Palubní deník z „gastrovýletu“ po Balkáně
Přidal Tonda dne 14. June 2011
Už loni, po návratu z pánského „gastrovýletu“ po Černé Hoře a Albánii jsme si jako další výlet naplánovali Moldávii a Rumunsko, kde jsme už víc jak dva roky nebyli, ale plány jsou od toho, aby se měnili, takže z toho pro letošní rok nakonec byl okruh po Balkáně. Řady účastníků zájezdu trochu prořídli, kamarád Karlos měl po operaci kyčle, Staňa spoustu práce, která nesnesla odklad a Puk na tom byl obdobně jako Staňa. Takže jsme nakonec jeli jen tři.
Od manželek a přítelkyň dostáváme výjezdní povolení, takže hurá na cestu.
Účastníci zájezdu: Tonda (BMW R1200GS), Držák (BMW F800GS), Ríša (Kawasaki KLV 1000)
Fotogalerie: Album: Palubní deník z „gastrovýletu“ po Balkáně, 2011 a http://tonda1200.rajce.idnes.cz/Vylet_Srbsko%2CBosna%2CCerna_Hora%2CKosovo%2CMakedonie%2CAlbanie_26.5.-5.6.2011/
1.den 26.5.2011
Vyjíždíme s Ríšem z Oslavan ve 14,15h. S Držákem máme v 15h sraz na pumpě Shell na D2 u Podivína. Potom nudný tranzit po D2 směr Bratislava, a pak po státovce na Báč, hranice SK/H Medveďov, Gyor, Kisbér, Székesfehérvár, Sárosd, Solt, Soltvadkert. Od Székesfehérváru nechává Držák zapnutou navigaci (kterou láskyplně hned první den přezdíváme „Paní“ – podle namluveného hlasu navigačních povelů) a volbou lesních a polních cest si zpestřujeme nudnou cestu zkratkami mezi poli. „Paní“ nás vede bezchybně, a tak před městem Kiskunhalas nacházíme krásnej palouček akorát k přespání. Smráká se, vypadá to, že déšť nehrozí, a tak se ani nezdržujeme se stavěním stanu. K večeři něco málo z vlastních zásob, slivovička, které si tradičně vezeme slušnou zásobu a piváky nakoupené na poslední benzínové pumpě. Uléháme po 23h. Najeto cca 420km.
2.den 27.5.2011
Ráno budíček v 7,30h. Sbalit, posnídat a odjezd směr harniční přechod Tompa H/SRB. Potom Subotica, mimo dálnici přes Bačka Topola a Srbobran do Novi Sadu. Tam zastavujeme na oběd – kuřecí ražniči se slaninou a nějaký grilovaný vepřový – jako vždy na Balkáně výtečný. Dále Ruma, Sabac, a už po zajímavějších klikatých cestách na Valjevo, Rogačica, Dub, Mokra Gora. V Mokré Goře máme v plánu navštívit úzkorozchodnou horskou železnici „Šarganská osmica“. Ubytování nacházíme cca 100 metrů pod nádražím za 10€ u velice pohodových postarších manželů. Pán je včelař a má výbornej med a kořalku. Žena včelařova nám s ochotou vaří kafe a nalévá nám první rundu panáků, po které následuje další. Pak se přidává i včelař a my raději opouštíme pozici v zahradním altánku nebo by to asi s náma v tom horku nedopadlo dobře. Dáváme si sprchu a jdeme na průzkum nádražní hospody. Pivo je pitelný a jídlo skvělý – ražničí z vepřovýho a gril mix. Cca ve 22hodin jdeme z hospody a na pokoji se ještě dorážíme Ríšovým Rulandským šedým a pak jdeme spát. Najeto cca 500km.
