Expedice Iceland 2007
Přidal swat dne 24. December 2007
ICELAND 2007
(text: Pavel Cihlář, foto:Pavel Cihlář, Karel Bláha, Jaromír Bartoš)
Desítky nádherných vodopádů s duhovým závojem, tráva zelená tak, jako by byla natřená
tou nejsytější temperou, rudožluté kopce, ledovcová jezera, ale také horká vřídla, bublající země, sirné prameny a nekonečné kilometry lávových polí. To je nepatrný zlomek země,
která působí, jako by ji někdo poskládal z nejbizarnějších útvarů světa-ISLAND. V překladu to znamená “ledová země”, ale ledem je pokryta jen část ostrova. Na mnoha místech tady máte zvláštní pocit, který ovlivňuje vaše nálady a emoce.......
Tato a spoustu jiných krásných slov můžete najít v každé knize, časopise nebo slyšet z úst lidí, kteří už tuto zemi navštívili. Je vůbec možné se po těchto slovech pro tuto zemi nenadchnout a neříct si.......tam bych se chtěl podívat?
Dalo se nás dohromady pět. Pět motorkářů naladěných na stejnou frekvenci(Karel Bláha,
Míra Bartoš, Petr Vaňáč, Karel Kalaš (Tácek) na strojích KTM LC8 a Pavel Cihlář na BMW 1200 GS). Půl roku jsme sbírali informace a připravovali se na tuto náročnou cestu a splnění jednoho z našich dalších cestovatelských snů.
Pokusíme se Vám formou fotografií a popisu dne po dni přiblížit tuto zemi a část zážitků, které jsme mohli společně prožívat. Nečekejte vědeckou studii od "atomových vědců", ale pohled 5 dobrodruhů na přírodu a život kolem nás a na Island takový jaký je.
Island leží ve vlnách severního Atlantiku a je pro turisty přístupný letadlem nebo lodí, která vyplouvá jednou týdně. Pro nás byla jedinou možnou a dostupnou možností cesta lodí.Vzhledem k tomu, že patří Faerské společnosti a Faerské ostrovy leží mezi Dánskem a Islandem je logické, že po dnu a půl plavby nás všechny včetně našich motorek vysadili na faerských ostrovech na 3dny, abychom museli něco utratit a odjela do Norska a pak s dalšími pasažéry zase pro nás.
Nebudeme ale předbíhat a vezmeme to pěkně den po dni.
Je pátek 22.6.-1.den
Já s Táckem odjíždíme kolem 8:00 směr Praha a Teplice, kde máme na bezince sraz se zbytkem expedice-Kájem,Mírou a Petrem. Po obědě konečně vyrážíme vstříc neznámu. Čeká nás necelých 1400km do Dánska do města HANSTHOLM přes Drážďany, Berlín, Hamburg a jak jinak, než po nezáživné dálnici. Cestou nás doprovázela pěkná bouřka a liják.
Sobota 23.6.-2.den
Vstáváme okolo 5:30, balíme, snídáme a ukrajujeme postupně další kilometry z naší cesty do přístavu. Chvílemi prší a teplota je kolem 18 °C. V 13:30 jsme v přístavu. Kancelář na výměnu voucheru je ještě zavřená, tak si jdeme odpočinout k majáku, najíst se a počkat na loď. Míra mění žárovku ve světle, všichni si ho dobíráme a při odjezdu ke kanceláři zjišťuji, že nesvítím ani já. Loď nám odjíždí ve 21:00 a my máme pořád dostatek času. Já sháním náhradní žárovku a s Táckem ji měníme. Kluci šli do hotelu na net napsat pár řádků na naše expediční stránky. Konečně přišla chvíle, kdy vidíme lodičku, která nás poveze. Je to alespoň pro mě zážitek, protože to byl pěkný macek. Celé 2 hodiny pozorujeme, jak z lodi vyjíždí auta. Ta loď snad nemá konce! Pak přicházíme na řadu my. Motorky pouštějí první. Najíždíme na loď do 1.patra, kde jsou vyčleněny koje pro motorky. Kurtujeme je, chystáme
věci, které budeme potřebovat na lodi. Jdeme si hledat kajutu. Naše kajuta je ve 2.patře. Vypadá dobře, je čistá a barevná, ale už vím, proč ji nazývají KOPKA. Má totiž rozměry asi 3x2 m a je pro 9 lidí. Do chodbičky se vejdou max 3 lidi a zbytek musí čekat venku. Nedá
se zamknout a místo dveří má lítačky. Chtěli jsme levnou cestu, tak ji máme. Sprchy jsou v pohodě s teplou vodou v jakoukoliv hodinu a na spaní nám to stačí. Po prvním šoku a vybalení na postel se vydáváme poznávat loď. Začínáme v 8.patře na terase lodi, abychom při odplutí stačili ještě zamávat pevnině. Pak si dáme jedno plechovkový, plkáme do 23:00 a usínáme v kopce jako zabití.
Neděle 24.6.-3.den
Vstáváme kolem 8:00. Venku je oblačno,místy je vidět sluníčko, ale je chladno. Celý den se tak nějak poflakujem po lodi a snažíme se nějak zabavit. Odpoledne využijeme bazén, kde se dostatečně vyblbneme díky balónu a vlnám, na které jsme měli štěstí díky větru a houpání lodi. Dostatečně unaveni usínáme na 2 hod. Večer opět chodíme po lodi a studujeme průvodce a chystáme nějaký plán. V tomto ospalém tempu pomalu končí den.
Pondělí 25.6.-4.den
Lodní budíček nás budí v 5:00. V 6:00 kotvíme na Faerských ostrovech. Vítá nás přístavní město TORNSHAVN a teplota 6 °C. Opouštíme na 3 dny loď. Snídáme u majáku, probíráme první dojmy a domlouváme se na cestě, kam se vydat. Podaří se nám sehnat cyklistickou mapu, takže máme vyhráno. Celý den jezdíme pro nás novou přírodou od dědiny k dědině. Musíme tou stejnou cestou kudy jsme přijeli i zpět. Není to nic moc, ale zvyknete
si. Jsme čerstvý, konečně na motorkách a lační po nových dobrodružstvích. Počasí se probírá do nádherného dne. Odpoledne je nebe bez mráčků a teplota 13 °C .
Navštěvujeme 2. největší město Faerských ostrovů-VESTMANU. K obědu využíváme venkovních útulných laviček infocentra a studujeme průvodce, aby nám něco prozradil na toto město. Zaujaly nás zdejší ptačí útesy. Nedá se nic dělat. Počasí super, žaludky plné. Jdeme koupit palubní lístky do infocentra. Už nám nic nebrání k výletu. Plujeme malou lodí podél útesů a ta podívaná stála opravdu za to. Sluncem ozářené útesy vystupující z moře, k tomu modrá obloha, velké vlny a spousta ptáků kolem nás. Po pěkném výletě začínáme shánět nějaké vhodné místo na spaní. Kousek od silnice jsou osamocené dva stany, tak honem k nim. Bohužel to nebylo správné místo. Stačili jsme jen udělat večeři a pak honem pryč. Sesypalo se na nás snad milion mušek a komárů a to se nedalo vydržet. Dokonce jim chutnaly naše výborné repelenty. Při vzpomínce na průvodce, který psal o sobovi, který zešílel a spáchal sebevraždu kvůli komárům, nakonec odjíždíme a stavíme své stany u přehrady nad Vestmanou.
