Motovýlet „Mlsných vlků“ přes Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko a Bosnu
Přidal Tonda dne 19. December 2016
Letošní motovýlet „MLSNÝCH VLKŮ“ jsme s kamarády kvůli nedostatku času museli omezit jen na týdenní kolečko přes Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko a Bosnu – ale i tak to jako obvykle stálo za to a užili jsme si to jak se patří :).
Sestava účastníků se v různých obměnách jejího složení už nejednou osvědčila a kolektiv je tedy náležitě sehraný a drží spolu „basu“.
Odjezd na vejlet je pro nás trochu netradičně v neděli, jelikož od pátku probíhal motosraz „JAWÁČ“, na který jezdím pravidelně už přes 20 let. Takže jsem se vrátil s Evou na R100GS v sobotu navečer z „JAWÁČE“, který pro nás vždy bývá díky spoustě známých, kteří se tam ukážou dost „náročný“, přeházel jsem narychlo některé kempovací věci z R100GS na R1200GS, dal si sprchu a díky probdělé noci z pátku na sobotu jsem usnul jako špalek…..
1.den 4.9.2016
Neděle 10h – pumpa OMW v Hnanicích – Na „značkách“ je Hovězák (R1200GS), Uzel (R1200GS), Chosé (R1150GSA), Ondra (HP2), Tonda (R1200GS), Ríša (KLV1000), Dr.Žák (R1200GS) a Honza (R1100GS). Dnešní cíl je v Rakousku - motokemp ROUTE69 u Leutschachu – byli jsme tam už několikrát a vždy OK. Cesta „šoustkama“ přes Tuln, Kalte Kuchl, kolem řeky Schwarza do Reichenau, pak Semmering a na oběd v městečku Steinhaus am Semmering ubíhá vcelku svižně. Sedíme na zahrádce, jídlo je super, pivko osvěží, kafe „nakopne“. V dálce se objevují mraky a vypadá to na déšť. Na vrcholku průsmyku Pfaffensattel začíná lejt – ale docela dost. Kousek níže už jdeme raději do nemoků. Až do Leutschachu probíhá cesta podle scénáře PRŠÍ, NEPRŠÍ, LEJE, NELEJE…. Když dojíždíme k motokempu a parkujeme, tak začíná opravdové vodní peklo. Ale to už nás tak nějak netrápí, jelikož už jsme pod střechou. Sedíme na zahrádce, dáváme vydatnou večeři, popíjíme pivo a Tullamorku a zábava probíhá stylem „uvítacího večírku“. Abychom nemuseli v tom „kentusu“ stavět stany, tak bereme dvě dvoulůžkové cimry a vyspíme se tam všichni – méně opilí spí na posteli a ti více opilí na zemi. Najeto cca 380km.
2.den 5.9.2016
Ráno si k snídani dáváme výborný volský oka se slaninou – vařit v ROUTE69 uměj. Loučíme se s holkama za barem a mizíme po silnici 69 na Eibiswald a průsmyk Radlpass, přes který v mírném deštíku pronikáme do Slovinska. Dále Podvelka, Lovrenc na Pohorju, šotolinovou cestou na Roglu, Zreče (přestává pršet), Celje a Laško. V Laško v jedné z restaurací u cesty dáváme oběd. Po obědové pauze pokračujeme směr Mokronog a dále hraniční přechod Metlika (okamžitě přejmenován na Metallica :) ). Jsme v Chorvatsku. V plánu je vyměnit někde na poště pár drobnejch „zvířat“ (kun) na kafe a jídlo a dojet do vodáckého kempu Robinson na řece Mrežnici. Takže cestičkama z Netretiče do Duga Resa, přes Generalski Stol, Zdenac. Hned za ním odbočka vlevo na Slunj. Po chvíli přijíždíme k Robinson kempu, ale ten je bohužel zavřený (asi už měli po sezóně). Takže musíme do Grabovacu – tam fungují. Večer na pivko, u stanu dopíjíme zásoby rumu, zakrajujeme šrůtku uzeného – pohodička. Taky se pěkně ochladilo. Najeto cca 310km.
