Pánové
Byla to čistě pánská výprava se všemi výhodami a někdy i nevýhodami. Dopředu jsme se dohromady moc neznali. Vlastně pouze Milan nás znal všechny. Ale 14 dní na cestách i necestách dokáže stmelit dohromady různé charaktery motorkářů. A je pravda, že vzájemné vytahování motorek zapadlých v písku nebo večerní pivní slavnosti v zemi kde je prohibice, stmelí asi vše. Většina z nás byla na podobný cestě poprvé a někdo neměl s jízdou v terénu do té doby téměř žádné zkušenosti. Ale zvládli jsme to nakonec všichni. I když každý trochu po svém. Je fakt, že 8 lidí je podle mě na podobný výlet trochu moc.
Hrady
Maroko má velmi dlouhou historii a každý z významných sultánů zanechal svou stopu v architektuře. Na kopcích, zejména u hranic s Alžírskem se nachází mnoho zřícenin starých strážných hradů a pevností. Některé slouží dodnes jako základy marocké armády. Novější podobou těchto staveb jsou kasbahy. Jeden z největších je Aít Benhaddú, který dokonce sloužil jako kulisa pro mnoho známých filmů (Gladiátor,…). Tyčí se v jednotlivých patrech jako mohutný hrad z písku.
Muži
Maročtí muži jsou většinou opravdovými přeborníky v disciplině zvané „zevling“. To znamená, že dokáží mnoho hodin nečinně sedět, nebo ještě lépe, polehávat, civět stále jedním směrem a případně popíjet čas. Zkrátka zevlovat. Den tak radostněji uběhne. A od dalšího rána se mohou opět znovu oddávat této alahovilibé činnosti. Potkali jsme příslušníky mnoha národností. Vysoké hrdé Berbery, úslužné Araby i trochu zvláštní Nomády v poušti. Celá ta směsice ras a národností tvoří zajímavou, různorodou, avšak harmonickou mozaiku. Ale muži zde umí špičkově zevlovat asi všichni. Někteří z nás si tuto techniku osvojili dokonale.
Stroje
Struktura našich motocyklů byla docela různorodá.
2x BMW R 1150 GS Adventure
1x BMW R 1150 GS
2x BMW R 1200 GS Adventure
1x BMW R 1200 GS
1x Honda Afrika 750
1x Yamaha XT 660 R
A také ne všechny tyto stroje procházely stejnými zatíženími, zejména v pouštních etapách. Pokusím se o stručnou charakteristiku, která obnáší můj subjektivní názor.
BMW R 1150 GS Adventure
Podle mne nejlepší motorka. A to nejen proto, že na jedné z nich jsem jel já Za celou dobu jsem neměl žádný vážnější problém, kromě těch, za které si můžu já vlastní blbostí. Ztratil jsem jeden boční plastový kryt nádrže, protože jsem jej před jízdou špatně přilepil. Značku jsem ztratil, protože jsem ji měl uchycenou jen na dvou šroubech nahoře a po jejím částečném vylomení jsem ji nesundal nebo pořádně nepřipevnil. Přední plexi mi upadlo, protože mi díky špatně svařenému bočnímu stojánku spadla motorka už na pumě ve Španělsku a taky proto, že tobinator je skvělý na silnici, ale ne do pouště (pak stačil metr tejpy a plexi zase drželo – viz foto). Rovněž vlastní blbostí jsem si trochu bouchnul přední ráfek, když jsem stovkou uháněl po kamenité poušti, abych vrátil první skupinu zpět. Přehlídl jsem šutr a bylo to. Rovněž mi trochu po skocích přes duny sesedla zadní pružina. Má na to ale po těch 60 tis km nárok. Stejně jsem ji už chtěl vyměnit. A to je vše..
Velmi se osvědčily úpravy, které jsem před cestou udělal:
zvednutí přední vidle a výměna předního kola na 21’ (pneu Michaelin Desert, TL)
výměna katalyzátoru za Y-svod a koncovka Remus Revolution (výrazné zvýšení výkonu v nižších otáčkách)
výměna vzduchového filtru za molitanový od TT („pre-filtrová nohavice“ je do písku super)
Motorka by mohla jet po přezutí znovu (vzadu jsem sjel téměř úplně Metzeler Karoo, TL) . Spotřeba oleje tak 2 dl (cca 3500 km) a benzínu do 6 l/100km. Pokud vím, tak Milan na 1150GSA měl jen také trochu bouchlý přední ráfek a po pádu utržený levý přední blinkr. Jinak i toto 1150GSA OK.