Úterý-26.6.-5.den
Je 8:00, všichni jsme vzhůru, ale schovaní ve stanu, protože mrholí. Kája, Míra a Petr spí v jednom stanu a já s Táckem s hromadou věcí ve stanu druhém. Nemáme na dnešek žádný plán, tak čekáme na 11-tou, ta rozhodne. Za velkého větru, ale bez deště balíme a vyrážíme poznávat další z Faerských ostrovů. Počasí se stále mění. Chvíli prší, chvíli je sluníčko. Projíždíme vesničkami na konce asfaltových cest a kocháme se nádhernou, ale drsnou přírodou. Odpoledne už je počasí jen deštivé a my přijíždíme do městečka FUGLAFJORDUR, kde nám jako útočiště v tomto nečase poslouží infocentrum a knihovna v jednom. Tady nás milý a přívětivý personál nechává zdarma na internetu s konvicí chutné kávy k tomu zapíná radiátory, aby nám trochu oschlo oblečení a my se trochu zahřáli. Píšeme na naše cestovatelské stránky a domlouváme se i na další den. Nocleh hledáme v ubytovně, která díky rekonstrukci není v provozu. Jsou tam však dělníci a podle známé věty našeho kamaráda KŘIŽÁKA-"když budeš slušné, tak ti všude dajó" , otvíráme dveře a za 10 eur bydlíme v krásném, teplém podkroví. Venku lije a my jsme mokří. Díky!
Středa 27.6.-6.den
Ráno kolem 8:00 vstáváme opět do deště. Po snídaní se vracíme zpět do infocentra, kde dopisujeme rozdělanou práci. Po té nakupujeme pečivo a pomalu se vracíme do přístavu Torshavn. Celý den prší, ale čím blíž jsme přístavu, tím lepší je počasí. Vyměňujeme voucher za lístky a čekáme na loď, která nás konečně dopraví na Island. Opět stejná písnička. Najíždíme na loď , kurtujeme motorky a jdeme do kopky. Nálada je výborná, ale počasí se na moři kazí a všude je slyšet hlášení, že jsou vlny 17-19m a že to bude trochu houpat. Loď se nakláněla všemi směry. My se snažíme usnout v kopce.
Čtvrtek 28.6.-7.den
Večer nevěstil nic pěkného a noc podle toho vypadala. Vlny s námi házely v kajutě sem a tam. Nejhůř bylo asi Mírovi a během dopoledne hodil Petr tyčku----asi špatná paštička. Měli jsme zpoždění 2 hodiny, ale nakonec jsme kolem poledne ve zdravý dopluli na Island do přístavního města SEYDYSFJORDUR. Dalším městem byl EGILSSTADIR. Poprvé poznáváme, jak rychle se na Islandu mění počasí. V přístavu je sluníčko a teplota kolem 15°C a po přejezdu hřebene do již zmíněného města teplota klesá až na 1,5 °C a okolo silnice je čerstvý sníh.Ve městě je to už zase v pořádku i když se teplota nedostává přes 6 stupňů. Jako většina lidí začínáme v bance. Místní měnou je ISLANDSKÁ KORUNA. Jedem navštívit hypermarket, abychom zjistili ceny a nakoupili pečivo. Pro nás 1. atrakcí Islandu je 118-ti metrový 3.největší vodopád Islandu HENGIFOSS. Motorky necháváme na parkovišti a dle průvodce se vydáváme na cestu. Počasí je chladné, ale naše tempo nás okamžitě hřeje. Jdeme do kopce podél kaňonu se spoustou menších vodopádů. Náš cíl nám však zůstal utajen v mlze. Bohužel.
1.islandskou noc strávíme u jezera v jakémsi dřevěném indiánském tee-pee. Střecha nad hlavou, suché dřevo-co víc si přát? Prostě ideální místo. Rozděláváme oheň, sušíme věci, večeříme a plkáme. Mohli bychom mít takové štěstí každý den.
Pátek 29.6.-8.den
Noc byla příjemná. Probudili jsme se do svátečního rána a teploty 3,5 °C , ale bez deště. Dnes je svátek Petra a Pavla. Po snídani opouštíme teplé hnízdo a jedem směr ASKJA a jezero OSKJUVATN, které se nachází ve vnitrozemí. Po několika kilometrech po silnici číslo 1 nám první křižovatkou končí asfalt a začíná šotolina. Protože jsme na Islandu nováčci, tak máme z povrchu radost-konečně off-road. Postupně nás na 100km k cíli čekala šotolina, písek, lávové kameny a zase štěrk. Pár brodů nám docela zpestřilo tento náročný den. Když přišel na řadu jeden asi 25 metrový , tak jsem se zastavil nechtěně na jednom kameni uprostřed a bylo vymalováno. Zůstal jsem stát ve vodě s motorkou v poloze takové, kdy nejde sama na horu a sám nenaděláte nic. Míra obětoval svoje sucho v botách a zaběhl mi na pomoc. Díky. Pak už mi to jen tak opatrně padlo v písku pouze 3x. Petr měl drobnou závadu na spojce. Vlastně to byla jen moucha na vychytání, jak tvrdí příznivci KTM. A byla chycena! Při jednom focení padl i Míra. Cestou jsme ze sněhu pomáhali holandské posádce auta Hyundai tuscon. Marně. Na řadu přišlo lano a cizí auto. Podařilo se. U chalupy v Askji, večeříme, odstrojujeme motorky, oblékáme se do trekového oblečení . Díky slunečnému počasí se k jezeru Oskjuvant vydáváme ještě dnes. Po třičtvrtě hodinovém výšlapu po zasněžené pláni docházíme na okraj jezera. Odměnou za dnešní těžký den je nám nádherný pohled na zasněžené skály kolem blankytně modrého jezera. Na povrchu je voda teplá a Míra s Táckem do ní musí. Pak sedíme odpočíváme, kocháme se tou krásou a v průvodci studujeme, jak vlastně toto místo vzniklo. Dočítáme se, že mohutný, až 1500 metrů vysoký vulkanický masív Dyngjufjoll s kalderou sopky Askja o rozloze 50km čtverečních připomíná měsíční krajinu a že zde v 60-70 letech američtí astronauti připravovali přistání na měsíci. Jezero Oskjuvatn leží v jihovýchodní části Askji a zatopilo kráter sopky. Vracíme zpět k chalupě, kde máme věci. Díky přenesení kadibudky asi o 300m, ta zdejší správkyni nějakým záhadným způsobem uletěla, spíme nakonec v podkroví zadarmo. Uvelebyli jsme se na postelích, umyli ve studené vodě a šli s dobrým pocitem po náročném dni spát.