3.den 6.9.2016
Ráno je dost zataženo, ale zatím neprší. Snídáme, pak jedeme na dobrý kafe do hospody u kempu. Plán dne je návštěva starého letiště Željava, výjezd k bývalému radaru na Gola Plješavica, šotolinou přes průsmyk Mali Alan nad dálničním tunelem Sveti Rok, pak ke kaňonu Zrmanja a do vodáckého kempu u restaurace Slapovi Zrmanja pár kilometrů za dědinou Muškovci. Okolo deváté hodiny odjíždíme z Grabovace směrem na Bihac. Za slabých 20 minut už stojíme u staré Dakoty na letišti. Děláme památeční fotky a jedeme k tunelům, kde byla za „studené války“ schovaná letka Migů 21. Zase fotky, prohlídka ústí tunelů (na větší prohlídku do útrob nemáme vybavení), potkáváme skupinku slovenských 4x4 a jezdíme po přistávacích drahách. Po nasátí atmosféry odjíždíme zpět do Željavy, kde najíždíme na „státovku“ směr Plitvická jezera. Pak odbočujeme na šotolinovou cestu lesem na souřadnice k rozcestí pod horu Gola Plješavica. Na rozcestí narážíme na policejní hlídku v Golfu. Zdvořilostně pokecáme, říkáme kam chceme jet a jestli tam můžeme – máme souhlas a ještě nám radí cestu. Po několika kilometrech začíná lejt a k tomu je mlha a fučí jako svině. Dojíždíme na rozcestí pod radar, viditelnost je cca 10 metrů, fest leje a neskutečně fučí. Výhledy jsou nulové – škoda. Ten poslední kousek cesty k bývalé radarové základně už ani nemá cenu. Otáčíme. Zkusíme to jindy za lepšího počasí. Dostáváme se na hlavní silnici od Plitvic směrem k moři. Po cestě dáváme dobrý oběd v motorestu v Rudanovaci a přečkáváme tam ten největší slejvák. Po obědě už v mírnějším dešti pokračujeme do dědinky Sveti Rok (tam přestává pršet úplně), kde se napojujeme na starou šotolinovou cestu pohořím Velebit vedoucím přes průsmyk Mali Alan (v jeho okolí se natáčely některé scény z filmů o Vinnetouovi). Krásná šotolinová cesta s nádhernými výhledy na okolní skalní masivy. U průsmyku je na zídce nainstalovaná pamětní deska herci Pierru Briceovi. Začíná foukat dost silný vítr (tzv. bóra) a dolů směrem k moři jedeme docela opatrně, jelikož to s náma háže ze strany na stranu. Mimochodem na moře je z průsmyku krásný výhled. Po cestě dolů u ruin a kaple Sv.Franja dáváme menší svačinku v podobě další šrůtky uzeného a kocháme se pohledy – je to tam fakt pěkné. Pokračujeme cestou nad portálem dálničního tunelu Sveti Rok až dojíždíme na hlavní silnici mezi Zaton Obrovački a Jasenice. Kousek před Jasenicí odbočujeme doleva na šotolinovou cestu k vyhlídkovému místu na Kaňon Zrmanja. Výhled je nádherný – hned se mi vybavuje scéna z Vinetoua, kdy Old Shatterhand „brázdí“ řeku Zrmanju v prosekané kánoji a nesmrtelná hláška „tvá kánoe bude děravá, jak ústa staré ženy“ :). Po chvíli jedeme zpět, ještě zajedeme do Obrovace natankovat a už to směřujeme ke kempu za dědinou Muškovci. Vodácký kemp je v krásném místě. Koupat se dá přímo u vodopádů, čehož většina z nás hned využívá. Voda je sice trochu chladnější, ale nejsme přece žádné primadony. Stany jsou postavené, pivo tam mají – je nám fajn a nic nám nechybí. Se setměním přichází zase vítr Bóra (prostě Vichr z hor) a slušně cloume s našimi stany a hlavně z Hovězákovým a Ondrovým příbytkem z celty, který neustále pleská ve větru a vytváří zvuky jak „plašička na špačky“ na vinici – tzn. celou noc se pořádně nevyspíme. Ondra to v noci už nevydrží a odchází spát do pergoly u restaurace za Hovězákova křiku, že je srab, a že potápějící loď se přece neopouští :). Dnes najeto cca 300km.
