PALUBNÍ DENÍK Z GASTRO, PIVNĚ, SILNIČNÍHO DOVOLENKOVÉHO VÝLETU TELEBLBIES PŘES SK,H,HR,BiH,MNE,AL
Letos nám to nevyšlo, abychom uskutečnili dovolenou alespoň dvoutýdenní, tak jak jsme si představovali. Tož musel přijít na řadu náhradní týdenní plán. Chtěli jsme někam, kde jsou hory a moře, pohodový lidi a musí tam dobře vařit. Černá hora byla jasná volba – splňovala všechny požadavky.
Teleblbies:
Tonda a Eva a BMW R1100GS, Držák a Eva a BMW R1100GS, Zdenál a BMW R1150GS,
Ríša a Kristýna a Suzuki GSF 1200 Bandit.
Týden před odjezdem děláme se Zdenálem ještě údržbu po dalších 10tis.km na svých motorkách, měníme řetězovku na Banditu a přezouváme ze špuntů na cestovní gumy. Přece jenom s náma jede Bandit, takže nějaký výlety na necesty dopředu vylučujem a cesty budeme vybírat podle něj.
Den 1. (4.8. 2007):
Vyrážíme ráno 7,30h ze Šakvic od Držáků. Je krásný počasí. Kousek dálnice do Bratislavy a pak po okresce podél levého břehu Dunaje na hraniční přechod Medveďov SK/H. Následuje Gyor a odtud směr Székesfehérvár a Mohács na hranice s HR. Cesta přes placaté Maďarsko dnes jakž takž ubíhá – vcelku žádnej provoz. V Mohácsi stavíme na oběd – výborná pizza. Průjezd HR přes Beli Manastir, Osijek, Borovo, Vinkovci na hranice HR/BiH v Oražde. Po natankování frčíme dál směrem na Sarajevo. V obci Bukinje u Tuzly přistáváme v pneuservisu a „zimmer frei“ u pohodového chlapíka, kde bereme nocleh. Motorky spí v dílně, my ve dvoulůžkových pokojích. Večer jdeme ještě na pivo. Začíná pršet.
Najeto 664km.
Den 2.:
Budík na mobilu vyzvání v 7h. Chčije a chčije. Snídaně, balení, navlíkání do nemoků, loučení s majitelem. Silnice na Sarajevo je super – klesání, stoupání, samá zatáčka. Škoda, že furt lije. Okolo Sarajeva projíždíme obchvatem a kupodivu trefujeme správný směr na Foču. Opět krásný zatáčky. V obci Izbisno se stavujeme na oběd v konobě u cesty – pečené jehněčí a čevapčiči s chlebem. Přijíždí ještě švýcarský pár na KTM 950, který je na cestě do Řecka. Po zbytek dne se s nimi potkáváme. Před Fočou v městečku Brod odbočujeme na hraniční přechod Scepan Polje BiH/MNE – uzoučká cca 30km dlouhá asfaltka na úbočí srázu nad nádhernou řekou Drina, po cestě je hromada vodáckých kempů. Úplně zapadlá celnice. Po odbavení chceme nastartovat, ale Ríšův Bandit odmítá. Diagnóza: baterie kaput! Tlačíme ho k radosti celníků zpět na kopec kousek nad celnici. Naštěstí chytne na „žduchnutí“ z kopce. No nic, budeme muset vymyslet nějaký pohodlnější startování přes startovací kabely, které pro tyto případy vozím sebou. Tím tlačením bychom vydávali moc energie a mohlo by se stát, že zhubneme. Multimetrem ještě měřím dobíjení na Banditu - to je v pohodě. Začíná opět vydatně pršet. Jedeme dál nádherným kaňonem s mnoha tunely okolo Pivské přehrady směrem na Nikšič, Podgoricu (přestává pršet a začíná být horko), okolo Skadarského jezera k černohorskému pobřeží. Cca na půl cesty mezi Barem a Ulcinjem kempujeme. Večer jdeme do hospody – čevapčiči, pizza, grilovaný kotlety a chleba, pivo, pivo, pivo……
Najeto 447km.
Den 3.:
Ráno spí každý dle potřeby. Po snídani jdeme na pláž k moři, koupačka celé dopoledne, pak rychlovka oběd a jen nalehko razíme cestou na Stari Bar, kousek od hradu směrem do hor (nádhernej výhled na město Bar) zapadlou horskou silničkou – tu chvíli hledáme, sice trochu rozbitou, občas je kousíček šotolinka (nás to těší a Bandit to zvládá) přes osady Zubci, Tudjemili, Boljevici do městečka Virpazar u Skadarského jezera. Volně se pasou krávy, koně … samá zatáčka … prostě pohoda. Ve Virpazaru dáváme kafe a fotíme Skadarské jezero. Do kempu u moře přijíždíme k večeru. Zkoušíme další restauraci a dáváme si míchané maso 600g s Evou na půlku a máme problém to vůbec sníst. Dlouho do noci ještě popíjíme víno a děláme si soukromej mejdan na pláži.
Najeto 85km.
Den 4.:
Ráno hned po snídani odjezd po pobřeží směrem na Budvu a dál do města Kotor. Krásné starobylé město. Parkujeme motorky a jdeme si ho prohlédnout. Nějaký fotky, kafe a něco studeného na pití a už jedeme nádhernýma zatáčkama nahoru nad Kotor. Nahoře nad městem odbočujeme k národnímu parku Lovčen. Během chvilky překonáváme převýšení cca 1000metrů. 180-ti stupňové zatáčky jsem ani nepočítal – úzká asfaltka, kde se dva osobáky v zatáčce pořádně nevyhnou podobně jako na Stelviu v Itálii a nebo na Sv. Jure v Chorvatsku. Nahoře odbočujeme do parku Lovčen – hlídač chce 1€ za osobu. Pokračujeme po úzké, ale vcelku pěkné cestě v horách, dál k mauzoleu Petra Petroviče Njegoše (jedna z nejznámějších osobností černohorské historie), které je umístěno na vrcholku Jezerski vrch (1660m.n.m.). Až k mauzoleu se jde tunelem, který má přes 400 schodů. Vstupné do mauzolea je 2€. Je odtud krásný rozhled. Naproti Jezerskemu vrchu je nejvyšší hora Lovčenu Štirovnik (1749m.n.m.). Je na něm vysílač a vojenský objekt. Po prohlídce valíme zpět dolů. U vjezdu do parku je moc pěkná hospůdka, ve které dáváme oběd – ražniči, grilované filety z tresky, makrelu a šopskej salát. Jsme móóóc spokojení. Po jídle jedeme směrem na Cetinje. Cesta je opět úzká a klikatá jak had. Ze silnice jdou pěkně vidět na vrcholcích kopců betonové bunkry (řopíky). Sjíždíme do Cetinje. Chvíli bloudíme po městě a hledáme cestu zpět k pobřeží směrem na Budvu a Bečiči. Radí nám osazenstvo jedné taverny a za chvíli už jedeme po hlavní silnici k pobřeží. Při sjíždění k moři je krásný výhled. Do kempu přijíždíme opět k večeru. Moře je nějaký rozvlněný, tak se jdu s Evou a se Zdenálem ještě koupat. Mezitím Držákovi píše SMS kaskadér Milan Rozsypal s přítelkyní, kteří se vracejí z řecké Soluně a jsou kousek od nás – vědí, že jsme někde u Baru. Držák je jede vyzvednout k hlavní silnici. Za chvilku jsou zpátky. Něco povečeříme, válíme se u stanu a popíjíme víno dlouho do noci. Zdenál a Milan jdou ještě v noci na rockovou zábavu na pláži a vracejí se až okolo čtvrté ráno.
Najeto 241km.
Den 2.:
