Čekalo to na mně přes 100tis Km
Přidal Klasika dne 08. May 2007
Je pět hodin ráno svátečního 8. května a já nemůžu spát. Nateklé koleno přichází k sobě a mám nervovou zimnici. V myšlenkách jsem pořád na silnici a přehrávám si neustále dokola co se stalo a co se mohlo stát jinak, kdyby..... A uvědomuju si, jak dlouho jsem se této chvíle bála. Chvíle, kdy vyjedu na motorce, ale vrátím se v autě....
Chtěli jsme si udělat pěkný výlet a jako cíl jsme si zvolili kostnici v Kutné hoře. Dojeli jsme jen za Ždírec.
Kdo zná silnici ze Ždírce do Chrudimi, ví, jak je v tom jednom úseku rovná a nudná. Nikde žádná křižovatka, žádný dům, jen rovný dlouhý průsek lesem. Až příliš rovný, nudný a.... bezpečný.
Držíme svých obvyklých 120Km/h. Rudy jede první, já za ním. Na chvíli ztrácím koncentraci a toulám se v myšlenkách kdoví kde....
Až když vidím Rudyho jen pár metrů před sebou, všímám si pravého blinkru a sjezdu na lesní cestu.... Hmatám po brzdách, ale už jsem tak blízko, že brzdit nemá valný smysl. Dělám to jediné, co se ještě udělat dá: rychlý úhybný manévr doleva do prázdného protisměru. Poslední, co ještě registruju, je Rudyho pohled do zpětného zrcátka, pochopení, že to neubrzdím a rovněž pokus o úhybný manévr. Pak už mi jen hlavou bleskla myšlenka: LÁSKO PROBOHA DOLEVA NE!!!! Pozdě. Ještě zlomek vteřiny jsem doufala, že mi to vyjde, že se mineme... Nevyšlo.
Pak rána jak kráva a spousta kotrmelců. Letím po asfaltu, motám se kolem všech možných os, dostávám rány do hlavy, do zad, do ramen, jak mně silnice neustále nakopává a jen prosím, aby už to přestalo. Pak zvířené listí, dopad do měkkého a pohled do korun stromů. Zastavil mně příkop.
Hrabu se ven a slyším Rudyho, jak na mně z protější příkopy volá, jestli jsem v pořádku. A já neustále dokola opakuju: lásko prosím Tě promiň, je mi to tak líto, neviděla jsem, že blikáš.... Až na několikátý dotaz, jestli mi něco není, odpovídám, že jsem asi OK. Zastavují u nás první auta, ale palcem nahoru je posíláme pryč.
To je naše největší štěstí, jaké jsme kdy měli. Že v ten jediný moment nic nejelo v protisměru. Na silnici, kde jezdí jeden kamion za druhým a aby člověk přešel na druhou stranu, musí mít hodně rychlé nohy.... NIC nejelo. Nic, co by nás mohlo rozmetat na kaši ve chvíli, kdy jsme se oba kouleli po silnici.
Tohle nebylo jen štěstí, to byl opravdový zázrak, který dal mému andělu strážnému pořádnou fušku. Díky, dědečku.
Rudy staví svoji motorku u krajnice na bočák a já zjišťuju, že mi nějak loupe v pravém koleni. Ale stát na něm můžu bez problému. Buď to opravdu nebolí, nebo mozek odmítá brát bolest na vědomí.
S mojí motorkou to vypadá zle. Zobča za mnou spadl z mostku do příkopy a leží zarytý předním kolem v kypré hlíně, zatímco zadní kolo ještě zůstalo na mostku. Za pomoci dvou ochotných řidičů se nám ho daří vytáhnou pozpátku nahoru a po první obhlídce to vypadá, že krom festovně pobouchané nádrže, ulomeného levého zrcátka a řídítek do vrtule mu asi nic není. Klouzal se po padáku po asfaltu a z toho mostku asi už jen pomalu přepadl. Asi. Kdo ví.
