Lehce znaveni přijíždíme do Sosneadu, vesničky, kde se dá občerstvit pouze u zapadlé pumpy. Učiníme tak a na radu prodavačky se vydrápeme k nedalekému jezeru Laguna Blanca. Je tu jen opuštěné stavení a volně pobíhající přítulný vlčák. Chvíli zvažujeme, zda tu nepřespíme, ale nemáme potraviny a dřevo na oheň tu taky není. Jen trochu sil ještě zbývá a proto pojedeme dál. Počíná ubývat světla a my se ocitáme v horách na místě zvaném Pozo de las Animas. Jedná se o dva krátery, na jejichž dně jsou jezírka okolo dvaceti metrů hluboká. Fouká zde často silný vítr, jehož působením vzniká zvuk podobný pohřební píšťalce, která znázorňuje smutek duše, španělsky Anima. Odtud pochází název zdejší lokality. Ochlazuje se a my sjíždíme horami zpět na hlavní tah, po kterém přijedeme až do cíle naší dnešní dlouhé etapy, do Meliucy. V kempu ani nedopijeme sedmičku červeného a utahaní mizíme ve spacácích.
.jpg)