Sobota 30.6.-9.den
Probouzíme se do nádherného slunečného a teplého dne. Snídáme venku pod vrcholky hor a užíváme si paprsků sluníčka. Po snídani jdeme na hodinovou procházku kaňonem proti proudu divoké řeky a až k velkému vodopádu. Potom nás čeká cesta zpět na hlavní silnici. Znamená to pro nás opět 100 kilometrový off-road s několika brody. Cesta je opět velmi náročná, ale oproti předešlému dni ji zvládáme všichni na jedničku. V odpoledních hodinách stavíme u nejmohutnějšího vodopádu v Evropě s názvem DETTIFOSS o rozloze 100x45 m. Díky slunečnému počasí jeho krásu umocňuje duha, která se tvoří u vodopádu. Ze západní strany je jeho břeh travnatý a neuvěřitelně zelený, východní stranu tvoří čedičové skály. Pohled na něj a do míst, kam dopadá taková masa vody je pro nás něco neuvěřitelného a krásného. Chtěli bychom dnes spát u jezera Mývat. Což znamená komáří jezero. Během cesty Petrovi KTM dochází benzín a praská rámeček kufrů. Míra pár kilometrů Petra dotáhl na laně a na jedné farmě za menší úplatu zavařili držák kufrů a prodali 20 litrů benzínu.
Konečně město a cíl našeho dnešního dne-město REYKJAHLÍD. Dotankujeme nejdřív motorky a vzhledem k tomu, že oblast Mývatnu je národní park, tak se ubytováváme v kempu na břehu jezera. Kuchyň, sprchy s teplou vodou, internet-co víc si přát? Celý den je krásných 18 °C a polojasno, spát se nám ještě nechce a protože na Islandu sluníčko nezapadá, jedeme se ještě podívat na bahenní sopky, které jsou od nás vzdálené jen asi 3km. Po teplé sprše jdeme kolem půlnoci spát.
Neděle 1.7.-10.den
Vstáváme kolem 7:00. Je nádherný slunečný den a teplota 17 °C . Odjíždíme směr město Husavík, které je vyhlášené svými výlety po moří za velrybami. Po 30 km jízdy se ochlazuje na 8 °C. Musíme zastavit a okamžitě vytáhnout zimní doplňky. Cestou se ohřejeme v bublajícím jezírku. Teplotu je perfektní. Než jsem vyfotil pár koní, bylo už celé KTM osazenstvo tak jak je pánbůh stvořil ve vodě. V HUSAVÍKU zjišťujeme podrobnosti ohledně lodního výletu. S obavou, že nic neuvidíme nakonec vyrážíme na moře. Plujeme asi necelé 4 hodiny. Je strašná zima kolem 3 °C a moc se nám nedaří. Sám kapitán začínal být nervózní z toho, že nic kromě velkého množství ptáků nevidíme. Nakonec zahučel dav na lodi a na levoboku asi 30-40m od nás jsme uviděli hřbet velryby a ocasní ploutev na malou chvíli a bylo po všem. Slibovali jsme si od toho víc, ale bohužel-snad někdy příště.
Vhod nám přichází po cestě do přístavu horká čokoláda a skořicový preclík. V přístavu se jdeme ještě podívat na zvláštní a velmi pěkný kostel ve tvaru kříže, koupíme nějaký suvenýr a pokračujeme dál v naší cestě.
Stavíme u další atrakce, kterou máme v plánu našeho poznávání a tou je GODAFOSS-vodopád bohů, který patří k nejznámějším a nejkrásnějším islandským vodopádům. Dalším cílem naší cesty je nejzápadnější výběžek Evropy-LATRABJARG, kde se podle místních lidí i průvodce vyskytuje největší množství papuchálků a kromě spousty jiných ptáků tam jsou prý i tuleni.
Je čas vyrazit. Jedem napříč Islandem. Podle průvodce nás nečeká na severu žádná zajímavost nebo památka, ale opak je pravdou. Projíždíme překrásná místa, horské masivy,jaké jsme ještě za celou dobu naší expedice neviděli. V horách, kde jsou všude srázy a teplota kolem 6°C, hledáme místo na spaní. Nakonec využíváme jedno odpočívadlo a jeho stůl s lavicemi.Vaříme a po jídle sjíždíme kousek pod něj a tam rozděláváme stany. Je chladno, jsme unavení a se spaním moc neotálíme.
Pondělí 2.7.-11.den
Začínáme jedenáctý den naší expedice.Vstáváme do mlhy a teploty 8°C. Po vydatné snídani jedem dál západním směrem. Počasí se opět mění každým okamžikem z 12°C na 6°C. Po 300 km střídavého počasí i povrchu na silnicích, kdy jedeme víc šotolinou než po asfaltu, přijíždíme do města HOLMAVÍK. Musíme dokrmit naše koně, kupujeme chleba a směr infocentrum. Na netu se hlásíme do Čech. Od příjemného chlápka zjišťujeme nějaké zajímavosti, které bychom mohli poznat během naší cesty.
Protože jsou kolem nás jen samé hory, nebude nic snadného sehnat spaní, zůstáváme v tábořišti u infocentra. I když je na spaní ještě brzy a dalo by se ještě dlouho v jízdě pokračovat, naše rozhodnutí bylo jednoznačné.Vybalujeme stany, vaříme a jdeme se naložit do 42°C teplého bazénku. Trávíme velmi příjemné odpočinkové odpoledne. Večer se opět ochladilo a zahnalo nás kolem 23:00 do spacáků.
Opět jsme prožili další příjemný den. Jsme pěkně odmočení, máme vypráno. Dobrou.
Úterý 3.7.-12.den
Dnes byl velmi náročný den, ale nebudu předbíhat. Vstávali jsme 9:30. Počasí bylo chladné,6 °C a studený vítr. Opět pokračujeme na západ. Projíždíme zátoku KALDALÓN k ledovci DRANGAJOKUL.V průvodci se píše o 3 hodinovém výšlapu pod ledovcový splaz. Po chvíli nám pod koly mizí šotolinová cesta a začíná kamenitá a za další chvíli zmizela cesta úplně. Před námi je vidět ledovec a my jedem jeho směrem. S cestováním na motorce už nemá naše jízda nic společného. Přejíždíme kameny velké jako hlava, do toho teče voda z ledovce v podobě několika potůčků a řek, někde jsou bažiny.....zkrátka máme pod koly postupně všechno, co si nikdo na silnici nepřeje mít. Dál to nejde, hrozí průšvih. Tímto naším zpestřením a získáním opět dalších zkušeností v terénu jsme si dnešní procházku k ledovci zkrátili minimálně o 2 hodiny. Po svých se dostáváme až pod ledovec a následně po něm ve sněhu šplháme na hranu, abychom se podívali, kam to vede dál. Jen led a sníh. Otáčíme tedy. Dolů nám to šlo náramně, jako na lyžích. Pár fotek a otřesná cesta zpět přes kameny.
Začalo to dobře .Hned při otáčení na místě jsem nemohl udělat krok a moje motorka ležela jako mrtvola. Kluci mi ji pomohli zvednout a pak už jsme se vydali hledat tu optimální cestu. Šlo nám to různě. Kolikrát jsme kroužili na místě jako supy, abychom zjistili, jestli se ten potok dá přejet, jestli není jeho okolí bažina a jak je hluboký. Kamenná hromada se stala osudnou Mírovi. Odnesly to jen pomačkané konzervy. Pár drobných pádíků v Mírově podání, ale bylo spíš úsměvných. Asi po půl hodině jsme opět na jakési silnici. Než budeme pokračovat dál, musíme se najíst a vylíčit si zážitky.