4.den 7.9.2016
Ráno po skoro probdělé noci zjišťujeme škody po vichru. Ríša má zlomenou jednu tyčku u stanu – opraveno tejpou. Hovězák a Odra trochu oškubanou celtu - neřeší to, jsou to tvrďáci. Po snídani jedeme kousek po silnici okolo kaňonu Krnjeza, ke klášteru Krupa, a pak šotolinama směrem Ervenik a k vodopádu Roški Slap na řece Krka. Na parkovišti postává hlídka správců parku – samé ženské. Chtějí 60 kun za vstup do této části NP Krka. Hovězák jim diplomaticky vysvětlí, že jsme delegace, která chce jen nakouknout na vodopád a dát si v kiosku zmrzlinu nebo pivo a dále do útrob parku se rozhodně pouštět nebudeme. Pouští nás tedy zadarmo. Okouknutí vodopádu a zmrzlina v kiosku nám zabere cca půl hodiny a poté pokračujeme dále vcelku pěknou cestou přes Drniš, Miočič, Vrlika do obce Cetina, kde pramení stejnojmenná řeka. Vývěr Cetiny je zajímavý – krásně tyrkysové „oko“, ve kterém se zrcadlí kostel na stráni. Voda je naprosto průzračná a jde vidět hluboko do kráteru, který je doposud potápěči prozkoumán do hloubky 150 metrů. Po pauzičce u pramene se dáváme směrem na Knin. Kousek za obcí Kijevo se odbočujeme doprava na tzv. Napoleonovu cestu - šotolinovou cestu okolo řeky Krka (někde tam u úpatí pohoří Dinara tenhle horní tok Krka zvaný Krčič pramení – v tu dobu co jsme jeli, bylo koryto úplně bez vody). Cesta je pěkná, nezáludná šotolinka. K vidění je starý mlýn s náhonem a mlýnskými kameny, a taky Napoleonův most. U Kninu potom vodopád Slap Krčič (v našem termínu byl však bez vody). V centru Kninu dáváme oběd a pokračujeme na hranice s Bosnou a začíná pršet. Na hranici je klid a během pár minut jsme v Bosně. V Bosansko Grahovo tankujeme a nakupujeme proviant na večer. Pokračujeme dále směrem na Gornje Peulje., kde odbočujeme na šotolinovou cestu k Šatorskému jezeru. Leje jako prase, což Hovězák jakožto „trenér“ výpravy kvituje – déšť a zima prý utužují kolektiv :). Nahoře na Šatoru je slušná mlha, v dešti u opušťěné, zamčené horské chaty stavíme provizorní přístřešek z celty a začíná večírek. Hlídá nás starý, vypelichaný, ale přátelský pes. Samo sebou mu sem tam přihrajeme kus klobásky a chleba – vypadá, že dlouho nežral. Je chladno, tak děláme „svařák“ a popíjíme docela dobrej rum. Okolo půlnoci jdeme spát. Najeto cca 270km.
5.den 8.9.2016
Ráno není po dešti ani památky. Konečně je vidět Šator, zrcadlící se na jezerní hladině v celé své kráse. Po snídani a sbalení krámů děláme hromadnou fotku a pokračujeme dále v našem výletování. Míříme po šotolinových cestách směrem k Rore. Cestou potkáváme několik skupin těžařů dřeva. Cesta je po nich a po dešti docela „zábavná“. V Rore pokračujeme směr Glamoč – rychlá šotolinová cesta, výjezdy ze zatáček driftem…………užíváme si to. Šotolina končí na hlavní silnici. Tam se dáváme doleva a míříme k obci Mlinište, a odtud chceme pokračovat šotolinou na další z vrcholků – Veliky Vitorog. Bohužel se kazí počasí a Hovězákovi se tak opět plní sen o utužování kolektivu v dešti a zimě. V Mliništi leje jako prase, teplota padá k 10°C a je slušná mlha. Zapadáme do místní občerstvovny a nakonec padá návrh, že si dáme oběd a na Vitorog nepojedeme – v té mlze to nemá smysl. Dopadli bychom jak v Chorvatsku na Gola Plješavica, kde byl celý výjezd v dešti a mlze a nebylo absolutně nic vidět. Jak jsme se dohodli, tak jsme udělali. Po obědě jedeme směr Glamoč, kde doplníme nádrže a pokračujeme směrem na Livno a pěknou cestou na Ramsko jezero. Počasí se umoudřilo. Po pauze nad jezerem jedeme dál na Prozor a opět pěknou cestou se zatáčkami a výhledy do města Gornji Vakuf. Tam nakupujeme zásoby na večer. Hledáme odbočku k obci Vrse (což se nám daří napoprvé) a u mešity v obci odbočujeme doleva na šotolinovou cestu do hor. Ta nás dovede na Prokoško jezero, kde chceme přenocovat. Cesta je občas víc kamenitá, v některých místech hodně vymletá od vody, ale nic, co by nešlo projet. Výhledy jsou pěkné. V poslední třetině cesty se opět zatahuje a přichází bouřka. Prší fest, lítaj blesky, duní hromy a cesta se chvílema mění na bahnitou klouzačku nebo tekoucí potok. Louže jsou místy pěkně hluboké, a projíždíme je na „dvanáctkách“ opatrněji, aby voda nevlítla do sání. Na Prokoško jezero dojíždíme zmáčení jak hastrmani. Na stavění stanů kašleme – vše je podmáčené a pořád leje. Zajíždíme k prvnímu z domků u kterého se kouří z komína a už domlouváme nocleh. Babka vidí byznys, tak chce 17€ za hlavu a my ji je v tom lijáku rádi dáme – v ceně je elektické LED osvětlení z autobaterie, spaní v suchu na matraci na zemi, studená voda ze žlabu, suchý záchod za chatkou, káva, čaj, vynikající domácí chleba a placky s ovčím sýrem…………co víc si přát. Večírek může začít. Do postelí padáme docela brzo, jelikož nás ta cesta docela zmohla. Najeto cca 250km.
6.den 9.9.2016
Ráno neprší. Sice je mlhavo, ale konečně jde alespoň vidět okolí jezera. Po snídani se jdu projít po okolí. Nacházím památník havárie helikoptéry, která se udála na konci války v Bih. Zahynul při ní i tehdejší diplomatický zmocněnec pro BiH, který se velmi zasloužil o nastolení míru v zemi. Po procházce okolo jezera se loučíme s babkou a odjíždíme směrem na Fojnici. Po pár kilometrech na rozcestí u odpočívadla s kamennou fontánou odbočujeme na Sebešič – celý tento šotolinový okruh uzavíráme nájezdem na silnici kousek před Gornji Vakuf – město, ze kterého jsme den před tím vyjeli. Pokračujeme na Jajce. Před městem dáváme skvělej několikachodovej oběd a lahvinku červeného vína. V Jajce jedeme okouknout vodopád, a pak frčíme dál. Směr Mrkonjič Grad, pak doleva a různě kvalitníma či děravýma šoustkama dojíždíme k odbočce na starou šotolinovou cestu do „lesácké“ osady Potoci. Odtud už jen pár kilometrů na rozcestí pod vrchol Velika Klekovača na kterém je další bývalá radarová základna. Počasí je zatím vcelku fajn, takže stoupáme k vrcholu. Výhledy jsou pěkné, ale Hovězák si samo sebou přeje těžké a tvrdé tréninkové podmínky, takže přivolává mračna, mlhu a vítr, takže těsně před vrcholem opět zažíváme šlehání větrem a nulovou viditelnost. No, zářez na pažbě máme – byli jsme tam :). Po zhlédnutí mlhy sjíždíme dolů, a pokračujeme směrem na Podovi a Martin Brod. V Martin Brodu jsme už za šera. V Info kiosku se ptáme na možnost noclehu. Ochotná paní nám radí piknikový plácek u řeky Una, kde jsou dřevěné přístřešky – ideální – nemusíme stavět stany. V obchodě ještě nakupujeme pivo na večírek. Piknik area je super, místa je hromada, k dispozici dvě čisté „ToiToiky“ a voda na hygienu teče hned vedle v řece. Dnešní večírek je „rozlučkový“ , jelikož Hovězák odjíždí brzy ráno domů – synek má narozeniny a jako správný táta nemůže chybět. Před půlnocí jdeme spát. Najeto cca 300km.