BMW R 1200 GS Adventure
Na silnici určitě nejlepší motorka. Její použití v odlehlých pouštních oblastech je však diskutabilní. Příkladem je problém s kardanem. Museli jsme kamaráda s nepojízdnou motorkou nechat 5 hodin v poušti, než jsme zajistili odtah. Podle mne manžeta kardanu a možná i samotný kardan nejsou navrženy na dlouhodobější offroadové ježdění. Jinak přece není možné, že by došlo k takové destrukci kardanu, tak jak k tomu došlo u této motorky (druhé 1200GSA se offroadů neúčastilo).
BMW R 1150 GS
Na této motorce nebyly za celou cestu téměř žádné problémy. Její majitel „Monsier Dakar“ zvládal svérázným „příšlapným“ stylem nástrahy písečných dun. Doktorskou jízdou bez výrazného brždění a driftů (kterých jsem si já dopřával vrchovatě) jeho pneumatiky by snad zvládly cestu ještě jednou (na rozdíl od mých). Jediným problémem této motorky bylo, že poslední dva dny začalo propouštět trochu zadní gufero karbanu. Ale na tom se dá vcelku bez problémů dojet. Já osobně jsem ložiska a gufera kardanu letos pro jistotu vyměnil.
BMW R 1200 GS
Obecně, co může na motorce upadnout, tak zaručeně upadne. Platí to i pro plasty, kterých má (opět podle mě) 1200GS přehršle. Kamarádovi se začal na této motorce zasekávat plyn. Což se bohužel ukázalo jako velmi vážný problém. Druhý nedostatek se projevil v tom, že nijak nejsou chráněny nádržky s brzdovou kapalinou na řidítkách (u 1150GS/A je vše integrováno do kompaktního celku). Nejsem si prostě jist, zda je to motorka do terénu (viz
můj komentář k 1200GSA).
Honda Afrika 750
V Jirkově přestavbě naprosto super motorka, zejména do terénu. Vysoká, relativně lehká, vysoké zdvihy, dobrá ovladatelnost v terénu. Jirka na ní dojel relativně v pohodě celou trasu, i když mu prosakovala přední vidle a olej cákal na kotouč i bok motoru a rovněž se po nárazech v poušti utrhly plastové chyty pod motorem s benzínovým čerpadlem.
Yamaha XT 660
Toto „motokolo Chorcheho Šlapačky“ kupodivu vše zvládlo absolutně bez problémů. Na asfaltu chybějící koníci byli nahrazeny naprostou bezkonkurenčností v písečných dunách. Do písku asi nejlepší motorka co jsme měli. A Chorche, jako protřelý endurák a šlapačkář na ní jezdil s bravurou. Jedinou závadou byl, po pádu, prasklý plast na jedné straně.
Ženy
Ženy v Maroku jsou kapitolou zcela pro sebe. Určitě nemají život vůbec jednoduchý, alespoň na venkově. Chlapi zevlují (viz Muži) a ženy tvrdě makají Starají se o rodinu a o děti, zvířectvo, okopávají kamenitá políčka. Po setmění nejsou téměř vidět. Jsou většinou zahaleny nebo mají alespoň šátek. Přesto si myslím, že v nich má Maroko svoji budoucnost. Mladé Maročanky jsou vzdělané a určitě se všechny nesmíří s podřadnou rolí v područí zevlujících mužů. Je to jen otázka času. A většinou jsou i dost pohledné.
Nůše
Marocké ženy nosí své kojence na zádech jako batůžky s naprostou bravurou. Některé zvládají (na rozdíl od jejich zevlujících manželů) několik činností najednou. Na zádech v šátku dítě, na hlavě džbán s vodou před sebou ještě popohání osla s nákladem. Jo a je docela neradno je fotit (islám zakazuje zobrazování lidské tváře).
Písně
Marocká hudba je podmanivá a založená na skvělé berberské rytmice. Několikrát jsme zažili spontánní muzicírování personálu v restauraci. Nejlepší to asi bylo v Aít Benhaddú. To jsme si pak půjčili jejich nástroje a vcelku obstojně jsme kontrovali vlastním pojetím jejich muziky. I sám velký Alibaba se pak chtěl učit naše rytmy.