3.den 28.5.2011
Ráno spíme každý dle potřeby. Máme čas. Vláček jede až v 10,30h. Po desáté odcházíme na nádraží zakoupit lístky (600 Dinárů – jde zaplatit v pohodě kartou). Už nám přistavují k vagónům lokomotivu. Zabíráme místo na nástupní plošině jednoho z vagónů – odtud bude nejlepší výhled. V 10,30h za zvuku píšťalky a vztyčené „plácačky“ paní výpravčí se dává souprava do pohybu a vyráží vstříc horskému masivu Šarganu. Cesta opravdu stojí za to. Spousta tunelů, krásné výhledy na okolní kopce a údolí. Ve stanici Vitasi přehazují lokomotivu a jede se zpátky – ve 13h jsme opět v Mokré Goře. Po 14-té hodině se loučíme se včelařem a jedeme směrem na hraniční přechod SRB/BiH Donja Vardiste. V Prosjeku odbočujeme na Uvac a Ustibar, kde chceme překročit hranice zpět do SRB, a pak jet dál směrem na Pljevlju do MNE. Narážíme ale na menší problém na srbské celnici – celník nemá razítko, protože celnice není mezinárodní – funguje jen mezi místními. Po vzájemné dohodě celník volá do nedalekého městečka Uvac, kde je větší celnice a posílá nás pro razítko tam – vše OK , vracíme se z Uvace s razítky v pase a jsme přes Ustibar vpuštěni. Cesta vede po slušně rozbité asfaltce pěkným kaňonem, a pak vystoupá nahoru do hor nad Pljevljou. Chytáme tam festovní bouřku. Vjíždíme do MNE, v Pljevlji tankujeme a pokračujeme pěknou zapadlou asfalto - šotolinovou cestou přes Maturage, Kovren,Tomasevo směrem k hlavní silnici na Berane a Rožaje. Střídavě prší a zase leze slunce. Před Rožaje bereme noclech v motelu Duga – motorky jdou spát do garáže a my na výbornou večeři. Padlo pár lahví místního vína a jdeme spát. Najeto cca 250km.
4.den 29.5.2011
Vyjíždíme cca v 10h. V Rožaje odbočujeme na Peč na hraniční přechod s MNE/Kosovo (RKS) přes průsmyk Kulina, Mala Jablanica. Na hranicích RKS je potřeba uzavřít povinné ručení – neplatí zde zelená karta (16€).
Dojíždíme do Peče a hledáme odbočku na Rugovskou soutěsku. Na benzínce se nás ujímá místní „biker“ a ochotně nás protahuje uličkami, projíždíme okolo základny KFOR a za chvíli už vjíždíme mezi skalní masívy soutěsky. Děláme nějaký fotky, dojíždíme po šotolinové cestě k vojenským zátarasům pod průsmykem Čakor, tam otáčíme a vracíme se zpět do Peče. Na výpadovce směrem na Dakovicu ještě poobědváme a pokračujeme dál. Projíždíme Dakovicu, Prizren a za ním vjíždíme do hor v národním parku Šara – krásný hory, spousta zatáček. Dojíždíme na hraniční přechod RKS/MK. Dále směr Tetovo, po okresce přes obce Bogovinje, Negotino do Gostivaru, a odtud po hlavní silnici a cca po 11km doprava na Mavrovo. Až okolo 23h dojíždíme po malém zabloudění do Mavrova k motelu u jezera. Jsme docela utahaní, tak jen slivovice z vlastních zásob a na jedno pivo značky Skopsko do restaurace. Najeto cca 350km.
