9.4.2009 Bizerte – Tunis 98 km
Je brzy ráno, pršelo celou noc a prší i nadále, a co je horší pořád vydatně. Ležíme dál ve stanech a čekáme jestli déšť ustane, ale ono ne a ne. A tak nakonec snídáme za deště a se silnou nechutí balíme mokré a zablácené stany. V jedenáct hodin dopoledne opouštíme kemp řádně promočeni jako nadržená nymfomanka. Naštěstí po chvíli déšť ustává a neznepříjemňuje nám tak cestu. Před Tunisem, k mé nevoli, nejstarší (nejzkušenější) člen výpravy sjíždí z hlavní cesty a my míříme k obchodnímu centru typu Olympie (zde Tunis City) na nákupy. Jak já to nesnáším… Miloše necháváme na parkovišti s motorkami a s odérem čtrnáctidenního pobytu ve volné přírodě se vnořujeme mezi upravené a voňavé Tunisany. S překvapením zjišťujeme, že evropsky upravené a oblečené Tunisanky v nás svým exotickým zjevem probudili ty nejnižší pudy. Kupujeme zde dárky pro příbuzné a taky naše hladné krky cpeme chicken burgrem.
Následuje prohlídka Kartága. Procházíme ruinami a muzeem a urputně odháníme prodavače zaručeně pravých římských mincí z dob slavného Kartága. Naše zarputilost nezná mezí a tak prodavač postupně slevuje z pěti na jeden dinár a žalostně přitom haleká. Nad Tunisem se stahují tmavá mračna a tak rychle sedláme naše oře a pádíme do přístavu. Naposledy plníme nádrže našich strojů benzínem a v 18:00 už stojíme u brány přístavu. Naše obavy se naplnili – opět chčije a chčije. Motorky necháváme napospas silnému lijáku stát u brány a my se jdeme před deštěm schovat do odbavovací haly. Zde několik hodin čekáme než se začne odbavovat a posléze si musíme vystát frontu na lístky. Předkládáme voucher a cestovní pasy, to ovšem nestačí, tentokrát od nás ještě úředník požaduje i techničáky od motorek. Poté co nám byly vydány zpáteční lístky na trajekt můžeme odbavovací halu opustit. Jenže mezitím co jsme čekali uvnitř haly, tak se venku rozpoutalo hotové peklo, přístav je bičován proudy vody a oblohou si to šine jeden blesk za druhým. Nasazujeme helmy a vrháme se ven do proudů vody. Po absolvování čtyř celních kontrol, kde stále dokola ukazujeme ty stejné doklady, se postupně prokousáváme k lodi. Zbývá už jen předjet frontu aut před lodí a jsme na palubě. Kurtujeme naše stroje v podpalubí a my se ubytováváme v naší kajutě v sedmém patře.
Tady naše putování po Tunisku cestou i necestou končí. Na nás malé dobrodruhy a cestovatele už čeká jen nepříliš záživná dvacetidvou hodinová plavba trajektem po Středozemním moři do Italského přístavu v Janově a poté namáhavá dlouhá cesta po dálnici až k našim domovům.
10.4.2009 Genova – Drnovice 1172 km
Plavba je tentokrát klidná, žádné velké vlny. Přes den míjíme Sardinii a Korsiku, počasí nám opět přeje. Pozdě večer už je přístav v Janově na dohled. Vylodění začíná v 23:00. Auta rychle opouští útroby lodi, my se k nim přidáváme. A aby to nebylo tak jednoduché, tak jen co jsme odkurtovali, tak Miloš s Rendou zdárně opouštějí podpalubí, já ovšem ne. Nemůžu nastartovat. Co teď ? Zkouším to pořád dokola, následuje vždy jen jedno protočení, ale to je vše. Nedaří se. Loď už téměř všichni opustili a já zde zůstávám sám stát jen tak napospas a nevědíc co bude. Nepropadám panice a zkouším to po delší pauze znovu, tentokrát s plným plynem, a daří se. Jupí na tváři mám opět úsměv a motorka si konečně pobroukává. Konečně můžu také ven. Z přístavu se díky neplánovanému zdržení dostávám až ve 23:45 a za přístavem potkávám čekající kluky, kteří nechápavě hledí kde tak dlouho vězím.
Teď už je vše jak má být a my se společně můžeme vydat noční Itálií směrem k našim domovům. Jedeme na jeden zátah jen s několika krátkými přestávkami na tankování a kávu. Je po dešti a je docela chladno. Teplo přichází až před Vídní a teplé paprsky poledního slunce postupně rozmrazují naše zkřehlá těla. Už jsme skoro doma. U Nových mlýnů se vzájemně loučíme, v Brně se naše cesty po tomhle společném putování rozdělí a dál už si pojede každý po svém. ZVLÁDLI JSME TO!!! Byl to neocenitelný zážitek, pořádné dobrodružství se vším všudy. Díky kluci že jste to se mnou vydrželi a také nemohu zapomenout na Marka který mi v Padově tak pomohl a na kluky Petra a Dušana, kteří s námi strávili část toho afrického dobrodružství. Děkuji!
Jo, málem bych zapomněl. Celkově jsme na tomhle výletě urazili v sedle našich miláčků 5734 km.
9.4.2009 Bizerte – Tunis 98 km