Kosti
Není vůbec nutné si do Maroka vozit vlastní jídlo. Všude jsou kavárny a restaurace, kde se dá obstojně najíst. Téměř všude mají tajin [tažín], což je shodný název pro jídlo i pro hliněnou nádobu s kuželovitou puklicí, kde se jídlo připravuje. Je to maso (hovězí, drůbeží, skopové,..) zpravidla s velkými kostmi, které je obloženo brambory, mrkví a dalšími ingrediencemi a to celé v omáčce, která vře i po naservírování na stole. Dále jsou zde vynikající polívky (harera), špízy a další pochutiny. K tomu mají všude saláty. Stará koloniální moudrost však hovoří, že co jde uvařit, uvař, co jde oloupat, oloupej a co nejde ani jedno ani druhé, nejez. Já se několikrát proti tomuto pravidlu prohřešil a neobešlo se to bez následků.
Města
Města jsou velmi různorodá. Od, vcelku evropsky vyhlížejících, velkých měst v industriálních zónách až po naprosto svérázná městečka a berberské vesnice v horách, postavené pouze z hlíny. Všude však běhá ohromné množství malých dětí a velmi se o vás zajímají. Ze zvědavosti i z očekávání, že od vás něco dostanou. Pro tyto účely jsme měli vždy u sebe bonbóny, které jsme jim občas dali.
Moře
Toho klasického moře jsme si moc neužili. Na severu Maroka bylo docela studené a pláže na mě neudělaly svoji čistotou zrovna přitažlivý dojem. O to čarovnější byly pouštní plošiny a vyschlá jezera, jako pozůstatky po třetihorním moři. Poušť má své kouzlo. Nejde jen o písečné duny , jako v Merzougze, ale o celkovou atmosféru z nekonečných údolí ohraničených horami. Zbytky po moři nejsou znatelné pouze v reliéfu krajiny, ale také z rozmanitého množství zkamenělin, které všude obchodníci nabízejí. Pro mě osobně právě jízda v těchto údolích a po vyschlých jezerech byla jeden z největších zážitků.
Kuře
Přiznám se, že poslední den v Maroku mi už lezly kuřata krkem (a to obrazně i doslovně). Kuře k obědu, k večeři a to v grilovaném nebo v „tajinovém“ provedení. Dokonce si myslím, že mé poslední zdravotní problémy pramení právě z jejich konzumace. Ale bude to nejspíše z něčeho jiného.
Stavení
Neměli jsme možnost navštívit přímo marockou domácnost. Ale hotýlky a ubytovny vypadaly docela dobře. Jako všude, i zde jsou obrovské rozdíly mezi horskými vesnicemi a městy. Všude jsou však jejich obyvatelé přejemní a ohleduplní.
Tolik moje Maroko ve vzorech i pádech. A že jich pár v písku bylo. Těch pádů. Každému motorkáři, zejména offroadovému, bych takový výlet moc přál. Vrátil jsem se s nezapomenutelnými zážitky i zkušenostmi. A už ve mně krystalizuje nápad na další motorkářskou výpravu.
Paji
Moc pekny vylet,jen mne stve nespolehlivost 1200 GS,kdykoliv nekam nekdo s nima vyjede mimo evropu,je snad vzdy problem,ty motorky proste asi vydrzi o dost min nez 1150a jsou opravdu spis na silnici
Ahoj hoši, přečetl jsem si s velkým zájmem a nutno přiznat notnou dávku sentimentu celou, skvěle barvitou reportáž z vašeho marockého dobroudružství minulého roku. Znovu jsem se tak dostal částečně do mého největšího prozatímního životního dobrodružství, kdy jsem už téměř před deseti lety absolvoval svůj vysněný "dakar". Koupili jsme s kamarádem patrola a jeli z Drážďan až do Dakaru. Projížděli jsme i místa, o která žijí v tom krásném vyprávění... Za pár týdnů se chystáme tentokrát na motorkách alespoň do polopouští jižního Španělska a vaše reportáž byla skvělým apetizerem Jenom mě, jako čerstvého majitele GS 1200 , trochu mrzí tolik výtek Však se přesvědčím sám. Ještě jedno díky za krásný článek.
Přidat komentář
Aby jste mohli přidávat komentáře, musíte být přihlášený.
a vlastně je to celé super včetně těch SMS zpráv.
. Moc pěknej vejlet.
Však se přesvědčím sám. Ještě jedno díky za krásný článek. 