5.den 30.5.2011
Odjezd v 9,30h – jedeme se podívat na hráz Mavrovského jezera, a potom vystoupáme serpentinama nad Mavrovo a po náhorní planině dojíždíme do krásné vesničky Galičnik na úpatí velikého kaňonu. Hledáme cestu na dědinu Janče. Místní lidé, Ríšova i moje „Paní“ a i moje papírová mapa nás přesvědčují, že je to jen pěší cesta. Jdeme s Ríšem na průzkum a opravdu to nevypadá, že bychom to měli projet – spíše nám to připadá tak pro lehké enduro, krosku, koně nebo osla. Volíme tedy plán B a jedeme zpět směrem na Mavrovo. Těsně před tím, než začnou serpentiny dolů do Mavrova to stáčíme po kamenité cestě k lyžařským vlekům, které jdou vidět v dálce. Tudy jedeme po cca 40km dlouhé šotolinové cestě do obce Lazaropole. Cesta vede po horských planinách ve výšce od cca 1600 – 1900m.n.m., občas po úbočích kopců a údolí. Krásná příroda, nádherné výhledy, stáda ovcí, koňů. Za celou cestu potkáváme akorát dva pastevce, u kterých si ověřujeme, jestli jedeme správně. Zdají se nám opuštění, tak jim zkusíme alespoň zpříjemnit život tím, že jim chceme darovat jeden z půllitrů výtečné meruňkovice, které vezeme dostatečnou zásobu – s díky odmítají, protože mají „přísnou víru“. Po cestě často zastavujeme, fotíme, kocháme se. Držák a Ríša přezdívají svoje Metzeler Tourance na „zábavné gumy“, protože na občasných blátivých úsecích, hlavně některých výjezdech a sjezdech si užívají spoustu zábavy. Moje TKC nazývají naopak „nezábavnými“ a pohrdají jimi. Cca po čtyřech hodinách dojíždíme do Lazaropole a už po asfaltové cestě pokračujeme směrem na Ohrid. Před Ohridem si ještě dáváme výbornej oběd – neskutečně dobré grilované maso, plněné ovčím sýrem, obrovská mísa salátu, ogrilovaný papriky – no nedalo se to dojíst. Ohrid jako město nás nechává chladnými. Chceme si najít klidnější místo, kde zůstaneme dvě noci. Nacházíme je v městečku Peštani – soukromí s velkým balkónem, bazén – za 8€/noc. V nedalekém obchodě nakupujeme zásobu piva a pochutin a děláme si „pěkný večer“, z MP3 si pouštíme Tři sestry a je nám fajn. Najeto cca 190km.
6.den 31.5.2011
Ráno v pohodičce vyspáváme, nemusíme nikam spěchat. Po snídani cca v 10,30h vyjíždíme na výlet nádhernýma zatáčkama přes průsmyk mezi Ohridským jezerem a Prespanským jezerem, který vede přes národní park Galičica. Po cestě nádherný výhled na Ohridské a z druhé strany na Prespanské jezero. Často zastavujeme na focení. Užíváme si zatáčky. Dále pokračujeme do národního parku Pelister. Ríšova „Paní“ nás občas vede slušně rozblácenýma zkratkama, ale nakonec se dostáváme na pěknou kamenitou cestu po úbočí a končíme u nějakého horského hotelu. Pak ještě cesta po úbočí pod horu Pelister. Oběd na zpáteční cestě na naši základnu opět nemá chybu. Na večer si kupujeme místní víno, pistácie a opět si děláme „pěkný večer“. Najeto cca 180km.
7.den 1.6.2011
Po snídani okolo 9,30h opouštíme „zimmerfrei“ v Peštani a jedeme přes Ohrid směrem na Debar. Pěkná cesta plná zatáček okolo dvou přehrad. V Debaru ještě tankujeme a jedeme na hranice MK/AL směrem na Peshkopi. Je vcelku slušný vedro 30°C. Za hranicemi se cesta klasicky po albánsku mění v asfaltový tankodrom. Projíždíme Peshkopi a cca po 10km za obcí Kuben přejedeme most přes řeku Drinit Të Zi a dáváme se doprava směrem na Kukes. Šotolinová, kamenitá cesta pěkným údolím řeky, krásné výhledy a divoká příroda Albánie. Několik kilometrů před Kukes začíná asfalt. V Kukesu volíme směr Shkodar a nádhernou zatáčkovitou silnicí dojíždíme okolo 19h do Puke. Zde na náměstí v hotelu (námi pojmenovaném „U Supa – z pohádky Tři veteráni) je nám, jakožto třem cizincům, nabídnuto ubytování v pokoji „s ramínkama a bez štěnic“ za 20€ s bohatou snídaní – shlédnutí jídelníčku a pitelníčku nám stačí, nechceme nic dalšího řešit a pokračování v jízdě odmítáme. Po nastěhování do hotelu se dáváme ve sprše do gala, abychom nevzbuzovali v restauraci pohoršení. V údolí Drinit Të Zi se prášilo jako prase, a já a Ríša, kteří jsme vesměs uzavírali peloton, ač jsme si nechávali dlouhé rozestupy jsme vypadali jako ředitel vápenky a jeho náměstek. Na večeři jsme se trochu rozšoupli – jako předkrm 1kg jehněčí pečeně, a pak každej 300g telecí biftek. Popíjíme a kecáme do zavíračky. Po 23h jdeme spát na pokoj. Ríša nechává otevřené okno, aby se nám líp spalo na čerstvém vzduchu. Toho ale zle využívá „přísná víra“, která nám tímto otevřeným oknem ve 4h ráno posílá zvuky a hlaholení linoucí se z „tlampačů“ minaretu nedaleké mešity. Toto mučení trvá asi 2 minuty a nepomáhá ani uzavření okna. Pak už jsme toho moc nenaspali, jenom jsme se převalovali, protože na náměstí začal čilý ruch už od svítání. Jinak najeto cca 270km.
8.den 2.6.2011
Nevyspalost vynahradila výborná snídaně. Po deváté odjíždíme směrem na Shkodar, na jedné z pump utrácíme poslední Leka za benzín a v Hani i Hoti odbočujeme doprava na naši oblíbenou cestu okolo řeky Cemit na hranice AL/MNE u Gusinje. Za Gusinje směrem na dědinu Vusanje navštěvujeme krásné Alipašiny prameny a za Vusanje údolí řeky Skakavice. Ležení rozděláváme na louce v údolí. A jak říkal Držák: „tady se bude dobře spát – jsme daleko dosahu „tlampače“. Večer piknik před stanem. Pak jdeme spát. Najeto cca 160km.
9.den 3.6.2011
Fakt parádní spaní – ticho a klid. Po deváté odjíždíme zpět přes Gusinje směrem na Andrijevica a Berane. Těsně před ním odbočujeme doleva k národnímu parku Biogradská Gora. Jedeme směren na sedlo Raskrsnica. Občas prší, a tak to místy trochu klouže. Po cestě z Raskrsnice jsou pěkně vidět sjezdovky u Kolašinu, u kterých se potom šotolinová cesta vynoří. Dál už je asfalt. Po vydatném obědě nabíráme směr kaňon Tara, který už máme sice projetej z dřívějška, ale je fakt pěknej, a tak to nikterak nevadí. Zastavujeme akorát na chvíli u mostu přes Taru a pokračujeme do Pljevlji. Po cestě nás chytá neskutečná sprcha a do nemoků se stíháme oblíct na poslední chvíli. V Pljevlji dotankovat, a potom přes Gradač a Šulu po šotolinové cestě na hraniční přechod „Tří veteránů“ MNE/BiH. Potom přes Čelebiči do Foči. Bereme chatku v kempu u řeky Drina – 5€ za osobu. Majitel nám okamžitě nalívá kořalku. Na večeři výborná klobáska a několik piv. Najeto cca 280km.
10.den. 4.6.2011
Po deváté se loučíme se sympatickým majitelem kempu a jedeme naší oblíbenou tranzitní trasou přes Goražde, Ustiprača, Rogatica, Vlasenica, Kladanj, Orašje na hranice BiH/HR. Před Orašje ještě dáváme poslední oběd na cestě – desetidenní obžerství zakončujeme 400g talířem mixu grilovaného masa, čevapčiči a klobásků. Potom přes Chorvatsko, Maďarsko a Slovensko už je to nezbytný nudný tranzit. V Maďarsku nás tradičně chytá slušnej slejvák. Před Székesfehérvárem mi Držák hlásí, že mu náhle a bez rozloučení umřela „Paní“, a tak přebírám velení. Před hranicemi SK/ČR se já a Ríša s Držákem loučíme slovy houslisty ve filmu Titanic „bylo mi ctí si s Vámi zahrát na této lodi“ a rozjíždíme se k domovům. Držák už je skoro doma a já s Ríšem to máme ještě cca 100km. Cca v 1h ráno jsme s Ríšem doma. Najeto cca 860km.
Vejlet se nám vydařil. Co jsme chtěli projet jsme projeli, co jsme chtěli vidět jsme viděli, co jsme chtěli sníst jsme snědli a co jsme chtěli vypít jsme vypili. Nálada v týmu jako vždy výborná. Najeto cca 3500km.
Tonda
Fotogalerie: Album: Palubní deník z „gastrovýletu“ po Balkáně, 2011 a http://tonda1200.rajce.idnes.cz/Vylet_Srbsko%2CBosna%2CCerna_Hora%2CKosovo%2CMakedonie%2CAlbanie_26.5.-5.6.2011/