Tohle je příběh mého pokusu přejet do Tunisu s minimálním využitím jiných dopravních prostředků, než je moje motorka.
Martu jsem tentokrát musel nechat doma a vydal jsem se napříč celou Itálií, kterou jsem využil jako takový most do Afriky.
V první části je zdokumentována část z Prahy do Říma
Druhý díl mého pokusu o využití Itálie jako "mostu do Tunisu"
Je zde zdokumentována cesta z Říma na Sicílii. Na cestě navštívím Pompeje, nádherné jihoitalské pobřeží a po příjezdu na Sicílii samozřejmě i Etnu... a taky se mi podaří natočit si vlastní pád...
Poslední část mé cesty, kde zjistíte, jestli se mi pokus vydařil. Pokračovat v cestě však budu!!!
Upozornění: Ve videu je užito výrazů, vyjadřujících povahu mnohých byrokratických úředníků, a tak by ho neměly sledovat děti, přecitlivělí lidé a blízcí příbuzní úředníků. Tyto vulgarity jsou určeny právě oněm úředníkům a ti by si to měli zesílit na max ;-)
To už tady bylo v roce 2010.Rozdíl v cestě zpět.Jeli jsme zase Sicílii a Itálii.7.500km.Zdarec.
Jo,a Tunis je hlavní město,stát se jmenuje Tunisko.Nebo jsi jezdil jen po městě?
geront
Ad Covid - to byla strašná doba, pamatuju si dobře, jak nás celníci přímo na hranicích mezi Albánií a Řeckem vypitchovali a šťourali nám v nose. A kdyby test vyšel pozitivně, tak nás chtěli zavřít na 10 dní do hotelu a nepustit ven... Zaplaťhůb je od šťourání prozatím klid, ale obávám se, aby to nebyla jen příprava na nějakou větší úřednickou pakárnu
Přidat komentář
Aby jste mohli přidávat komentáře, musíte být přihlášený.