Asi po 4 hodinách naší zajížďky k ledovci můžeme pokračovat dál na západ až k cíli dnešního dne a tím byl 100 m vysoký vodopád FJALFOSS. Jedná se o nejpřitažlivější místo západního Islandu a jeden z nekrásnějších islandských vodopádů. Celé území kolem bylo vyhlášeno za přírodní rezervaci. Dojíždíme k němu kolem 22:00. Je nádherně nasvícen zapadajícím sluníčkem, tak na jeho vrcholku ulovíme pár pěkných snímků. Rozbijeme tábor, vaříme a kolem jedné hodiny usínáme v jeho těsné blízkosti.
Středa 4.7.-13.den
Je něco po 10:00, snídám a připisuji další řádky do mého deníku. Kluci mají ještě půlnoc. Začíná nádherný den. Po pravé straně mám hučící vodopád, po levé straně mořská zátoká a všude kolem hory. Balzám na duši. Dnes bychom měli dojet do města LATRABJARG na nejzápadnější výběžek Evropy. Na každých sto kilometrů silnic připadne 20 km asfaltu a 80 km šotoliny. Jde nám to dnes ale docela od ruky. Po několika hodinách jízdy se konečně dostáváme k cíly několika denního putování. Jsme u nejzápadnějšího majáku a na místě vyhlášeném jako hnízdiště různých druhů ptáků a především papuchálků. Útesy lemující západní břehy Islandu jsou dlouhé 12 km a jsou překrásné.Ve vlnách Severního atlantiku skotačí veselí tuleni, všude kolem nás létají tisíce ptáků a jejich zpěv je slyšet snad ze všech stran. Bohužel je velký a silný vítr, tak se nepouštíme dál od motorek a od majáku. Po nezbytném nafocení a nafilmování hlavních hrdinů, tím myslím pózující papuchálky opouštíme Latrabjarg a jedem se někam zašít, uvařit a sehnat příhodné místo na přenocování. Kolem 22:00 zastavujeme v tábořišti a protože je pěkná zima jdeme brzy spát.
Čtvrtek 5.7.-14.den
Vstáváme kolem 10:00 do zamračeného a větrného dne. Dnes bychom chtěli dorazit k ledovci SNAEFELSJOKUL. Cestou je pěkná zima kolem 5°C st.a vítr, ale postupně se otepluje. Po 3 hodinové jízdě zastavujeme ve městě OLAFSVÍK, abychom se trochu ohřáli, dotankovali a doplnili nějaké informace z cesty pro naše věrné čtenáře doma u počítačů. Poprvé si dáváme v místní pekárně jejich buchtu a kapučíno v infocentru. Byla to lahůdka a balzám pro žaludek, který v posledních dnech trávil jen kolínka.
Po té pokračujeme dál k ledovci. Počasí je konečně takové, jak má být. Je sluníčko a teplota mezi 13 a 15 °C. Cestou zastavujeme ještě u malého muzea s islandkými chaloupkami s drnovými střechami a spoustou jiných zajímavostí jako je lebka slona, kly neznámého zvířete velké asi 3 metry,.....
Cesta dnes je šotolinová, počasí super a před námi se konečně objevuje v celé své kráse ledovec SNAFELS-JOKUL. Na příhodném místě zastavujeme, abychom ho nafotili a protože se na vrcholcích táhnou mraky, čekáme na vhodný okamžik. Využíváme tohoto volna k obědu a k odpočinku.
Vše vyfotíme a pokračujeme dál lávovými poli kolem ledovce. Opět je před námi zajímavost na nafocení a k prozkoumání. Z oceánu ční zajímavé, vysoké skály a opět ptačí útesy. Necháváme motorky a věci u silnice a jdeme se projít na hranu útesů.
Den se pomalu chýlí ke konci, tak je potřeba zase začít hledat vhodné místo na spaní.
Z průvodce víme, že je nedaleko městečko ARMASTAPI, kde kromě tábořiště a kempu je i další přírodní zajímavost na kraji oceánu a říká se jí "Čedičové okno". Hledáme toto místo a jako vždy je průvodce přesný a neomylný. Nacházíme placený kemp s teplou vodou a neplacené tábořiště s toaletami a studenou vodou. Rozděláváme stany samozřejmě v tábořišti a vydáváme se najít Čedičové okno. Našli jsme ho asi po čtvrt hodinové chůzi. Děláme pár fotek a vracíme se zpět ke stanům, abychom si uvařili a pomalu šli do spacáku. Počasí už je opět horší. Fouká silný vítr a zítra to vypadá na vodu. No, necháme se překvapit.
Pátek 6.7.-15.den
Celou noc pršelo. Teď je 9:00, zataženo, mlha a mrholí. Chtěli jsme dnes objet ledovec z východní strany po cestě, která není vhodná pro osobní auta a užít si zase trochu off-roadu. Ale bohužel , možná bohudík to není možné. V horách není vidět na krok, značení cest žádné a zbytečně riskovat se nám nechce.
Dnes nás čeká tranzitní den. Počasí se neumoudřilo a my musíme absolvovat asi 80 kilometrový úsek stejné silnice, po které jsme jeli před několika dny, abychom se dostali na silnici spojující sever a jih ostrova. Měla by to být náročná off-roadová cesta, procházející pěknou přírodou mezi ledovci přes vnitrozemí islandu. Zastavujeme ještě ve městě
BLONDOUS, abychom doplnili palivo. Po té opouštíme hlavní silnici a čeká nás dobrých 100km nezpevněné vozovky.
Cesta se zhoršuje každým kilometrem, až dojíždíme ke značce"jen 4x4". Zajíždíme tedy k nějakému hospodářství, abychom zjistili, co nás čeká za cestu, jestli je průjezdná a jestli vůbec vede tam, kam potřebujeme. Ptáme se místního chlapíka, který se motal kolem svého
traktoru. Nejdřív nechápal, co tam děláme, ale pak si nás dlouze prohlížel, drbal se ve vlasech a řekl, že je to cesta velmi kamenitá, s velkými kameny, ale při troše opatrnosti by to snad mělo jít.
Poděkovali jsme a velkým respektem jsme se vydali na cestu. Opravdu nekecal a my jsme projeli, asi nejhorším terénem svého života. Bylo to sice jen 20 km, ale my i naše motorky dostali pěkně zabrat.Všechno se obešlo bez jakýchkoliv pádů a problémů. Jsme splaveni potem, ale šťastni, že jsme to dokázali. Potřebujeme dnes určitě vodu a nějaké tábořiště. Všude je však jen kamení, lávová pole, písek a v dálce jsou vidět ledovce. Pokračujeme dál naší cestou a doufáme, že něco najdeme. Kolem 23:00 přijíždíme do kempu v turistickém místě KJOLUR s horkým pramenema gejzírem HVERAVELLIR . Rozděláváme stany a okamžitě se nakládáme do teplého jezírka , kde se válíme do 00:30. Rozmočení a unavení jdeme kolem 1:00 spát.
Sobota 7.7.-16.den
Celou noc a dopoledne pršelo. Vydrželi jsme ve spacáku do 11:00. Částečně jsme zabalili a šli vařit do horkých pramenů, kde nás cedule upozorňovala na teplotu vody 80-100°C. Tácek udělal svoji bramborovou kaši a Petr s Mírou vařili sáčky rýže na gumycuku ponořeném do vřídla. Byla to docela sranda a oběd se vydařil. Po obědě a snídani v jednom chodu ležíme zase v jezírku a čekáme na lepší počasí.
