokončen).

Po krátké poradě jsme se rozhodli to objet jižní cestou. Tomáš už měl nachystanou náhradní trasu. Jeli jsme na jih a na chvíli jsme se dostali až do Kalifornie. Příma cesta bez zatáček a nesmírné horko nás dost zmohli. U města Bullhead City teplota dosáhla až 47C. Měl jsem pocit, že projíždím rozžhavenou troubou.

Napojili jsme se na známou Route 66 a pokračovali po ní do malého zlatokopeckého městečka Oatman. Oběd jsme si dali v mísním salónu a časem jsme se přesunuli do období kovbojů a indiánů.


Pokračovali jsme po Route 66 a několikrát jsme se zastavili u starých benzínových pump.


V podvečer nás čekal prašný úsek, který vedl arizonskou prerií a byl dlouhý asi 50 km.

Do našeho motelu dorážíme už po tmě.

10 den Chino Valley – Grand Canyon 290 KM 16 červen

Hned po ránu jsme zase vjeli do terénu. Prašná cesta nás zavedla přes jeden průsmyk až do zlatokopeckého městečka Jerome. Po zastávce na kafe pokračujeme směr Sedona. Příroda okolo se opět začala barvit do červena. Projeli jsme státní park Red Rocks a dostali se do malebného města Sedona. V okolí se natočilo mnoho amerických westernů.

Po malém obědě najíždíme opět do terénu. Shelby hill road se klikatí nahoru a je to velice populární vyhlídková cesta pro turisty.

Rasťo se snažil vyhnout jednomu z terénních aut a zajel moc na krajnici. Podklouzla mu zadní guma a už byl na zemi. Nic se mu ale nestalo, jen jsme mu pomohli zvednout jeho bavoráka.

Projeli jsme město Flagstaff a čekal nás dlouhý a větrný úsek směr Grand Canyon. Po stranách cest se častěji začali objevovat indiánské stánky s různými indiánskými tretkami a suvenýry.

Také jsme byli svědky velkého lesního požáru. Jeho dým zahalil značnou část oblohy a trochu nám omezil na pár dní viditelnost.

V podvečer dojíždíme na známý Grand Canyon. Přesněji řečeno na jeho jižní stranu, která je více populární a více navštěvovaná. Večeře proběhla v místní kafetérii.

11 den Grand Canyon - Mexican Hat 390 KM 17 červen

Dopoledne jsme návštívili několik jedinečných vyhlídek a měli jsme možnost vidět tento jedinečný kaňon z různých pohledů. Nedá se to ani popsat, musí se to vidět na vlastní oči.

Teplota začíná zase rychle stoupat a nás čeká několik dlouhých úseků přes indiánskou rezervaci Navajo. Indiány jsme viděli jen z povzdálí a žádný z nich nejel na koni.

Do Monument Valley vjíždíme se sluncem v zádech. Je to nezapomenutelný pohled. Tak si vždy představuji americký západ. Není divu, že většina westernových filmů byla natočená zde. Udělali jsme zde spoustu fotek. A vůbec se nám nechce odjet.



Hotel máme v blízkém mestě Mexican Hat, které je už ve státě Utah. Na večeři je opět pravý steak z místnich zdrojů a taky nám u večeře hrála místní westernová kapela. Jediné co mi dnes chybí je dobře vychlazená plznička.

12 den Mexican Hat - Durango 260 KM 18 červen

Už po ránu je dost horko. Udělali jsme pár fotek u mexického klobouku. Krajina okolo je dost vyprahlá a je vidět, že tady už dlouho nepršelo.



Vyjeli jsme prašnou cestu Moki dugway, až na horní vyhlídku. Před námi jsme viděli tzv. Údolí bohů. Celým tímto údolím vede nádherná prašna cesta, perfektní pro naše bavoráky. Je to podobné jako v Monument Valley.

Vrátili jsme se zpět na asfalt a bočními cestami se dostáváme zpět do Coloráda.

Naše další zastávka měl být Mesa Verde národní park. Cesta, která vede tímto parkem byla ale v rekonstrukci, tak jsme se rozhodli to vynechat.

Do Duranga přijíždíme celkem brzo odpoledne, tak jsme našli dobrou mexickou restauraci a pěkně jsme se nadlábli. Trochu jsme si prošli hlavní třídu a pak jsme se přesunuli do našeho hotelu.

13 den Durango Den volna 19 červen

Náš druhý den volna jsme začali velice pozvolna. V centru Duranga byla auto show, a tak jsme se tam šli podívat. Viděli jsme spoustu naleštěných veteránů. Také zajímavá byla návštěva obchodu Harley Davidson. Mohli jsme tady vidět celou řadu Harlejů a spousty doplňků a oblečení. Každý jsme si něco koupili na památku. Odpoledne jsme trochu opláchli naše stroje a taky přišla řada na pravou americkou whisky.

14 den Durango – Salida 380 KM 20 červen

Dnes se chystáme projet značnou část Skalnatých hor. Jedeme na sever po tzv. Miliónové cestě. Provoz skoro žádný. V horách je trochu chladněji, což je vítaná změna oproti vyprahlé poušti. Cesta se vine nahoru a dolů se spoustou zatáček. Dali jsme si kafe v Silverton a pádíme dále. Po projeti lázeňského města Ouray, kterému se říká kolorádské Švýcarsko, jsme najeli do terénu. Úsek je dlouhý asi 50 km, ale nic náročného. Přejeli jsme průsmyk Soví potok (3082 metrů) a klesáme do údolí.



V Gunnison byla zastávka na oběd a zase jsem neodolal a dal si steak. Ještě nás čekal jeden prašný průsmyk a to Marshall pass. Opět jsme to zvládli bez problémů. Počasí nám dnes opět přálo a mašiny šlapaly bez problémů.

Každy den toho vidíme tolik, že si už jen matně pamatuji kde jsem byl před pár dni.

Vše se mi to začíná míchat dohromady. Noc strávíme v Salida, která je obehnaná Skalistými horami se sněhem na vrcholcích.

15 den Salida - Denver 300 KM 21 červen

Dnes se okruh uzavře a my se vrátíme do Denveru. Vyrážím opět na cestu

s vědomím, že tohle je můj poslední den na motorce v Americe. Jedeme po prašné cestě směr Cripple Creek. Úsek je dlouhý asi 60 km a my jsme potkali snad jen dvě auta.

V Cripple Creek je nutná zastávka na kafe. Nedaleko vidíme vrcholek Pikes Peak (4300 metrů). Jezdí se tam závody do vrchu a také tam vede nejvýše položená železnice v Severní Americe.

Následujeme řeku South Plate a tady nás čeká poslední prašný úsek na tomto výletu.

Všichni se to snažíme užít do sytosti.

Po 14 dnech se vracíme do Denveru a mě to připadá, že jsme odjeli před pár dny. Nerad se loučím se svým bavorákem, ale vše musí jednou skončit.

16 den Denver – Vídeň 22 červen

Moc jsme toho nenaspali a už nás Tomáš veze na letiště. Odlétám se smíšenými pocity a v duchu již plánuji že se do Ameriky brzo vrátím. Rád bych příště vzal sebou i mého syna Pavla.

Všichni jsme se s Tomášem a jeho ženou Celii srdečně rozloučili. Chtěl bych jim touto cestou také poděkovat.

Miro si prodloužil pobyt o pár dní a vyjel si ještě na jeden výlet. Udělal si výškový rekord a vyjel na bavoráku na Mt. Evans = 4347 metrů nad mořem. Je to nejvyšší asfaltová cesta v Severní Americe.

Děkuji za Vaši pozornost a zájem.