Nepamatuji si ale vůbec nic. Vlastně jen to, jak zřejmě najíždím na rovině ve wádí mezi dvou set metrovými horami písku na asi půlmetrovou terénní vlnku, kterých jsem za těch osm dní na motorce v libyjské poušti přejel desítky, možná stovky. A pak už nic. Nevím co se stalo. Mám absolutní okno. Prvně v životě.