7.den 10.9.2016
Brzo k ránu nás Hovězák jednoho po druhém budí a loučí se s námi. Jeho odjezdem začíná pěkné počasí :). Po snídani odjíždíme směrem na město Kulen Vakuf. Vyjíždíme na zříceninu hradu Ostrovica odkud je hezký pohled na město v údolí. Pak pokračujeme do NP Una k vodopádu Štrbački Buk – nádhera – to se musí vidět. Nejvíc nás dostávají vodáci na raftech, kteří skáčou z vodopádu dolů – fakt super. Od vodopádu pokračujeme na Bihac a kousek před ním se zastavujeme na oběd v restauraci Mlin – taková tak trochu motorkářská restaurace. Vaří tam výborně, prostředí je pěkné a motorkářů se tam zastavuje spousta – můžeme doporučit. V Bihači nakupujeme ještě nějaké drobnosti domů – místní med, marmeládu, kávu……. Hranice do Chorvatska překračujeme na přechodu Izačič a „tranzitujeme“ k domovu. Grabovac, Slunj, Karlovac, po dálnici Zagreb, Varaždin, a přes harniční přechod Mursko Središče vjíždíme do Slovinska. Tady se loučíme s Honzou a Dr.Žákem – ti už jedou tahem až domů. Zbylo nás pět. Je už šero, tak zapadáme do nejbližšího kempu a to je nudistický FKK Thermal ve městě Lendava. Těšíme se do bazénu a hlavně jak budeme okukovat mladý holky :). Bohužel věkový průměr mezi kempaři je cca 65 let. Stavíme stany, berem víno a jdeme do bazénu. Když vidíme osazenstvo termálního bazénu, tak se nesvlíkáme a jdeme do vody v plavkách. To se ale německým babkám vůbec nelíbí a jsme rázně upozorněni, že do bazénu jedině nahatí. No co už, tak plavky dolů. Babky jásají a tleskají, když vidí naše vypracovaná těla :). Dobrá tečka za dnešním dnem. Dopíjíme poslední láhve s vínem a jdeme na kutě. Najeto cca 350km.
8.den 11.9.2016
Ráno jdeme dát ještě jednu koupel a po snídani a sbalení stanů míříme domů. Dobrovnik, Moravske Toplice, Grad, hranice do Rakouska u obce Kuzma, pak Feldbach a Ilz – pěkná trasa. V Ilzu lehkej oběd, a pak už jen tranzit po dálnici až domů. Okolo 15h jsme doma. Najeto cca 400km.
Výlet se jako obvykle s touto „trvanlivou“, pohodovou partou lidí vydařil a užili jsme si ho. Díky chlapi za super společnost a zase někdy, někam……
Najeto cca 2560km.
Také díky kamarádovi Pertlovi za poskytnutí prvního exempláře Offroad Guide „Bosenské šotoliny“ (ještě před oficiálním prodejem) k „testu“ – pár tras jsme podle něj projeli a vše od popisu přes souřadnice a informace tam „sedí“.
Tonda
Fotogalerie: http://tonda1200.rajce.idnes.cz/Rakousko%2C_Slovinsko%2C_Chorvatsko%2C_Bosna_a_Hercegovina_4.-11.9.2016/
