Putování po jižní polokouli (dokončení)
"...Těžko se mi trasa popisuje, zkusím to jednou větou: Je nádherná, plná barev, liduprázdná, nebezpečná, jsou tu brody, skalnaté prahy, kameny, hluboké výmoly a čarokrásné okolí. Dojíždíme do přehřátého města Salta, kde měníme peníze, doplňujeme pohonné hmoty i proviant. Večeře v táboře na cestě k ranči je excelentní a přišli si k nám začuchat snad všichni psi z okolí. Těm jsme dali zbytky a nechali je „umýt“ nádobí..."
Turecko a Gruzie zpoza řídítek holčičíma očima
"...Jedeme vyprahlou mezopotámskou náhorní plošinou – celkem rychlá cesta. Před polednem jsme mezi Nizipem a Birecikem přejeli bájnou řeku Eufrat, v dálce bylo vidět přehradu. V hodinách dějepisu mi tato místa připadala strašně daleko (kde to vůbec je, nějaká Mezopotámie, že jo) a už vůbec by mě ani ve snu nenapadlo, že je jednou budu taky křižovat. Při každičkém tankování se k nám obsluha čerpačky ihned žene s horkým čajem ve skleničce tvaru tulipánu a potom chodí dolévat..."
Sierra Leone aneb nekomerčních 25 000 kilometrů poznávání západní Afriky (dokončení)
"...Pomalu se propracovávám k hranicím – opět s Guineí. Čím blíže k nim, tím je cesta horší, ale už tam budu. Omyl. Staví mě vojáci a prý to tudy nejde, nelze se dostat přes řeku. Mapa sice ukazuje něco jiného, ale nedá se nic dělat, musím to objet asi 300 km a zase šílenou „silnicí“. Doplazím se po úmorné cestě k hranicím a tady začíná to pravé vzrůšo. Hranici tvoří řeka a samozřejmě žádný most, jen dřevěné kanoe, na kterých se přepravují místní s kanystry s vodou. Na druhé straně je přívoz (ponton), a tak čekám, jenže nikdo se nemá k tomu dopravit mě na druhou stranu..."