Po poledni začínají najíždět zájezdy na naši atrakci a pomalu obsazují "naše jezírko". Je to pro nás signál, abychom zabalili a vyrazili dál naší cestou. Počasí je mlhavé, deštivé a šotolinou mezi ledovci pokračujeme k vodopádu GULFOSS a vodotrysku GEYSIR. Špatné počasí nám dnešní plán mění. Jedeme raději do hlavního města Islandu REJKJAVÍKU.
Je to obrovské město na rovině s novými stavbami, bez historických památek. Cesta nás zavedla k betonovému kostelu vystavěnému v podobě čediče, který je vidět za všech stran pro nás se složitým názvem HALLGRIMSKIRKJA jehož stavba trvala 40 let. Do vnitřních prostor kostela jsme se díky svatbě nedostali. Podařilo se nám však výtahem vyjet do věže kostela do výšky 76 m, kde jsme měli nádherný výlet na celý Rejkjavík.
Po prohlídce hlavního města se vracíme zpět k vodopádu Gulfoss s mezi zastávkou u vodopádu GLYMUR. Cesta k němu je však 3 hodinová a je 20:00, tak rozbalujeme stany, vaříme a dokonce se nám daří rozdělat oheň a cestu k nejvyššímu vodopádu na Islandu odkládáme na další den.
Sedíme u ohně do půlnoci, počasí bylo dnes deštivé s teplotou 10-16°C. Teď se počasí docela probírá, zvedl se vítr a je místy vidět i modro. Myslím, že nás čeká zítra pěkný den. Natahujeme budík na 7:00 a jdeme spát.
Neděle 8.7.-17.den
Naše předpověď se vyplnila. Vstáváme sice do chladného, ale krásného rána. Po vydatné snídani a teplém čajíčku vyrážíme stezkou směr vodopád GLYMUR. Postupně příjemná cesta kolem řeky začíná stoupat přes kamení vzhůru a pod námi se otevírá pohled na krásný kaňon s řekou a před námi blížící se nádherný vysoký vodopád. Asi po hodinovém stoupání jsme na vrcholu skal a na hraně řeky měnící se ve vodopád. Kocháme se tou nádherou a vychutnáváme si okamžiky, kdy jsme tam jen my a žádný zbytečný turista. Sledujeme pod sebou kaňon s divoce tekoucí řekou, který se postupně zalévá stoupajícím sluncem. Je to opravdu nádhera.
Cestu zpět volíme po druhé straně kaňonu a nezbývá nám nic jiného než nad vodopádem přejít řeku. Není to nijak nebezpečné a řeka je hluboká sotva po kolena, ale ta teplota... To je něco pro mně. Kroutí se mi palce u nohou a těch 10 možná 15 metrů se mi zdá jako cesta na kraj světa. Jsou však tací, kteří se do vody vrátili, aby mě odnesli na zádech-že Míro? S díky odmítám a bojuji sám. Podařilo se. Po té ještě zkouším slézt kousek pod vodopád, abych udělal ještě pár snímků a můžeme sestupovat dál do tábora.
V táboře balíme a s dobrým pocitem dalšího pěkného výšlapu pokračujeme v cestě k vodotrysku GEYSIR. Počasí je dnes nádherné. Máme modro a teplotu od 18-24°C . Vzhledem k tomu, že Geysir a ostatní chrliči vody leží u silnice, nedá se předpokládat, že tu budeme sami. Na parkovišti stojí auta a autobusy a jediný pěkně činný vodotrysk je obklopen lidmi, kteří čekají na jeho trysk. Nejdříve se přidáváme do davu, abychom nafotili tuto atrakci. Každých 5 -8 min. nám dává příroda šanci zareagovat na tento výstřik vody a pokusit se ho zachytit foťákem. Podle našeho průvodce máme nastudováno, že se jedná o "Máselný sud"který tryská do výšky až 20 metrů a Geysir, který je nejznámější je již pár let mimo hru. I přes zákaz vstupu do blízkosti hrdla vodotrysku jsme se šli s Kájem podívat až k okraji této atrakce, abychom viděli co se v něm děje. Občas udělá na hladině bublinu a víc nic-škoda. Snad ještě někdy ožije a bude dosahovat svých pověstných až 60 metrů.
Nasedáme na motorky a přejíždíme asi 8 km k vodopádu GULFOSS, což v překladu znamená - Zlatý vodopád. Nádherné počasí pokračuje a kromě tisíce lidí máme možnost vidět i pověstnou duhu, která umocňuje celkový dojem této přírodní zajímavosti. Voda se řítí přes dva obří skalnaté stupně z výšky 30 m do úzkého kaňonu. Po focení máme volno a v trávě stranou od turistů likvidujeme další naše zásoby jídla a bavíme se lidmi kolem nás, kteří cestují s cestovními kancelářemi. Jsou jako kobylky. Kdo chce vidět vodopád má na to 5 min, kdo chce na toaletu má taky 5 min. Kdo však potřebuje obojí.........má smůlu. Byla to veselá podívaná. Uvědomili jsme si, jak si to tu užíváme a jak bezvadnou máme dovolenou.
Moc se nám nechce do vysokých bot a motorkářského oblečení, když je tak pěkně na sluníčku, ale je čas vyrazit. Jedem zase dál podle plánu jako vždy šílenými cestami. Místo asfaltu štěrk, kameny, písek, prostě stará obehraná písnička. Po této strašné cestě jedem asi 2 hodiny do doby, kdy odbočujeme na silnici spíše cestu, která vede do lávového pole černého jako uhel k sopce HEKLA, která je vidět v dálce pokryta sněhem. Jedem až do její blízkosti, protože bychom se na ni chtěli zítra vypravit pěšky, ale jsme nepřipraveni. Nemáme benzín, vodu na pití ani vaření a nějaké záchytné stanoviště v podobě chaty nebo kempu jsme nenašli, protože neexistuje. Lávové kameny, černý písek a naše situace je natolik depresivní, že vzdáváme výšlap na tuto zajímavost a pokračujeme někam, kde budeme moct doplnit a zásoby a rozdělat stany a přečkat blížící se noc.
Večeříme a doplňujeme vodu ve městě HVOLLSVÓLUR. Našli jsme i kempy, ale jsou za peníze a Ty my nechceme dát, jedině v případě teplé sprchy a tu kemp nenabídl. Pokračujeme tedy dál. Je ale skoro půlnoc a začínáme být nervózní a unavení. Od silnice vidíme další kemp a nádherný vodopád ozářený zapadajícím sluncem. Jmenuje SELYALANDSFOSS, je vysoký 60 metrů a my máme jedinečnou možnost se u něj vyfotit, protože lepší světlo už mít nebude. Zapomínáme na únavu a běháme kolem něho jako "japonští turisti". Chtěli jsme i společnou fotku s motorkami, ale při cestě k vodopádu nedojela Petrova"KÁŤA" a ten ji uprostřed pěšího chodníku začal opravovat. Asi mu na ni sedla zase nějaká moucha, ale postupně je vychytává. Zatímco někteří fotili, jiní opravovali, tak Míra vyrazil hledat nocleh, což se mu docela povedlo. Mimo hlavní silnici našel malý palouček s potůčkem pro drobnou hygienu. Kolem 01:30 uleháme do stanů.