U Rudyho motorky málem omdlévám. Výfuk kouká do nebes, zkroucená podsedlovka, uražený držák levé zadní stupačky, uražený držák levé přední stupačky a co je nejhorší: roztržená převodovka.
Co se stalo..... nabrala jsem Rudyho svým pravým válcem a padákem na výfuk, ten se zbortil dopředu, utrhl a zkroutil část podsedlovky a urazil nálitek na převodovce, který drží řidičovu stupačku.
Voláme kamarádovi do Žďáru a ten pro nás posílá dodávku. Mezitím procházíme příkopy a hledáme stupačku, leč bezvýsledně. Zato nacházím své zadní světlo, téměr nepoškozené, jen vytržené ze šroubků (Loctite to jistí :-) ).
Volám na pojišťovnu, ale kvůli našemu společnému trvalému bydlišti povinné ručení nepřichází v úvahu. A Rudy je na mně tak hodný, že ani nevolá policii :-)).
Neustále se mu omlouvám a on mně utěšuje. Dívá se na věc reálně. Jestli motorkám není nic víc, než co vidíme, tak to ještě opravdu dopadlo nejlépe jak mohlo. Máme doma originál a v bezvadném stavu výfuk, nádrž i převodovku. Takže když nebude nic víc poškozeno, máme všechno, jen to přehodit. Pouze držák stupačky se musí objednat. Učinili jsme tak okamžitě telefonicky, cena 1900 Kč. K tomu koupím Rudymu nové pořádné široké stupačky :-)). Já si musím pořídit nová řídítka (asi Renthal nebo něco podobného, nemáte tip?) a zrcátka (už je mám na poště, jak kdybych to tušila...). Podsedlovka se narovná a kus, který drží spolujezdcovu stupačku, se navaří nový.
Auto nás odvezlo k Flegmatikovi na střelnici do Žďáru, tam rovnou přijel jeho známý servisák, motorky se odvezly k němu na dílnu (Zobča jel po ose a vypadá to, že mu opravdu nic není) a pokud se opravdu nic vážného a nečekaného nevyskytne a díly budou brzy, mohl by být Rudy do 14 dnů plně pojízdný.
Rudymu díky bohu není vůbec nic, jen si narazil zadek o zadní madlo, jak jsem pod ním odstřelila motorku...
Já mám něco s pravým kolenem, už v něm neloupe, ale nemůžu ho ohnout kvůli otoku. Stát na něm můžu a nebolí to přitom. Dneska zajedem do špitálu na rentgen, ale předpokládám, že to snad nic moc nebude. Krom toho mám naražený pravý malíček na noze :-)) a záda v kříži, nebo spíš horní konec pánve...
Nevím, jestli bych byla takhle v pohodě, kdybych neměla komplet MX oblečení - boty, hrániče kolen, polstrované trenky a kompletní krunýř (s chrániči klíčních kostí)... Ty záda mám naražená přesně v těch dvou místech, kde trenky nemají polstrování :-)).
Rudy má docela slušné větrání na zadku a budu mu muset koupit nové kalhoty... Já mám malou skobu na pravém koleni a asi dvě na dresu na zádech.
Toť vše.
Může se pořád dokola psát: jezděte opatrně, koukejte kolem sebe, mějte oči na šopkách, přemýšlejte i za ostatní.... Ale není to nic platné.
Soukolí neodvratitelného osudu roztočíte jedinou nenápadnou maličkostí:
"Pojď miláčku, projedem se zase jednou po asfaltu...."
Pár dokumentujících fotek v článku zde
www.bogserka.estranky.cz/clanky/reportaze
Nikomu nepřeju ten pocit, když vlastní blbostí sundáte toho, kdo je vám nejbližší.....
Klasika
www.bogserka.estranky.cz
Zdroj: http://www.bogserka.estranky.cz/clanky/reportaze/tak-uz-i-ja_____
Fotky:
