Plán byl jasný, pokořit druhý nejvyšší průsmyk v Evropě Passo Stelvio (2.760 m.). Čas byl pouze na dva dny a tak jsem po předchozí zkušenosti z cesty do Garmische zvolil bleskový přesun přes německé dálnice. Naplánovaný čas odjezdu byl dost brutální 4 hod ráno a plán dojezdu na Stelivo po obědě.
V den ,,D,, zazvonil budík v 3:40hod. Při ještě výrazně rozmazaném pohledu na budík jsem si chtěl cestu posunout. Ve čtyři hodiny již byl připraven i táta a ve čtvrt na pět jsme vyrazili. Nasadili jsme dost svižné tempo a za hodinu jsme již stáli u pumpy na hranicích. Doplnili jsme nádrže po víčko vypili každý po dvou kávách na probrání a vyrazili směr Regensburg, Mnichov, Garmisch Partenkirchen. Na první Rakouskou pumpu za Garmischem směr Imms jsme z Prahy dorazili po čtyřech a půl hodinách i s přestávkami na tankování. Celkem cca 500km. Rychlostní průměr 139km/hod. Natankovali jsme motorky a koupili dálniční známky (bohužel měli jen známky na auto).Po rychlém spolknutí bagety a doplnění tekutin jsme vyjeli přes první průsmyk Fernpass na Imst a dále směr Itálie. Cestou po silnici č.180 jsme projeli 8 km dlouhým tunelem, ve kterém jsme se pěkně pekli při teplotě nad 28 C. Cesta se začala pěkně klikatět až jsme se zastavili u krásné pevnosti, která sloužila k ochraně průsmyku. Udělali jsme si pár foto motorek u tanků a jeli dál. Ve městečku Grau im Vinschgaou nás přivítalo umělé jezero se zatopeným kostelem. Bylo krásně jasné počasí a díky tomu se nám naskytl krásný pohled na vzdálené hory, které byly pokryty sněhem a odrážely se na hladině umělého jezera.
Po krátké kochačce jsme vyrazili směr Stelvio. V městečku Spondigma už bylo značení na Stelvio a podle značek jsme odbočili vpravo. Po několika kilometrech jsme odbočili na silnici vedoucí přímo na průsmyk. Po několika zatáčkách, kde silnice vedla lesem jsem se málem v jedné z nich srazil s cyklistou, který jel v zatáčce na mé polovině. Když jsem ho zahlédl nevěřil jsem vlastním očím a jen jsem se snažil o drobný oblouček bez ubrání plynu. Jinak bych si v té vracečce určitě lehnul. Myslím že měl dost starostí ale dokázal se vyhnout. Mám prostě pocit, že cyklisti jsou výrazně větší šílenci než motorkáři!! A mají vyšlapaný mozky.
Chvilku mi trvalo než jsem se z toho překvapení probral a od té chvíle jsem si najížděl ještě opatrněji než doposud. Jedna vracečka stíhala další a já jen tiše obdivoval ty, kteří jeli na Chopprech a bylo vidět jak v každé zatáčce s motorkou zápasí. To musel být fakt očistec.
Při vyjetí z lesa už byl pohled na hory a planinu ve které byla zakouslá křížem krážem silnice. Mezi zatáčkami nemělo smysl řadit a celý kopec jsme jeli na dvojku. Po nekonečném množství vraceček jsme vyjeli na vytoužené Stelvio a první co mě překvapilo bylo, že tady není žádná mýtince na vybírání poplatků za průjezd. Čas příjezdu byl 14 hod a počasí super, úplně jasno bez mráčku. Motorky jsme zaparkovali u prvního hotelu a šli si dát něco k jídlu. Zaujal nás stánek s klobásami a tak jsme každý jednu polkli. Chvilku jsme se kochali pohledem do údolí a na protější kopce až jsem se rozhodl, že půjdu výš abych udělal nějaké fotky. Byl to dobrý nápad až na to, že jsme si nesundal goretexové vložky a nevzal si žádnou vodu. Po několika desítkách metrů výstupu jsem již začal litovat každého gramu věcí navíc. Po tom co sem už cítil i tlukot svého srdce jsem tempo výstupu zvolnil.
Výsledně a s vypětím všech sil jsem se vyškrábal tak do 2.940m., položil si tam kamínek a svištěl výrazně rychleji dolů k motorce. Po krátkém odpočinku jsme popojeli do kafe Tibet a dali si fantastickou kávu za 1,5 Eura a z terasy pozorovali pohyb v serpentinách pod námi.
V pět hodin jsme se vydali hledat ubytování. Abychom měli změnu, jeli jsme přes průsmyk Umbrail Pass (2501m.) na Švýcarcko, kde nás po pár kilometrech překvapil kluk nad hromádkou plastů, která ještě před chvilkou byla nová Honda supersport. Byl v pořádku ale v jeho tváři bylo vidět zoufalství. Dále je zajímavé že při sjezdu je silnice kousek za průsmykem už bez asfaltu a jede se prašné cestě. Při příjezdu do Švýcarských vesniček (Santa Maria Val Můstair, Můstair) mě zaujali krásně štíhlé a vysoké kostelíky, čistota a malebnost starých baráčků. Po silnici SS41 jsme jeli směr Itálie. Po průjezdu hranic na kterých jsem po dlouhé době viděl celníky v akci jsme se v městečku Sluderno napojili na silnici směr Merano. Celou cestu bylo všude kolem spoustu sadů plných jablek. Zajímavě ale rostly na keřích jako víno. Projížděli jsme krásná městečka obehnaná hradbami a uvnitř byly pouze staré krásně malované domy. Sledovali jsme značky s ubytováním a po několika nezdarech jsme nakonec našli ubytování v penzionu Martha za 30 Euro i se snídaní. Po vykoupání jsme se už jen kochali na protilehlé kopce a na svém novém plynovém vařiči jsem nám uvařil super kávu:-).
Druhý den jsme po vydatné snídani v 9 hodin vyrazili domů směr Meran přes San Martino in Passiria a dále po silnici 186 přes průsmyk Passo di Rombo 2.507m., který jsme již projížděl z druhé strany ale za deště a mlhy. Tentokrát bylo nebe úplně jasné a pohled úžasný. Směrem nahoru jsme si užívali každou zatáčku. Naštěstí byly vracečky až na samém vrcholu kopce. Na vrcholu průsmyku jsme se občerstvili a jeli dál směr Motz na silnici 189 směr Nassereith a dále po silnici 179 přes Fernpass, kde jsme zažili šílenou kolonu kterou jsme se pomalu prokousávali po silnici 23 do Garmische. V tu chvíli jsem litoval šířky motorky díky kufrům. Natankovali jsme plnou a vyrazili po E533 směr Mnichov, který jsme projeli centrem a mohli vidět obrovské a moderní prodejny BMW, Mercedesu a krásný fotbalový stadion. Dále jsme jeli po dálnici 93 na Regensburg a dále na Plzeň.
Do Prahy jsme dorazili z Garmische po čtyřech a půl hodinách a celkem jsme za dva dny najeli 1.600km. Spotřeba po dálnici 6,5 l/100 km, mimo 4,8 l/100 km. Petr Větvinský (Bean)
.JPG)
Plán byl jasný, pokořit druhý nejvyšší průsmyk v Evropě Passo Stelvio (2.760 m.). Čas byl pouze na dva dny a tak jsem po předchozí zkušenosti z cesty do Garmische zvolil bleskový přesun přes německé dálnice. Naplánovaný čas odjezdu byl dost brutální 4 hod ráno a plán dojezdu na Stelivo po obědě.