Pondělí 9.7.-18.den
Vstáváme v 10:00 do mlhy, ale tepla. Balíme věci a přesouváme se zpět k našemu večernímu vodopádu. Na dřevěném stolu s lavicemi vaříme snídani. Pokračujeme dál v poznávání přírody a života na Islandu. Další zastávkou je muzeum Islandské vesničky ve SKOGARU a vodopád Skogarfoss. Obdivuhodný život na ostrově v dřívějších letech: zachovalé domečky, škola, kostelík a chlívky v tomto skanzenu. Je to tu moc pěkné, ale musíme dál.
Po čase přijíždíme do města VÍK, kde se zastavujeme v infocentru, abychom opět doplnili nějaké fotografie a cestopis pro naše blízké čtenáře doma.
Po té pokračujeme dál do národního parku SKAFTEFELL. Musíme se ubytovat v kempu a jdeme na večerní jeden a půl hodinovou procházku k ledovcovému splazu. Po návratu plkáme s Čechy, které jsme potkali na lodi při cestě na Island a sdělujeme si poznatky a zážitky a snažíme se doporučit místa, která jsme neviděli. Při vaření a večeři domlouváme program na další den a jdeme spát. Čeká nás výšlap na víc jak půl dne, tak abychom byli svěží. Dobrou noc…
Úterý 10.7.-19.den
Vstáváme v 10:00, je mlha, ale vyčasí se a bude nádherný den jako stvořený pro náš dnešní výstup v Národním parku SKAFTAFELL. Vyrážíme od stanů kolem 11:30 k vodopádu SVARTIFOSS, který je opět nádherný. Řítí se do údolí přes místy převislé, tmavé, čedičové sloupy, připomínající píšťaly u varhan. Je to jeden z nejoblíbenějších fotomotivů Národního parku Skaftafell. Odtud stoupáme po cestičce vzhůru k hřebeni. Počasí a viditelnost je víborná. Asi po hodině a půl stoupání odpočíváme nad ledovcovým splazem a pod největší horou Islandu HVANNADALSHNÚKUR s nadmořskou výškou 2119 m.n.m.. Pak pokračujeme po vrstevnici pomalu zpět. Otevírají se před námi nádherná panoramata. Skalní masiv, sníh, zelené pláně a absolutně modré nebe. Pomalu sestupujeme dolů do kempu. Docela nám to dalo zabrat. Obešli jsme cca 22km a cesta nám trvala 6 hodin. Po rychlém vykoupání ledovou vodou z hadice určené pro mytí aut vaříme večeři a oběd zároveň, balíme věci a odjíždíme z kempu k jezeru JOKULSÁRLON. Objevujeme pěkné, opuštěné místo na břehu tohoto ledovcového jezera. Jsme uchvácení touto nádherou, do které svítí oranžové zapadající slunce. Rozděláváme stany a těšíme se na další den, kdybychom chtěli svézt obojživelnou lodí, která toto jezero křižuje. Je nádherný večer, sedíme u kafe a pomalu nás zima žene do spacáku spát.
Středa 11.7.-20.den
Vstáváme kolem 8:00, abychom zvládli obojživelnou loď a byli tam včas, ale tentokrát je počasí proti nám. Mlha a mrholení nás zahnala zpět do spacáků a spíme do 11:00. Mlha se trochu rozptýlila přestalo pršet. Balíme mokré věci, snídáme a přesouváme se k infocentru a ke stanovišti lodí. Jsme optimisté a zkoušíme ještě čekat na sluníčko, ale marně. Škoda, že jsme to nestihli včera, když bylo nádherné slunce a kry na vodě vypadaly jako křišťál. Chodíme po břehu jezera a jako náplast na neuskutečnění našeho plánu bereme lenošící tuleně na krách cca 30-100m od nás. Byla to pěkná podívaná.
Znovu se počasí horší a my to definitivně vzdáváme a jedem dál naší cestou k přístavu. Ve městě HOFN nakoupíme potraviny a pokračujeme k našemu "TEEPEE", kde jsem již spali jednu noc po příjezdu na Island.Tentokrát však máme smůlu, patří zřejmě lidem, kteří dělají na poli a netvářili se na náš nápad s přenocováním v TEEPEE zrovna hezky. Nezbývá nám nic jiného, než začít jako vždy improvizovat a sehnat vhodné místo na spaní.Vysíláme Tácka a Káje na průzkum a k našemu velkému překvapení našel Tácek místo, o kterém se nám ani nezdálo.Je vzdálené kilometr od silnice v lese, který je na Islandu takovou vzácností, s velkým množstvím dřeva na oheň, s ohništěm, stolem a lavicí.....no prostě jsme obsadili nějaký skautský tábor a vůbec nám to nevadilo. Obavy z toho, že nás odsud někdo vyhodí nebo zavolá policii brzy vystřídalo veselé povídání, praskání ohně a spokojené plné žaludky. Počasí nám přeje, vítr se utišil, je kolem 10-12°C a my povídáme dlouho do noci. Za dobu strávenou na Islandu jsme poznali všechno, co jsme si vzali do hlavy, došly nám téměř všechny potraviny, plynové bomby a peníze a rozhodujeme se zajet ráno do přístavu a zkusit přehodit místenku na loď o týden dřív. Musím přiznat, že se skoro všem tento nápad líbil a pomalu jsme se začali vidět doma u rodin.
Čtvrtek 12.7.-21.den
Pod vidinou odjezdu domů vstáváme do slunného počasí v 9:00 a teploty 6°C. Posnídáme,zabalíme a opouštíme naše útulné stanoviště a jedeme do města -Egilstadir, kde jsme na Islandu začínali. Nakupujeme pár věcí na jídlo a kolem poledne se přesouváme do přístavu. Potkáváme se v přístavu s našimi známými z cesty, využíváme jejich angličtinu a jdeme do kanceláře smlouvat. Snaha byla úplně zbytečná. Loď je beznadějně obsazená a nás čeká chtě nechtě ještě další týden na tomto překrásném ostrově i když si v tuto chvíli připadáme jako zajatci.Nálada v "mančaftu"je rozporuplná. Vracíme se zpět do Egilstadiru k bance. Každý vyměňuje podle svého uvážení další peníze a děláme poradu, jak naložit s následujícím týdnem. V první řadě musíme do obchodu a pokusit se nakoupit co nejlevněji jídlo na celý týden. Jídelníček je prostý. Ráno čaj nebo kafe, polívka s chlebem, na oběd něco rychlého a studeného, takže u mně vítězí nutela s chlebem a na večeři si dáváme s Kájem plechovku tuňáka na půl, k tomu kolínka a kečup.Tento jídelní lístek mě provázel celý týden a náklady na jeho přípravu byly pouhé 400 na týden. V infocentru se k našemu milému překvapení k nám hlásí česká zaměstnankyně této kanceláře. Díky její pohostinnosti se v teplé sprše vykoupeme, oholíme a přepereme pár věcí. Za hodinu nás pomalu ani nepoznala. Museli jsme vypadat asi hrozně, když volala svojí sestře, že má v kempu hladové motorkáře z Čech, tak ať nám doveze 4 velké tresky, které jsme si mohli udělat v kempu na grilu. Po této lahůdce jsme ještě využili zdarma internet, abychom opět doplnili další informace pro naše domácí čtenáře. Zdrželi jsme se v blízkosti infocentra do pozdních nočních hodin, potom se rozloučili a přemístili jsme se spát opět na naše místo u "skautů", které na nás čekalo zase s otevřenou náručí. Znovu jsme načerpali psychickou sílu a atmosféra byla opět výborná. Pomalu jdeme spát s očekáváním co nám přinese další den.
Pátek 13.7.-22.den
Je opět ráno. Mám čas psát, protože jsem po snídani a kluci ještě spí. Je oblačno a teplota kolem 7°C. Dnes to vypadá na déšť a to na celý den-uvidíme. V plánu máme ledové jeskyně, ale vzhledem k tomu, že v nich loni zahynula nějaká německá turistka, tak se o nich v infocentrech moc nezmiňují. Jedeme po silnici číslo 1 a lije a lije a zima leze za nehty. Měníme operativně plán, míjíme odbočku na ledové jeskyně a jedem hledat vhodný úkryt do města Mývatn. Jednohlasně schvalujeme termální lázně a za stovku obsazujeme tento areál. Sušíme věci na topení a nahříváme se v parní sauně, v bazénu s vodou 30°C a nejvíc se nám líbí v bazénku s teplotou vody 39°C. Venku se počasí nelepší a my natahujeme náš pobyt do večera. Dnes jsme toho moc neprožili, ale v tomto počasí jsme zvolili asi tu nejlepší variantu. Je večer, kde složíme hlavu? Do kempu se nám moc nechce. Tentokrát jdu najít něco já s Kájem a moc hledání to nechtělo. Zašíváme se za školu hned vedle lázní. Poprvé vařím z místních zásob a musím přiznat, že kolínka, tuňák a kečup jsou pro mě delikatesa v porovnání s pytlíkovou stravou z domova. Déšť už je jen chvílemi i když je zataženo. Je 9°C, skoro půlnoc, přesouváme se do stanů.
Sobota 14.7.-23.den
Pršelo téměř celou noc, ale ráno už je docela fajn-alespoň proti včerejšku. Vstáváme v 11:00 , je 6°C a vítr pomalu rozfoukává deštěm hrozící mraky. Rychle nasnídat a jedeme do centra natankovat, nakoupit a doplnit vodu. Po poledni se vydáváme konečně směrem k ledovým jeskyním zvané KVERKFJOLL. Po necelých 65 km opouštíme silnici č.1 a po šotolině dojíždíme do stylové vesničky, kde si dáváme kávu a povídáme si s nějakou holkou z Prahy, kterou jsme potkali ve vesničce. Pokračujeme dál cestou necestou. Střídáme těžký a lehký off-road s několika brody. Dá se to jen těžko popsat-to musíte zažít. Mám opět šanci složit reparát na stejném brodu, jako před cca 14 dni při cestě na ASKJI, kdy pro mě musel Míra, abych tam nepadl. Tentokrát bez chyby. Celou cestu zvládáme všichni bez problémů. Kolem 18:00 jsme u chaty s veřejným WC a malými pruhy trávy pro stanování. Zjišťujeme naši polohu a místo, kde se nachází ledové jeskyně. Rozděláme stany, převlékneme se do trekingového oblečení a ještě ten den vyrážíme na motorce asi 10 km lávovým polem na úpatí ledovce. Odsud pěšky do ledové jeskyně. Našli jsme nádherný vstup do ledovce, z kterého vytékala hučící řeka. Jako magnet nás to tam vtáhlo. Prolezli jsme ji křížem krážem, ale měli jsme malou dušičku při představě té masy nad hlavami a při pomyšlení na německou turistku. Po návratu na chatu jsme uvařili v chatě a zkoukli fotky nějaké francouzské expedice.Je skoro 01:00, 5°C a my se ukládáme ke spánku v našich stanech.
Neděle 15.7.-24.den
V noci bylo trochu chladno, ale při poctivém zapnutí spacáku bylo fajn. V duchu jsem děkoval společnosti TRIMM za tento spacák a stan a společnosti NORWELL za thermo prádlo, které jsme dostali před naší cestou. Vstáváme opět před polednem. Je mlha a vlhko a my se chystáme vyrazit na 5-ti hodinovou túru do hor a k ledovci. Není kam spěchat, v klidu vaříme v chatě a čekáme na lepší počasí. Počasí se umoudřilo a my vyrážíme. Za chatou stoupáme vzhůru a cesta vede jen do kopce-jak jinak. Zdoláváme jeden vrchol s nádhernou vyhlídkou a odtud se další cestou dostáváme na další vrchol. Byla to docela makačka. Prošli jsme jako v pohádce 3 hory a 3 údolí a nakonec jsme nenašli princeznu, ale dostali jsme se na vyhlídku s překrásným výhledem na ledovec a okolní pestrobarevné hory. Po návratu na základnu děláme poradu, co dál. Kája ,Tácek a já balíme a odjíždíme 100km off-roadem zpět do stylové vesničky, kde zůstáváme přes noc a využíváme luxusu místního kempu. Mám na mysli teplou sprchu. Petr s Mírou zůstávají ještě jednu noc v horách a plánují cestu až druhý den ráno. Naše off-roadová cesta probíhala jako obvykle se strachem o sebe i moto. Kamení střídal písek, štěrk a brody. Zase jsem si neodpustil v malé chvilce nesoustředění jeden pád, ale naštěstí do písku v malé rychlosti, takže škody nebyly. Kluci byly kus přede mnou a já měl co dělat, abych tu svou krasavici zvedl. Snad už to byl poslední pád. Do kempu přijíždíme kolem 21:00. Večeříme kolínka, tuňáka a kečup a domlouváme se na další den. Je krásný večer a my kolem půlnoci opět zalézáme do stanu.
Pondělí 16.7.-25.den
Dnes vstáváme na naše poměry brzy-kolem 8:00 do nádherného počasí bez mráčku. Vaříme snídani v kuchyňce kempu, tankujeme ve stylové, historické pumpě a jedem směr východní pobřeží. Po cestě stavíme u našeho známého vodopádu DETTIFOSS, tentokrát z východní strany. Jsme tam první, tak fotíme a užíváme si té hučící krásy o samotě. Pohodovou jízdou pak pokračujeme dál. Další vodopád jehož jméno ani neznáme, protože těch méně vyhlášených je po celém Islandu nespočet. Stále je na co koukat a co fotit. Musíme dál do města ASBYRGI a to cestou, která by se hodila do nějakého servisu na zkoušku podvozků a tlumičů. Jeli jsme 30km po hliněné cestě s e štěrkem a s vlnkami kolmo na směr jízdy. Dalo se jet buď 20km/hod., nebo nad 80km/hod., aby to člověk přeletěl. Bylo to dost nebezpečné a nepříjemné, zvlášť když člověk dojel pomalejší auto a bylo třeba ho předjet. Ve městě Asbyrgi jsme dokoupili proviant, poobědvali a nastudovali památky, které je potřeba vidět. Vjíždíme do údolí mezi skalami zakončené tak, jako by je někdo uřízl.V průvodci jsme se dozvěděli, že se jedná o skalnatý ostroh EYAN(podkovu koně), kterou podle legendy vytvořil obrovský kůň a my stojíme v jeho stopě. Dnes nás ještě čeká zhruba 3 hodinový výšlap na nejbarevnější vulkán Islandu-HJOTHAKLETTAR-RAUTHHÓLAR. Své jméno dostal podle červeného zbarvení svahů. Po 16-ti kilometrech jsme u "romantických vodopádů"-HÓLMATUNGUR.Cestou zpět na hlavní silnici jsme pomáhali vyprostit malé terénní auto Suzuki Jimny, které sjelo z cesty z neznámých a nepochopitelných důvodů. Zřejmě řidiče navigovala jeho žena….. Přes všechnu naši snahu nejsme schopni mu pomoct. Navrhujeme, že stopneme jiné auto, ale trvají na svém a chtějí zavolat pomoc místních rangerů. Kája tedy nakládá paní, já jeho louis a jedem pro pomoc. S dobrým svědomím pokračujeme do městečka VOPNAFJÓRDUR, kde je malý kemp. Je večer, teplota klesá na 5°C a jaké je naše překvapení, když se opět potkáváme s Mírou a Petrem , kteří dorazili pár minut před námi. Večeříme, líčíme si naše zážitky za poslední 2 dny, kdy jsme se neviděli a jdeme unaveni spát.
