3. den 27.2. Molopo – Rehoboth
Vstávám kolem osmé a po snídani vyrážím na hraniční přechod Reitfontein. Po půl hodině jsem bez problému vpuštěn do Namibie. Asfaltová silnice skončila na straně JAR a dál pokračuje nezpevněná cesta. Po 40 km dojíždím do vesničky Arab, kde tankuji a platím silniční poplatek. Pak pokračuji stepí-pouští směr Keetmanshop, jelikož jsem blízko pouště Kalahari, teplota se neustále pohybuje kolem 38°. Postupně si osahávám motocykl na nezpevněném povrchu a zjišťuji, že se dá v pohodě jet až 110 km/h. Za celou dobu do výše uvedeného města potkávám pouze jedno nákladní auto. Z Keetmashop uháním na sever po hlavní dopravní tepně Namibie silnice B1 do města Rehoboth. Na této komunikaci není prakticky žádný provoz, což si mylně myslím je způsobeno víkendem. V následujících dnech však vnímám všeobecně nižší dopravní provoz než v sousedním JAR, prakticky nejčastěji potkávám na silnici vozidla s turisty. Ve městě Rehoboth spím v rezervované lodgi s krásným výhledem na zapadající slunce nad jezerem Oanob.
Najeto 696km
4.den 28.2. Rehoboth – Etosha
Ráno dokonale odpočatý vyrážím dál po hlavní tepně Namibie na sever. Dálničním obchvatem míjím hlavní město Windhoek a zastavuji až ve městě Outjo, kde zjišťuji dostupnost dalších čerpacích stanic, načež mě obsluha uklidňuje možností natankovat o 60km dále. Dávám se do řeči s manželským párem z Německa, kterých se ptám na jejich další plány – potřebuji totiž sehnat někoho, kdo by mě vzal autem do NP Etosha, kam je motocyklistům vjezd zakázán. Možnosti probíráme v cukrárně u kafe, kde se k nám připojuje důchodce Fifi, který nám trošku monotónně líčí jeho zkušenosti s motocykly. Po hodině opouštím kolektiv a uháním zbývajících 60 km do Etosha safari camp. Polovinu poslední části trasy absolvuji ve vydatném dešti. Po příjezdu platím za stan a rezervuji si místo v etosha safari busu na zítřejší den. Stan stavím v kempu až po jedné hodině ranní, protože déšť vystřídali komáři. Do té doby jsem spal na stole v jedné mini budce.
Najeto 500km
5.den 1.3. Etosha park
Ráno vyrážíme celkem brzy kolem sedmé v safari busu, který obsazen Němci, jednou Rakušankou a jedním Čechem, vjíždíme Andersonovou bránou do parku. Postupně vidíme skoro všechna typicky africká zvířata. V poledne je pauza na oběd ve vesničce Okaujeko, kde šplhám na vyhlídkovou věž a pozoruji nekonečnou krajinu kolem sebe. Odpoledne dál pokračujeme cestičkami v parku, kdy možná trošku nedobrovolně čekáme asi půl hodiny, než nám cestu uvolní prý vystresovaný slon. Po návratu do kempu kontroluji opuštěný motocykl a trošku se zděšením upřeně koukám na zadní pneu, která po značně rychlém přesunu o dost ubyla. Začínám mít vcelku velké obavy o výdrži těchto pneu na celou naplánovanou trasu. Potom se seznamuji a večeřím s mezinárodní skupinkou jedoucí ze severu Afriky na jih.
Najeto 0km
Fakt to stoji za to motorku jsem si pujcoval tadyhttp://www.motobe... cenike tam maji taky da se vsechno objednat predem a zaplatiti kartou na netu, já si jen jeste priplati za ty OFF pneu Mitas dalsich 2500 Randu a myslim ze nelituju jinak aktualni kurz je asi 2,60Kč za jeden Rand.Kolik to stalo celkem nevim nepocital jsem - protoze jsem si z našetřených penez plnil sen.,ale pujceni moto je 1000 Randu denne s tím že všechno ostatní jsem táhnul sebou.
Pokud se nemýlím, tak kaňon Tara je druhý největší v Evropě a né na světě. Největší v Evropě je kaňon Verdon, a ten je samozřejmě daleko menší, než Grandkaňón v USA.
já si to taky potrvrdil na wikipedii. No je to zajímavý co píšou o tom kaňonu fish river. Pak ale nesouhlasí velikosti ve výškovejch metrech. Záleží taky na tom kdo ty informace do wikipedie vkládal a jak jsou spolehlivý.
Přidat komentář
Aby jste mohli přidávat komentáře, musíte být přihlášený.
3. den 27.2. Molopo – Rehoboth