Úterý 17.7.-26.den
Dnes se budíme kolem 10:30 do modrého dne. Než však uvaříme a zabalíme, tak se kazí počasí. Padá mlha, neuvěřitelně se ochlazuje, ale to už jsme si na Islandu za dobu našeho putování zvykli. Dnes bychom chtěli dojet do města Egilstadir do kempu za našimi známými čechy. Cestou navštěvujeme nejstarší a nejzachovalejší zemědělskou usedlost na Islandu z roku 1770. Děláme pár fotek a pokračujeme jak jinak než off-roadem silnicí 85(podle průvodce nejhorší silnice na ostrově) směr Egilstadir. V kempu jsme kolem 17:00. Vaříme a plkáme do večera s tím, že se na noc přesunem do našeho místa od skautíků. Po odchodu majitelky kempu se však rozhodujeme v kempu zůstat. Prožili jsme dnes pěkný, pohodový den při teplotě kolem 17°C.
Středa 18.7.-27.den
V noci jsme to nějak protáhli a šli jsme spát pozdě, to ale nemění nic na tom, že máme před sebou poslední den na Islandu a cestu na východní pobřeží k prvnímu majáku na Islandu. Východní pobřeží je úplně jiné, než pobřeží západní, ale je opět překrásné. Po úzké šotolinové cestě přijíždíme až k majáku DALATANGI. Fotíme, obědváme a pomalu se vracíme zpět kolem koní, ovcí a mnoha vodopádů. Snažíme se vnímat každý kousek přírody plnými doušky, možná se sem už nevrátíme.
Kolem 17:00 se vracíme opět do kempu. Natankujeme, nakoupíme chleba a dárky domů. Sedíme u večeře, hodnotíme naši expedici. Kolem 23:00 jdeme spát.
Čtvrtek 19.7.-28.den
Máme za sebou poslední noc na Islandu. Vstáváme do krásného rána v 8:00. Balíme si věci, snídáme a pomalu, plni dojmů odjíždíme do přístavního města SEYDISFJORDUR, kde na nás čeká loď. V přístavu ještě utrácíme poslední Islandské peníze a kolem 11 :00 místního času vjíždíme do gigantické lodi. Kurtujeme motorky v moto-boxech, bereme věci a jídlo nutné na cestu domů a jdeme si najít naši"kopku". Loď pomalu odplouvá a my se na horní palubě ještě pohledem loučíme s tímto krásným ostrovem, který jsme měli možnost 3 týdny poznávat.
Čeká nás dva a půl dne dlouhá plavba do Dánska a pak ještě 1.400 km v sedle motorky domů.
Na lodi je nuda jako vždy. Nakupujeme pár dárků domů, couráme po lodi a večer si dáváme jednoho "plechovkovýho"VIKINGA a jdeme pomalu spát.
Pátek 20.7.-29.den
Po celkem normální noci vstáváme v 10:00. Den jako každý den. Chodíme po lodi sem a tam, sedíme v sedačkách v nákupním patře a povídáme si. Cesta je nám dlouhá, ale musíme to vydržet. Zítra kolem 17:00 už budeme konečně v Dánsku.
Sobota 21.7.-30.den
Vstáváme opět kolem 10:30 a moc se nám nechce. Nejraději by jsme poslední den na lodi prospali, ale už jsme přeležení. Jdeme opět do obchodní galerie 5.patra a pro změnu sedíme. Odpoledne jdou kluci do sauny a bazénu a já se jdu natáhnout.
Konečně hlášení a výzva k postupnému opuštění "kopky" a následné kotvení v přístavu HANSTHOLM. "Sláva"-už nejsme závislý na cizí přepravě a cestu domů si můžeme řídit sami. Pozvolna vyjíždíme z lodi a vydáváme se na cestu domů. Cesta ubíhá dobře a po necelém měsíci zase vidíme stmívat se oblohu. Jedem dlouho do noci, abychom si na zítřejší den nechali co nejkratší úsek. Kolem půlnoci se začíná kazit počasí. Vypadá to na déšť a my spěcháme sehnat vhodné místo na spaní. Jsme v Německu u dálnice spát nejde, tak sjíždíme na nejbližším sjezdu a hledáme příhodné místo. Nakonec se nám kolem 01:00 daří najít na konci dědiny pole, na které uleháme a unavení usínáme.
Sobota 22.7.-31.den
V 05:00 nás probouzejí první kapky deště. Je čas rychle zabalit a vyrazit. Déšť sílí a vytrvale nám prší asi 6 hodin. Musíme zastavět u benzínových pump se zahřát a upravovat oblečení. Po dálnicích se dá jet na našich ojetých pneumatikách max. 100 km/hod. Konečně se počasí umoudřuje a vypadá to i na sluníčko, ale to už jsme v Čechách, mávají na nás česká děvčata. Bohužel ne ta naše, ale ta na E 55 s lákavou nabídkou. Po příjezdu do Teplic se loučíme se západo-českou sekcí a pokračujeme s Táckem dál do Brna.
Prožili jsme v kamarádském duchu nádherných a místy náročných 31 dnů daleko od domova a přátel. Mohli jsme nakouknout a snad i trochu poznat Island, takový jaký je svýma očima ze sedla motorky, bez zprostředkování cestovní kanceláře. Byla to cesta nejen fyzicky, ale i finančně náročná. Chtěl bych proto poděkovat všem, kteří nám pomohli splnit si náš sen. Nejdříve bych asi začal u našich rodin, že nás zastoupily v našich činnostech. Pak samozřejmě společnosti AUTO VOLF za pneumatiky, společnosti TRIMM za vynikající spacáky a stany, společnosti NORWELL za dodání thermo prádla, které se jen velmi těžko vysvléká a nahrazuje jiným oblečením a nakonec společnostem TP racing, Motorex, Profi Moto Mode, a Fit sport za dodání technické podpory naší expedice.
Na shledanou při další expedici.
Cihla
Partneři expedice ICELAND 2007 :
Auto VOLF spol. s r.o.
FIT sport
TP Racing
Profi Moto Mode
Trimm sport s.r.o.
Norwell
Motorex
